pátek 24. března 2017

Chůva z pekla - Kapitola 10


Zvonění telefonu prořízlo ticho brzkého rána. Shayina ruka vystřelila zpod hromady peřin a slepě ho hledala. I když milovala moderní technologii, byly chvíle, kdy nenáviděla její rušení.
Našla telefon a přiložila si ho k uchu. „Laredo a d´Mon,“ odpověděla. „Lovci démonů, a.s.“ Quelovo horké a dlouhé tělo k ní bylo přitisknuté. Jeho dlaň jí přejela přes lýtko nahoru po stehně. Usmála se a zastavila ty chytré prsty v jejich cestě, aby se mohla soustředit na hovor. „Ano, jsme volní. Ano, můžeme vyřešit váš problém.“ Zavěsila a otočila se na paměťové matraci, aby mohla předat informaci.

„Co máme za úkol, anděli?“
„Malé městečko, asi sto mil odsud. Hellhole. Skřeti ničí lyžařské vleky.“
„To zní docela snadně.“
„Sníh a goblins? Asi ano. Co bych ale raději, je úkol zahrnující chrliče a démony. Milovala jsme New York City.“
„Manhattan je krásnější na jaře.“ Hladil ji rukou po noze nahoru a dolů. „Nepotřebujeme žádnou práci k tomu, abych tě vzal do New Yorku.“
Měl pravdu. Obchod šel dobře, dokonce někdy i jednotvárně. Ani jeden z nich si nestěžoval na nedostatek výzvy ve většině jejich úkolů. Někdy je možná Lucifer zkusí napadnout silněji. Pro teď uznal svou porážku a oni zas také svůj odklad. To jí nechalo energii, kterou vybíjela při charitativní práci s dětmi z chudých oblastí Nového Mexika, kde Quel zažil své poznání. Stud nad její minulostí ji přivedl k pomoci nevinným, i když ji Harmony ujistila, že „Velký Šéf seshora“ jí odpustil. Fakt, že jí vážně záleželo, co se stane s těmi dětmi, ji udržoval zúčastněnou.
V Mysterii ona a Quel pomáhali Harmony s Damonem ochránit malého Damona a plánovali jejich pomoc rozšířit i o Faithfullovic druhé dítě, které mělo přijít za několik měsíců. Někdo nevěděl, jestli druhé dítě bude mít schopnosti, nebo úžasné schopnosti malého Damona byly jedinečné. Celé město zadržovalo dech, jak všichni očekávali novinky.
Odložila stranou pero a vlezla zpět pod přikrývky v dřevěné chatě, kterou si na chvíli pronajali. Quel vykoukl ze zamrzlého okna. „Venku je to pěkná mrznoucí bouře.“
Vzdychla blaženě. „Já vím.“
„Jsi blázen, ženská, že tu chceš zůstat ve sněhové bouři. To je možná důvod, proč tě miluju.“
Shay ho obkročila. „Jeden z důvodů.“
„Slyším vítr,“ řekl. „A sníh, jak fičí kolem mého jeepu. Slyším svůj žaludek, jak hladoví po cheeseburgeru a pivu, a můj zadek mi říká, že chce sedět na teplém gauči a sledovat fotbalový zápas.“
„Doufala jsem, že se ti tu bude líbit. Myslela jsem, že by to mohlo pomoct tvé paměti vzpomenout si na dobu, kdy jsme jeli do bouře spolu. Poprvé.“
„Poprvé,“ zamumlal. „Anděli, tohle je poprvé a zaručeně naposledy, co spolu kempujeme v bouři-“
Utišila ho polibkem. „Swift River nikdy nebyl tak mrzutý.“ Založil si ruce pod hlavu a vzdychnul. „Quele?“ zeptala se s obavou Shay.
Znovu vzdychl a pohladil ji po zádech. „Hele, Shay, nikdy jsem nikoho – nebo něco – nemiloval tak moc jako tebe. Každý den je to silnější. Ale když začneš mluvit o našem „poprvé“, tak začnu být majetnický, i když muž, o kterém mluvíš, mám být já.“
„On je ty…“
„Ne,“ řekl Quel. „Není. Já jsem já.“
V jeho hlase a slovech vycítila Shay zklamání, a dokonce i žárlivost. Zmínění o Swift Riverovi vrhalo pochybnosti, že to, co spolu, a jen spolu, sdíleli, bylo speciální. Shay přejela s pocitem viny přes krásnou tvář svého milence a doufala, že to, co cítila ve svém nově nalezeném srdci, se k němu nějak dostane. „Quele tak to není. Když se na tebe podívám, jsi to ty, koho vidím. Jsi to ty, koho chci. Jsi to ty, do koho jsem zamilovaná.“
„Jo, já vím.“ Usmál se. Ten úsměv přiměl její srdce poskočit. Měl trpělivost svatého. Udělala chybu, když čekala tak dlouho, než mu řekla tyto slova. I když po zemi chodila tak dlouho, věděla překvapivě málo o záležitostech srdce. Uplynulých šest měsíců bylo pro ně oba poučným zážitkem, ale především pro ni. Nebyla schopna skutečných citů, když byla se Swift Riverem. Teď její vztah s Quelem byl skutečný. Ano, byly chvíle, kdy si byla jistá, že Swift River a Quel Laredo byli jeden a ten samý, reinkarnovaná duše, ale čím více poznávala Quela, tím víc viděla, jak odlišní jsou. Například Swift River byl jak otevřená kniha, snadno čitelný, Quel Laredo zas nerad prozrazoval svá tajemství. Swift River vedl jednoduchý život, jehož posláním bylo pouze přežití – jeho a jeho klanu – zatímco Quelovo přežívání bylo víc komplikované. Jeho jizvy byly spíše vnitřní, oproti těm viditelným Swifta Rivery.
Zavrtěla hlavou. Už žádné srovnávání. Bylo to špatné. „Omlouvám se, skutečně se omlouvám. Odteď žiji pro dnešek a pro mnoho zítřků, které nám budou dány.“ Shay ho píchla do hrudi. „Mám v úmyslu strávit každý z těchto dnů s tebou, Quele Laredo. V budoucnosti, až tě požádám o kempování ve sněhové bouři, je to proto, že tu cítím mír a chci ho strávit s tebou, ne kvůli Swiftu Riverovi.“
„V tom případě sem budeme jezdit.“
„Kempování nemusí být,“ její hlas zdrsněl vítězstvím, „bez burgerů.“
„Cože?“
„Nebo-“ Chuť odhalit její překvapení ji donutila vylézt zpod přikrývek. Zpod postele vytáhla velkou bednu a pak malou satelitní televizi. „Bez fotbalu!“
„Zasmál se překvapením. „Kdy jsi to sem donesla?“
Přidala se k jeho smíchu. „Dívka může mít svá tajemství, Laredo.“
Pak vytáhla stolní gril a chladničku plnou hovězího a všeho ostatního, housky a pivo.
Usmívající se ji pozoroval a jeho pohled byl plný lásky. Shay otevřela dvě plechovky a podala mu jednu. „Někde na světě je pět hodin odpoledne,“ vysvětlila a pokrčila rameny.
Pozvedl svoje pití. „Na dobrý život.“
„Tento život. Na ten, na který se budeme odteď soustředit.“
Přikývl a dotknul se svou plechovkou její. „To jsi řekla správně, anděli. To jsi řekla správně.“
A tak ten malý démon,
co si vždy přál být člověkem,
si splnil své přání a žil šťastně až do smrti.

 KONEC


13 komentářů: