pátek 18. listopadu 2016

Chůva z pekla - Kapitola 6


„Můj ty světe, nejsme středem pozornosti?“ řekl Quel, jak šel směrem k Shay.
Zírala na něj, její rty byly otevřeny překvapením, stále před sebou držela větev. Tentokrát bylo v jejím pohledu více něhy, než vášně, více omluvy, než zloby. Na chvíli si myslel, že mu po hlavě vběhne do náručí. Polibek vděčnosti s příslibem, že jich bude více, by udeřil hřebíček na hlavičku. Ale takové štěstí neměl. Věděl, jak vypadal: jeho upřené, nevěřícné oči a hlídavý výraz ji držely na místě. „Existuje nějaký důvod, který bych měl vědět, proč se tu nachází najednou tolik subdémonů, slečno d'Mon? Ve městě žádný nebyl už měsíce.“

„Nevím. Vy jste lovec démonů, ne já.“
„Nějaké předchozí zkušenosti s démony?“
„To je irelevantní.“
„To si nemyslím.“
„Jestli cítíte potřebu mě vyslýchat, zavolejte šerifce a udělejte to oficiální.“ Dívala se mu přímo do očí, když spolu mluvili, a říkala to, co měla na mysli, nic nedržela zpět. Občas vypadala vystrašeně, jak řekla Harmony, ale nebyla vystrašená z něj. Ani trošku. Stála pevně na zemi a nenechala se jím zastrašit. To ho nutilo, aby ji dostal do postele. Aby viděl, jak by se na něj pak dívala. Aby viděl, jestli by se mu dívala do očí, až by ji přiměl vyvrcholit. Když by ji přinutil prosit o víc. Jo, to by bylo něco.
Natáhla se pro dítě a vyndala ho z kočárku. Její hlas ztratil svoji břitkost. „Děkuji, že jste nás zachránil.“
„To je to, za co mě platí, madam.“ Jeho lovecké smysly byly tak rozostřené, že mohl cítit výbuch vášně v jejím těle, když o krok přistoupil. Chtíč a hlad se jí odrazily v očích. Její vůně se přes něj přehnala. Byla zatraceně afrodiziakální.
„Nechte toho,“ zašeptala.
„Madam?“
„Ten způsob, jak na mě hledíte, přivádí mě k zbláznění.“
„Je hezké slyšet, že to je oboustranné.“
„Shay! Damone Juniore!“
Chlapec zakňučel, když uviděl Harmony a Damona, jak k nim běží. „Mami! Tati!“
Reverendka reagovala vyděšeně, když uviděla mrtvou kozu, popadané havrany a jejich peří. „Subdémoni!“
„Jo,“ řekl zachmuřeně Damon. Jeho žena se vzala jemně chlapce od Shay.
„Jsi v pořádku, zlato?“ zamumlala Harmony k Shay.
„Fajn!“ Její hlas byl přehnaně energický. Znak viny, ale neudělala nic, proč by se tak měla cítit. To přidalo na záhadě, kterou se Quel snažil rozluštit.
„Slečna d´Mon jenom nepřihlížela,“ řekl jim Quel. „Bojovala proti nim s klackem v ruce, když jsem se sem dostal. Bránila vašeho malého chlapce.“
Jeho kompliment způsobil, že ji Harmony s Damonem začali chválit, což Shay bylo nepříjemné. Ve skutečnosti mu její rozpaky řekly, že by nejraději tohle téma opustila. Proč?
Damonova ruka dopadla na Quelovo rameno. „Chránil jsi mého syna – vy oba,“ řekl bývalý démon, jeho hlas hluboký emocemi, se silným přízvukem. „Máte moji loajalitu a vděčnost.“ Silně stisknul Quelovo rameno před tím, než se se svojí ženou otočil zpět k domu.
„Nechtěl byste, pane Laredo, dát druhou šanci těm brownies?“ zavolala Harmony přes rameno.
„Ne, děkuji, reverendko.“ Chtěl druhou šanci u Shayd´Mon.Začala následovat pár. Quel si odkašlal. Zastavila se a podívala se přes rameno. „Ženská, měla byste přijmout kompliment, který je zasloužený. Odvedla jste zatraceně dobrou práci s těmi subdémony.“
„Ten kompliment patří vám. Zabil jste je.“
„Nejste zbabělec. To je něco, na co byste měla být hrdá, ne za co byste se měla stydět.“
Vzdychla podrážděně. „Nechci o to mluvit.“ Začala odcházet.
„Nechcete zajít na skleničku?“
Zastavila se. „Cože?“
„Na skleničku. Na mě. Do Knight Caps, do baru na Hlavní ulici.“
Vánek rozevlál její kudrliny a okraj jejího jemného trička. Její ticho ho přimělo cítit se jako idiot, že ji pozval ven. Odkdy mu záleželo, jestli žena zareaguje na jeho pozvání? Když mu řekly ne, nazýval to jejich ztrátou. Zatraceně, normálně se ani neptal, nepotřeboval to. Ženy mu kupovaly pití, ne naopak. Takhle to se Shay nechtěl. Najednou bylo hrozně důležité, aby řekla ano. „Kdy máš volný večer?“ naléhal.
„Zítra. Mám volno od šesti. Od šesti…do svítání.“Zvedl obočí a čekal. Až moc očekávání jako neochoty naplnilo nové ticho. Možná mu tak moc nevěřila. Nevinil ji.„Knight Caps,“ řekla konečně. „Zítra v šest hodin.“
Dotknul se rukou okraje klobouku. „Ano, madam. Šestá může být.“ Domníval se, že to „do svítání“ je stále mimo hru.


Laredo ji doprovodil zpět k domu. V dálce zaburácel hrom. Vůně deště byla ve vzduchu cítit štiplavě. Pak začaly padat první kapky, které dopadaly na její kůži. Obraz toho, jak svléká Lareda a miluje se s ním na mokrém trávníku, naplnil její mysl živými erotickými obrazy. Zalapala tiše po dechu a snažila se kontrolovat své nové tělo, které si zřejmě dělalo, co chtělo. Její vzrušení se přidalo k mnoha dalším vjemům, vnitřním a vnějším, bojující se svěží povznášející bouřkou. Ta dlouhá století si myslela, že ví, jaké to je být naživu. Ale nevěděla vůbec nic.
Lovec démonů zastavil pod schody a zvedl svůj límec proti dešti. Na jeho pravé lícní kosti byla malá jizva. Vrchol jeho nosu byl před mnoha lety zlomený. Nežil jednoduchý život a ani šťastný; i bez svých démonních sil to mohla říct.
Přimělo ji to, aby se snažila to napravit.
Stop! Už tak bylo dost špatné, že lovil démony. Proč musel vypadat jako jediný smrtelník, o kterého se kdy zajímala a pro kterého ztratila své srdce? Vlastnit duši pozvedlo její schopnost cítit emoce, ale určitě se kvůli tomu nestane culícím se zamilovaným bláznem. Její slabost už byla tak dost ponižující. Není třeba to ještě zhoršovat.
„Před tím, než půjdu, protože máš ten špatný zvyk přitahovat subdémony,“ sundal si svůj stříbrný kříž z krku, „použij můj talisman na jejich odrazení.“ Pověsil jí řetízek kolem krku.
Studený a hladký křížek jí zapadnul mezi ňadra. Zalapala po dechu, napůl očekávala nějaké syčení, nebo že stříbro začne pálit démonské maso, že jí ten křížek roztrhá, ale její kůže nezareagovala. Její tělo bylo jiné než ta, která kdy obývala. „Ono tě to ochraňuje?“ zeptala se a snažila se zakrýt svůj šok.
„Jsem stále tady, ne snad?“
To spíš mělo dočinění s faktem, že se mu vyhýbala, protože se bála, že Lucifer vycítí její zaujetí tímto smrtelníkem. Teď šla do toho a souhlasila, že se s ním sejde – a to v baru – jako obyčejný člověk.
„No, měl bych raději jít, slečno d´Mon.“
„Také si myslím.“
Váhal a vypadalo to, jako by chtěl říct víc. Ona věděla, že ona chtěla. Ta intenzita mezi nimi nedávala smysl, když vezmeme v úvahu, že se neznali tak dlouho. Jejich nevysvětlitelné pouto potvrzovalo to, co už cítila. Vrátili se zpět o hodně zpět. Patnáct tisíc let a něco navíc. Nazývejte to reinkarnací, čímkoliv, ale už se touto cestou jednou vydali. Laredo jako zatracený lovec doby ledové a ona jako nezkušený démon, který si myslel, že může žít jako člověk. Se smrtelnými následky.
Tak proč se vydala tou samou cestou, když věděla, jak to končí? Tentokrát to nenechám zajít tak daleko. Laredo si poklepal na klobouk. „Hezký den, madam.“ S puškou visící mu z jedné ruky odcházel, jeho dlouhé nohy ho rychle odnášely pryč.


Quel čekal na Shay další večer v Knight Caps a upíjel skotskou. Bar byl plný. Hudba byla hlasitá. Vílí ghotové začínali běžné problémy a trojice čarodějek měla vzadu samostatnou párty se zasmušile vypadajícím upírem. Quel střežil stoličku vedle něj. Zabralo to práci udržet ji prázdnou, aby si na ni nesedla žádná z žen, které nechtěl, aby tam seděly, což byly všechny v tomto baru.
Podíval se na hodinky. Bylo skoro sedm, o hodinu později, než Shay řekla, že se s ním sejde. Co si myslel, když jí dával ten křížek? Byl to křížek po jeho matce. Shay byla cizinec. Ne, ona byla něco víc než to. Ale zatraceně, nemohl přijít na to, co byla.
Mračil se do sklenice, netrpělivě stiskl vršek skleničky. Pak drink, co popíjel už hodinu, položil. Chtěl být střízlivý, až přijde. Asi to ale bylo jedno. Ukázal prstem na prázdnou sklenici. Barman, Falon, nalil další skotskou – čistou, bez ledu, bez vody.
Pak zazněl ženský hlas. „Vidím, že se nic nedostane mezi tebe a tvou skotskou.“
Přišla. Otočil se na židličce, aby k ní byl čelem. Měla na sobě černé tílko s hlubokým výstřihem, který ukazoval nádherné vršky zaoblených ňader, vybledlé džíny a boty s tak vysokým podpatkem, že mohla někoho praštit do nosu. Její opálená kůže jiskřila, tak jako křížek, který měla kolem krku. Natřela si kůži nějakým krémem. Všude? Nemohl si pomoci, aby na to nepomyslel. Tohle nebyla plachá chůva, tohle byla ta ztřeštěná holka, která řídila Porshe.
„Mám rád svou skotskou, tak jako mám rád ženy,“ zachrčel. „Skutečné, nezředěné, nic mezi nimi a mnou.“
Tady to bylo: záblesk žáru. Chtěl přitisknout své rty na její krk, kde se jí třpytily kruhové náušnice v záplavě kudrnatých vlasů. Chtěl ji chytnout za stehna a obmotat si její nohy okolo pasu, hned tady v baru. Ne, chtěl ji v soukromí, tvrdě a nahoře proti zdi v jeho malém pokoji. Pak, až by uhasil oheň, který v něm hořel celý zatracený týden, by si ji vzal jemně a pomalu.
Zatraceně. Ještě se ani nepohnul a už byl zpocený, a to nezmiňujeme obrovskou erekci. Ukázal na barmana. „Dej mi několik kostek ledu.“ Led dopadl do jeho pití.
„Co se stalo s nezředěnou?“
„Ukázala jste se, slečno d´Mon.“ Přidržel jí stoličku. Sedli si, džíny se dotýkaly, kolena se málem dotkla. „Ženská, způsob, jakým se na mě díváš…“ Nechal svá slova vyjít do prázdna a obrátil svou pozornost k pití. Nebyl zvyklý na upřímný rozhovor. Otevřený rozhovor. Aby říkal své pocity.
„Jakým?“
Zavrtěl hlavou. „Na koho myslíš, když se na mě podíváš?“
Tentokrát odvrátila pohled. „Víno,“ řekla barmanovi.
„Červené nebo bílé?“
„Římské.“
Barman se podíval na Quela pro objasnění.
„Italské,“ opravila se Shay.
„Máme kalifornské.“ Zeď za barmanem byla plná lahví vína.
Shay stiskla rty a ukázala na jednu láhev, očividně náhodně. „Dám si červené.“
Její první ochutnání bylo těžké. Shay d´Mon určitě užívala života. To se mu líbilo. Opatrné ženy ho nudily. „Neodpověděla jsi na mou otázku,“ zašeptal do jejího ucha. „Na koho myslíš, když se-“
Přiložila svá ústa na jeho. Málem upadnul ze stoličky. Dvojí bouchnutí srdce, tak dlouho trvalo jeho překvapení. Pak uchopil její jemné vlasy a políbil ji nazpátek. Lehký zvuk potěšení, který z ní vyšel, ho přiváděl k šílenství. Jeho ruka se přemístila na její krk, tam, kde jí pulzovala krev. Vůně její kůže a jejího parfému naplnila jeho nos společně s další vůní, která hrozila, že ho opije ještě víc než skotská: nemohl to pochopit, jen reagoval tak, jako ten večer, kdy přijížděla dolů z kopce. Vypadalo to jako vůně, kterou znal – hluboko uvnitř, paměť, kterou s sebou nosil, aniž by o ní věděl, jako by věděl, že už ji předtím políbil. To bylo nemožné. Neexistoval způsob, že by Shay vstoupila do jeho života a odešla bez toho, aby si toho všimnul. A určitě neodcházela teď. Vůbec. Pohladil její jazyk, ochutnával její rty, jako by byly tím nejlepším kouskem cukroví v jeho životě, vychutnával si každý kousek hozený jeho směrem.
Všimnul si nějakého hluku. Ne toho v jeho hlavě. Dav v baru jásal.
Odtáhla se. „Na tebe,“ řekla. „Myslím na tebe.“
„Lhářko.“
Začervenala se. „Poznáš to?“
„Ano, poznám to.“ Natáhnul se po ní, potřeboval se jí znovu dotknout. Jeho prsty přejížděly nahoru a dolů po jejích zádech a následoval výstupky její páteře. Líbilo se mu, že jí z jeho hlazení naskočila husí kůže. „Je velice užitečné, anděli, vědět, jak špatná lhářka jsi.“ Podívala se na něj s panikou. „Protože,“ přiložil svá ústa k jejímu uchu, „až tě znovu políbím, zeptám se tě znovu na tu samou otázku. A ať je ta odpověď pravdivá a raději ať jsem tou odpovědí já.“ Viděl, jak se pohnul její krk dříve, než se odvrátila. Skladba, která hrála, skončila a pomalejší začala. „Myslím si, že tancuješ stejně dobře, jako líbáš,“ řekl.
„Možná…“
„Tak pojďme a můžeš mi to ukázat.“ Co to s ním bylo? Nikdy nechtěl tančit.
Toužebně se podívala na parket. „Ráda jsem tančívala.“
„S „tím“?“
Zvedla jedno obočí a zmateně se na něj podívala.
Zavrtěla hlavou. „Nikdy jsme netančili.“ To Quela přimělo přemýšlet nad tím, co dělali tak mimořádného. Vzal ji za ruku. „Už je to nějaká doba,“ varovala ho.
„To můžeme napravit.“
Cítil jen chvilkový odpor, než ho nechala, aby ji dovedl na taneční parket. Našel místo mezi vlnícími se páry, než ji objal kolem těla, kterého se toužil dotknout celý týden. Ona se proti němu opřela a přejížděla prsty v jeho vlasech. Bylo to jako uvítání doma. Pasovala k němu a on pasoval k ní. Déja vu. Mohl skoro věřit, že to už někdy dělal a věděl, jak ji držet. Nazývejte ho sentimentálním, ale tak to bylo.
Shayino tělo bylo opálené a pevné na těch správných místech a měkké tam, kde se to počítalo. On, naproti tomu, byl tvrdý tam, kde se to počítalo, skoro k bodu bolesti. Ještě tvrdší byla jeho schopnost zůstat gentlemanem, kterým zůstal a snažil se netlačit svou erekcí moc tvrdě proti jejím bokům, jen tak, aby věděla, jak moc po ní touží.
Hudba přestala hrát. Zůstali na místě, drželi se, jeho rty v jejích vlasech. Její tílko bylo tak slabé, že mohl cítit, jak teplo její kůže pálí do jeho dlaní. Nevěděl, co ho to popadlo, a myslel si, že ona zpanikaří, ale vzal ji za ruku a táhl ji ven z baru. Vedl ji kolem zadní uličky víc do tmy, po schodech do jeho pokoje a zavřel dveře kopnutím své nohy.



12 komentářů:

  1. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Asi ji nebude ukazovat sbírku motýlu, co?

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji, těším se na další díl :)

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za překlad a těsim se na pokracovani

    OdpovědětVymazat