Zobrazují se příspěvky se štítkemPronásledovaná. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPronásledovaná. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 9. srpna 2018

Pronásledovaná - Kapitola 10




Levi si přitiskl Harper do náruče a byl spokojenější, než kdy dřív. Byla s ní taková zábava a její smích byl jako hudba. Jediným úsměvem ho dokázala zevnitř celého rozzářit i na těch nejskrytějších místech. Hodila se k němu. Její vášeň se rovnala té jeho, prosby o víc byly jako afrodiziakum.
Dokud je oba držel na samém okraji rozkoše, byly jejich mysli příliš zaneprázdněné, než aby se ponořily do temného a nebezpečného území minulosti a budoucnosti. Měl pravdu. Tohle přesně potřebovala, aby se uvolnila. Poté, co se celé hodiny učil vše o jejím děle, všiml si, že z jejích očí ten strach zmizel. Kolem bledě modrých očí se jí objevily vrásky, jak se smála a provokovala ho s jeho nesnesitelností, do obličeje se jí vrátila růžová barva a rty měla červené a nateklé z toho, kde ji kousal a sál.

čtvrtek 2. srpna 2018

Pronásledovaná - Kapitola 9




Jakmile byli zpátky, Harper připravila pozdní oběd, zatímco Levi vyřídil pár telefonátů. Sbalil si tašku a plánoval strávit zbytek dne i celou noc jen s ní. Mohla ho ubytovat v Lanině pokoji – pocítila v hrudi ostré bodnutí – ale chtěla ho mít co nejblíže. A zdálo se, že i on chtěl být u ní, a tak nedovolila obavám, strachu ani té hrozivé předpovědi od Petersonové, aby jí to překazila.
Proč by měla přemýšlet nad něčím negativním, když mohla myslet na Leviho a všechny ty věci, které se jí večer pokusí udělat? Oh, přesně věděla, že něco zkusí; nedokáže si pomoci. Třásla se očekáváním až tak, že se málem neudržela na nohou.
Jak přešla z nenávisti k dotykům k tomu, že chtěla, aby ji pohltil jeden jediný muž, to netušila.
Zaslechla syčení a prskání, což upoutalo její pozornost zpět ke sporáku. Levi to ještě netušil, ale k večeři měli v podstatě snídani. Jako poslední šla do obchodu Lana, což znamenalo, že tam měli jen její oblíbené jídla. Slaninu, krůtí šunku, bůček, slaninu na plátky a vejce.

pondělí 23. července 2018

Pronásledovaná - Kapitola 8




Levi vjel na dálnici. Nejprve pozval Harper do svého bytu, teď i do auta. Půjčil jí své oblečení – ze kterého se převlékla, ačkoliv si přál, aby to neudělala. To, že někomu dovolil hrát si s jeho hračkami, by ho mělo rozzuřit, ale byl podivně klidný. Bylo to v pohodě. Líbilo se mu, že ji má na dosah a obklopenou svými věcmi.
„Dovolal ses svému kamarádovi?“ Zeptala se. Kousala si nehty a sledovala auta a budovy, kolem kterých projížděli. „Najde Lanu?“
„Ano.“
„A ty mu věříš? Je dobrý v tom, co dělá?“
„Ano.“
„Fajn, tak to mi stačí.“

pondělí 16. července 2018

Pronásledovaná - Kapitola 7




I když Harper věděla, že se Levi chystal vtrhnout do jejich bytu, probudit Lanu a podrobit ji výslechu, a i když Harper potřebovala svou kamarádku obejmout a plakat s ní, slíbit jí, že vše bude lepší, její emoce byly příliš čerstvé. Děsila se toho, že se znovu ponoří do té černé díry, která v ní žila. Chtěla zůstat tady, v Leviho bytu, v bezpečí před zármutkem, který na ni čekal.
Cítila se tu dobře. Obklopoval ji svým teplem, hladil ji po zádech a druhou rukou po stehně. Obojí ji uklidňovalo, ačkoliv obvykle nesnášela, když na ni někdo sahal. Brzy se jí začaly klížit víčka. Zívla.
„Nemůžeme to odložit?“ Zeptala se. „Jen do rána. Prosím.“
„Škemrání na mě nefunguje. Je to nutné, Harper.“

pondělí 9. července 2018

Pronásledovaná - Kapitola 6




V jednom okamžiku byl Levi uvězněn v temném a bezmocném světě a v dalším před ním stála Harper a byla tím jediným, co viděl, co chtěl vidět. Jako kdyby byla anděl jí bledé vlasy tvořily kolem hlavy svatozář. Pohled plný obav byl tak něžný, až ho hladil. Byla jeho jedinou kotvou v tomto světě, neumožnovala mu, aby utekl.
Vzpomínal si, že šel na stanici a mluvil s Brightem. Také na to, že zjistil, že Harper byla pohřešována a její spolubydlící nenahlásila policii, že se vrátila domů. Měl v úmyslu Lanu vyslechnout, ale pak si pro něj přímo na stanici přišla temnota. A teď byl… někde jinde a Harper byla s ním…
„Levi?“ Řekla.
Zavolal jí a požádal ji, aby přišla? Dotáhl ji sem? Nenáviděl to, že nevěděl, co se stalo.
Zamračil se a rozhlédl po okolí. Byl ve svém bytě, světla svítila natolik jasně, že ho bolely oči, i když si nemohl vzpomenout, jak se sem dostal. Seděl na pohovce a Harper měl v klíně.
Líbilo se mu mít ji v klíně.

pondělí 2. července 2018

Pronásledovaná - Kapitola 5




Znovu ne, pomyslela si Harper, která začínala panikařit, když shlížela na ruce, které byly od barvy. Svírala štětec, z jehož špičky odkapávala… kap, kap… karmínově rudá na její bosé nohy. Udělalo se jí zle, nevolnost se jejím tělem šířila jako jed a zanechával ji celou zalitou ledovým potem. Krev se jí měnila v led a každý nádech ji zuřivě pálil, jak jí narážel do plic.
Než však vzhlédla, aby čelila realitě toho, co vytvořila, otočila se a prohlédla si okolí. Stála v bytě ve svém studiu. Ramena se jí uvolnily. S čímkoliv dalším se vypořádá. Že jo?
Soustředila se na další detaily. Hodiny na stěně ukazovali minutu po dvanácté – ne, už dvě. Temnota noci se plížila skrz červeno-oranžovo-žluté závěsy, které vyrobila Lana, a vzduch byl nasycen deštěm. V pozadí zaznívaly hromy.

úterý 26. června 2018

Pronásledovaná - Kapitola 4




To jsem si zasloužil, pomyslel si Levi. Neměl se k Harper připlížit. Nebyl přece tak hloupý. Ženské byly míň stabilní než C4rka.
No co? Vážně.
Leviho i Harper obklopilo napjaté mlčení, jak se snažil popadnout dech a zapomenout na to, že mu pravděpodobně budou muset chirurgicky vyoperovat varlata z krku. Tomuhle by se nechechtala ani hyena.
Harper měla vykulené oči, ruku přes ústa a její kamarádka byla ohnutá v pase a smála se. Alespoň toho si všiml, když se závoj bolesti odhrnul. Fajn, tak to byla hyena. Najednou byl rád, že ji nezval na rande. Rozhodně to není můj typ.
Naopak Harper… jeho víla se zlomeným křídlem a tajemstvím v těch oceánově modrých očích měla opravdu ošklivé reflexi. Nebyly zrovna fajn, když se ocitl na druhém konci jejího kolena, ale jinak by to bylo zatraceně sexy.

neděle 17. června 2018

Pronásledovaná - Kapitola 3




Harper byla naprosto zmatená, když se Levi podíval na její obraz, položil jí jedinou otázku a poté se otočil na patě a odešel z bytu. A to udělal poté, co překonala svou potřebu zvracet a umístila to zatracená plátno – i když dokonale vyobrazené – do středu obýváku, jen kvůli němu. Jasně, zastavil se, aby pohlédl na Lanu, jako by to udělal jakýkoliv jiný muž s bijícím srdcem – dokonce i ty bez něj – ale ani se neobtěžoval vykřiknout něco jako „Neopouštěj město!“. Ani pro ni nezbytné „V pohodě, beru ten případ.“

čtvrtek 7. června 2018

Pronásledovaná - Kapitola 2




Aurora Harperová, pojmenovaná po Šípkové Růžence – a pokud se jí někdo odváží označit tím příšerným jménem, představí je čepeli ve své botě – se „klidně“ posadila na gauč svého souseda. Zíral na ni a mlčel, čekal, až odpoví na jeho poslední otázku.
Jazyk měla ztěžklý a nepoddajný, v hrdle se jí hromadil knedlík, který měla problém spolknout. Nesnášela o tom mluvit, nesnášela o tom přemýšlet a dala by cokoliv za to, aby se mohla nepozorovaně vytratit.
Problém byl ten, že Levi na ni jen tak nezapomene. Po tom drsném oznámení najednou ztuhnul a ztichl, poté ji odvedl do obýváku, jemně ji zatlačil na gauč a posadil se přímo před ni na židli. Další půl hodiny z ní tahal informace.

sobota 2. června 2018

Pronásledovaná - Kapitola 1




Oklahoma
SIG-Sauer: osm set dolarů
Zásobník s náboji: třicet dolarů


Střelení souseda do hlavy poté, co ho najdete, jak se vám hrabe v odpadcích, to bude následek po prvním varování. Skvělé.
A já to udělám, slíbil si v duchu detektiv Levy Reid, zatímco zmíněnou zbraň leštil. Moje soukromí je jen moje. I když jde o odpadky!

úterý 1. května 2018

Pronásledovaná - Prolog




Žena ležela nahá na studeném kovu, zápěstí natažena nad hlavou, nohy odtažené od sebe. Chladný vzduch, který byl nasáklý krví a dezinfekcí, na její kůži utvářel vrstvu ledu nad svaly, které byly příliš slabé na to, aby se třásly. Opakovaná snaha utéct ji zcela vyčerpala, ačkoliv na tvářích měla zmrzlé krystalky slz.
Tohle je konec, pomyslela si. Poslední den jejího života. Bohužel už nic nezmění. Loď se plavila a bouře již začala.
Nežádala o to, rozhodně to nechtěla, ale skončí to tak. Teď už mohla jen bojovat. A to bude. S každým střípkem své síly.
Někde za ní se ozvaly tlumené zvuky.
Ačkoli byla spoutána příliš pevně na to, aby se otočila a podívala, věděla, že se její náhrada právě vzbudila a uvědomila si, že je uvnitř klece pro psy a vidí pouze kovovou desku s další ženou. Věděla to – protože kdysi byla zamčená přesně v té kleci.