středa 8. března 2017

Otrok rozkoší - Kapitola 24


Nikdy se neptej svého pána

 

V pondělí Julia otevřela obchod o jednu hodinu a deset minut později, což podle jejího odhadu nebylo špatné, vzhledem k tomu, že zapomněla na vše, co se týkalo jejího podniku. Samozřejmě, že vinu za to nesl Tristan. Ten muž neustále požíral její mysl, tělo a srdce. V posteli i mimo ni.
Možná, že některé posedlosti ohledně něj vycházely z faktu, že ho málem ztratila. Zirra ho chtěla natolik, že je přenesla přes galaxii a čas, aby zničila vlastnictví jeho guan ren.

Možná, že stejné obavy prodlévaly v Tristanově mysli, protože on zůstal po jejím boku, očima neustále sledoval sklad v obchodě, kde uzamkla jeho skříňku do trezoru. Ani jeden z nich nechtěl opustit dům bez ní. Zůstal napjatý a ostražitý, jako by čekal, že monstrózní cizinec vběhne do obchodu a zaútočí, což bylo přesně to, co očekávala od Zirry. Monstrózní cizinec s komplexem Boha, který potřeboval někoho, aby mu srazil dolů hřebínek nebo dva.
Obraz, jak to udělá, jí probleskl myslí, a usmála se. A jak se usmívala, vzpomněla si na všechny ostatní důvody k úsměvu. První a nejdůležitější skutečnost, ona má milence! Vlastního.
Julia Anderson. Dostal ji na záda. Měla tolik nádherných orgasmů, které jí dal její milenec, celou řadu orgasmů stejně jako on.
Skoro si poskakovala, šla k pokladně, zvedla plechovku s cukrovím a vybrala několik kusů – všechny z nich byly čokoládové. Dnes ráno si zasloužila pamlsek po tak fantastickém výkonu. Snědla první z nich, škádlil její chuťové pohárky, připomínal jí Tristana. Se zavřenýma očima, odevzdaně snědla druhý a pak třetí.
O chvíli později ucítila Tristana, když za ní přišel.
„Přestaň sténat pokaždé, když to jíš,“ řekl divoce, jeho teplý dech jí lechtal ucho.
Vzrušení šelestilo podél její kůže. Naštěstí byli sami v obchodě.
„Nebo co?“ otočila se k němu, její výraz byl odvážný, jak bojovala s návalem pocitů mezi nohama. „Porazíš mě?“
Pryč byl ostražitý strážce, kterého měla celý den. Na jeho místě byl muž, který vyzařoval smyslnost.
Jeho teplo pomalu vysílalo záchvěvy rozkoše podél jejích nervových zakončení.
„Aye,“ řekl. „Já tě porazím, nanejvýš důkladně.“
To, jak řekl ta slova, způsobilo, že toužila po štípání a svazování a čemkoliv, co by mohl potřebovat, aby ji řádně potrestal. Kde se vzala ta hravá, flirtující a prostopášná žena?, uvažovala, žasla sama nad sebou. Nudná, trapná Julia se nakonec stala vtipálkem!
Vypadal tak krásně, překypoval smyslností, životem a tělesným záměrem.
Chraptivě řekla: „Slibuješ, že to bude bolet opravdu, dobře?“
Uchopil zbloudilý pramínek její vlasů mezi prsty a odsunul jí ho z tváře. „Co se stalo s tou plachou dívkou, která se snažila bránit svou čest karatem?“
„Vzala si ponaučení od mistra svádění.“ Hravě se zasmála, přejela mu rukama po prsou. „Je škoda, že lekce jsou u konce.“
„Jak se opovažuješ něco takového říct,“ odpověděl s předstíraným hněvem. „Lekce nikdy nebyly dokončeny. Je toho mnohem víc, co tě musím naučit.“
„Opravdu?“ zuby okusovala svůj spodní ret přesně tak, jak věděla, že se mu to líbí.
Škádlila pas jeho riflí konečky prstů, pak se ponořila níž a uchopila ho. „Co mě ještě potřebuješ naučit?“
Syčivě si povzdechl. „Jaký je trest za škádlení vlastního muže. Později,“ slíbil. „Jsi moje.“
Ach ano. Byla jeho. A on byl její.
„Teď, nebudeme měnit téma,“ dodal. „Nemohl bych být odpovědný za své činy.“
Ačkoliv to vyžadovalo všechny její síly, Julia se od něj odtáhla. Její obchod nebyl místo pro svádění.
Ne v pracovní době, přinejmenším. S povzdechem pohlédla na hodinky. „Můj pronajímatel má dnes opravit koupelnové trubky a má – překvapivě – zpoždění. Vzhledem k tomu, že tvé znalosti jsou tak pokročilé-“ málem se zadusila tím výrazem. „- vadilo by ti se na to podívat?“
„Mně to nevadí,“ řekl. Olízl si rty se zlým úmyslem. „To znamená, že mi nevadí… pokud by si souhlasila, že mi budeš platit za mé služby.“
Stále se třásla vzrušením, stáhla si vlasy přes rameno a chovala se nonšalantně. „Jakým druhem platby?“
„Obscénním druhem, samozřejmě.“
Snažila se vypadat zdráhavě, opravdu se snažila. „V pořádku,“ řekla a doufala, že její hlas zněl méně toužebně, než jak tomu bylo. „Ale jen proto, že jsem zoufalá a potřebuju, aby ty trubky byly pevné.“
„Budu mít velkou radost, až mi budeš platit.“
Stejně jako ona, tím si byla jistá. „Jen tak pro zajímavost, už jsi někdy dělal nějaké instalatérské práce?“
„Nay, ale moje znalosti jsou-“
„Dostačující. Já vím.“ Položila si ruce v bok. „Měla bych na to dohlížet.“
„Pojďme do práce.“ Přetáhl si triko přes hlavu, odhalil tělo od pasu nahoru. Jeho hodně opálené svaly se tím pohybem vlnily. Její ústa zvlhla, protože věděla, jak jeho kůže chutná. Lízala každou jeho píď dnes ráno, a věděla, že chutnal lépe než čokoláda. Jen kdyby nebyl tak hezký, tak okouzlující, že pro něho hořel i vzduch v plicích. Můj ty bože, ani ne před šesti hodinami byla na sebe jejich těla nalepená, dělal s ní úžasné věci.
Muž potřeboval odstranit pouze jeden kousek oblečení, a ona se rozehřála. Ne, muž se na ní jen podíval a ona pro něj hořela. Téměř třesoucí se touhou ho následovala do koupelny a pozorovala, jak pracuje. Znovu do ní udeřila jeho syrová mužnost, pohyboval se s grácií pantera dokonce i při manuální práci.
Ale o půl hodiny později, byla vytržena ze svého smyslného snění, když Tristan začal potrubí hlasitě nadávat. Zajíkla se, když viděla, že si rozřízl ruku. Znepokojeně se k němu vrhla. Krev prosakovala z rány, vytékala stálým tempem.
Musela skousnout svůj strach, když popadl košili z podlahy a spěšně si zabalil látku kolem ruky. Brzy karmínová prosákla skrze bílou, a kapala na podlahu.
„Potřebuju další obvaz. Tenhle je k ničemu. Stále si schováváš náhradní sadu oblečení ve své kanceláři?“
„Ano. Budu muset dojít-“
„Není čas. Krvácím příliš silně. Sundej si blůzu a hoď ji po mě,“ dožadoval se, pozornost soustředil na jeho zranění.
„Samozřejmě.“ Její starost o něj se zvýšila. Stáhla ze sebe košili a pomohla mu obvázat ruku.
„A teď mi dej kalhotky,“ řekl.
Tentokrát se zastavila a zírala na něj. „Co?“
Trhl sebou. Příliš prudké, snad?
„Dej mi své kalhotky,“ zopakoval.
Studovala jeho rysy a podezření v její mysli vzrostlo. „Ukaž mi ruku.“
„Na to není čas. Potřebuju tvé kalhotky.“
„K čemu je potřebuješ?“
„Mám bolesti, ženo, a ty se opovažuješ o mě pochybovat?“
Nepochybovala o tom, že má bolesti. Jednalo se o typ bolesti, která vyvolávala pochybnosti. Škodolibě mu jiskřilo v očích, a ona věděla, že její tenká, krajková tanga nenabízejí žádnou ochranu pro jeho zranění. Přesto ochotně hrála podle pravidel, Julia vrhla rychlý pohled za roh, aby se ujistila, že nevstoupili žádní zákazníci. Byli pořád sami.
Cítila se odvážně a bez zábran, když sundala krajková tanga a dala ten malý kousek Tristanovi. Chladný vzduch se dotkl její teplé kůže, zachvěla se. Naskočila jí husí kůže po celém těle.
„Tady,“ řekla a snažila se zakrýt rostoucí vzrušení. „Jsi teď spokojený?“
„Nay. Stejně tak potřebuji tvou sukni.“
Nechtěla mu to udělat tak jednoduché, zkřížila ruce na prsou.
„Kvůli čemu?“
„Pojď sem a já ti to ukážu.“
„V žádném případě. Dostaneš zaplaceno, až budou ty trubky opravené. A ony opravené nejsou.“
„To je pravda, ale jenom proto, že mě inspiruješ.“
No, jak by proti tomu mohla něco namítat? Když potřeboval inspiraci… mlha očekávání jí zahalila, když překonal vzdálenost mezi nimi. S úsměvem ji zvedl a posadil na okraj dřezu.
„Tak je to lepší,“ řekl.
S pomalými, záměrnými pohyby, sundal košili kolem ruky a hodil ji na zem. Podívala se na jeho dlaň. Když se dívala, jeho rána byla už téměř zahojená. Tkáně srůstaly dohromady, spojovaly se a utěsňovaly. Brzy neexistoval žádný důkaz, že by byl zraněn.
Spadla jí čelist. „Jak jsi to udělal?“
„Funkce prokletí.“ Stáhl sukni z jejího těla a spěšně ji odhodil. Pevně držel její tanga. „Tohle je moje.“
„Dobře. Ale musíš mi dát něco na oplátku.“  „Hm, rád si zvykám na tvůj svět. Co říkáš tomu, že si nechám napořád tvé kalhotky a na oplátku ti dám ženskou rozkoš, dvakrát?“
Jako by o tom musela přemýšlet! „Zní mi to jako výhodná koupě.“
Zakroužil jí přes podprsenku konečky prstů po bradavkách. Stejně jako tomu bylo pokaždé, když se jí dotkl, teplo jeho kůže ji sežehlo až do morku kostí. Zalapala po dechu.
„Chci tě, Julie. Jsi bolavá?“
Ano, ale potřeba stejně skrze ni pulzovala. Bylo to jako tání, rozpouštění v horkém pramenu. „Chci tě,“ řekla, „a jsem ochotná se vsadit, že mi pomůžeš zapomenout na nepříjemné pocity, které bych mohla cítit.“
„Takové bude moje osobní poslání.“ Umístil omamné polibky podél jejích ňader, takže její podprsenka zvlhla, což způsobilo, že tření bylo omamující, poté objel každou bradavku svým jazykem.
„Zamkl jsi dveře?“ zeptala se náhle.
Zavrtěl hlavou a dal jí měkký, sladký polibek, po kterém zadržela dech. „Ne.“
„Tak mě nenuť křičet, dobře? Musím vědět, jestli někdo nejde.“
„Když tě nemůžu přimět křičet, malý dráčku, nejsem hoden být tvým milencem.“ S tím do ní vklouzl. O pět minut později sténala. O deset minut později ho nutila pohybovat se rychleji.
O patnáct minut později vykřikla znovu a znovu, zvuk se odrážel ozvěnou od stěn.
Ani neslyšela zvonící zvonek nade dveřmi.


16 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci.:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za ďalšiu skvelú kapitolku.janka

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za super preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat