čtvrtek 26. ledna 2017

Otrok rozkoší - Kapitola 21



Uctívej tělo svého pána

Zaražená, Julia zírala na jeho vzdalující se záda. Sliboval, že ji svede a místo toho ji nechal o samotě. Nechápala. Že by měla začít bez něj?
Než mohla zpanikařit, Tristan se znovu objevil.
„Pojď sem, Julie,“ řekl a nějak se mu podařilo dát do svých slov všechny druhu odstínů vášně, jako by ji mohl nalákat do postele jen svým hlasem.
Měl pravdu.

V transu, šla k němu, toužila po jeho doteku. Chtěla vyvrcholit díky jeho vášni.
„Neboj se ničeho, co dělám,“ řekl a přesunul se za ní.
Vzedmula se v ní vlna nejistoty, po jeho slovech, ale přikývla.
Zakryl jí páskou oči. Tma ji pohltila. Zavázal konce k sobě, dával pozor, aby ji nezatahal za vlasy. Nervozita se brzy smísila s touhou, otřásla jí.
„Co to děláš?“ zeptala se tiše.
„Pořád mi věříš?“
„Ano.“ Bezpochyby.
„Tak žádné otázky?“
„Žádné otázky.“ Julia se zhluboka nadechla a snažila se prolomit naprostou tmu.
Teprve když se naprosto uvolnila, uslyšela hypnotické šumění zvenku. Ucítila Tristanovu mužskou vůni o trochu silněji. Cítila, jak se teplo dostává hlouběji.
„Opakuj po mně,“ řekl. Ach, jeho hlas byl jako bohatá brandy a kouřové doutníky, a tak opojný vzrušením. „Jsem krásná.“
„Jsem krásná.“
„Jsem vzácná.“
„Jsem vzácná.“
„Jsem výjimečná.“
„Jsem výjimečná,“ zašeptala.
Jeho chvála a její pozitivní odezva, pronikla do jejího vědomí, a poprvé v životě jim věřila. Byla krásná. Byla vzácná. Byla výjimečná. Brian si ji nezasloužil.
„Víš, co mi děláš?“ vydechl jí do ucha, aby umístil prodloužený polibek na zadní stranu jejího krku a ona do sebe vtáhla jeho teplo.
„Jak mě přiměješ hořet? Pokud mě nezastavíš, brzy se tak stane, protože mám v plánu tě roztavit všude tam, kde se tě dotknu. Mé prsty budou horké. Budou pálit tvou kůži, a prozkoumají každou křivku, každou dírku… každý lahodný kousek.“
Odhodlání jeho slibu ji uchvátilo, její mysl byla očarovaná láskou a chtíčem. To bylo to, o čem snila po mnoho let, které strávila v noci sama, doufající, čekající.
„Jakmile se dáme dohromady, sladký dráčku, budeš chtít mnohem víc,“ přísahal. „Mnohem víc.“
Malé, lahodné chvění jí otřáslo.
Ale on ještě neskončil.
Přitulil se k ní, vzal do dlaní jedno z jejích ňader přes látku košile.
„Dotknu se tě tu.“ Jeho druhá ruka sklouzla na její břicho, jen, aby se zastavila, když dosáhla k vrcholkům stehna, doopravdy se jí nedotkl, přesto stále cítila jeho teplo.
„Tady se tě dotknu taky, a všude mezi tím.“
Jeho dech ji hladil na krku, byl tak hedvábný, tak vzrušující. Intenzivní proudy vášně proplouvaly její krví, stravovaly každou trhlinu jejího těla. Rozvázal šňůrky na jejích teplácích a hustý materiál klesl ke kotníkům. Každá nejistota, kterou kdy měla, stejně sklouzla pryč, a ona byla překvapená, že se nechtěla zakrýt. Ne, chtěla sundat víc svého oblečení.
Pomohl jí vystoupit z tepláků. Vzduch, který je obklopoval, byl chladný, ale ona cítila horko. Tak horko.
Když se uklidnila, ponořil prsty dovnitř jejích kalhotek, pohyboval se níž, stále níž, dokud jeho ruka nespočívala před jejími kudrlinkami.
Zalapala po dechu. Kontakt byl tak intimní, tak nový. Jemnými pohyby, pohladil hedvábné chloupky, měkce, tvrdě, měkce. Její boky se mírně zhouply do jeho dotyku, nutili ho jít hlouběji.
„Chceš, abych tě vzal přes okraj?“ zeptal se.
Dokonce, i když šeptal, měl ten nejsmyslnější hlas: hluboký, bohatý baryton, který se omotal kolem ní, stejně jistě jako páska přes oči. Pokaždé, když promluvil, jeho dech jí ovíval ucho, posílal obrázky propletených těl a teplé, zpocené kůže přes její mysl.
„Ano,“ odpověděla bez dechu. „Jen když půjdeš se mnou.“
Prsty konečně pohladil její klitoris. Zalapala po dechu. Ostatní smysly zůstaly zvýšené, intenzivně citlivé. Tristanova drsná, mozolnatá kůže poslala mráz rozkoše přes celé její tělo, když ji hladil.
Odmlčel se.
Dychtivě čekala, uvězněná v čase a místě, kde jen ona a Tristan existovali.
Pak… ji jeho prsty začali znovu mučit, nepřetržitě ji hladili, pohybovali se nahoru a dolů po vlhkých záhybech. Téměř.
Téměř tam kde ho nejvíc potřebovala. Nízký, potřebný sten proklouzl skrz její rty. Nic ji nemohlo připravit na tento smyslný nápor napadající její rozum, na tuhle náročnou cestu k potěšení.
Nic.
Znovu se odmlčel.
Opět čekala, touha rostla po dalším zážitku.
„Už ses někdy milovala v křesle, Julia?“
Pomalu zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem se nemilovala s nikým. Kdekoliv.“ Její hlas byl ochraptělý touhou.
„Jsem rád,“ řekl a znovu ji políbil na krk. Stiskl ji pevněji, když mluvil.
„Tvoje nohy si zaháknu nad ramena, otevřu tvé jádro pro sebe. Pak mě pojmeš dovnitř tak hluboko, až budeš křičet. A budeš křičet znovu. Znovu a znovu.“
Fantazie, jí a Tristana v křesle, jak dělají to, co popsal, ji obklopila, až nemohla dýchat.
Musím to s ním dělat v křesle.
„Řekni mi, že mě chceš, malý draku. Řekni ta slova.“
„Chci tě,“ zašeptala. Chtěla líbat a olizovat jeho jizvy, aby mu pomohla uzdravit je. Chtěla běžet jazykem po každém jeho tetování a slyšet ho lapat po dechu.
„Chci se s tebou milovat mnohokrát, nejsem si jistá, kde moje tělo končí a tvé začíná.“
Tristan ji poté otočil. „Dej mi pusu.“
Jeho tón byl nyní syrový, primitivní. Nedal jí čas na odpověď. Jeho hlava klesla, a zpustošil její ústa. Vítala jeho sílu, jeho tvrdost, setkala se s jeho jazykem, vzrušením mu hladila záda.
Vždy a navždy, pomyslela si.
„Vždycky,“ řekl, jako by slyšel její nevyslovený slib. Přitáhl si jí blíže, cítila bubnování jeho pulsu a bouři pocitů. S Julií v náručí ho nemohla jeho minulost ovlivnit.
Nemusel si dělat starosti o jinou ženu, která by se ho snažila ukrást. Záleželo pouze na tomto okamžiku. Cítil Juliinu kůži na své, spálila jeho nervová zakončení, intenzivně a náročně. Její vůně ho tlačila na okraj divokosti. Chtěl tu ženu a nic jiného.
„Dovol mi, abych se tě dotkla,“ řekla slabým hlasem.
Věděl, jak moc odvahy jí to stálo, a dal by jí cokoliv, jen když o to požádá.
„Dovolit ti to? Nay, Julia.“ Olízl koutek jejích rtů.
„Potřebuju, aby ses mě dotkla.“
Vedl ji za ruku dolů po hrudi, břiše, a společně se vrhlina jeho spodní prádlo. Pomohl jí zabalit dlaň kolem vyboulené délky jeho vzrušení, ukázal jí, jak na to. Pracovala rychle, jeho Julia, ho pohladila nahoru, dolů, nahoru s vynikající přesností.
„Ano, dráčku,“ chválil, pak zasténal. „Přesně takhle.“
Držící ho v ruce, Julia cítila svou ženskou sílu, která se pomalu vkrádala do jejího nitra. Tady byl muž, mistr smyslnosti, který na ni reagoval, jako by se jí nikdy nemohl nabažit.
Opojná myšlenky, opravdu.
V dalším úderu srdce, zvedl její košili přes její paže, odhalil její nahá prsa svému pohledu.
Studený vzduch políbil její rozpálenou pokožku, což způsobovalo, že se její bradavky zašpičatěly, a začaly bolet.
Slyšela, jak se Tristan syčivě nadechl, a řekl: „Ty jsi ta nejvíc éterická bytost, jakou jsem, kdy viděl.“
„Ne, já –“ začala ze zvyku, pak se zarazila.
Obkroužil vnější okraj její bradavky jazykem a jeho prst našel její pupík. Zbytek jejích slov zemřel rychlou smrtí. Juliino tělo hořelo v plamenech. Potřebovala víc, prohnula se v zádech, aby měl lepší přístup. Tristan nasál ztvrdlý vrchol do horké vlhkosti svých úst. Jeho ruka na břiše se dál posouvala dolů. Zachvěla se.
Jako poslední Tristan odstranil zbývající kousek jejího oblečení: kalhotky.
Julia zasténala, ne v nepohodlí nebo rozpaky, což ji stále překvapovalo, ale touhou. Právě teď, jí tento muž patřil. Pouze jí.
Pro jiné by mol být pouze otrok rozkoší. Ale pro ni byl prostě Tristan, smyslný muž, který označil její tělo tak jistě, jako když si označil její srdce.
Umístil omamné polibky po linii jejího krku a klíční kosti, jeho vlasy jí lechtaly na kůži. Jen na vteřinu se odtáhl, uslyšela jemný závan vzduchu a to jak si sundal spodní prádlo.
 Poté jí dal jednu ruku pod kolena. A druhou opřel o dolní část jejích zad. Když ji zvedl do náruče, její svět se naklonil a byl to pocit jako by se vznášela na obláčku vzduchu. Sevřela ruce kolem jeho krku pro podporu.
Tristan se na okamžik zastavil, vychutnával si pohledem ženu, která opanovala jeho myšlenky od okamžiku, kdy ji poprvé uviděl.
Zaujala ho, vzala ho na novou úroveň smyslnosti a on sám sobě musel přikázat, aby zpomalil, než věci skočí příliš rychle. Tohle bylo Juliino poprvé, a u Elliea, užije si každou nadcházející hodinu.
Její ňadra byla plná a svěží, stvořena pro mužský dotek. Jeho dotek. Růžové vrcholky svraštělých bradavek, byly připravené a čekaly. Lákaly ho. Její nohy nebyly příliš dlouhé, ale stoupaly po cestě až do nebe. Brzy je ovine okolo jeho pasu, budou ho drtit a pevně ho vtáhnou do její pochvy.
Ta myšlenka byla tak silná, že málem klesl na kolena.
Hlad ho hnal do obývacího pokoje tak rychle, jak jen to jeho nohy dokázaly. Zaznělo hřmění, které následovalo výbuchem blesku. Ale ani tak se nezastavil, když přenášel Juliu na měkké, polstrované křeslo.
Usadil se a upravil si ji na klíně, až její nohy obkročili jeho stehna a její kolena spočívala na područkách křesla.
Nemohl ji přestat líbat. Chtěl ochutnat každý její kousek. Jeho ruce zabloudily zvolna dolů, sklouzly měkkou křivkou jejího břicha. Pak začal hladit hedvábnou křivku jejího dna. Její prudký výdech mu řekl, jak moc se jí to líbí.
Rychle ztrácel své křehké sevření na otěžích rozumu, znovu prozkoumal její mokré centrum, škádlil jí jemným laskáním.
Vydala ze sebe nízký, hrdelní sten. Boky následovaly jeho dotek, hledala, cokoliv co jí chtěl dát. Sledoval její tvář, díval se, jak pootevřela rty vášní. Prohnula se v zádech, tiše požadovala víc.
„To je ono, malý dráčku. Otevři se pro mě.“
„Tristane…“ začala, ale ztratila dech, když přejel jazykem přes její čekající bradavku.
Byla pro něj otevřená, stejně tak ústy i tělem. Tato žena ho ovlivnila tak jako nikdo jiný. Slyšet jeho jméno na jejích rtech bylo tak intenzivní, než skutečné milování s jinou. Julia ho nějak učinila kompletním, celým, jako kdyby se narodil jen proto, aby ji poznal.
Znovu zasténala, když se jeho nahá kůže otřela o její, přeskočila jiskra, a zesílila jeho touhu. Brzy se bude svíjet, hledat propuštění z intenzivních pocitů, které se v ní rozhoří.
„Jsem skoro tam,“ řekla. Všechno, co se v ní svíralo, bylo na cestě k uvolnění. Byla tak blízko k okraji, tak neuvěřitelně blízko.
„Nepřestávej.“ Ztěžka dýchala. „Všude kde se mě dotkneš, cítím tepelné vlny pod kůží. Chci, aby ses mě nikdy nepřestal dotýkat. Slibuješ?“
„Celou svou bytostí.“ Zasténal hluboko v hrdle, ten zvuk jí roztřásl od hlavy až k patám.
Stiskl ji o trochu víc, ale stačilo to. Její vnitřní svaly se stáhly: divoké potěšení vybuchlo silou laviny.
„Ach, můj bože, ach, můj bože, ach můj bože!“
Zatímco její orgasmus stále bzučel životem, pohřbil dva prsty hluboko uvnitř ní, protahoval zdi její ženskosti a připravoval ji ke své invazi.
Druhou rukou uchopil jednu stranu jejích boků, přitáhl si ji blíž, pomohl jí napodobit rytmus sexu. Jednou. Dvakrát. Strčil prsty hlouběji. Znovu a znovu se odtahoval, a vrážel dovnitř ní. Musela po něm toužit. Ne jen po jeho dotyku, ale po něm. Jeho hlasu, úsměvu, jeho štěstí.
Poté, co připravoval její tělo tak dlouho pro naplnění, požadoval teď kompenzaci. Musím mít víc, pomyslela si. Toužila po všem, co mohl nabídnout: chtěla, aby s ní tentokrát zažil uvolnění.
„U Elliea, Julia, nikdy jsem necítil nic tak horkého,“ pochválil. „Tak proklatě dobrá, tak těsná.“
Konečky prstů byly stále odvážnější, tlačil se hlouběji, škádlil ji a popichoval. Údiv zastínil všechen čas. Rostlo v ní ohnivé potěšení, uhlíky vášně nebyly uhasitelné. Každý pohyb, který udělala, sloužil pouze k jednomu účelu. Aby získala vysvobození ze sladkého trápení, které jí neustále způsoboval.
„Pojď dovnitř mě, Tristane. Potřebuji tě.“
Vyndal prsty a vzhlédl k její tváři. „Chci tě poprvé ochutnat.“
Ochutnat tvé poprvé. Chvíli trvalo, než Juliina mysl zahalená vášní zaregistrovala, to co vlastně chtěl dělat. Když jí svitlo porozumění, její smyslný opar se vypařil. Strhla pásku a hodila černý materiál na podlahu. Zpanikařila, opřela se a přitáhla si kolena k sobě.
„Ne.“ Rychle zavrtěla hlavou.
„Nemůžu tě nechat to udělat.“ Ta myšlenka, i když byla smyslná, ta představa v ní vyvolávala všechny druhy obav.
„Aye.“ Tristan viděl ostražitost v Juliině výrazu, a to uhasilo oheň v něm k malému plamínku.
Jeho paže se omotaly kolem jejího pasu, aby jí zabránili ve vyhýbání.
„Dovol, abych tě ochutnal,“ řekl. „Dovol mi dát ti rozkoš pomocí mého jazyka.“
Neschopná řeči, zavrtěla hlavou. Její nohy byly svázané ještě pevněji. Pokud by se pohnula o zlomek palce, všiml si, že by její uzavřená kolena vrazila do jeho oteklého masa.
Něžně uchopil její bradu do dlaní a naklonil se k ní. „Julia?“
Neodpověděla, ani se neuvolnila.
„Ptal jsem se předtím, jestli mi důvěřuješ,“ řekl chraptivě.
„Vzpomínáš si na svou odpověď?“
Nějak se jí podařilo malinko přikývnout. Samotná myšlenka na něj, jak to dělá, jak chtěl ochutnat bezbožnou touhu pulzující mezi jejíma nohama. Ale… mohla mu umožnit přístup ke svému nejvíce soukromému místu? Aby se podíval?
Ochutnal?
Sklouzl rukama mezi její uzavřené nohy, měkce uchopil kolena a odtlačil je od sebe. Potom v naději, že důvěrně známé pocity by ji mohly vše usnadnit, znovu do ní ponořil dva prsty.
Cítil, jak je mokrá a horká a málem se udělal. Vyžadovalo to každý kousek sebezáchovy, který vlastnil, aby se do ní s intenzivním hladem hned nezabořil.
„Nikdy bych ti neublížil, malý dráčku. Dovol mi to. Dovol mi vzít tě do úst.“
„Ale co, když se ti to nebude líbit?“ zeptala se, konečně tak vyjádřila svůj strach.
„Bude se mi to líbit,“ řekl divoce. „To ti slibuji.“
Bohatá přesvědčivost jeho tónu ji uvolnila, přesvědčil ji, aby vstoupila do neznáma, čehož se obávala. Kousek po kousku uvolnila svaly na stehnech, což mu umožnilo přístup, kterého se dožadoval.
„Pokud jsi si tím jistý,“ řekla tiše.
Její hlas zněl omámeně, bez dechu vášní, obohacený medem a nejistotou. Pohnul se, vzal ji do náruče a pohodlně usadil, sklouzl na podlahu a nadzvedl ji, dokud se její kolena nedotýkala vrcholů opěradla křesla, ruce jí ukotvil u kotníků. Jeho dech lechtal její růžové záhyby a v mžiku cítila žár jeho jazyka. Lízal, laskal, pohyboval se proti ní, čímž vytvářel nádherné tření.
Její kosti zkapalněly, nervy syčely, a v té chvíli, Julia věděla, že nikdy znovu nebude cítit taková vynikající muka. Její drsné sténání naplnilo místnost, mísilo se s duněním hromu.
Její hlava se zmítala ze strany na stranu, což způsobovalo, že její vlasy se divoce pohybovaly po jejích zádech, a dokonce to sloužilo, jako povzbuzující prostředek. Hedvábné úponky ji hladily po horké kůži, lechtaly, třely se.
Tristan se odtáhl.
„Neee.“ Přitáhla k sobě blíž stehna, snažila se ho uzamknout na místě a držet ho u sebe, dokud by nenaplnil každou potřebu stále pulzující v její krvi.
„Líbí se ti to, že mám pravdu?“ Vyrazil ze sebe chraplavý smích, ale zvuk se stal brzy zasténáním.
„Mě ano, stejně, tak jako tobě, malý dráčku.“ Ještě jednou ji jeho jazyk pohladil, prozkoumával.
„Nikdy jsem neochutnal něco, tak sladkého,“ zašeptal vlhkému masíčku. „Tak dokonalá.“
Otřásla se, prohnula se blíž k němu. „Mmm…“ řeč byla nemožná.
Tak… moc… potěšení… Všechno uvnitř ní se trhalo. Záblesky světla. Záškuby svalů. Tento orgasmus jí otřásl až do morku kostí, ještě mohutněji, než ten předchozí. Nepodařilo se jí zmírnit následky mocného útoku, vykřikla jeho jméno.
„Ty mě zabíjíš,“ vydechla.
Nikdy se necítil barbarsky, tak… žhavě. „Potřebuji tě, Julie,“ řekl.
„Ano. Ano.“
„Jsi tak malá. Jsi připravena?“
„Udělej to, Tristane. Udělej to teď.“
Posadil ji níž, stěží byl schopen omezit své zoufalství, a položil si její kolena vedle svých stehen. S řevem do ní prudce zabořil své oteklé maso a prolomil tak bariéru její nevinnosti.
Ztuhla jen na okamžik, pak se k němu úplně přitiskla. Po věčnost, zůstal nehybně, což umožnilo jejímu tělu čas přijmout invazi.
Na okamžik ji pocítil, nikoliv jen její tělo, ale její emoce, celou cestu až do její duše. Cítil její hlad, její posvátnou úctu. Její potřebu. Byli jedna bytost, dvě poloviny, které tvořily jeden celek.
„Jsi nezraněna?“ zeptal se, pot se mu perlil na obočí.
„Jsem na cestě, na které jsem chtěla být. Jsem součástí tebe.“
Jeho rty sebou škubly, držel své tělo zpátky. „Můžu si tě vzít víc?“
„Beru všechno, co mi dáš.“
Zasunul se trochu hlouběji. Prohnula se. Pak se zasunul celou cestou až po jílec. Zalapala po dechu.
Dokonalost, pomyslel si.
Začal se pohybovat hluboko, hlouběji, nadzvedl ji, dostal se až na dno, stejně jako svými prsty. Kousek po kousku se jeho rytmus začal zrychlovat. Rychleji. Rychleji, pořád.
Vzal si ji hladově, téměř brutálně, bušil do ní tak, jak snil po mnoho nocí. Nemohl ovládat svou reakci na ni: chtěl ji příliš zoufale. Svlékla ho do jeho brutálního já, pozřela jej. Sten mu unikl z hrdla, když pohnula boky, pod jiným úhlem.
„Udělej to ještě jednou,“ pochválil ji.
„Takhle?“ udělala to znovu.
Skousl její spodní ret mezi zuby. „Přesně takhle.“
Julia se zlomyslně zašklebila, pak rychle ztratila úsměv a rozkoší zasténala. Šíře jeho penisu ji roztáhla, ale ten pocit úplnosti, který vyvolal, daleko předčil případné nepříjemné pocity. Byl teď součástí ní, hluboko a pevně, jeho tělo zapadalo do jejího, to poznání bylo více než omámení nejúčinnějšího léku. Snila o tomto okamžiku, snila o tom, co mezi nimi probíhalo, ale její představy bledly ve srovnání s realitou.
Jeho ruka mezi jejich těly našla klitoris a přitlačila. Jeho kouzelné prsty, jí pomohli zapomenout na jakékoliv přetrvávající nepohodlí.
„Řekni mi, jak se cítíš,“ poručil chraptivě. „Řekni mi, že se ti líbí, co ti dělám.“
Vklouzl dovnitř a ven z ní, zvýšil rychlost, zvýšil její touhu, pokračoval s hlazením jejího klitorisu konečky prstů.
„Miluju… miluju…“ její spodní část těla se pohybovala s ním, pak proti němu, potěšení rostlo, když se stáhl, snížilo se, znovu se vrhl vpřed. Nemohla myslet, pouze se jím nechala tlačit ke spokojenosti. Při bozích, nikdy si to potěšení znovu neodepře.
„Řekni mi to,“ vydechl. Stále rychleji a rychleji zvyšoval svůj rytmus. „Líbí se ti to?“
Otevřela ústa, aby odpověděla, zrovna když dosáhla kousku nebe, z jejích hlubin se vydralo sténání, když dosáhla dalšího vrcholu. Hřejivé pocity v ní vířily, otáčely, rychleji a rychleji.
Julia cítila, jak se její vnitřní stěny utáhly kolem jeho tvrdé hřídele a poslaly Tristana přes okraj.
Uspokojený, zcela mužný a nekonečně silný, vyslal bestiální řev uspokojení přes místnost, než se zhroutil do křesla společně s Julií. Oby byli vyčerpaní.
Když se mu podařilo do sebe vtáhnout sousto vzduchu, zašeptal do hedvábných pramenů jejích vlasů.
„No, můj malý dráčku. Hádám, že se ti to líbilo.“


15 komentářů:

  1. Ďakujem pekne super preklad kapitoly... no konečne sme sa dočkali...

    OdpovědětVymazat
  2. vďaka za super preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za skvělý překlad!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další kapitolu. Jsem zvědavá co dalšího je čeká.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem veľmi pekne za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat