sobota 18. února 2017

Prokletá temnota - Kapitola 24



Na Rose odrazu mierilo niekoľko hlavní. Ani trochu ju nevydesili. Jej myšlienky sa sústredili na muža za bariérou ostreľovačov – Ekrema. Zahliadla ho len na chvíľu, ale aj to stačilo. Bol strhaný a očividne slabý.
Len nechápala, čo tam robí ten upír. Nikias.
„Rose!“ Z davu vybehla Carolina. „Si to ty?“
Spražila ju pohľadom. „Okamžite pustite Ekrema,“ zavelila.
„Nie,“ povedal Kamal vážne. „Nikias, odstúp od neho, nech to máme za sebou.“
Nikias sa ani nepohol. „Ak ho chceš zabiť, musíš zabiť prvého mňa.“

úterý 14. února 2017

Nejtemnější lži - Kapitola 15


Opět mě zradil, pomyslela si temně Scarlet. Ten stejný muž. A nemohla ho za to plně vinit. Stalo se to, protože k němu byla stále přitahovaná. No, víc už ne. Nezabije ho, rozhodla se těsně před kontaktem, i když jedna její část věděla, že to byl jediný způsob jak ukončit šílenství uvnitř ní. Ale mohla ho zbít do bezvědomí a držet ho tady, dokud se její milovaná teta nevrátí.
            A co se s ním stane potom, jí bude jedno.
            Nezajímalo ji to.

pondělí 13. února 2017

Podlehni temnotě - Kapitola 7



Toto naozaj nebolo dobré, ani náhodou, prebehlo Misaki hlavou, keď sa jej telo ocitlo v nezastaviteľnej triaške, ktorá určite nebude taká milá, aby ju bez pozdravu opustila rovnako ako prišla. Tie záchvaty, ktoré toľko neznášala, nikdy netrvali zopár minút. Nie, väčšinou sa jej držali ako kliešť a nechceli sa rozlúčiť. Zmietali ju kŕče tak silné, až jej cvakali o seba zuby a oblievala zima, akoby na ňu niekto lial litre ľadovej vody, ktorú nabral neďaleko Arktídy. Nehovoriac o fakte, že ju chcel opustiť žalúdok. Samotné dýchanie v tých nekonečných chvíľach bolelo, pálilo a neuveriteľne unavovalo.

neděle 12. února 2017

Otrok rozkoší - Kapitola 22



Poté, co jsi uctil tělo svého pána, udělej to okamžitě znovu

 

Večerní stíny proudily skrze sametové závěsy, velmi jemně, zastřeně a eroticky. Bouře přešla, ale její podstata stále obklopovala místnost. Teprve před hodinou, Tristan odnesl Julii do postele, rozhrnul přikrývky a držel ji v jejich soukromém útočišti. Rozdělal oheň v krbu a teď v něm plály žhavé uhlíky, vydávaly ukolébávající praskání každou chvíli.

sobota 11. února 2017

Prokletá temnota - Kapitola 23



Krátko pred svitaním sa zobudila v Ekremovom teplom objatí. Ležali na mäkkom koberci pred vyhasnutým krbom, prikrytí tenkou dekou.
Takéto prebudenia ju vždy dojímali. A Ekrem dokonca nemal ani nočné mory, keď pred pár hodinami zostali v tme. Verila, že je to dobré znamenie.
Opatrne vstala, obliekla si odhodené tričko a po špičkách prešla do kuchyne. Naliala si minerálku s chladničky a jej pozornosť upútal pohyb za oknom.
Držiac sa v tieni vyzrela cez medzeru v mliečnej záclone a krv jej stuhla v žilách.
Celý dom obkľúčili postavy v čiernom. Ulicu zablokovali štyri autá.
Na chodníku spoznala Kamala, ako sa baví so Salvatorom a jej sestrou.
Vystrelila do obývačky. „Ekrem! Vstávaj, upíri sú tu!“

pátek 10. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 9




Pro Redu uběhly další dva dny jako voda, ale zažila momentky, které se jí v mysli vypálily tak silně, že věděla, že si je bude pamatovat navždy.
Šlo o pro ni nezvykle pohádkové momenty: jako když sledovala jestřába nad vrcholky stromů, jen aby se čím byl blíž zvětšoval a zvětšoval – a když se přiblížil, tak vychrlil plameny z krokodýlí hlavy těsně před tím, než s krákotem zmizel; dupot kopyt, který přitáhl její pozornost ke stádu, které bylo na druhé straně kopečku, a zrovna když se otočila k Daynovi, aby se ho zeptala, proč on ani vlci nejezdí na koních, objevily se desítky obrovských zvířat podobných koním, se srstí černou jako uhlí, s očima rozpálenýma do ruda a zlomyslnými ostrými rohy, které se leskly ve slunci.

úterý 7. února 2017

Nejtemnější lži - Kapitola 14



Zpět na nohou a v bojové formě, myslel Gideon na nadcházející noc. No, možná „bojová forma“ byl příliš silný výraz. Sotva-stojíc-ale-nutící-se-do-akce, byl mnohem lepší popis. Vedl Scarlet přes tajné chodby v Kronusově paláci, zakopal o vlastní nohy každou chvílí.
            „Jsi si jistý, že je ti dobře?“ zeptala se Scarlet a stiskla mu ruku.
            „Samozřejmě,“ zalhal hladce. V žádném případě se neotočí a nevrátí do té ložnice. Jedině proto, aby se s ní miloval. Nebyl na to čas, a ještě hůř, musela by za něj odvést veškerou práci a on by vypadal jako blbec. Ještě větší blbec, než jaký už byl. A zadruhé, čekala ho pomsta.
            „Výborně. Vedeš si hrozně. Měli bychom se otočit a-“

pondělí 6. února 2017

Podlehni temnotě - Kapitola 6



Vo vnútri izby ju čakalo ďalšie prekvapenie, no nebol to moderný nábytok s výzdobou. V kožených kreslách oproti sebe sedeli dvaja mladí muži, ktorí podľa výzoru nemohli mať ani tridsať, lenže vek nesmrteľných sa podľa vzhľadu nedal určiť nikdy. Na sklenenom konferenčnom stolíku stáli dva plné poháre s whisky, fľaša Dalmore, studená misa a všemožné jednohubky. Obaja vyzerali, akoby práve vyšli z titulnej strany módneho časopisu, ale aj to bolo pre niektorých nesmrteľných bežné. Vyžarovalo z nich to isté ako z Variana a Tariqa, takže nemala pochybnosti o tom, že sú to ďalší z bratov. No z tých dvoch najviac vyžarovala dravosť divokých šeliem, zatiaľ čo títo boli chodiace pokušenie, ktorému by sotva odolala nejaká zdravá žena.

sobota 4. února 2017

Prokletá temnota - Kapitola 22



O pol roka neskôr, Tenerife

„Prosím, len to nie,“ zastonala Rose pohodlne uvelebená na svojom lehátku kúsok od ligotajúceho sa mora. V rukách držala rozčítanú knihu a užívala si morský vzduch.
„Čo sa deje?“ Ekrem sa zmenil na uzlík nervov už pred pár týždňami, keď sa po ôsmy raz museli zdekovať, pretože ich našli upíri. Teraz sa obzeral cez plece pri akomkoľvek náznaku nepokoja.
V Hamburgu ich našli do mesiaca. Sotva stihli zobrať najnutnejšie veci a nasadnúť na vlak. Ekrem odmietal ponuku džinov robiť im osobnú gardu, pretože považoval ich dlh voči nemu za splnený. Ich návštevy ho tešili, ale prisahal si, že ich viac nezatiahne do boja. Obzvlášť nie do toho vlastného. A navyše mali plné ruky práce s bohmi.

pátek 3. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 8


Když Reda vstoupila do chaty, její mysl zaznamenala výjev. Hlavní místnost byla asi deset na patnáct a na jednom konci byl sazemi pokrytý cihlový krb. Nedaleko stála královsky velká postel na vyvýšené ploše s velkou truhlou u nohou, pruhované matrace se silnými dekami slibující teplo. Zbývající část hlavního prostoru byla otevřená, s velkými skříněmi v rohu, kde hádala dočasné úložné prostory pro nějaký spotřebič, možná pro dva.
Přesně takhle si představovala loveckou chatu. Překvapením však byly dveře naproti krbu, které vedly k tomu, co vypadalo jako plně instalovaná koupelna, včetně velkého sprchového koutu, vykachlíkovaný podivnými hladkými šedými bloky. „Co to sakra?“