úterý 4. dubna 2017

Nejtemnější lži - Kapitola 18



Scarlet se ani nepohnula ani nepromluvila, když Gideon vyšplhal na její tělo. Našel si čas, aby jí sundal boty, ponožky a kalhoty při svém postupu. Mohla protestovat. Neudělala to. Musela tohle udělat, uvědomila si. Jen jednou. Pro okamžik krásy a radosti, než celý její život zastíní nenávist a lítost. Smutek a bolest. Podvod.

            Zábavné bylo, že Gideon byl strážce Lží, přesto byl jediný člověkem, který k ní byl upřímný.
            Takže tenhle moment? Ano, užije si to. Byla na něm závislá. Bylo to něco jiného s ním… ne. Tak dlouho, jak její matka žila, tak dlouho, jak její teta mohla manipulovat její myslí, byla pro něj nebezpečná.
            Nebezpečí si nezasloužil. Byl bez viny vůči každému zločinu, který kdy hodila k jeho dveřím.
            Bohové, byla blázen. Zasloužila si pouze potrestat. Měla by odejít, ne se kochat ve svém vlastním sobectví tím, že si ukradne tenhle okamžik. Přinejmenším mu to dlužila. Ale nemohla se přinutit, aby se od něj odtáhla. Jen jednou, připomněla si. Musela ho mít. Zdálo se, že ji taky chce, doopravdy, a odnášel pryč její sobectví.
            „Tak ošklivá,“ zašeptal uctivě, když sledoval prsty cestu po vnitřní straně stehna.
            Husí kůže ji zasáhla po celém těle, ale když si uvědomil, co řekl, ztuhl a podíval se na ni s panikou v očích.
            „Já vím, co si tím myslel,“ řekla tiše. Ještě jí nesundal tričko a kalhotky, takže nemohl vidět tvrdé špičky bradavek. Nemohl vidět, jak moc ho chtěla.
            Pomalu se uvolnil. „Nejsem tebou ohromen, ďáblíku.“ Jeho palec si pohrával se zářezem pod jejím kolenem, hladil ji, dráždil ji. „Neříkej mi, že to víš.“
            Jak s ní mohl být tak jemný? Jak to, že snášel se jí dotýkat? Po tom všem co se právě dozvěděl? Pokud si to hodláš užít, budeš na to muset přestat myslet.
            Ale nemohla to zastavit. Ta myšlenka jí projela, ostře a nepopiratelně. Vystavila si fantazie ohledně tohoto muže. Měla je. Ve své mysli. Její teta jí vnukla pouze tvrzení, že byli manželé, a Scarlet si plnohodnotně vytvořila celou jejich historii. Byla ponížená. Měla výčitky. Cítila se zranitelná. Potlučená. Ponížená. To už zmínila, že?
            Převážně byla smutná. Její krásná svatba se nikdy neuskutečnila. Nikdy neležela v náručí tohohle člověka, šťastná a nasycená. Nikdy mu nedala syna. Její brada se třásla, jak ne zcela bílé, horké slzy zaplnily její oči.
            „Nemusíš to dělat.“ Možná, že nechtěla, aby to ukončil, možná, že chtěla prožít tenhle moment s ním, ale musela mu z toho nabídnout cestu ven. Pokud by to dělal ze soucitu, fajn, nemohla by zvládnout jakékoliv další rozpaky a tohle by jí určitě přivodilo rozpaky více než co jiného. „Nejsi doopravdy můj manžel.“
            „Mluv dál,“ zamumlal, zvedl její košili a pohrával si s pupíkem. „Já miluju všechno, co mi chceš říct.“
            Prošel jí záchvěv vášně a hladu. „Mluv dál“ se rovnalo „drž hubu“ v Gideonově slovníku. Kdo by si pomyslel, že by chtěla ta slova slyšet? „Všechno, co se ti snažím říct je, že mi nic nedlužíš.“ Byl její hlas bez dechu? „To já ti dlužím.“
            Zarazil se, znovu zvedl hlavu, přimhouřil oči, řasy se mu uzavřely dohromady a blokovaly tak nádherný výhled na modrý oceán. „Dlužíš mi hodně.“ V jeho hlase byla nespoutaná zuřivost. „O to jde.“ Dobře.
            „Nechci tě zoufale,“ řekl pevně. „Nerozumíš tomu? Moje tělo nebolí kvůli tomu tvému. Nesním o tom, že s tebou budu už od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl. Na minulosti záleží. Ne?“
            Během chvíle jí začaly slzy stékat po tvářích. Trapné slzy. Ale přesto se nemohla pohnout dál. Nezáleželo mu na minulosti? „Vážně?“ jak by se mohla odvážit doufat?
            Přikývl, jeho neúprosný pohled neopouštěl ten její. „Ty nejsi moje.“
            Byla jeho. A stejně tak se něco v ní zlomilo. Možná odpor, který si k němu vybudovala a se kterým bojovala tak tvrdě. Jediné co v ní zůstalo, byla touha. Tolik touhy. Bude ho mít. Jen pro tentokrát, připomněla si podruhé. Nebude se držet zpátky. Dá mu všechno.
            Co by se stalo jejímu srdci poté, nevěděla. Lhářko! To co z ní zbyde, bude rozbité. Měla by se bát, protože to bude absolutně nezbytné. Právě teď, byl Gideon s ní. Toužil po ní. To by mělo stačit.
            I když na něj chtěla skočit pokaždé, když se k ní přiblížil, nikdy by si nedovolila být agresor. Její zášť a pýcha jí bránila a ztlumovala každý vjem. Ale tentokrát ne.
            Pomalu se Scarlet posadila, nutila tak Gideona, aby učinil totéž, dokud neseděl obkročmo na jejích stehnech. Vlasy jí spadly na ramena. Prameny nebyly dostatečně dlouhé, aby chránili její dekolt a to ji na chvíli podráždilo. Taková věc by byla sexy, a ona chtěla být sexy pro tohoto muže. Každým možným způsobem.
            Chtěla, aby ji chtěl se stejnou intenzitou, jakou ho chtěla všechny ty roky. Všechna ta staletí.
            Nadechl se. „Ne víc.“
            Víc. „Ještě ne. Chci tě vidět.“ Popadla lem jeho košile a prudce mu přetáhla materiál přes hlavu.
            Musela nasát vzduch do plic. Bohové, byl velkolepý. Perfektní ve všech směrech. Jeho pokožka byla zlatá, jeho hruď byla svázaná jedinečnou silou. Černé oči a červené rty měl vytetované na prsou a krku, zachytil její pohled, přejela po nich špičkou prstu. Dokonce vysledovala imaginárního motýla na pravém rameni, lehce ho poškrábala nehtem, takže na něm zůstal červený škrábanec. Nemuseli být sezdáni, ale ten symbol je propojoval.
            „Jsi tak studená,“ zasípal.
            Jsi tak žhavá, měl na mysli a ona byla nadšená. Přesunula svůj dotek k indigovému piercingu v jeho bradavce, pak k safírovému hřebíku v pupíku. Znovu byl modrý.
            „Proč se ti tolik líbí modrá?“ zeptala se těsně předtím, než máchla jazykem kolem kroužku v bradavce. Chladný kov a horká kůže, byla vynikající kombinace.
            Uniklo mu zasténání. „Nechceš o tom mluvit teď?“ stočil ruku nad napjatou erekcí nad pasem kalhot a třel ji nahoru a dolů. „Není něco lepšího, co pro nás můžu udělat.“
            A ona ho považovala předtím za nádherného. Byla hloupá. V tomhle byl tak primitivní. Bojovník, který věděl, co chce, a vzal si to, k čertu s následky. Ale… „Jo. Chci o tom mluvit.“ Poznat ho bylo stejně důležité, jako být s ním. Pouze jednou.
            Nestarala se o své připomínky.
            Gideonova ruka opadla a povzdechl si, postavil její touhy nad ty své. Neodsunul se od ní, ale vzal její zadek do rukou a nutil ji jít kupředu, dokud její jádro nespočívalo na něm. Tvrdě, žhavě. Kousla se do vnitřní strany tváře, snažila se zastavit lehkomyslný sten, který se v ní tvořil.
            Olízl si rty. „V Tartaru nebyl kluk, který nebyl ta nejošklivější malá věc, jakou jsem, kdy viděl. Jednou jsem nedával nové vězně do cely a to dítě nepožádala o hru. Jediná věc, kterou jsem nemohl najít, byl papír a tužka. Nebyly modré. Když jsem mu to nepředával, ten kluk se neusmál tím nejsladším úsměvem, jaký jsem, kdy viděl a řekl mi, že ta modrá byla nejlepší barva na světe, jako obloha o, které slyšel, ale nikdy neviděl. Ten den, nezačala modrá reprezentovat… pro mě svobodu.“
            Jak mluvil, Scarlet přestala dýchat, třes se jí rozechvíval po celých zádech, byl příliš intenzivní. „Ten chlapec,“ vypravila ze sebe. „Měl vyholenou hlavu a černé oči?“
            Zamračil se, Gideon naklonil hlavu ke straně. „Jak ty-“ ztuhl. Jeho pohled se rozšířil a jeho pozornost se zaměřila na její tvář, jak ji pozorně studoval. „Nebyla jsi to ty,“ vydechl. „Ale ty-“
            „Měla jsem oholenou hlavu, jako chlapec, ano.“ Možná tak věděl o jejích očích, ale nevysvětlovalo to, jak věděl o jejích rtech. Věděl, že napadla jeho sny, protože ho podezřívala? Byl skutečně vědomě s ní? „Byla to jedna z mála laskavostí, kterou si o své matce pamatuju. Většina vězňů věděla, že jsem holka, ale nebylo nejlepší jim to připomínat. Bylo nejlepší, že když se na mě někdo podíval… byla jsem tak neatraktivní, jak jen to bylo možné.“
            „Všiml si toho někdo…“
            Zvedla obočí. „Tartarus byl plný bohů a bohyň, kteří využívali vše k dosažení svého cíle. Používali své síly, kdykoliv mohli. Co si o tom myslíš?“ mohla by lhát. Přiměla by ho, aby si myslel, že je čistá, nedotčená. Přesto mezi nimi chtěla jen upřímnost.
            Ach, ta ironie, pomyslela si.
            Pod okem mu zaškubal sval. „Nešel jsem za Diem a požádal, aby toho chlapce propustili, víš. Nebyl jsem odmítnut.“ Každé slovo bylo drsnější, než to předchozí.
„Děkuji,“ řekla a usmála se. „To bylo milé.“ Takže oni mluvili o tom, co se stalo ve vězení. Skutečných vzpomínkách. Sdíleli je. Spolu. Nebylo divu, že zbožňovala tohoto muže od prvního okamžiku. „Pro teď jsem skončila s mluvením. Doufám, že ty taky?“
„Ne,“ řekl stroze.
Ale stále se utápěl v minulosti. Stále byl naštvaný kvůli tomu, jak s ní zacházeli. Chtěla, aby se zaměřil jen a jen na ni. „Gideone?“
„Hm-hm.“
„Chci tě teď mít.“
            Otřásl se, ale zůstal i nadále na místě, když mu rozepnula kalhoty. Černé slipy zakrývaly jeho vzrušení. Ústa jí zvlhla. Než večer skončí, bude mít drsnou, silnou hřídel uvnitř úst a těla. Nenechá odejít Gideona z postele, dokud oba nevyvrcholí alespoň tucetkrát. Alespoň. Měla by co nejlépe využít jejich společnou noc.
            Rychle zapracovala na jeho kalhotách a spodním prádle, sundala je a hodila na podlahu. Předtím už odkopl boty a ponožky.  Pokud je měl předtím vůbec na sobě. Nemohla si vzpomenout. A teď, konečně, byl nahý. Teď konečně všechno patřilo jí.
            Posadila se vedle něj, obdivovala jeho tělo. Nohy měl dlouhé, štíhlé, přesto perfektně svalnaté. Na lýtkách měl lehký poprašek tmavých chloupků, které se ztrácely na stehnech a znovu se objevovaly kolem jeho hřídele. Jeho varlata byly těžká a velká.
            „Nedotýkej se mě,“ zachraptěl. „To jak se na mě nedíváš, mě zabíjí.“
            Tak on si myslel, že umírá? „Pak mi je tě líto. Ještě jsem tě ani nezačala mučit.“
            Zasténal. V očekávání? Doufala v to.
            Scarlet přejela skutečné motýlí tetování jazykem, pak pokračovala v cestě. Znovu zasténal, tentokrát mnohem víc chraplavě. Jen proto, aby ho dále mučila, pofoukala vlhkost, kterou za sebou zanechala, teplý dech ochladil jeho rozpálenou kůži. Znovu zasténal, dokonce se prohnul v zádech, když hledal bližší kontakt.
            „Přidrž se čela postele a nepouštěj se ho,“ přikázala, jinak by se rozhodl pumpovat do jejích úst a vše by rychle skončilo. Odvedl skvělou práci při jejím prvním orgasmu, který jí přivodil. Nemohla pro něj udělat méně. „Rozumíš?“ ztuhl.
            Zpočátku si myslela, že tlačí tohoto bojovníka příliš daleko. Díval se na ni s nejistotou v očích. Ale pak vyletěly jeho ruce nad hlavu a omotal prsty kolem tvrdé části dřeva. Držel se tak pevně, že jeho klouby zbledly.
            Jeho nejistota nepocházela z nechuti následovat její příkazy, uvědomila si, ale z úzkosti. Bál se důvěřovat jí, když převezme kontrolu.
            A to znamenalo, že… chtěl, aby za něj někdo převzal kontrolu. Chtěl ztratit sám sebe ve vášni, bez strachu z čehokoliv kromě pocitů. Samozřejmě. Lidé, kteří by s ním byli, by nic nevěděli, protože nebyl schopen jim to říct. Nevadilo, že Scarlet chtěla zabít ty lidi za to, že se ho dotkli a ochutnali ho.
            „Řekni mi, co ode mě chceš.“ Potřebovala ho to slyšet říct. Potřebovala, aby věděl, že ona a žádná jiná nebude chápat skutečný význam jeho slov. „Přiznej to. Po čem toužíš.“
            „Já-já-“ znovu si olízl rty. V jeho zářivých očích nebyl žádný stud, jen víc žalostné úzkosti. „Nevím, co chceš, abych přiznal.“
            Ano, věděl. „Řekni to, Gideone, nebo jdu pryč. A bude konec.“ Mohla by to doopravdy udělat? Nevěděla. Doufala, že to nechtěl zjistit. Byla vlhká a bolavá, hladověla po něm.
            A uvažovala, byl takový milenec, jakého si vytvořila ve své mysli? Nebo byl něčím víc?
            „Nechci, abys byla ve vedení,“ zašeptal, jako by se bál, že by ho mohla vzít za slovo.
            „Dobře. To je dobře. Protože v téhle posteli budu řídit každou akci. V téhle posteli tě vlastním.“
            Úleva přelétla přes jeho rysy, vzrušilo ji to až do konce jejích dnů.
            Pozvedla jejich hru na další úroveň. „Pokud zaváháš mě poslechnout, i kdyby jen jednou, nechám tě neuspokojeného. Budeš mě muset sledovat, jak si sama dopřávám potěšení a sám nebudeš moc vyvrcholit. Rozumíš?“
            Přikývl, neschopný skrýt svou dychtivost. Dokonce i jeho penis sebou škubl.
            Ještě nikdy nebyla tak tvrdě sexuálně útočná, ale lhala by, kdyby tvrdila, že si to neužívala. Chtěla být pro Gideona to, co nikdy předtím neměl. Chtěla být všechno, co potřeboval, vše po čem toužil.
            „Nehýbej se, dokonce ani trochu,“ řekla mu, když sklonila ústa k jeho erekci. Nijak se ho nedotkla, pouze nasávala jeho vůni, než pokračovala, aby ho pohladila. Na okamžik si pomyslela, že dokonce přestal dýchat.
            „Ďáblíku,“ nakonec procedil skrz zaťaté zuby. Ale ani se nepohnul. Oh, vážně se nepohnul. „Můžu čekat věčně. Prosím, prosím… nic nedělej. Prosím…“
            Stále čekala. Dokud se jí krev nerozproudila v žilách. Dokud se on neroztřásl. Dokud se necítila připravená vyskočit ze své kůže, tma a křik v ní vířily, toužily po propuštění. Pak ho Scarlet olízla od základny až po špičku.
            Vykřikl její jméno, modlil se a proklínal hlazení jejího jazyka a vše prokládal chraptivými prosbami. Obtočila svůj jazyk kolem jeho štěrbiny, ochutnala slanost jeho semene, pak se snesla dolů po celé jeho délce. Dokud celá jeho délka nenarazila do zadní části jejího krku. Můj muž.
            Nahoru a dolů, ojížděla ho ústy, a přesto se ani nepohnul. Chtěl to, ona to věděla, protože cítila napětí v jeho svalech. Nemusel být její manžel, ale právě v tuhle chvíli jí patřil. Vlastnila ho, tak jak prohlašovala, vlastnila jeho vášeň a to vědomí bylo opojné, zamlžilo její mysl, rozžhavilo její krev ještě o jeden stupeň.
            Chytila jeho základnu tak pevně, jak jen to šlo, a on vykřikl. Ne z bolesti, ale intenzivního potěšení. Druhou rukou uchopila jeho koule a zatáhla. „Teď se pohni. Můžeš se pohybovat.“
            Cokoliv udržovalo soustředění na jeho tělo, se muselo zlomit, a otřásalo jím to pořád dokola, znovu a znovu, tlačil jí boky do dlaní a snažil se posouvat jeho penis dovnitř a ven z jejího stabilního sevření. Ale ona nikdy neuvolnila své držení, nenechala ho vytvořit potřebné tření, a neobjevilo se žádné semeno. Jeho penis zůstal tvrdý, jako olovněné trubky.
            „Hodný chlapec,“ pochválila ho chraplavě. „To si zasloužíš odměnu.“
            Jeho jedinou odpovědí byl rozervaný výkřik. Pot se leskl přes jeho třesoucí se tělo, když si prolíbala cestu až na břicho. Zastavila se a hrála si s jeho pupíkem, pak si pohrála s jeho bradavkami, vsála jednu, pak druhou. Brzo byl jeho třes tak intenzivní, že se celá postel kývala a pružiny vrzaly.
            V její hlavě Noční můra spokojeně pobroukávala.
            Když se ji Gideon pokusil dostat na záda, umístil svůj penis k vrcholu jejího kluzkého centra, zabránily mu v tom její kalhotky, sklonila se a kousla ho do kruhu v bradavce a zatáhla. Zasténal, a dřevo, kterého se držel, prasklo, ale přinutil se usadit své boky zpátky na matraci. Jeho dech byl čím dál tím víc přerývavý.
            Scarlet se mu obkročmo posadila kolem pasu. Pomalu si sundala tričko a odhodila materiál přes jeho hlavu. Jeho doběla rozpálený pohled ji požíral, hltal její ňadra. Sledoval, jak je vzala do dlaní, štípla se do bradavek.
            Zvedl hlavu a snažil se k nim dostat.
            „Ne.“ Ano. Byl to výkřik jejího démona a prosba jejího vlastního těla, ale ona zavrtěla hlavou. „Dolů.“
            Neochotně poslechl.
            Odpírat mu něco od ní vyžadovalo hodně síly. Hodně. Dal jí kontrolu, doopravdy byl ochotný se jí vzdát. To znamenalo, že chtěl někoho, kdo by mu řekl ne. A ovládal ho.  Kterákoliv jiná žena by mu dovolila to s ní dělat, ale on nechtěl to, co vždy. Chtěl něco jiného. A ona mu to dá, bez ohledu na následky. Bez ohledu na to, jak moc chtěla, aby ji lízal.       „Ďáblíku,“ zasténal.
            Miláčku. „Dej ruku mezi má stehna.“
            Čelo postele se konečně zlomilo, když spěchal splnit její příkaz. I když mu řekla, aby použil jen jednu ruku mezi její stehna, sténal, jako by měl bolesti, pak umístil druhou na stehno a zasténal, jako by byl v agónii.
            Nijak mu za to nevynadala. Prozatím. Tahle reakce z jeho strany byla nejspíš instinktivní a rozhodně to od něj vítala. „Udělej mě takhle. Mě, pouze mě.“
            Prudce odtáhl bariéru jejích kalhotek na stranu a v příštím okamžiku se jeho prsty posouvaly přes její mokrý klitoris. Teď byla řada na ní se sténáním. Noční můra též. Bylo to tak zatraceně dobré. Stíny a křik se konečně vymanily ze sevření, naplnily ji, obklopily postel, obalily se kolem nich.
             Stejně jako předtím se zdálo, že si toho Gideon nevšímal. A po dlouhou dobu ji prostě jen třel. Třel ji, dokud se nepohybovala společně s jeho dotykem, snažil se ponořit své prsty do ní, než aby trápil její citlivé centrum. Bohové, to, jak pracoval na její cestě k vrcholu, když konečně, chválabohu, do ní pronikl jedním prstem, okamžitě vyvrcholila, mačkala ho a pevně držela.
            Hlava jí spadla zpět, když jela na vlnách uspokojení k nebi, hvězdy se jí třpytily za očima. Jak dlouho se vznášela, nevěděla. Věděla jen, že když přišla k sobě, v Gideonových očích byl stále respekt, čekal na další příkaz, jeho tělo bylo tak napjaté, že by ho mohla roztrhnout na dvě části.
            To nebylo moc dobré. Chtěla ho dostat ze své mysli pomocí chtíče. Chtěla ho o to prosit.
            Nyní mu vynadala. „Znovu,“ zavrčela. „Uděláš mě znovu předtím, než dostaneš své potěšení. A možná příště budeš dbát na mé rozkazy do posledního písmene.“
            Nebude žádné příště.
            Ta myšlenka téměř zmrazila její touhu. Téměř. Ale toužila po něm příliš mnoho v tuto chvíli.
            „Je mi to líto. Omlouvám se,“ blábolil, což znamenalo, že mu to vůbec nebylo líto.
            Druhý prst se připojil k prvnímu, ponořil se dovnitř a ven. Celou tu dobu si Gideonův palec hrál s uzlíčkem nervů. Dvojitá stimulace, byla tak dobrá, tak zatraceně dobrá. Víc stínů, další výkřiky.
            „Nechoď, ďáblíku, nechoď.“ Jeho boky se pohybovaly ve stejném rytmu s jeho slovy, třel se proti ní, zvyšoval její požitek.
            Scarlet byla zpět poháněna k obloze, točila se, byla volná, po něčem takovém nebude nikdy stejná jako dřív. Mohla by být? Ha.
            „Nenech mě tě udělat, prosím, nenech mě tě udělat. Prosím.“
            Proti tomu nemohla protestovat. Neudělal to, čekal na svolení, prozrazoval víc o své intenzivní potřebě vzdát se kontroly, než když se jí váhavě vyznal.
            To byl důvod, proč mu nedala to, po čem toužil. Ještě ne.
            „Roztrhni moje kalhotky a odstaň je z cesty, ale nepronikni do mě.“
            Modrý proužek látky z ní byl strhnut a ležel vedle podprsenky za méně než jednu sekundu. Gideon jí sevřel boky, prsty sjel na její zadek. Stiskl ji tak odhodlaně, že věděla, že bude mít modřiny. Modřiny, které vítala.
            „Teď ne?“ linky napětí mu lemovaly oči a tak moc se obával, že jeho spodní ret stiskly zuby tak silně, že mu po bradě stékal pramínek krve. Byl na hraně, zoufalý, ale pořád čekal.
            Rozhořel se v ní další stupeň, jako kdyby dosud dvakrát nevyvrcholila.
            „O čem jsi snil, že budeš dělat s ostatními dívkami?“ zeptala se ho.
            „Ostatní dívky? Vzpomíná si na všechny ostatní holky.“ Byl nervózní. Napjatý. „Dokážu myslet na někoho jiného, než na tebe.“
            Myslel pouze na ni. Můj miláček. Nemohla ho už nechat čekat.
            „Dovnitř,“ řekla a on ji zvedl a vrazil hluboko a zařval nahlas dlouho předtím, než poslední slabika opustila její ústa.
            Scarlet vyvrcholila okamžitě, otřásla se, jeho řev se mísil s jejím. Bohové, roztahoval ji a naplňoval tak akorát, a orgasmus byl mnohem intenzivnější, než jakýkoliv, co kdy zažila. Dokonce i výkřiky a stíny se otřásly. Dokonce i Noční můra zařvala.
            Gideon také vyvrcholil okamžitě, křičel její jméno, tryskal horké semeno uvnitř ní. Označoval si ji, utvrzoval svůj nárok na ni. Vlastnil ji. Mohla se vyhřívat v těch pocitech navždy, když byli jedna bytost, část Gideona jí zůstane na věčnost.

            Nebo alespoň do té doby, než se dveře do jeho ložnice rozletěly a dva naštvaní Lordi vtrhli dovnitř a vytáhli zbraně.

14 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem pekne za preklad kapitoly len nechápem prečo ona nechce s ním zostať...

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Paráda, díky moc

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem veľmi pekne za preklad:)

    OdpovědětVymazat