neděle 14. ledna 2018

Aféra Tawdryové - Kapitola 7




Chtěl, aby je oba vepsala do scény, což byla jeho výstřednost. Vypadalo to tak, že mu nevadila myšlenka jeho drahocenné Kayly, jak je dána jinému muži; vypadalo to, že se více zajímá o Glory. Glory věděla všechny tyto podivnosti, ale jen jim prostě nerozuměla.
Proč bojoval o to, aby proti němu byla použita magie? Proč ji vyprovokoval?

Záleželo na důvodu? pomyslela si. Byla doma, sama v pokoji, a hodlala použít to pero. Ne, aby potrestala Falona – i když by to chtěla. Vzal na večeři jinou ženu. Krásnou, štíhlou ženu. Ne, Glory to dělala, aby byla s ním, aby ho měla sama pro sebe.  Prostě použila trest a vztek jako výmluvu.
Kdy se poučím?
Snažila se od něj zůstat co nejdál. Ignorovala jeho telefony, neodvážila se blízko k jeho domu. Dokonce odešla i z místnosti jen při jeho zmínce. Tak moc se bála, že by se do něj hluboce zamilovala, že by se nikdy nevzpamatovala. Jak mu jednou řekla, nikdy by si nemohli věřit. Ale stále to hodlala udělat. Toužila po něm, a ta touha pořád nezmizela.
I přes všechny důvody, kvůli kterým se mu vyhýbala, se nemohla zastavit. Potřebovala ho vystrnadit ze svých myšlenek a snů, ale nic jiného nefungovalo. Proč tomuto nedat šanci a zažít další opojné potěšení, když už byla u toho? Udělala, co mohla, aby ochránila své srdce. Oh, oh. Možná by si mohla vzít lektvar proti lásce.
Přikyvovala, když vstala. Proti lásce. Samozřejmě! Nemohla udělat nic ohledně pocitů, které zrovna teď cítila. Jednou byly odolné proti magii. Ale mohla sama sobě zabránit, aby Falonovi propadla úplně celá.
Oblečení a odpadky létaly vzduchem, jak klečela na podlaze a procházela je. Každou lahvičku, kterou našla, dala stranou. Nápoj lásky Číslo Devět. Nápoj lásky Číslo Třináct.
Kouzelný potlačovatel. Kouzelný rozpoutatel. Á, konečně.
Narovnala se a zvedla malou lahvičku plnou vířící azurové vody. Uprostřed lahvičky bylo štítek s varováním.
„Berte s jídlem,“ četla. „Může způsobovat závratě. V případě, že se Vám udělá nevolno, vyhledejte nejbližší čarodějnici.“
Dala ten nápoj stovce ženám, ale nikdy ho sama neochutnala. Nebyla potřeba. Recept vymyslela její prababička a nyní byl v každé knize kouzel, na kterou narazila. Fungovalo to. Nikdo si nikdy nestěžoval.
„Ničeho se neboj.“ Glory lahvičku odzátkovala a vyprázdnila její obsah. Bez chuti, ale jemná. Uběhla minuta. Nic se nestalo. Uběhla další minuta. Stále nic. Prázdnou lahvičku odhodila přes rameno. Možná neměla nic cítit.
Zamračila se, vzala pero a sešit a posadila se na postel. Co teď Falon dělal? Byl doma s Kaylou? Čekal na Gloryin tah?
Co ten pár dělal celou tu dobu?
„Grr!“
Neschopná čekat déle, začala Glory psát: Falon je sám v domě, neschopen odejít. Aby uspokojil Kaylu. Gloryino zamračení zmizelo. Nenechala ho s nikým bojovat, tak jak navrhoval. To by ji přimělo ho ještě více obdivovat. Dokonce i ten obraz byl nebezpečný. Falon. S mečem. Její ústa se naplnila slinami.
Přistoupila rovnou k sexu. Vyspat se s ním a zapomenout na něj. Jeho oblečení najednou zmizelo a zanechalo ho nahého. Když se inkoust dotkl papíru, měla problémy se nadechnout. Ruka se jí třásla.
Objevila se Glory-
Ne. Přeškrtala ta slova. Falon byl nyní sám a nahý. Nemohla se před ním zjevit a vypadat takto.
Glory váží padesát dva kilogramů a má na sobě krajkovou smaragdovou podprsenku a kalhotky.
V jednu chvíli měla na sobě černé šaty, které jí dala sestra, a v tu další chladný vítr hladil její nahou kůži. Glory se podívala dolů. Opravdu, její malá, energická ňadra byla pevně sevřena do smaragdové krajky. Její břicho a nohy byly štíhlé a krásné. Usmála se a pokračovala v psaní.
Falon je připoutaný k posteli a Glory se najednou objeví přímo před ním, pero a sešit v ruce.
Gloryina špinavá ložnice se rozplynula do černé a pak najednou ležela na chladném sametovém prostěradle. Chladný kov jí objímal zápěstí a kotníky na místě, její pero a sešit byly pryč. Bílý šifon jí visel nad hlavou jako mrak klesající z nebe.
„Co to, sakra?“ zaškubala rukama. Želízka zarachotila, ale nepovolila.
Najednou k posteli přistoupil Falon, pero a sešit v ruce. Podíval se na Glory a jeho oči se rozšířily. Podíval se na poklad, který držel, a pak se usmál.
„Fungovalo to,“ řekl šokovaně. „Skutečně to fungovalo.“
Její boj se stupňoval. „Co fungovalo? Co se stalo? Co jsi mi udělal?“ Co se, ksakru, dělo?
Byl nahý a jeho opálené tělo bylo úžasné. Provaz svalu za provazem, sledovatelné šlachy a dlouhá, tvrdá erekce. Jiskřivý řetízek visel kolem jeho krku.
Podíval se stranou od jeho jasné majestátnosti a bojovala usilovněji.
„Nehýbej se,“ řekl.
„Jdi do pekla!“ Železo se začalo zařezávat do její kůže a tvořilo teplé korálky krve.
Falon zamlaskal jazykem. Odešel z ložnice a zanechal ji tak samotnou.
„Falone!“ zakřičela. Panika prostoupila každou část jejího těla. „Nenechávej mě takhle! Vrať se.“
Za chvilku se vrátil, pero a sešit byly pryč. Místo nich držel pásy látky. „Nehýbej se,“ znovu jí poručil, tentokrát ostřeji.
Poslechla ho. Těžce oddechovala, kůži měla příliš horkou. Alespoň se zakryl županem a skryl všechno delikátní před jejím pohledem. „Co se to děje? Jak jsi to udělal? Vždyť nemáš žádné schopnosti.“
Sedl si vedle ní a matrace se zakolíbala. Snažila se odsunout, ale řetězy jí nedovolily dostat se příliš daleko. „Ne, nemám žádné schopnosti. Ale mám přítele, který chodí se sestrou, která si přeje, aby její sestra byla šťastná.“
Poklesla jí čelist. „Evie ti pomohla?“
Naklonil se dopředu a přivanul tak vůni muže a temného koření k jejímu nosu a začal jí omotávat látkou zápěstí pod želízky tak, aby chránila její kůži. Ne že tě to obměkčí. Vzala si lektvar proti lásce. Neměla by samu sebe varovat, aby zůstala odtažitá, ale ten zatracený lektvar nefungoval.
„Hunter se Evie zeptal na to pero,“ konečně vysvětlil. „Očividně ti Evie zapomněla říct, že má talisman, který odvrací účinky pera.“
„Nerozumím.“ Pojď ke mně blíž a dotýkej se mě. Musela se kousnout do jazyka, aby ta slova nevyslovila.
„Cokoliv negativního, co napíšeš o člověku, který nosí talisman, se obrátí proti tobě.“
Projel jí šok, tak jako horko. „To je- to je-“
„Co se stalo. Hunter také vyprázdnil všechny tvoje lektvary a naplnil je zabarvenou vodou. Jen pro případ, že by ses mi jeden pokusila podstrčit.“
Takže proto… „Ten blbeček!“ Není divu, že ten lektvar proti lásce nezabíral. Teď byla bezmocná, jen sama za sebe. Z toho poznání by měla začít panikařit ještě víc. Místo toho se modlila, aby se mu župan rozevřel a ona by tak byla schopna vidět jeho bradavky. Možná je olíznout.
„Přemýšlel jsem, do jaké scény nás vepíšeš, a jsem překvapený tvým výběrem. Předpokládal jsem hladové lvy nebo zuřivou krvavou bitvu, a myslel jsem, že tě budu muset vytrhávat z jejich spár. Dokonce jsem se oblékl do brnění, jen pro případ. Pak to brnění zmizelo a já začal doufat…“
Tváře jí zčervenaly; pravděpodobně zářily červeně. Snažila se zakrýt svůj stud tím, že vykřikla: „Proč tedy nezmizelo mé oblečení? Protože máš talisman a tak.“
„Odstranění oblečení není negativní.“ Naklonil hlavu na stranu a přejel ji pohledem. Zamračil se. „Proč ses vepsala takhle?“
„Jak takhle?“
„Tak… štíhle.“
„Protože,“ bylo vše, co řekla. Protože jsem pro tebe chtěla být krásná. „Lháři. Teď mě s téhle scény vypiš!“
Zavrtěl hlavou. „Sakra, ne. Mám tě tam, kde jsem tě vždy chtěl. A nejsem lhář. Ve skutečnosti se tě nechci dotknout, když vypadáš takhle. Až se změníš do normálu, tak můžeme začít s milováním.“
Otřáslo s ní zachvění. Neodvažovala se doufat… „Ta želízka tou dobou zmizí, a jestli si myslíš, že tu zůstanu, tak jsi blázen.“
„Můžeš být znovu spoutána.“
Dobrá připomínka. „Potěšení nikdy nezačne, protože jsem se rozhodla, že tě nechci.“
„Kdo teď lže?“ Přistrčil plyšové lehátko k posteli a sedl si, jeho pohled ji po celou dobu neopustil. „Uzavřu s tebou smlouvu. Nebudu ti lhát, pokud ty nebudeš lhát mně. Odteď budeme k sobě úplně upřímní. Okay?“
„Cokoliv, co řekneš,“ řekla sladkým hláskem.
„Tak co si myslíš o mé ložnici?“
„Je-“ Chystala se říct něco ošklivého, ale pak se její pohled stočil ke krystalovému lustru plného krystalů jako slz. Na složitě vyřezávané skříni, orchidejích, které přetékaly přes vázy. A klenoty ozdobený podnos byl hlavní ozdobou. „Nečekaná,“ konečně dokončila.
„Všechno uvnitř domu bylo darem od mého bratra.“
Její hlava se k němu otočila. „Nevěděla jsem, že máš bratra.“
Falon přikývl, jeho vlasy hladily jeho tváře. „Je toho mnoho, co o mně nevíš, ale to se změní. Poznáme se, Glory.“
„Ne.“ To by zničilo její cíl pomilování se a odchodu. Pokud v tom bude pokračovat, ona odejde, ale bude zraněná.
„Oh, ano,“ trval na svém. „A pokaždé, kdy o sobě něco prozradíš, dostaneš odměnu.“
Naskočila jí husí kůže. „A když zůstanu potichu?“
Pomalu se usmál. „Vysloužíš si trest. Přese všechno mám pero.“
Tohle není legrace. Tohle není vzrušující. Nejsem vzrušená. „Fajn. Řekni mi, kolik žen jsi tu měl.“ Tak. Tohle by mělo prohloubit – utlumit – její hroznou – úžasnou – náladu.
„Ty jsi první.“
Zamračila se na něj. „Myslela jsem, že si nebudeme už více lhát.“
„Mluvím pravdu. Jsi první žena, které jsem dovolil být u mě v ložnici.“
„Co ta víla? Tu noc-“
Zvedl ruku, aby ji umlčel. „Poslal jsem ji domů v ten moment, co jsi mi zmizela z dohledu.“
Vážně? Glory nevěděla, zda mu věřit, či ne, ale toužila po té představě jeho prohlášení. „Co Kayla?“
„Také jsem ji poslal domů. Nechtěl jsem ji, chtěl jsem tebe. Jak jsi mohla uhádnout, použil jsem ji, abych přilákal tvou pozornost.“
„No, získal jsi ji,“ zamumlala a přikrčila se se svým prohlášením.
„Všiml jsem si tě hned ten první den, co jsem se přistěhoval do města, víš,“ řekl.
Všiml si jí? V dobrém? Otřásla se a cítila se, jako by už jeho ruce byly na ní, hladily ji, vytvářely touhu.
„Je ti zima?“ zeptal se.
Přikývla, protože nechtěla připustit, že jeho slova vznítila bouři touhy uvnitř ní.
Vstal, uchopil černou hedvábnou deku a přikryl ji s ní. Ten materiál byl proti její kůži chladný, ale zatraceně, neutlumil její potřebu. Ne, zvýšil ji. Každý nerv v jejím těle po něm toužil.
Falon ji jemně políbil na rty. Automaticky je otevřela, aby polibek prohloubila. Odtáhl se.
Unikl jí vzdech.
„Brzy,“ řekl, když se znovu posadil. Jeho hlas byl intenzivní. „Teď zpět k tomu, jak jsem tě prvně viděl. Byla jsi venku se svými sestrami a prodávala své lektvary. V tu chvíli jsem nevěděl, že to jsou lektvary, jen jsem viděl krásnou ženu s růžovou kůží a vlasy jako plamen.“
Polka, nemohla mluvit.
„Chtěl jsem tě tak moc.“ Jak mluvil, špička jeho prstu ji hladila po stehně. „Už jsem k tobě mířil, když jsem zaslechl slova „lektvar“ a „čarodějnice“, a pak jsem se od tebe nemohl dostat dost rychle.“
Možná mluvil pravdu o jeho touze po ní. Možná že se mu líbila taková, jaká byla. Možná…
„Nikdy jsem nikoho netrápila, dokud jsem nepotkala tebe,“ přiznala jemně.
Naklonil hlavu na stranu a pozorně ji sledoval fialově planoucím pohledem. „Proč mě?“
„Protože,“ bylo vše, co řekla.
„Glory.“
Prostě mu to řekni. Vzdychla. „Protože jsem tě chtěla a věděla, že tě nemůžu mít.“
„Chtěla jsi mě?“ zeptal se chraplavě.
„Ty víš, že ano.“ Sledovala ho koutkem oka. Opřel se a natáhl si nohy na podložku, župan se otevřel a odhalil tak jeho lýtka. Na chodidlech měl mozoly, jako by často běhal po lese bosý. To ji přinutilo přemýšlet, jestli vůbec měl na sobě nějaké oblečení. Její žaludek se zachvěl při té myšlence.
„Pověz mi o tom, kdy ty sis mě prvně všimla. Prosím.“
Jako by mu to teď mohla odmítnout. Vzpomněla si na ten osudný den a chvění v jejím žaludku se změnilo na bolestivou potřebu.  No, další bolestivou potřebu. Byla jimi stravována. Stěhoval krabice do tohoto domu. Ona a její sestry ho přišly přivítat ve městě. Když je uviděl, ztuhl. Představily se a on se odtažitě, ale zdvořile usmál na Evie a Godivu. Glory jen kývnul na pozdrav před tím, než se rychle podíval jinam.
„Pomyslela jsem si, že jsi ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Slunce na tebe svítilo a ty ses potil. Leskl se. Sundal sis tričko a špína zamazala tvoji hruď.“
Jeho rty se zkroutily. „Všiml jsem si, že máš slabost na mužský pot.“
„Nemám.“
„Umístila jsi mne do gladiátorské cely přímo po bitvě, ženo. Líbí se ti muži, kteří fyzicky pracují. Přiznej to.“
„Takže co! Na tom není nic špatného.“
„Ne, to není. Je to sladké.“ Nedal jí čas reagovat. „Tak proč jsi mě dneska večer chtěla upoutat do řetězů?“
Bojovala o dech. „Ty víš proč.“
„Řekni mi to. Řekni ta slova nahlas.“
„Já – já jsem se rozhodla být s tebou. Jen jednou. Víš, očistit se od tebe, jak jsi předtím navrhoval.“
„A ty sis myslela, že k tomu potřebuješ řetězy?“
„Ne. Já jen… chtěla jsem mít kontrolu.“
„To si nemyslím,“ řekl s potřesením hlavy. „V lese jsi mále vyvrcholila, když jsem ti objal obě zápěstí nad hlavou a vzal jsem ti veškerou kontrolu. Právě teď jsou tvé bradavky tvrdé a tvoje kůže je pokryta husí kůží.“
Její ústa vyschla, když se uvědomění usadilo. Měl pravdu. Milovala to, kde byla. Milovala to, že s ní mohl udělat cokoliv, co chtěl, a ona ho nemohla zastavit. Nechtěla ho zastavit.
Bude jedna noc dostačující? Není možné, aby se naučila vše, co chtěla vědět o jeho těle, jeho potěšení… o jejím potěšení.
Oh, sakra. Už tak dělala to, o čem přísahala, že neudělá: hluboce se zamilovala, chtěla víc. Strach do ní zaryl hluboko své drápy. „Možná to není dobrý nápad,“ řekla a kroutila se. „Možná bychom měli teď a tady přestat a rozejít se. Jako přátelé. Už ti neublížím. Máš moje slovo. A dokonce si můžeš nechat to pero.“
„Oh, to pero si nechám,“ řekl hluboce, „ale jít tě nenechám.“ Zvedl se na nohy. Mračil se.
„Zlobíš se. Proč? Propouštím tě z naší války.“
„Nesnáším pomyšlení na to, že odejdeš z tohohle domu – kdykoli – a nerozumím tomu.“ Župan spadl z jeho ramen na zem a rozprostřel se kolem nohou. Ztěžka se nadechla a jednoduše se vpila do jeho velkoleposti. Byl ještě tvrdší než předtím, jeho erekce byla dlouhá a sahala výš, než jeho pupík.
Popadl pero a sešit a začal psát. Před tím, než se mohla zeptat, co to dělá, želízka z ní spadla. Váhavě se narovnala. Ale neodešla, nemohla se k tomu přinutit, ačkoli na ni selský rozum křičel, aby tak učinila. Tohle bylo to, o co žádala.
„Děkuji.“
Bojuj za mě. Počkat. Cože? Ne.
„Ještě ne.“ Pokračoval v psaní.
Rychle, jako lusknutí prsty, se jí vrátila její váha, její podprsenka a kalhotky málem odhalily vše, jak se napnuly. Zalapala po dechu. Falon konečně přestal, jeho elektrické fialové oči ji sledovaly všude, jedly ji zaživa.
Aniž by z ní spustil pohled, zamkl pero a sešit v šuplíku nočního stolku, a pak byl na posteli a plazil se k ní.


14 komentářů: