pondělí 1. října 2018

Pronásledovaná - Kapitola 17




„Co tady děláš?“ Slyšela Harper Lanu vykřiknout. „Kde je Harper? Pokud jsi jí ublížil, budu zabíjet! Tak, že budeš mrtvý!“
Téměř padla úlevou. „Nemusíš mě chránit před Lanou.“ Vyskočila kupředu a chytila svou kamarádku do náruče.
„Harper!“ Lana ji objala. „Ráda tě zase vidím.“
„Já tebe také. Chyběla jsi mi, ty přerostlá osino v zadku.“
„Taky jsi mi chyběla, ty můj malý zahradní skřítku.“
Smály se a tisíckrát se objímaly. Harper vdechovala vůní své kamarádky. Piliny přehlcené jasmínem, její oblíbená voňavka.

Když se konečně pustily, Harper pohlédla na svou kamarádku a hledala zranění. Žádné nenašla. Lana si obarvila vlasy na černo. Pěkné, ale… zamračila se. Něco bylo špatně. Něco bylo… jinak, ale co, to nedokázala uhodnout.
Záleželo na tom? Byla tady, vypadala zdravě, v celku a v bezpečí. Poprvé za celé ty týdny vypadala uvolněně. Neměla tmavé kruhy pod očima, ani oči plné viny, žádné tváře propadlé zármutkem.
„Co jsi dělala?“ Zeptala se Harper.
„Přemýšlela.“ Lana se kousla do spodního rtu a přešlápla. Na sobě měla černé tričko a kalhoty, na nohou kanady. „Plánovala.“
„Co jsi plánovala? A proč máš na nohou kanady?“ Lana věřila, že podpatky jsou základem pro každou ženu a neustále si stěžovala, že Harper odmítala chodit v botách, které pro ně Bůh zamýšlel.
Pokrčila zdánlivě jemným ramenem. „Dnes jsem za tebou chtěla jít.“ Z hlasu jí vymizel nejsilnější přízvuk. Dostala emoce pod kontrolu.
„Co jsi plánovala?“ Trvala na svém.
„Minutku, princezno. Jak ses dostala dovnitř a ven, aniž by tě někdo viděl?“ Zeptal se Levi Lany.
Její kamarádka si odfrkla. „Jako kdybych tam toho strážného psa neviděla. Brnkačka.“
Tentokrát si odfrknul on. „No, nebylo zrovna chytré jít do tvého domu a schovat se tu.“
Lana jeho slova odmávla. „Tak jak se máš?“ Zeptala se Harper a prohlédla si ji. Možná, že emoce neměla ještě až tak pod kontrolou.
„Dobře.“ Díky Levimu. „Za posledních pár dní jsem toho plno zjistila, většina mě sice rozhodila, ale překvapivě se mám dobře.“
„Slibuješ?“
„Slibuju. Ale co ty? Zmizela jsi beze slova a…“
„To je nefér!“ Lana se nadechla. „Nechala jsem vzkaz a…“
„… obraz ještě nebyl hotový. Teď…“
„… říkala ti, že si nemáš dělat starosti. Dokážu se o sebe postarat a tak moc jsem se bála, že si tě všimnou moji spolupracovníci, pokud zůstanu, a budou si myslet, že mi ublížíš…“
„… vím, že nepředpovídám budoucnost tím, že jsem tě namalovala, jen jsem projevila svůj vlastní strach.“
Ticho.
„Svátky budou zábavné,“ zamumlal Levi.
Harper zadržela smích. „Poslouchej. Nemalovala jsem tebe, Lano. Malovala jsem sebe.“
Lana se také snažila nesmát se, ale najednou se zamračila a vypadala stejně smutně jako posledních pár týdnů. „Víš to, že jo? O sobě?“
Než stihla Harper odpovědět, byl Levi za ní a chytil ji za krk. Pomocí trochy síly ji otočil a přiměl ji, ať se na něj podívá. Naklonil se a zachytil její rty v tom nejjemnějším polibku. V očích měl podobný smutek jako Lana v těch svých. Znepokojilo ji to.
„Nechám vás, abyste si promluvily.“
„Díky,“ řekla. Chtěla se ho zeptat, co se mu honí hlavou, ale věděla, že by jí před publikem neodpověděl.
„Zakřič, kdybyste mě potřebovaly.“
„Jasně.“
Znovu ji políbil a Lana se ušklíbla. Ukázal jí prostředníček, než odešel.
Lana povytáhla obočí. „Věděla jsem, že se mu líbíš, ale wow, pracuješ rychle.“
Po tvářích se jí rozlilo teplo a klesalo ke klíčním kostem. „Moc se mi líbí,“ přiznala.
„Měl by. Je sexy.“
„A chytrý.“
„A sexy.“
„A ochranitelský.“
„A sexy.“
„A v doslechu,“ zakřičel. „Okno je otevřené a vy dvě nejste úplně nejtišší.“
Tváře jí zrudly ještě víc, ale pak se Lana zasmála a Harper ji následovala. Byl to skvělý pocit, v něčem tak obyčejném najít humor, takže se nebránila. Smály se tak, že se ohnuly v pase. Kdyby byla naživu, možná by se počůrala.
Když skončily, Lana ji dovedla k pohovce a posadila se. Harper si sedla vedle, najednou zvědavá, proč materiálem neprojela. Nebo se jen vznášela a mysl jí doplňovala to, co chtěla vidět?
Lana si dala vlasy za ucho. „Je mi líto, že jsem ti lhala. Netušila jsem, co mám dělat, ale vím, že to není omluva. Kdybych to mohla vrátit… Každopádně to, že jsem tě viděla každý den a věděla, že jsi mrtvá, a o tom, na co si brzy vzpomeneš. S vědomím, že to, co sis vytrpěla, byla má chyba… Ničilo mě to a nechtěla jsem být příčinou další bolesti.“
„Nebyla to tvá chyba. Nikdy to nebyla tvá vina!“
„Nechala jsem tě v galerii, abych si vrzla. Měla jsem zůstat, měla jsem s tebou jít k autu.“
„Cliff spolupracoval s vrahem. Prostě mě vydal, omámil mě. A kdyby mě nedostal tu noc, našel by si mě jindy. Jsem ráda, že jsi tam nebyla. Kdyby tě také unesl…“ Celé tělo se jí zachvělo.
„Vím o Cliffovi,“ zašeptala Lana. Po tvářích jí stékaly slzy. „Šla jsem do galerie, abych si s ním promluvila.“
„Cože!“
„Za minutku ti povím, co se stalo. Teď mi musíš říct, co se ti stalo. Ve zprávách neříkali podrobnosti a já to musím vědět.“
Ne, to nebyly informace, které s Lanou chtěla sdílet. Její kamarádka to možná chtěla vědět, snad v naději, že detaily nejsou tak zlé, jak si představuje, ale nepotřebovala to vědět. Nijak by jí to nepomohlo, jen by jí to ublížilo.
„Stále si teprve vzpomínám,“ řekla a byla to pravda. Pamatovala si dost, ale ne vše.
Lana sotva přikývla. „Když jsem zjistila, že jsi zmizela, zpanikařila jsem. Nebylo ti to podobné. Šla jsem na policii, ale řekli, že jsi pravděpodobně s někým. Tvrdila jsem jim, že taková nejsi. Ale řekli mi, že potřebují čtyřiadvacet hodin. Takže jsem čekala, ptala se v okolí, ale nikdo nic nevěděl a neslyšel. A Cliff… ten slizák! Řekl mi, že tě slyšel říkat, že se chystáš slavit. Myslela jsem si, že je to zvláštní, ale teď vím, že jen poslal policii na špatnou stopu.“
Harper zůstala potichu. Cítila, že to její kamarádka potřebuje dostat ven.
„A pak ses tu objevila, jako kdyby se nic nestalo, ale já znala pravdu. Poznala jsem, co jsi. Věděla jsem, že jsi zemřela. Je mi to tak líto.“ Slzy padaly proudem.
Takhle Lana plakala, když se Harper před týdny objevila doma. Na ten den si vzpomínala. Lana se na ni jedinkrát podívala a propukla v obrovské vzlyky. Kolena se jí podlomila a Harper netušila, co se děje. Věděla jen to, že její kamarádka odešla s mužem – myslela si, že je den po její výstavě – a obávala se, že byla znásilněna.
Ale Lana ji ujistila, že i když se z toho chlapa vyklubal blb, neublížil jí.
„Nemáš se za co omlouvat,“ řekla Harper.
„Někdy lidé netuší, čím jsou, že jsou m-mrtví. A ty jsi to nevěděla. Nechtěla jsem ti to říkat, sotva jsem to zvládala já. Takže jsem předstírala, že je vše v pořádku, a já vím, vím, neměla jsem. Měla jsem ti říct pravdu, ale pak tě to začalo táhnout k budově, kterou jsem v minulosti mnohokrát sledovala, když jsem byla v práci. V tu chvíli jsem věděla, že odpovědi máš na dosah, takže jsem tě nemohla nechat jít samotnou.“
„Tak ses přestěhovala do místa, kde je spousta duchů. Do místa, které vypadá jako skládka s vědomím, že tví spolupracovníci mohou sledovat každý tvůj krok.“
Znovu se zakousla do spodního rtu a přikývla. „Kdyby si mysleli, že jsi nebezpečná pro mě nebo kohokoli jiného, pokusili by se tě přinutit přejít dál. Nechtěla jsem, aby se do tvého života zapletli ještě víc a tak jsem odešla a poslala tě do Tulsy. Myslela jsem, že ti odpovědi pomohou jít dál. Když odejdeš sama od sebe, bude to pro tebe mnohem lepší. Ale nebyla jsem schopná to sledovat. Je mi to líto,“ řekla znovu.
„Jsi ta nejšílenější, nejsladší kamarádka, jakou jsem kdy měla, víš? Miluju tě a za ty tajemství ti odpouštím.“
„Drž se té myšlenky,“ řekla Lana a provinile poposedla. „Musím ti něco říct.“
Harper zasténala. Dokáže ještě něco ustát? „Co?“
Lana si olízla rty. „Jenom, že tě… miluju.“
Ach. Dobře. Fajn. „Ale to dneškem končí,“ řekla Harper přísně. Dokonce jí zamávala ukazováčkem před nosem. „Ne to, že mě miluješ, ale to, že si kvůli mně zakazuješ vlastní život. Nic špatného jsi neudělala. Nejsi zodpovědná za to, co se mi stalo, a musíš se přestat trestat. A nesnaž se to popírat. Sleduju doktora Phila, a samozřejmě vím, jak přemýšlíš.“
Lana shlédla dolů na klín, kde nervózně proplétala prsty. „No, musím ti říct ještě něco. Jde o mou budoucnost…“
„Neboj. Nedovolím, aby se ti něco stalo.“ Řekla své kamarádce o Topperově hrobě. „Máme v plánu najít jeho komplice dřív, než on najde tebe.“
Lana se usmála a promnula si ruce. „Doufám, že pro mě někoho pošle.“
„Nedovolím, abys sama sebe uvrhla v nebezpečí, slyšíš?“
„Nemůžeš mě zastavit.“
„Ale ano.“
„Nemůžeš.“
„Můžu.“
Aaaaa, tím začala válka facek. Plácaly se, jako by jim byly tři roky. Ale to jim bylo tak podobné, že se Harper znovu rozesmála.
Levi se objevil ve dveřích a zíral na ně. „Vážně?“ Řekl. „Takhle se chovají dvě dospělé ženy?“
Harper na něj vyplázla jazyk.
Zacukaly mu koutky. „Budeš nás muset omluvit, Lano.“ Sklonil se a hodil si Harper přes rameno, takže na něm visela jako pytel brambor.
„Počkat,“ řekla Lana. „Musím vám říct…“
„Ne, nemusíš. Kde je tvůj pokoj, Harper?“
„Nikdy ti to neřeknu!“
„Tamhle,“ řekla zrádkyně Lana a ukázala prstem.
„Děkuju,“ odpověděl Levi.
„Není třeba. Jednoho dne si to vyberu.“
Harper se snažila nesmát se. Tohle bylo skoro… normální. No, alespoň takhle si představovala normální rodinu. Škádlení jeden druhého, pomáhání si. A věděla, že to právě teď Levi dělal. Pomáhal jí i Laně. Probraly těžké věci a obě teď byly velmi emocionální. Potřebovaly pauzu. Tohle byla jeho snaha jim ji poskytnout, aby to bylo zjevné.
Myslím, že bych se do něj mohla zamilovat.
Jakmile vstoupil do ložnice, kopnutím zavřel dveře a hodil Harper na postel. Ta však byla pevná a stejně jako předtím Harper zase poskočila. Neměla čas ani popadnout dech, protože během mžiku byl na ní a tiskl ji k matraci svou hmotností.
Zelené oči ji probodávaly, procházely skrz oblečení a kůži, přes kosti až do srdce. „Jsi skvělá kamarádka,“ řekl bručivě.
„To i ona.“
„Jo, ale to ty jsi šla do pekla a zpátky.“
Nemusela mu říkat, co se jí stalo; viděl to. Věděl to z první ruky. „Dovol mi zapomenout,“ zašeptala, „i kdyby jen na chvilku.“
„Jistě.“ A, ach, přesně to udělal.

15 komentářů:

  1. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad ♥️

    OdpovědětVymazat
  3. Čo im Lana nepovedala??? Som zvedavá :-) Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a korekci ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. zase další pěkná kapitola, moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za super preklad a korekciu 😃.

    OdpovědětVymazat