pátek 28. dubna 2017

Otrok rozkoší - Kapitola 28



Tvé největší uspokojení je vědomí, že jsi uspokojil svého pána

 

„Julie,“ řekla Fait s povzdechem. Seděla vedle Juliiny postele, znepokojená.
„Tristan tě opustil. Nemůžeš být sklíčená navždy, zanedbávat svůj život a své podnikání, a modlit se za jeho návrat. Musíš jít dál. Žádný člověk nestojí za takové množství utrpení.“
„Ty to nechápeš, Faithie,“ odpověděla tiše. Věděla jsem, že rozloučit se s ním bude těžké.
Brutální, dokonce. Myslela si, že je na to připravená. Ale tohle… tohle bylo nejkrutější mučení, milovat Tristana a žít bez něj. Byl pro ni všechno, bez něj neměla nic.

Vždycky si myslela, že je spokojená. Ale nikdy před Tristanem nepoznala skutečnou spokojenost.
Nejasná tma naplnila její ložnici, protože závěsy byly zatažené a světla zhasnutá.
Líbilo se jí to takhle. Tady mohla vzpomínat, obraz Tristana byl v její mysli a mohla zachytit náznak jeho přetrvávající vůně na polštářích a předstírat, že je opravdu tady.
„Prostě jdi, Faith,“ řekla.
Chtěla být sama se svými vzpomínkami. Možná, že kdyby se soustředila dostatečně silně, mohl by se objevit.
Neplač, přikázala sama sobě.
Ať se stane cokoliv, neplač. Jakmile začneš, nikdy nepřestaneš.
„Viděla jsem včera Petera,“ řekla Faith.
„Je mi to jedno.“
„Nevím, co se mu stalo, ale on celý zářil.“
„Je mi to jedno,“ řekla znovu.
Její sestra se nenechala odradit.
„Pokud nepřestaneš odmítat opustit svou postel, nebudu ti moc pomoci. Tisíce žen na celém světě dostalo kopačky. Můžeš si sama vybrat, že se postaví na nohy, a dokážeš, že můžeš žít bez něj.“
„On mi nedal kopačky.“ Slyšela každé slovo. Slyšela Tristana, jak říká, že má žít své sny, slyšela jeho nevyslovitelný slib lásky.
Zůstal se Zirrou, aby ji zachránil. Ach, jak po něm toužila, jak toužila poslouchat o jeho lásce.
 „Byl donucen.“
Faith si odfrkla.
„Ten muž byl jako hora. Nikdo by ho nemohl donutit, aby udělal něco, co nechce.“
„Ano, mohl.“ Její hlas byl téměř nepostřehnutelný, když řekla Faith celý příběh. Její sestra jí nevěřila, a ona neměla sílu, aby ji přesvědčila.
Minulý týden jednoduše zavřela obchod. Prostě neměla ani energii k práci. Potřebovala Tristana a každý okamžik, který nestrávila v domě, v posteli nebo na počítači, vyhledávala informace o magii a kouzlech, něčem, čemkoliv, co by ji dovedlo do Imperie.
K Tristanovi.
Zatím našla pouze prázdnotu a zoufalství.
Pamatuj si mě, řekl a jeho hlas byl smutný.
„Tak moc mi chybí,“ řekla své sestře a jedna osamělá slza jí sklouzla po tváři.
To stačilo, aby se plavidla protrhla.
Vzlykala a třásla se silou svého žalu, všechny slzy jí padaly po tvářích, smáčely její polštář.
Fait ji pohladila rukou po vlasech, držela ji pevně a broukala měkká slova útěchy.

Imperia

Poslední den požadovaného období bez Julie, jemné chloupky vzadu na Tristanově krku povstaly, varovaly ho, že  přichází protivník. Seděl na vrcholu jelena s parohy, tma ukrývala jeho muže v okolí.
Vybojovali už mnoho bitev, a věděl, že mnoho dalších přijde. Bylo to, jako kdyby nikdy neopustil toto místo, jeho bojové instinkty byly tak ostré a naladěné pro boj.
Možná to bylo proto, že chtěl Julii v náručí, a byl ochoten udělat cokoliv, aby byl po jejím boku, a byl ochoten udělat cokoliv, aby ji dostal sem.
Věděl, že se jeho muži diví, proč bojuje tak tvrdě, tvrději než předtím.
Řekl to jen svému příteli Roakovi, který souhlasil s tím, že bude bojovat po jeho boku, nabídl mu svou pomoc.
Tichým, klidným hlasem, varoval svou armádu, která chránila jejich boky. Nebezpečí číhalo v okolí. Dráp na jeho boku broukal s očekáváním. Tristan sevřel jílec, byl připravený. Ach, aye. Bitva už vřela.
Zněl válečný pokřik – a nepatřil jemu.
Rebelští útočníci seskočili ze stromů, čepele zvedly do vzduchu, byla to jediná věc, který byla vidět v noci.
Boj začal o několik sekund později. Tristanův dráp prořízl vzduch, vibroval, když navázal kontakt s tělem.
Energie proudila jeho žilami. Bitva na něj měla vždy takový účinek, vždy mu dodala sílu.
Přesto tentokrát, jeho energie pocházela z touhy být s Julií.
Toto byl poslední den bez ní, jestli k němu bude chtít přijít. Musel věřit, že aye.
V opačném případě jeho život nestál za to ho žít.
Bojoval jako posedlý. Slyšel, jak muži křičeli bolestí. Krev rebelů tekla jako rudá řeka podél travnaté louky.
Svaly na pažích a zádech mu hořely, nebyly zcela vyléčené z mnoha bitev, které vedl v tomto cyklu, ale pořád bojoval, ovládal svou zbraň smrtícím záměrem. Bylo toho příliš mnoho v sázce, aby se teď vzdal.
Když zabil jednoho muže, další dva ho napadli. Ustoupil dozadu, zablokoval ránu mířící na jeho hrudník. Pak se vrhl na stranu, a srazil jednoho útočníka plynulým pohybem. Když se narovnal, něco ho bodlo do zad.
Instinktivně se vrhl na pravou stranu, zabránil tak drápu, aby se potopil do jeho kostí a svalů a zachránil si tím život.
Trhl sebou, jak nová rána pulzovala na protest, když se otočil. Jeho protivník se zašklebil, cítil vítězství, a zvedl ruce. Stříbrný kov se zaleskl v měsíčním světle, protože ji spustil obloukem dolů.
Bez zastavení, Tristan vytasil ostří, které mu dala Julia, otočil se a bodl vzhůru.
Přímý kontakt. S bolestivým výkřikem, se muž zhroutil.
Víc mužů zaútočilo za stromů, a on a jeho muži pokračovali v boji. Nedlouho poté, Roake vykřikl vítězný pokřik. Zvuky jásotu rostly, převyšovaly přetrvávající zvuky bitvy, sténání stovek mužů, kteří leželi zranění a krváceli v trávě.
Tristan si přejel unavenou rukou dolů po své stejně unavené tváři a pak vzhlédl k nebi. Měl toho dost. Byl čas.
„Percene,“ vykřikl, modlil se, aby ho Nejvyšší kněz slyšel.
„Nebudu už víc bojovat, pokud nesplníš naši dohodu.“
Julia ležela v posteli. Měla na sobě stejné tričko a tepláky, jako každý den, protože Tristan odešel.
Patřily jemu, o ona uvítala ten malý kousek pohodlí, který ji tu nechal. Další týden bez něj uplynul. Další hrozný, osamělý týden.
Ani už nespala. Jenom sebou házela, otáčela se a představovala si.
Kdy tahle hrozná bolest odezní? Prostě nevěděla.
Sevřela polštář u své hrudi, uslyšela zvuk třesku rozléhajícího se jejím domovem. Nadskočila, posadila se, byla překvapená.
„Přeješ si jít za ním, děvče?“ byl to stejný skotský baryton, který slyšela na bleším trhu, když koupila Tristanovu skříňku.
Na nic se neptala. Prostě vykřikla: „Ano!“
Jakmile to slovo vyslovila, její svět se začal otáčet. Stiskla pevně oči. Barvy vířily za jejími víčky, a něco prosvištělo kolem jejích uší. Kolik minut uplynulo, nevěděla.
Prosím, ať je to pravda, pomyslela si a snažila se věřit své rostoucí naději.
O věčnost později, otáčení přestalo.
Když otevřela oči, musela zamrkat, jelikož byla vystavena přímému slunečnímu světlu. Stála na lůžku z bílé trávy. Napůl oblečení muži chodili kolem ní, někteří byly zpocení a zakrvácení.
Někteří byly čerstvě umytí. Dívali se na ni zmatenýma očima, ale neublížili jí.
Velké jezero dokonale čisté vody zabíralo polovinu země. Tristan se opíral o lesknoucí se stříbrný balvan, oči měl zavřené, jak voda kaskádovitě stékala po jeho nahé hrudi a kalhotách, které měl na sobě.
S radostným výkřikem, vykřikla jeho jméno.
 „Tristane!“
Jeho víčka se prudce rozevřela. Zavrtěl hlavou, jako by úplně nevěřil svým očím. Pak se dal do pohybu. Rozběhl se k ní a vzal ji do náruče.
„Ty jsi tady? Opravdu tady jsi?“
„Jsem tady, jsem tady.“ Slzy ji pálily v očích, byly to slzy štěstí.
Stiskl ji tak pevně, že téměř ztratila dech.
„Vítej na Imperii, malý dráčku,“ vydechl jí do krku.
Zmáčely jí kapičky vody, nasákla její oblečení, ale bylo jí to jedno. Ovinula mu paže kolem krku a přitáhla si ho blíž.
„Tak moc jsi mi chyběl. Můj dům je bez tebe prázdný.“
Odtáhl se od ní, jen nepatrně.
 „Nemůžu jít s tebou, Julia. Nikdy.“
Julia pomyslela na Faith. Bude jí chybět, ale věděla, že její sestra bude v pořádku bez ní a snad tomu jednou porozumí.
„Chtěla bych tu zůstat s tebou. Pokud mě budeš chtít.“
„Pokud tě budu chtít?“ s dalším výkřikem radosti pokryl její obličej polibky.
„Já bych bez tebe zemřel. Miluju tě tak moc, až to bolí.“
Muži kolem nich hlasitě a dlouze zajásali. A Julia zachytila úsměv jednoho z mužů. Byl vysoký stejně jako Tristan, s jizvou, která se stáčela po levé straně obličeje. Nemohla si pomoci, ale úsměv mu vrátila.
„Chci, abys byla mou životní družkou,“ řekl.
„Chci ti dát děti. Můžeš si otevřít obchod na trhu a všichni z Imperie si k tobě přijdou koupit zboží.“
„Je jen jedna věc, kterou potřebuji, Tristane, a to jsi ty.“
Cítila svůj spokojený úsměv, když se dívala do jeho očí. Nikdy se necítila tak celá a kompletní.
„Jsi mou součástí a nechci bez tebe žít. S tebou jsem spokojená.“
„Vždycky jsme chtěli najít jeden druhého, myslím.“ Tristan uchopil její bradu do dlaní.
„Jsi ochotná se všeho pro mě vzdát,“ řekl ohromený tou skutečností.
„No, jsem prostě ochotná vzít si to, na čem záleží nejvíc.“
„A co je nejdůležitější, Julie? Stejně jako ty, musím slyšet ta slova. Co je pro tebe nejdůležitější?“
„Má poslední lekce, samozřejmě.“
Uklidnil se. No tohle nečekal, ale ona vždycky udělala něco nečekaného. Usmál se na ni.
„Nejspíš bys mi měla říct, co má být poslední lekce.“
Dívala se na něj přes víčka napůl snížená.
 „Přeci žít šťastně až do smrti.“
„Postarám se o tebe ještě líp.“ Jeho pohled ji upřeně sledoval.
„Dám ti věčnost, můj dráčku. Dám ti svou lásku, z celého srdce a duše. Dám ti své jméno a děti.
„Miluji tě, Tristane.“
Přísahám u Elliea, že bych mohl žít jen z těchto slov. Také tě miluju.“
Julia ho posílila, dokončila ho takovým způsobem, kterému nerozuměl, než ji poprvé spatřil. Nemohl bez ní dýchat, nemohl fungovat bez ní po svém boku.
„Spojíš se mnou svůj život a budeš mít mé děti?“ zeptal se, zasypával měkkými motýlími polibky obličej.
„Ach, bude mi potěšením.“ Slzy štěstí se shromáždily v koutcích jejích očí a brada se mírně chvěla.
„Stejně tak mým potěšením. Vždy budu tvůj otrok rozkoší. Navždy.“

„Hmm…“ přiložila své rty k jeho. „To je vše o čem dívka může snít.“

18 komentářů:

  1. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za skvelý preklad super sú spolu :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,díky moc za další super kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!💜♥♥

    OdpovědětVymazat
  6. Teším sa z ich konečného stretnutia :-)
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat