pondělí 24. září 2018

Pronásledovaná - Kapitola 16




Jsem v háji, když to udělám a jsem v háji, i když to neudělám, pomyslela si Harper. Jako živý byl Topper hrozbou pro Lanu a jako mrtvý také.
Lana, kterou stále nenašli.
Lana, kterou Harper musela za každou cenu ochránit.
Konečně zjistila, proč nepřešla dál. Ne, aby se pomstila, ale aby ochránila svou kamarádku. Jak to ale zvládne?
Harper se otřásla. Stála zrovna na střeše policejní stanice a sledovala parkoviště, na kterém nakládali Toppera do dodávky. Slunce jasně svítilo, nebe bylo jako bludiště plné modré a bílé. Vítr svištěl okolo, stromy tančily, keře se kývaly, ale ona nic necítila. Takto vypadá exisence v jiné sféře.
Bylo tam jen mizerné zábradlí, které by sotva zabránilo, aby člověk padl k zemi. Ne, že by jí na tom záleželo. Nebyla si jistá, co by se stalo, kdyby padla, ale nemohla už zemřít, takže…
Najednou se vedle ní zhmotnil Levi.

„Už bylo na čase,“ řekla. Poté, co Topper pohrozil Laně, vtrhl do vyšetřovací místnosti Bright a pokusil se z něj dostat jméno jeho „osoby zvenčí.“ Petersonová a Harrowitz čekali na chodbě a přikázali jí i Levimu, aby odešli ven.
Harper i Levi se na sebe šokovaně podívali, když se jejich nohy jen tak začaly pohybovat, k čekající dvojici. Ale v okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře, to nutkání ustalo. Harper popadla Leviho za ruku, pohlédla ke stropu směrem ke střeše a zmizela. Rozhodně nehodlala zůstávat poblíž, aby zjistila, co dalšího ji ta dvojice může donutit udělat.
Jednu věc věděla jistě – byli děsiví. Děsivější než ta holka z baráku. „Musíme zapracovat na tvé reakci v takových situacích,“ řekl rozhněvaně. „Zůstal jsem, abych si je vyslechl.“
Přinutila se odvrátit od dodávky, která se rozjela směrem k bráně a otočila se na Leviho. Zatajila dech. Ve slunečním světle byla jeho kůže… živá. Jako by pod ní jiskřila elektřina. Viděla tu bouřlivou vitalitu.
„Co je?“ Zeptal se zamračeně.
„Nic,“ zamumlala. Byl tak krásný. Ta drsná tvář pro ni tolik znamenala. Ochranu, bezpečí, humor, vášeň… naději, která ji držela na nohou a táhla ji kupředu. „Bright neuspěje. Topper mu neřekne jméno toho, kdo mu pomáhá.“
„Ne, pravděpodobně ne.“ Levi vzal její tvář do dlaní. „Ale bude to v pořádku.“
„Nechápu jak,“ odpověděla. „Ale zjistila jsem, proč jsem tu.“
„Já vím, zlatíčko. Jsi tady, abys zachránila svou kamarádku. A to je i můj důvod.“
Povytáhla zmateně obočí. „Nerozumím tomu. Znals Lanu?“
„Ne. Ale viděl jsem, co ti provedl. Byl jsem tak znechucený tím, že jsem se tam nedostal dřív. Deset minut a mohli jsme tě zachránit. Mohl jsem tě před tímhle osudem zachránit. Ušetřit tě té viny a hanby.“
„Nejsem si jistá, že bych chtěla být zachráněna,“ zamumlala. „Ne po tom všem, co mi provedl.“
„Chtěla bys. Našla bys v sobě sílu, která by ti dovolila jít kupředu. Stejně jako teď.“ Políbil ji, zpočátku jemně, pak silněji. Ochutnával ji téměř delikátně.
Když se odtáhl, povzdechla si. „Co budeme dělat?“ Zeptala se.
„Řekls jí to?“
Harper pohlédla bokem a uviděla ve dveřích na střechu Petersonovou a Harrowitze. Petersonové vlály nově obarvené vlasy na zeleno ve větru a prameny ji švihaly do tváří. Harrowitz byl svým obvykle zamračeným já.
„Ještě ne,“ řekl Levi. Setkal se s Harpeřiným zvědavým pohledem. „Chtějí nechat Toppera utéct. Nebo spíš chtějí, aby si myslel, že utekl. Všichni ho budou sledovat a přivedeme k výslechu ty, se kterými bude mluvit.“
„To je nebezpečné.“
„Obrovsky.“
„Nebudeme riskovat,“ řekla Petersonová. „Uteče spoutaný s nejnovějším vězněm. A to mimochodem bude Harrowitz.“
„Proč bys to dělal?“ Zeptala se Harper.
„Protože chtějí Lanu v bezpečí a nás dva šťastné. Ach, a také mají svou cenu,“ dodal Levi s protočením očí.
Fajn. „Nemáme peníze a ani žádný přístup k nim.“ Přejela pohledem od Petersonové k Harrowitzovi. „Neuděláte to jednoduše proto, abyste zabránili zločinu a zabití nevinné ženy?“
Ta mrcha si odfrkla. „No nejsi ty rozkošná? Už jednou jsem vám pomohla zadarmo a řekla vám o vaší současné situaci. Znovu se to opakovat nebude. Navíc, tahle operace bude opravdu nákladná.“
„Tak jakou máte cenu?“
„Dokud budeme tady, musíme odpykávat svůj dluh,“ řekl Levi.
„Jak?“
„Prací pro agenturu,“ odpověděla Petersonová. „Harrowitz se do vás zamiloval a není jistý, co by bez vás dělal.“
Harrowitz ani nemrknul.
„Fajn.“ Petersonová pokrčila rameny. „Jsou místa, kam se lidé nedostanou, ale duchové ano. Budete mýma očima a ušima – dle potřeby.“
To byla malá cena za záchranu Lany před tím šílencem. „Platí.“
„Dobře, protože dnes večer začínáte. V osm budeme u tebe doma a dám vám info. Zatím jděte dolů nebo mi z vás bude špatně.“ Petersonová se vrátila dovnitř a táhla za sebou Harrowitze. Dveře se za nimi zabouchly.
„Co udělají s Topperem, jakmile chytí jeho komplice?“ Zeptala se Harper.
„Vrátí ho do vězení.“
„To se sotva zdá dostatečně drsné.“
„Neužije si to, věř mi.“
Jo, pokud v životě něco zjistila, tak to bylo to, že každý sklidil, co zasel. Topper zaséval semena bolesti a smrti. Jeho sklizeň nebude příjemná. Harper sázela semínka lásky, chtěla ochránit Lanu a získala druhou šanci. „Podařilo se Brightovi Lanu vystopovat? Byla bych klidnější, kdybych věděla, kde je.“
„Sledují váš starý dům, ale zatím se tam nevrátila. Včera někdo použil její kreditku, ale mám podezření, že nebyla ukradena. Myslím, že ji zahodila a doufala, že nás tím svede ze stopy.“
„Proč si to myslíš?“
„Jak jste si vy dvě blízké, hádám, že sledujete i stejné televizní pořady.“
Měl pravdu. „Byl Bright uvnitř?“
„No jo. Neviděl ji tam.“
„I tak… víš, co se chystám říct, že jo?“
„Samozřejmě. Chceš se tam podívat sama. Znáš ji lépe a možná si všimneš něčeho, co on přehlédl.“
„Přesně.“ Řekla adresu, než si představila svůj starý skromný jednopatrový domov na severní straně města. Nedaleko byla tělocvična, ačkoliv obchod s koblihami byl blíž. Byl tam i její oblíbený krámek s uměleckým nábytkem a Lanina oblíbená prodejna pracovních nástrojů. Dům byl sestavený z hnědých a červených cihel s tmavými okenicemi a vzadu byla ta nejneuvěřitelnější zahrada. Harper tam často malovala, zatímco vdechovala vůni květin.
Stejně jako předtím nic necítila, ale když otevřela oči, byla na dvorku. Stýskalo se jí. Zároveň tu byla i nebyla. Součást tohoto světa, ale zcela mimo. Růže plně kvetly, květiny zářily barvami. Stranou leželo jezírko a voda stékala po skalce.
Byla ráda, že si to místo Lana nechala. Měly tu tisíce vzpomínek, většinu dobrých. Dokonce i ty špatné, když se spolu hádaly, anebo jim zlomil srdce nějaký muž, byly vítané. Nabraly tu sílu. Dospěly.
Harper se otočila na patě a vstoupila do domu, aniž by se snažila otevřít dveře. Možná by mohla. Možná by je mohla díky svým bouřlivým emocím vyrazit, protože se zdálo, že se zvedl vítr, když se jí v očích shromáždily slzy. Ale jednoduše prošla cihlami pohybem stejně přirozeným, jako bylo dýchání.
V kuchyni si prohlížela hrnce na policích, skříňky a pult. Došlo jí, že tu Lana byla – a nedávno. Ve dřezu stála sklenička s nedopitým pomerančovým džusem, Laniným oblíbeným, společně s talířem s drobky.
„Kde jsi, holka?“ Zašeptala. A kde byl Levi? Už tu měl být.
Rychle prohledala zbytek domu a zjistila, že tam Lana není. Harper se snažila ignorovat fotky na zdi. Ukazovaly všechnu tu zábavu, co si s Lanou užily. Nákupy starožitností, pojídání hotdogů na karnevalu, dovolená v horách. V Lanině ložnici našla nástroje rozházené po celé podlaze, ale v dohledu nebyl žádný její projekt. Žádná židle, gauč či stůl, co by potřebovaly opravit. A našla – v krku se jí zaseklo zalapání po dechu. V koši našla zkrvavený obvaz.
Krev.
Zvedla se jí žluč. Lana byla zraněná. Proč byla zraněná? Kdo jí ublížil?
„Bright mě zarazil, než jsem stihl zmizet,“ řekl Levi, který se náhle objevil vedle.
Srdce jí vynechalo – tedy, kdyby ještě nějaké měla. Byl to přežitek z doby, kdy ještě byla naživu. Něco jako svalová paměť.
Chtěla se na něj podívat, ale nedokázala odtrhnout pohled od koše. Lana. Krvácející. V bolestech.
Umírala?
Dodal: „V Cliffordově tajné kanceláři se našly stopy krve a ta odpovídá Laně. Je mí to líto, princezno, ale není to důvod k panice, jasné? Nebylo tam žádné tělo.“
Clifford. Další krev. Krev, která patřila Laně. Neměla panikařit? Ale no tak! Než však stihla začít křičet, zaslechla vrznout podlahu. Lana, napadlo ji a rozběhla se. Levi ji popadl za paži a přitáhl k sobě. Položil jí prst na rty a umlčel ji.
Natáhl se po zbrani, kterou už však neměl, pravděpodobně ani nemohl mít, když jeho mysl přijala novou realitu. Zamračil se a pak ji schoval za svá záda.
„Alespoň pro jednou tě ochráním,“ zavrčel.


17 komentářů:

  1. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad 💜

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vďaka za opäť napínavé pokračovanie :-) A som zvedavá ako to dopadne ??

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělé pokračování 😀

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad a korekci ♥

    OdpovědětVymazat
  6. Super pokračování, moc děkuji. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. to je tak velmi napínavé, nemůžu se dočkat pokračování, moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad. Pivuscha

    OdpovědětVymazat