úterý 27. června 2017

Nejtemnější lži - Kapitola 22



Gideon zůstal sám v kleci několik hodin. Osamocený v ložnici. Nemusel se však divit, kde je Rhea, mohl to odhadnout. Byla s Galenem, když viděla, jak na tom byl. Je to můj bojovník, křičela. Můj. Neměl bys mu ubližovat.
            Zajímalo by ho, jestli byl držen v něčem podobném jako Kleci Nátlaku, kterou schovával Lucien, v ní byl vězeň nucen dělat to, co chtěl majitel Klece. Raději si vyřízne vlastní srdce, než aby se stal Rheiným otrokem. Chtěl její hlavu na podnose. Podnos by pak dal Scarlet jako dar na znamení své lásky. Scarlet…

            Kde byla? Co dělala? Každý den nad tím bude přemýšlet, dokud ji neuvidí. Neměl o ni strach. Tahle holka se o sebe uměla postarat lépe než kdokoliv, koho kdy potkal. Prostě ji postrádal. Byla součástí jeho života. Ta nejlepší část.
            Chtěl si s ní vytvořit nové vzpomínky. Skutečné vzpomínky, lepší než ty, které si sama utkala. Chtěl jí vynahradit všechna ta léta, kdy ji ignoroval, zatímco hnila v Tartaru.
            Nejdřív však musel uniknout z téhle zatracené díry.
            „Rheo!“ vykřikl a zatřásl tyčemi. Bože, připomínal Galena. Vyděšený. Zoufalý. „Rheo!“
            Opět místnost naplnilo jasné azurové světlo. Gideon zůstal na kolenou, i když se mu to příčilo. Ale v kleci nebyl žádný prostor na to, aby se postavil.
            Rhea se objevila ve středu ložnice, její hezké rysy byly unavené, tmavé vlasy měla rozcuchané. Už nebyla bledá, uvědomil si. Měla na sobě bílé roucho, které bylo obarvené krví a sazemi. Takže jo, byla s Galenem.
            „Zvonil jsi?“ nenávist a samolibost se smíchaly v jejím hlase, vytvářely zvuk, který ho škrábal v uších. „Tolik toužíš po trestu?“
            Věděl, že sem nikdo nevtrhne, aby ho zachránil. Snažil se odstranit svůj motýlí náhrdelník, který blokoval jeho polohu před všemi nesmrtelnými, ale nějak, nějakým způsobem se k němu kov přilepil a odmítal se odtrhnout. Nemohl dokonce ani řetízek zvednout nad hlavu.
            Rhea to způsobila, tím si byl jistý.
            Jeho odhad? Nechtěla, aby ho Kronus našel nebo dokonce věděl, co mu udělala.
            Zvedla ruku do vzduchu a mříže kolem něj zmizely. Když už ho nedržely mříže, padl na zadek. Gideon se však rychle vzpamatoval a postavil se na nohy. Neměl zbraň, protože mu byly odstraněny magií.
            „To bylo od tebe chytré,“ poznamenal. Byla stejně pošetilá jako Galen.
            „Útočit na mě, ale prosím tě,“ odpověděla a zůstala na místě. Odhalila zuby, jako by se nemohla dočkat, až je do něj zatne a upustí trochu páry.
            Moc rád by jí vyhověl. Chtěl její hlavu na podnosu. Ale nebyl Strider a nemusel reagovat na každou výzvu. Nemusel dát té děvce co chce. Kromě toho nevěděl, jakou moc má, nevěděl, čeho je schopná, ale věděl, co mohl udělat její manžel a kdyby byla jako on… Gideon se otřásl. Prohrál by ještě předtím, než by začal boj.
            „No zbabělče? Budeš tam jen tak stát.“
            „Ano.“ Obrátil se k ní zády, slyšel její uražený nádech a vydal se na druhou stranu místnosti, jako by se o ni nestaral. Zastavil se u toaletního stolku a zvedl lahvičku parfému k nosu a nadechl se. Ušklíbl se. Vážně si na sebe stříkala tahle hovna? Bylo to silné, jako netopýří křídla smíchaná s očima z mloka.
            „Odstranila jsem všechny východy, tak dostaň všechny myšlenky na útěk z tvé bláznivé palice. Jsi uvězněn v téhle místnosti, jako v kleci.“
            Pravda. Zasyčela Lež v jeho hlavě. „To z ní skvěle.“ Položil parfém a zvedl kartáč. Několik pramenů vlasů zůstalo ve štětinách.
            „Co tím myslíš skvěle? Je to hrozné a ty to víš.“
            Věděla, že je posedlý démonem Lží, ale doteď si nepospojovala drobečky. Ach, ta legrace, co s ní zažiju, pomyslel si a potlačil úsměv dříve, než se mohl plně vyvinout.
            „Nejsem zvědavý, proč jsi mě sem přivedla a co se mnou budeš dělat,“ řekl.
            „Ha! Já vím své. Šílíš zvědavostí.“
            Jen pokrčil rameny, když hodil kartáč zpět na mrňavý povrch, pozoroval, jak spadl a narazil do sklenice zelené pasty. Bylo vidět, že se Rhea starala o svůj vzhled. „Ve skutečnosti se bojím o Galena, prosím řekni mi, že se zotavil, ach, krásná královno.“
            „Lháři! Nestaráš se o Galena.“ Neslyšel, že by se ta žena pohnula, ale v příštím okamžiku byla za ním, drápy se mu vnořily do krku a drásaly ho. „Nenávidíš ho, chceš ho mrtvého. No, hádej co? Tvoje přání se nesplnilo, je naživu a uzdraví se.“
            „Úžasný.“
            Vystrčila čelist, oči se jí třpytily. „Prosil mě, abych tě zabila. Řekla jsem mu, že ne, že mám pro tebe jiné plány.“
            Opět pravda. Lež na ni zasyčela. „Jsem šťastný.“
            Zamračila se a pustila ho. Ale ne na dlouho. Příliš brzy se k němu vrátila, ale tentokrát se k němu nevrhla hněvivě, ale s odhodláním.
            „Myslíš si, že jsi nedotknutelný, co? Uvidíme, co s tím můžeme udělat. Uděláme ti větší pohodlí.“ Její hlas se stal chraplavý smyslným příslibem.
            Zatraceně. Ne. Scarlet byla jediná žena se kterou chtěl spát. Ale nemohl se vzdálit od Rhey. Nějak přimrazila jeho nohy na místě. Uvolni svůj výraz, chlapče. Nedovol jí vidět, že se k tobě dostává.
            Jeden z jejích prstů se dotkl středu jeho trička a materiál se zapálil, bavlna úplně shořela a zanechala za sebou odhalený hrudník. Jeho kůže zůstala na dotek chladná.
            Ano, byla silná.
            „Páni. Díky.“ Byl naprosto klidný. V žádném případě by ji nenechal vidět, jak jí za tohle nenáviděl. „Hned se cítím lépe.“
            Zmatená, ustoupila a zvětšila vzdálenost mezi nimi. „Myslela jsem, že máš rád mou dceru.“
            „Špatně.“
            Oči se jí zúžily podezřením. „Jakou hru to hraješ?“
            „Žádná hra.“ S úšklebkem zvedl koutky úst.
            Po dlouhou dobu se na něj prostě dívala, snažila se přijít na to o co mu jde. Pak se narovnala. „Lžeš. Miluješ ji. To vidím jasně. Ale uvidíme, jak dlouho to potrvá, ne?“ nespouštěla z něj pohled, když se natáhla k šňůrce svých šatů a zatáhla. Materiál se rozdělil napůl, spadl z jejích paží, dopadl na podlahu a zanechal ji zcela nahou.
            Gideonovi stoličky zaskřípaly. Dokázal si představit, jak to přiznává Scarlet, protože by jí nikdy něco takového netajil. Nechtěl mezi nimi žádná tajemství. Vůbec. A kromě toho, bude lepší, když to uslyší od něj než od své kurevské matky, která by překroutila pravdu. Hej, ďáblíku, tvoje máma – vím, že tu ženu tolik miluješ – se přede mnou nesvlíkla a já neviděl její přednosti.
            Založil si paže na hrudi.
            „Nádhera, že?“ Rhea se pohladila po tetování motýla, který jí zdobil ňadra a ramena, a pak podél boků, přes její dokonale zaoblené křivky a pak se přiblížila k vrcholu stehna, kde se prsty pohladila po tmavých chloupcích.
            Obvinila ho, že je každým coulem zbabělec, tak se zahleděl nahoru na klenutý strop a sledoval, jak se nad ním vznášejí bílé nadýchané mraky. Děs mu rozkvetl v žilách a šířil se celým tělem. Mohl odhadnout, kam to směřuje.
            „Tak?“ zeptala se.
            „Jo, nádherná.“
            „Tsk, tsk. Tvůj tón naznačuje, že jsi znova lhal, ale oba dobře víme, že po mně toužíš. A brzy to bude vědět Scarlet.“
            Svině! Takže měl pravdu. Chtěla ho znásilnit. A bylo by to znásilnění, protože neexistoval žádný důvod, proč by s tím souhlasil. Pak by to vyžvanila dceři. Cena Matky Roku, pro Rheu. Nebo taky ne.
            Rhea se znovu natáhla a dotkla se ho. Její prsty tančily nad pasem jeho kalhot a ty taky shořely, doutnaly, když dopadly na zem, ale sklouzly z jeho kůže, aniž by ji poškodily.
            „Není to o nic lep…ší.“ Uniklo jí zavrčení frustrace.
            Nebylo pochyb o tom, že se právě teď podívala na jeho ochablý penis. Malý Gid na ni nijak nereagoval. Skoro se zasmál. Téměř. „Doufám, že se po tomhle budeš cítit opravdu dobře,“ řekl. „A ohledně toho, co plánuješ. Po tom všem, jak si Scarlet neublížila v průběhu let, ti to ještě nestačí. A jsem si jistý, že si to všechno, co jsi jí provedla, zasloužila. Protože tě nikdy nemilovala, že ne? Jo, měla bys na sebe být hrdá, miláčku.“
            S každým vysloveným slovem královna ztuhla trochu víc. „Skončils?“ poškrábala ho dolů po hrudi, tentokrát vytryskla krev. Červené jiskry rozsvítily její oči a odhalily démona, kterého se snažila tak těžce skrýt.
            „Jo.“ Teprve před několika týdny se Gideon dozvěděl, že Rhea j strážcem démona Sporu, který ji nabádal ke konfliktu. Nemohla však vinit svého démona. Byla takové děvka ještě předtím, než ji posedl. Podívejte se na to, jak zacházela s jeho krásnou Scarlet ve vězení. A co víc, mohla ovládat své temnější impulsy, ale prostě se rozhodla, že nebude. On a jeho přátelé tím byli důkazem.
            Reyesův démon, Bolest, kdysi chtěl ublížit všem se kterými se setkal. Reyes se naučil přijmout tu touhu dovnitř sebe, a začal se řezat, aby ochránil ostatní.
            Maddoxův démon, Násilí, kdysi chtěl vybuchnout při každém špatném slově, nebo náhodném dotyku. Maddox se však naučil udržet hněv uvnitř sebe.  
            Lucienův démon, Smrt, kdysi chtěl ukrást duši každého člověka, se kterým se kdy setkal. Lucien se naučil počkat až lidé zemřeli, místo toho, aby podlehl impulsu.
            Gideon by tak mohl pokračovat dál. Každý strážce démona se snažil a bojoval, udělali všechno, co bylo nutné, aby zkrotili svá zvířata a temná nutkání a zahnali je do ohrady. Rhea mohla učinit totéž, ale ne. Dala přednost vytváření sváru, dokonce i mezi těmi, které měla milovat a chránit.
            „Přišla jsem na to,“ řekla Rhea s polovičním úsměvem. „Říkáš opak toho, co máš na mysli. Myslíš si, že je Scarlet nevinná. Myslíš si, že bych ji měla rozmazlovat. Co nevíš je, že mě plánovala zničit a vzít mi mou korunu. Od samého začátku. Dokonce spala s mým manželem. Tvým vůdcem.“
            Lži. Všechno jsou lži. Jeho démon zapředl radostí, i když Gideon bojoval s hněvem, jaký nikdy předtím nezažil. Ne kvůli Scarlet, kvůli Scarlet nikdy, ale mohla za to Rhea. Jak se opovažuje říkat takové věci o jeho ženě. A jo, Gideon si uvědomoval tu ironii.
            Byl v pokušení, tak v pokušení, aby křičel na tuhle ženu a řekl jí své skutečné pocity, které choval ke své drahocenné Scarlet. Chtěl, aby to věděla, a byl víc frustrovaný než kdy jindy, že nedokázal zcela vyjádřit své myšlenky. Nepotřeboval si kolem ní udržet sílu… ale udělal to. Pro Scarlet.
            Rheina hlava se naklonila na stranu, jak přemýšlela, natáhla ruku a táhla jeden ze svých nehtů podél křivky jeho čelisti. Prudce ucukl od jejího doteku, ale ne dříve, než spálila jeho kůži a zanechala za sebou surovou, otevřenou ránu.
            „Dobře, dobře. Kdo by byl ochoten věřit tomu neschopnému spratkovi. Je to od tebe hloupé, ale obdivuhodné. Možná si jednoho dne uvědomíš svou chybu a dáš mi svou loajalitu.“
            Nikdy. „To je naprosto možné.“
            Objala ho a přitiskla na něj své nahé tělo. Jeho pták, samozřejmě, zůstal v klidu. To ji však neodradilo. Kousla ho do spodního rtu a začala mu koleno otírat o stehno, nahoru a dolů. „Moje dcera si myslí, že mě zničí přes mé sny, víš. Můžu ji cítit ve své mysli, jak čeká. Ale ona se tvrdě poučí. Chceš vědět jak, můj drahý chlapče?“
            Bůh mu pomáhej.
            „Pokaždé, když napadne mé sny, budeš se se mnou milovat.“ Pomalý, dychtivý úsměv zvedl její rty. „A věř mi, že budeš.“
            Ztuhl, tohle nebylo tak jak chtěl. „To raději zemřu.“ Ty šílená psychopatko.
            „Škoda. Nesmím tě zabít, stejně jako můj manžel nemůže zabíjet mé Lovce. Ale existují i jiné způsoby, jak si zajistit tvojí spolupráci.“
            On. Ji. Chtěl. Kurva. Uškrtit. S nohama stále přilepenýma na zemi se do ní opřel, což mu umožnilo zasáhnout jí plnou silou své váhy. Vzhledem k tomu, že nepomyslela na to, aby mu znehybnila ruce, sáhl po ní a měl v úmyslu sevřít prsty kolem jejího křehkého krku. Jeho ruce se setkaly s nějakým neviditelným typem bloku.
            Zvonivě se zasmála. „Hloupý démone. V téhle místnosti se mi nemůže nic stát. Proč jinak bych tu byla? A teď mi dovol, abych ti ukázala, proč se se mnou budeš milovat, kdykoliv si budu přát…“ vzdálila se o jeden krok, o dva, nutila ho, aby ji pozoroval.
            S úšklebkem se otočila v rychlém kruhu. Byl by se zasmál její proradnosti – šklebila se? Vážně? – ale když se na něho opět otočila, už to nebyla Rhea. Byla to Scarlet, a šok byl jako rána do břicha. Najednou se díval na Scarletinu krásnou tvář. Scarletiny černé oči. Scarletiny krvavé rty. Scarletinu bezchybnou kůži. Scarletinu vyšší a bujnější postavu. A jeho tělo reagovalo!
            Jeho zděšená studie zesílila, když zoufale hledal nedokonalost. Kurva, kurva, kurva. Byly stejné. Kurva, to bylo – ne. Počkat. Rhea postrádala Scarletina tetování. Ta úžasná olízni-mě tetování. Tak, dobře. Všechno dobrý. Fajn. S tím by se mohl vypořádat. Nebyly stejné. Lehni, chlapče.
            „Co? Nelíbím se ti tak?“ dokonce promluvila Scarletiným chraplavým hlasem.
            „Ne.“ Líbila. Zatraceně, líbila se mu. Byl tak hladový po Scarlet, tak zatraceně hladový. A teď tady byla, jeho, aby si ji vzal. Žádné tetování, žádná Scarlet. Nezapomeň.
            „Ani, když udělám tohle?“ Rhea se na něj dívala, vklouzla prsty do ploché roviny břicha, uchopila svá ňadra a stiskla si bradavky, zašpičatěla je do malých perel.
            Žádné tetování, žádná Scarlet. Žádné tetování, žádná zatracená Scarlet. Pořád. Jeho tělo nadále reagovalo, nemohlo si pomoci. Pro jeho ptáka tohle byla jeho žena, a hodlal si ji brzy vzít. Doufal v to. A jeho penis po ní tak zoufale toužil, že žasl, že bez ní dokázal být tak dlouho.
            Není to Scarlet, není to Scarlet, není to Scarlet, řekl tomu zrádci, byl ochotný i krvácet, aby ho opustila rostoucí erekce.
            Ale Lež to milovala. Milovala, že Rhea byla zahalena do lži. Démon ve skutečnosti nikdy nebyl tak vzrušený.
            Prosila si mě, abych Scarlet donutil zůstat. A teď jsi ochotena ji zradit?
            Scarlet. Milovaná Scarlet.
            Lhal. Ale… ale… Ty jsi říkala, že je tvoje.
            Je. Není.
            Co to s tebou sakra je? K čertu s tebou. Jsme v Týmu Scarlet. Rozumíš?
            Jistě, byla odpověď.
            Což znamenalo, že Lež nebyla v Týmu Scarlet.
            Co to s tebou sakra je? Zeptal se znovu. Všichni se proti němu spiknuli?
            „Říkala jsem ti to.“ Rhea se na něj znovu usmála, ale v jejích temných očích se leskl zlý záblesk, něco, co Scarlet nikdy neměla, když se na něj podívala. „Přestaneme hrát hry a začneme s potěšením.“
            Královsky mávla rukou do vzduchu, byla to předehra, které se začal bát a najednou se Gideon ocitl na posteli, pohnul se, ale opět byl připoutaný na místo a nemohl se pohybovat. Byl jako hadrová panenka, která udělala to, co královna chtěla a bylo mu z toho zle.
            „Poslouchej, miláčku, ty…“
            Rhea se na něj vrhla, kolena roztáhla nad jeho pasem. Opět vypadala jako ona a jeho tělo, stejně jako jeho démon, rezignovalo. Díky bohům.
            Takže jsme znovu v týmu Scarlet? Zeptal se Lži.
            Ano. Ne.
            Nerozumím ti.
            „Ach, Gideone. Tohle bude zábava.“ Rhein úsměv nezmizel. Ve skutečnosti se smála na celé kolo. „Podívej,“ řekla a ukázala doprava.
            Když otočil hlavu, zaplavil ho strach. Viděl… nic a zamračil se. Proč chtěla – Ne, počkat. Drobná bílá světla poblikávala těsně před matrací, rostla, spojila se dohromady a pak tam najednou byla Scarlet. Skutečná Scarlet.
            Byla oblečená úplně celá v černé barvě. Černé tričko, černé kožené kalhoty, černé boty. Dokonce měla i černé kožené náramky. Její vlasy byly svázané do nízkého culíku a odhalovaly půvabnou délku jejího krku. Na jejím krku nebyl motýlí náhrdelník.
            Zahlédla Gideona se šklebící se Rheou na sobě a zalapala po dechu v šoku a hrůze.
            „Ďáblíku,“ vykřikl, ale v dalším okamžiku zmizela, jako kdyby tam nikdy nebyla. „Děvko,“ vykřikl na Rheu, Lež mu zařvala v hlavě. Explodovala v něm bolest a rychle následovala nenávist vůči jeho slabosti. Ušklíbl se, třásl se, nenáviděl, nenáviděl… zranil.
            Znovu ne.
            Ale nemohl si pomoci. Byl tolik plný nenávisti, spousty lítosti, měl v sobě tolik vzteku, nemohl zastavit slova, který z něj plynula. „Zabiju tě. Měl jsem to v plánu tak jako tak, ale až budeš trpět pod mou rukou budeš toho litovat. Budeš litovat všech způsobů, jak jsi ublížila své dceři.“ Zasáhlo ho víc bolesti, víc slabosti.
            Nakonec Rhein úsměv opadl. Její kůže dokonce ztratila barvu. Slezla z jeho těla, pokračovala, dokud se nedostala ke konci matrace, pak se postavila. Její kolena se třásla, zakolísala.
            „T-ty znovu lžeš. Vím, že ano.“
            Než Gideon mohl odpovědět, ozval se další hlas. „Musíme toho hodně prodiskutovat, ženo.“
            Stále tak jak byla – nahá Rhea se zděšeně otočila, Gideonův pohled se zužoval a temněl každou vteřinou, která uběhla – posunula se do středu místnosti. Kronus se objevil a přivedl… ženu? Ano, rozhodně to byla žena. Její kůže byla spálená na černý popel a vlasy měla spálené, díval se na odhalené kosti. Viděl toho trochu příliš.
            Možná, že Gideon zasténal. Možná, že ho král bohů jen vycítil. Ať tak či onak, Kronus se k němu otočil, král se prudce nadechl v úžasu. Jeho oči se zúžily do malých štěrbin vzteku.
            „Tak. Máme toho k prodiskutování víc, než jsem si uvědomil. Myslela sis, že zneužiješ jednoho z mých bojovníků?“ jeho hlas byl tvrdý, ale zbavený veškerých emocích. „Potom, co jsme se dohodli, že se touhle cestou nevydáme.“
            Rhea zvedla bradu, z ničeho nic se objevilo bílé roucho a zakrylo ji. „Miloval každou vteřinu, to tě ujišťuju.“
            „Proto vypadá, že je připravený zvracet.“ Kronus také zvedl bradu.
            „Nemáš právo napomínat mě za mé činy, když moje sestra, tvoje milenka, stojí vedle tebe.“ Zamračila se na třesoucí se ženu. „Proč jsi ji spálil?“ její hlas zněl překvapivě rozrušeně, i přesto, že její sestra spala s jejím manželem. „Už není ve tvé přízni?“
            Její sestra. Ta kostra pokrytá sazemi byla bohyně Paměti, Scarletina teta. Posraný den se najednou vyjasnil.
            Gideon se vrhl z postele. Neměl sílu, aby mohl stát, jen se snažil dostat k ženě, aby ji mohl chytnout a držet tak dlouho, dokud by nenašel cestu domů.
            „Nespálil jsem ji,“ vyštěkl Kronus. „To tvoje dcera. Ale tohle by měl být soukromý rozhovor. Gideone, věřím, že budeš strážit Mnemosyne, do té doby, než ji najdu. Potom všem,“ dodal s ostrým pohledem k Rhee, „pochybuju, že je schopna následovat příkladu své sestry, aby tě svedla.“
            Rhea zařvala příšerným zvukem a když se Gideon natáhl, aby si zakryl své citlivé uši, zjistil, že leží na posteli ve své ložnici. NeeMah ležela na podlaze, což se mu líbilo, protože měla na krku límec otroků.
            „Děkuju,“ vykřikl a modlil se, aby ho Kronus vyslyšel a bodl svou královnu do jejího shnilého černého srdce.
            S vyřknutím nejnovější pravdy, zařval jeho démon bolestí a bolest se ztrojnásobila a rozhořela se jako oheň. Tma se mu vlévala do vědomí, ale vrhl se na zem a doplazil se k NeeMah.
            Zařvala a snažila se od něj odplazit.
            „Není žádný důvod, proč bys chtěla uniknout, miláčku. Jsi host.“ Uchopil ji pod pažemi, postavil se na vratké nohy a začal ji táhnout do žaláře.
           
           
           
           




13 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Diiiky moc za dalsi kapitolu :) Nemuzu se docpat pokracovani!

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, já si jí včera nevšimla. Díky za překlad ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat