Zobrazují se příspěvky se štítkemPoslední polibek na dobrou noc. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoslední polibek na dobrou noc. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. prosince 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 28




„Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.“
Píseň písní 2:12


Solo zíral na obrazovku počítače a zamračil se. Konečně dostal e-mail. Vlastně tři. Jeden od Michaela, jeden od Johna, a jeden od Bluea. Ale všechny tři byly vrácené zprávy.
Jejich e-mailové adresy byly změněny. A stejně tak jejich telefonní čísla. To byl standartní operační postup, když byla identita, nebo lokalita odhalena – nebo když agent zemřel.

pondělí 2. prosince 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 27 2/2




Vika se opřela o loket a podívala se dolů na Sola. Jeho pohled se setkal s jejím přes těžká víčka. Jeho vlasy byly v naprostém zmatku, tmavé prameny trčely ve špičkách. Silné kosti jeho tváře byly překryté kůží zbarvenou intenzivním potěšením, které sdíleli. Jeho rty byly měkké a rudé z jejích polibků, a trochu oteklé.
Byl dechberoucí.
„Myslím, že tentokrát se mi to líbilo víc než poprvé,“ oznámila.
„Potřetí se ti to bude líbit ještě víc,“ slíbil.

pondělí 25. listopadu 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 27 1/2






„Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.“
Píseň písní 2:5

Zatímco její sladký, vyčerpaný Solo odpočíval, Vika se oblékla a užila si nádhernou suchou enzymovou sprchu. Ohřála misku rajské polévky a jedla, zatímco studovala srub. Byl větší než čekala a celkem útulný, se zdmi z klád a s pohodlným nábytkem na míru. Měkká hnědá předložka zakrývala podlahu v obývacím pokoji, a obrazy růží a lilií pokrývaly zdi. A ještě měkčí koberec byl v kuchyni na podlaze, hrnce a pánve visely z kovového pultu nad žulovým kuchyňským ostrůvkem.
Různorodý mix starého a nového, jakoby se muž a žena podíleli na dekorování. Muž rozhodl, co bude patřit na podlahu a žena rozhodla, co bude patřit na stěny.

pondělí 11. listopadu 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 26



„Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!“
Píseň písní 2:14

Konečně!
Srub už byl na dohled, malý a částečně skrytý stromy a sněhem. Solo věděl, že někde na pozemku bude bezpečnostní schránka a prohledal každou píď ve vzdálenosti do třiceti kroků, než ji našel uvnitř kmene stromu. Musel seškrábat led drápy, prokazujíc, že tady nějakou dobu nikdo nebyl, a vyťukal jeho osobní kód.

pondělí 4. listopadu 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 25



„ Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“
Efezským 5:14

Světlo proťalo temnotu Vikyiny mysli, a ona se protáhla, probudila se z nejklidnějšího spánku svého života. Vůně pečeného masa jí naplnila nos a začaly se jí sbíhat sliny.
Uvolnila se a promnula si oči. Hned si všimla několika překvapivých faktů. Bylo jí teplo, zakrytá hustou chlupatou dekou, kterou včera v noci neměla, a kromě diamantového obojku kolem krku, byly všechny její šperky pryč.
Solo se krčil před ohýnkem, otáčel kus masa na dvou klaccích, zasazených v zemi. Na vlastní pěst, by pravděpodobně umřela hlady. Ale Solo byl schopný, mimo to i vynalézavý... a mnohem krásnější než její náhrdelník, jak zlaté paprsky zářily a tančily kolem něj, upozorňujíc na jeho sílu, jeho naprostou mužnost.
„Dobré ráno,“ řekla.

pondělí 21. října 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 24





„Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“
Píseň písní 8:14

Solo nesl Viku a její tašku, nocí do hor. Musel mrznout. Ona mrzla. A on byl nahý, a mráz prakticky plnil vzduch. „Přinesla jsem ti oblečení a boty,“ řekla přes drkotající zuby. „Jsou v batohu.“
Možná odpověděl, možná ne. Ať tak či onak, pokračoval.
Co se stalo uvnitř toho stanu... totální devastace, byl jediný způsob jak to popsat. Proměnil se v zuřící červenou bestii, jak ho ostatní nazvali. Ublížil lidem. Zabil.
Chránil.

pondělí 14. října 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 23


„Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.“
Žalmy 18:39

Solo ztratil pojem o čase. Nebyl si jistý, jak dlouho byl připoutaný k tomu kolu. Věděl jen, že jeho ruce a nohy byly necitlivé, přivázané k desce, a lidi nakonec přestali chodit do stanu. Zírat na něj. Hladit jeho tělo jako by byl krotká domácí kočka. Rozohňujíc bestii uvnitř něj na nejvyšší úroveň.
Otherworlďani kolem něj byli zticha. Ne proto, že byli umlčeni – nebyli – ale proto, že byli v šoku, stále naprosto poníženi, stále se vzpamatovávali ze všeho, co se stalo, z toho jak zranitelní byli.
Nemůže tohle dělat znovu. To raději zemře.

pondělí 7. října 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 22





„Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.“
Přísloví 14:14

Jecis nelhal o osahávací ZOO. Vika na to zírala s rostoucí hrůzou.
Brzy ráno, Matas – jehož ruka se záhadně uzdravila po Solově ,péči‘, ale kůže nyní byla žilnatá a nezdravě černá – zdrogoval každého zajatce a v bezvědomí je pak odtáhl do stanu, který postavili Jecisovi zaměstnanci. Tam, dva muži vysvlékli zajatce do naha a spoutali na obrovských rotujících kolech pevnými železnými pouty.

pondělí 30. září 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 21




„Napomenutí se chop a  neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.“
Přísloví 4:13

Vika by nikdy nečekala, že bude oplakávat ztrátu Nolanďanů. Ale ona ano, a dala by polovinu svého pokladu, aby se tam na pár týdnů vrátila. Možná by dala celý svůj poklad, aby zůstala navždy. Během několika dní, se Solo stal, jednou z jejich nejoblíbenějších věcí na celém světě. Byl ještě lepší než čokoláda!
Už se nebála jeho nálad. Koneckonců, rozzlobila ho několikrát, ale ani jednou ji neudeřil. Dokonce ho měla praštit ona, ale místo, aby zuřil, ji ukázal jak ho udeřit tvrději. Byl pragmatický a mrzutý, ale byl taky starostlivý a laskavý. A měl nečekaný smysl pro humor, o kterém si myslela, že ani nevěděl. Jednou ho přiměla, přivést ho na povrch a překvapil oba. Dokonce ji nabídl domov a práci, možná to udělal z lítosti a možná proto, aby změnila názor na jeho osvobození, ale pořád to udělal. Byl tak dobrý muž.

pondělí 23. září 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 20




„Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.“
Římanům 13:12


Solo čekal. Vika odolávala, jasně nejistá.
„Máš dobré srdce, a zasloužíš si být chráněna,“ řekl. „Dokud se to nestane...“
Zamračila se a ostražitě si ho prohlížela. „Násilí není vždy odpověď. Jsem příliš slabá bránit se proti svalům a síle muže. Zkusila jsem to, a tohle je výsledek.“

pondělí 2. září 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 19




„Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.“
Přísloví 13:12


Její poslední slova byla rozhodně konstatováním. Solo se dusil svou samotou. Jeho mysl se odmítla upokojit, byla zaseknutá na jednu myšlenku.
Líbil se jí jeho polibek, chtěla víc. Ne proto, že se cítila vůči němu povinována, nebo proto, že by měla v úmyslu ho obměkčit. Jen proto.

pondělí 19. srpna 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 18





„Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“
Píseň písní 2:10

            Chladná voda kapala na Vikyiny rty a klouzala dolů do krku a jídlo ji brzy následovalo. Tahle činnost ji vytáhla z temnoty do světla. Mrkla a otevřela oči.
Ačkoli její vidění bylo zamlžené, byla schopná vidět Sola tyčícího se nad ní, pruh krve pod jeho okem.
Oni opravdu byli spolu, žasla.

pondělí 12. srpna 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 17





„Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne.“
Žalmy 91:5

Objevila se pustina.
Solo se rozhlédl kolem. Stále mohl vidět Jecisův přívěs, ale ten byl nyní obklopený holými kopci, posetými mrtvými stromy, tlustý hmyz létal z jedné pokroucené větve na druhou. Byly tam ohnivé jámy ve všech směrech, žluto-zlaté plameny tančící v horkém, suchém větru. Kroky byly hlasitější a hlasitější, dokud se konečně neobjevil dav mužů a žen, zdobili jeden z kopců. Klopýtali a hnali se směrem k němu.
Monstra, která zmínil Jecis.

pondělí 5. srpna 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 16




„Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud.“
Izajáš 43:2

            SOLO slyšel dva muže se hádat, ještě předtím, než je uviděl, jeho uši se škubaly, jak je poslouchal. Očekával pana X, který vyskočil před pár minutami a záhadně řekl: „Ovládej se, protože ona potřebuje tvoji pomoc, ne tvůj temperament,“ předtím než zmizel. Ale ne, toto nebyl X.
„Zabiju tě, Matasi.“

středa 31. července 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 15




„Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí.“
Přísloví 1:5

            VIKA zvažovala svoje možnosti. Její otec ji podezříval, že krmí Sola. Mohl by se jí ptát, zastrašovat ji a on by poznal pravdu. Nebyla by tady žádná možnost to skrýt, nikdy nebyla a tohle věděla dříve, než jednala. Ale stále nebyla schopná zabránit si pomáhat zraněnému otherworlďanovi. Dokonce i teď, to nebylo rozhodnutí, kterého by litovala. Varoval ji o tom, co ji čeká, a to navzdory skutečnosti, že si mohla sbalit tašku a nechat ho v prachu.

pátek 19. července 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 14





„V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.“
Izajáš 30:15

PŘÍŠTÍCH NĚKOLIK DNÍ přešlo pro Sola jako v mlze. Měl by se zotavovat rychleji, a nebyl si jistý jestli problém byl v drogách v jeho těle, jestli pan X nebyl schopný nakrmit ho silou, nebo jestli nebyl bič protkaný jedem, jeho smysly byly nyní příliš otupělé, než aby si toho všimly. Ať je důvod jakýkoliv, zůstal slabý.
Nebyla to slabost, co ho trápilo, ačkoli. Byla to vzpomínka na jeho selhání. Snažil se utéct, byl tak blízko k úspěchu, ale „tak blízko“ nebylo dost dobré.
Nikdy předtím nezpackal práci tak dobře.
Aspoň že není mrtvý jako Mec.

pondělí 8. července 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 13




„Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“
Píseň písní 2:15

MATAS STŘELIL SOLA. Matas opravdu a skutečně střelil Sola. Krev se rozstříkla na Viku, jak Solo spadl... přelila se na ni, když na ni padal a zasunul ji pod něj. Aby ji ochránil. Ji. Jeho nepřítele. Přesně jak slíbil. Kitten bojovala pod jeho váhou, snažíc se sama vysvobodit, ale on jí nepomáhal.
Byl mrtvý?
Prosím, nebuď mrtvý.

pondělí 1. července 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 12




Děvčata velice se omlouvám za tak dlouhou pauzu. Měla sem zkouškové a nebyla schopná se přemluvit k překladu. Ale teď už to pujde rychleji. Slibuju. :) - Gabča

pondělí 3. června 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 11



„Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu.“
Micheáš 7:8

Přibližně kolem druhé hodiny ráno, měsíc byl pouhý háček zlata na černé, hvězdné obloze. Všichni patroni cirkusu už šli domů, a nyní se všichni účinkující scházeli kolem velkého ohně, který hořel v centru uvězněných otherworlďanů.

úterý 21. května 2013

Poslední polibek na dobrou noc - Kapitola 10



„Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem“
Izajáš 54:17



Vika mu hodila pytlík jídla. To vědomí drželo Sola nehybného. Ona mu hodila pystík jídla, a udělala to i když měla v očích strach.
Proč strach?
Čeho  – nebo koho – se bála?