neděle 25. září 2016

Black and Blue - Kapitola 28

Konecne posledni kapitola, ale nejprve par slov  :) Nekteri mozna tusi, ze pred par dny vysel pribeh o Dallasovi, ze serie lovkyn mimozemstanu... A je zarazen jako 2,5 dil teto serie. Takze pro ty, co meli radi lovkyne, ktere prozatim jsou cele prelozene (a Gena dalsi dil neplanuje), je to urcite skvela zprava... protoze na Dallase a pribeh lovkyn se uplne nevykaslala :)



Něco mimo celu odvedlo Starovu pozornost od Blua, jak se muž zamračil na svou dceru.
Tiffany seděla na stoličce v rohu a pozorovala vše, co se dělo. Nebyla šťastná, že tam je. Oči měla oteklé od pláče, tváře zrudlé a plné stop po slzách, a fňukla pokaždé, když její otec Blua zranil. Ale Star jí řekl, ať tam zůstane a „naučí se rodinný byznys“, takže zůstala.
„Jdi zjistit, co se děje,“ přikázal Star.
„Ano, pane,“ odpověděla poslušně a vyklopýtala z cely.
Blue byl rád, že šla. Byl připoután ke stolu, neschopen pohybu, a pár očí navíc ho štval. Stejně jako jeho selhání. Nepodařilo se mu ukrást Starovo zdraví.
A teď musel počkat, až se jeho tělo uzdraví samo.
Prostorná cela neměla mříže, pouze betonové stěny a dveře. Připomínala mu místnost, kterou viděl na videu – tu s Johnem. Bylo tam jediné světlo, příliš jasná halogenová žárovka, která mu visela nad hlavou, díky čemuž jeho oči, citlivé po výbuchu, hořely, jako by byly zapáleny.
Byla Evie blízko?
Star se k němu otočil tváří v tvář. „Připraven pokračovat?“ řekl s povzdechem a zamával ve vzduchu skalpelem. „Měl jsi odejít, když jsem ti dal šanci. Teď s tebou budu jednat stejně jako s Johnem. Tohle je postup, který jsem se naučil před lety, když jsem žil na ulici. Věděls to? Jak chudý jsem byl jako dítě? Někdy jsem musel zabíjet, abych se navečeřel, než abych jen kradl od cizích. Lidé dělají hrozné věci, když mají hlad.“
Nekomentuj to. Ať je ten monolog co nejdelší.
„Vím to díky strašným věcem, které byly provedeny mně.“ Star sevřel skalpel.
Nelituj ho.
„Naučil jsem se sám sebe chránit a vždy se vrátil pro pomstu. Teď pomáhám ostatním, kteří si nemohou pomoci sami. Dělám vlastně veřejnou službu.“
„Také ubližuješ nevinným.“ Ta slova mu unikla.
Star pokrčil rameny. „Jsou někteří skutečně nevinní, pane Blue? Bez ohledu na věc, všichni někoho nějak zraníme.“
„Některé z nás to ale mrzí.“
„To neznamená, že bolest zmizí.“ Zpět k tématu dodal: „Vaše tělo je zbité a pohmožděné, takže za něj nedostanu žádné peníze, ale bude pro mě skvělou trofejí. Způsobil jste mi značné potíže, pane Blue.“
„Zasloužil sis to,“ procedil Blue skrz zaťaté zuby.
„Za to, že jsem bránil své impérium? Kdyby nic jiného, měl bych být pochválen. Nemohu vám dovolit se tu jen tak objevit a zapříčinit, že klienti začnou zpochybňovat mé schopnosti. Nemohu je nechat jen přemýšlet nad tím, jak potrestám jejich nepřátele, když nedokážu potrestat ani ty své.“
V Blueových prstech zaškubalo.
Zaškubalo?
Zkusil to znovu. Jeho prst se otřel o umělou deku rozloženou pod ním. Konečně! Začínal se léčit. Jeho moc se brzy vrátí.
Nemůžeš se usmívat.
Usmál se.
Star přimhouřil oči. „Dal bych vám nějaké morfium, abyste to nejhorší necítil, ale nahrávám to, abych to ukázal každému, kdo by se v budoucnu rozhodl jít proti mně, takže potřebuji, abyste křičel. Začnu u prstů u nohou a vypracuji se až nahoru. Potom vás možná vysvobodím z vašeho utrpení, nebo také ne. Budete o to muset prosit. Jako John.“
„Až tě budu zabíjet, zatraceně si to užiju.“ No tak. Sakra, no tak! Další škubnutí, tentokrát v zápěstí.
„Není třeba být hrubý, pane Blue. Zejména proto, že ovládám osud vaší přítelkyně, stejně jako vašeho přítele. Než abych jí ubližoval před vámi, udělal jsem vám laskavost a umístil ji do péče mého syna. Ujistí se, že si to… užije.“
Tělem mu projela vlna vzteku a škublo mu v ramenech. „Jak milé.“
„Ano. To bylo. A teď k vaší bolesti.“ Star se sklonil nad Blueovou levou nohou a vsunul mu špičku skalpelu pod kůži.
Blueovy nervy se probouzely k životu. Ucítil bodnutí a zasyčel.
Star pracoval pomalu, pohyby pečlivě protahoval. Nakonec se narovnal a otřel si krvavé ruce o sebe, jako kdyby práci dobře odvedl. „První prst je hotov. A teď k tomu druhému. Tajemství je v poloze zápěstí. Příliš šikmo a kůže se urve. Příliš kolmě a dostanu se až ke svalům.“
Když čepel vklouzla pod nehet druhého prstu, Blueova noha sebou celá prudce škubla, aby unikla bolesti.
„Klid. Pokud budu muset, zavolám stráže, aby vás držely.“
Blueův každý nerv v těle napadala žhavá bolest, až vykřikl. Nikdy necítil nic tak hrozného. Vztek v něm rostl. John tohle prožíval. Celé hodiny.
„Tak dramatické,“ řekl Star s kývnutím. „Jen tak dál.“
Čepel se začala znovu pohybovat a Blue zahýbal prsty. Opět je měl pod kontrolou. Otočil hlavu doleva, doprava, kosti zapraskaly. Dobře. Ani tam nebyly žádné problémy. Kousnul se do vnitřku tváří, aby zarazil úsměv.
Jeho moc se nevrátila, ale byl zpátky ve hře.
Měl jedinou šanci to zvládnout. Jen jednu.
Zavřel oči a nahromadil v sobě zbytky všech sil. Poté vyklenul záda, přenesl svou váhu na ramena a lokty, aby roztrhl popruhy kolem zápěstí. Materiál se rozerval.
Star se zmateně zamračil a narovnal se.
Blue se vymrštil do vzpřímené polohy, obtočil prsty kolem mužova krku a zmáčkl. Poté z něj začal vysávat zdraví a sílu, až jeho svaly začaly oslabovat; Star začínal chřadnout. S vyvalenýma očima se zoufale snažil odtáhnout, a když to nevyšlo, vzpomněl si, že drží skalpel, a bodl Bluea do krku. Blue pocítil ostré bodnutí a výtrysk teplé krve. Ale o pár vteřin později byl Blue uzdravený a zranění se objevilo na Starovi.
Mužova krev mu stékala na ruce a hladila ho po kůži, až ztratil přilnavost. Star se chytil za krk a odpotácel se od něj. Lapal po dechu.
Blue si serval popruhy z kotníku a postavil se vedle stolu.
Star padl na kolena, síla z něj byla vysána. Přesto se mu podařilo vytáhnout zbraň zpoza pásku kalhot a zamířit. „Zůstaňte, kde jste, pane Blue, nebo vás zabiju.“
„Čas rozkazování je u konce.“ Blue vyskočil, vyrazil mu zbraň z ruky, chytil ji a zamířil na srdce svého protivníka. „Co jste to říkal?“
Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vlétla Evie, která za sebou táhla Tiffany. Jedním pohledem vše přejela a úlevně vykřikla: „Blue! Díky bohu!“
„Evie.“ Nějakým způsobem jeho chytrá, neohrožená žena unikla Tysonovi sama. Samozřejmě. A než aby zachránila sama sebe, vyrazila ho hledat.
Mám ten nejlepší vkus na ženy.
„Strážní jsou mrtví,“ oznámila. „Všichni. Venku je jich možná víc, to nevím. Získej odpovědi, které potřebujeme, zabij ho a jdeme.“
Spolkl smích. Od ní to znělo tak snadně.
„Tyson,“ vydechl Star.
Zlomyslně se usmála. „Momentálně odpočívá nahoře. Pokud Blueovi neřekneš, co chce vědět, nechám tě si domyslet, co se mu stane.“
„Jestli mu ublížíte…“ zavrčel muž.
„Oh, věř mi. Ublížím mu. Ten zlomený nos a zničené koule byly jen předkrm.“
Tifanny si zakryla ústa dlaní. „Tysona ne! Prosím, neubližujte Tysonovi.“
Blue, který se nechal rozptýlit, si ani neuvědomil, že se Star natahuje pro druhou zbraň. Takovou, kterou pak namířil na Evie. Stiskl spoušť a objevil se proud žlutého světla.
Evie stěží uhnula.
Blue, kterého to rozzuřilo, namířil svou zbraň na Stara. „To jsi neměl!“
Také stiskl spoušť. Měl v úmyslu ho vážně zranit, ale ne zabít. Ještě ne.
Tiffany s výkřikem skočila před Stara jako štít, přičemž plameny dopadly na její tělo. Okamžitě jí usmažily srdce a s vytřeštěnýma očima dopadla na kolena. Padla na podlahu.
„Ne!“ vykřikl zděšeně Star. „Ne!“
Blue se dal do pohybu, vykopl druhou zbraň z mužovy ruky a pak ho chytil za košili, aby ho zvedl ze země. Nohy mu visely ve vzduchu.
„Oba víme, že mě nezabiješ,“ zasýpal Star, u kterého pud sebezáchovy přemohl žal po dceři. „Beze mě nenajdete svého přítele.“
Blue, kterému plály oči elektrickou energií, vykřikl: „Kde je?“
„Tady není,“ vložila se do toho Evie. „Prohledala jsem všechny pokoje nahoře i dole.“
„Potřebujete mě,“ řekl Star se škodolibou radostí.
Blueova zuřivost neznala mezí.
Uvědomil si, že stojí před dalším rozhodnutím. Buď mohl vzít Stara s sebou a zavřít ho, jak bylo původně v plánu, a udržovat tu špínu naživu s nadějí, že nějakým způsobem toho chlapa přinutí, aby mu řekl, kde drží Johna. Anebo ho mohl zabít, upustit trochu páry a modlit se, že svého přítele najde na vlastní pěst.
V tom vlastně nebyla žádná volba, co?
Blue hodil muže na zem, našel tři nože, lahvičku s nějakým jedem a sáček s pilulkami. Vše odhodil stranou. Sundal mu boty, šaty a zanechal ho jen ve spodním prádle.
Starovi plály tváře ponížením. „Tímhle nezískáte odpovědi, které hledáte.“
„To ani nemám v úmyslu.“
Svázal mu ruce za zády a pak ho postrčil kupředu. Evie je následovala.
„Jedním z mobilů od strážců jsem zavolala Sola,“ řekla. „Nechala jsem ho tam zapnutý, aby mohl vystopovat signál. Měl by dorazit-“
Bum!
Celé podzemí se otřáslo.
Z patra se ozvaly kroky.
„-každou chvíli,“ dodala.
„Jsme tady!“ Vykřikl Blue.
Solosestoupil po schodech, kosti měl zvětšené a kůže měla odstín karmínu. Těžce dýchal, připraven zabít každého, kdo se mu postaví do cesty… ale stačil mu jediný pohled na polonahého Stara a zarazil se.
„Vyhráno?“ zeptal se válečník, zjevně zmatený.
Blue přikývl, jak jím projela vlna hrdosti. „Vyhráli jsme bitvu. Díky Evie.“
„Nejen mě,“ řekla. „Blue i já jsme tým.“
Políbil ji na spánek.
Solova kůže ztratila trochu červenosti. „Tvůj otec je nahoře,“ řekl.
„Tyson je taky nahoře. Někdo ho musí odtáhnout, než se tam vrátím a zabiju ho. Je pro nás pořád skvělou pákou.“ Evie prošla kolem Bluea a pak Sola, a Blue ji chtěl zavolat zpět, protože od ní nechtěl být daleko, ale uměla se o sebe sama postarat. Takže ji nechal jít.
Jakmile Star pohlédl na monstrózníhoSola, roztřásl se strachy.
„Myslí si, že před námi utají Johnovu polohu,“ řekl Blue.
Solo zapraskal klouby, a i když ubral na své obrovské formě, stále měl drápy tak dlouhé, že se mu zaryly do dlaní, ze kterých mu vytryskla krev. „Rád mu změním názor.“
Star zvedl bradu. „Možná mě děsíte, ale nezlomíte mě. Nemáte ani tušení, jaké věci jsem v průběhu let přežil. Horší tvorové než vy se mi postavili a selhali.“
Snažil se získat soucit?
Ale prosím vás.
Blue ho kopnul pod kolena a srazil ho na betonovou podlahu. Poté ho zkrvavenou nohou přišlápl k podlaze. „To už by stačilo. Alespoň pro teď.“
Evie se vrátila dolů po schodech s úsměvem od ucha k uchu. Přešla přes Stara až k Blueovi. „Michael je v pohodě,“ řekla a štěstím začala poskakovat nahoru a dolů. „Hodně pohmožděný, ale má všechny kousky těla a fungují mu, takže si nemůžu stěžovat.“
„Co se mu stalo?“
„Dokázal se dostat do lesa, kde se ukryl před muži, kteří ho sledovali, a zavolal Sola.“ Obrátila se k válečníkovi, o kterém mluvila. „Když jsem ti volala, neřekls mi, že víš, že nás zajali a že jsi na cestě.“
Solo pokrčil širokými rameny. „Nemohl jsem tušit, zda nejsi pod nátlakem. A nechtěl jsem, aby někdo tušil, jak jsem blízko.“
„Odpouštím ti. Myslím.“ Zaměřila se na Blua a její úsměv se navrátil. „Dokázali jsme to. Vážně jsme vyhráli.“
Sevřela se mu hruď. Ach, jak tu ženu zbožňoval. „Jsi v pořádku? Udělal ti něco?“ Z toho, jak vypadala, nebyla zraněná, ale potřeboval to slyšet přímo od ní.
„Ne. Jsem v pohodě, slibuju. A ty?“
„Každou vteřinou je mi lépe.“ Zvýšil tlak na Starově krku a muž zalapal po dechu. „Kdyby byl Star chytřejší, uvědomil by si, že jsi větší hrozba.“
Zářivě se na něj usmála a chytila jeho tvář do dlaní. „Jestli mi budeš pořád tak lichotit, stoupne mi to do hlavy.“ Jakmile ho políbila, řekla: „Co dál?“
Stiskl si nos. „Teď se přemístíme do bezpečí a pokecáme si tady se Starem.“

***

Vzhledem k tomu, že mohl Michael oficiálně vstát z mrtvých, mohli se všichni sejít u něj doma v suterénu. V žaláři, jak tomu Evie ráda říkala, kde byla spousta cel a mučících zařízení, které byly potřísněny krví minulých obětí.
Sledovala, jak se Blue a Solo střídají ve výslechu Stara. Ještě nikdy neviděla cílevědomější a odhodlanější muže – nebo aby byla upřímná, tak kruté muže. Ale takoví přesně byli. Ale museli. Až o šest hodin později, kdy z toho muže už mnoho nezbylo, se Star, muž, který způsobil mnoho smrtí a zkázy, zlomil.
Ukázalo se, že je imunní vůči nátlaku i séru pravdy, ale ne vůči bolesti. Blue a Solo byli nemilosrdní, odřezávali mu jeden prst po druhém, kousky kůže, přesně jako to dělal Johnovi, a potom… otřásla se. Nechtěla přemýšlet nad tím, co udělali Starovi potom, ale fungovalo to.
Star odhalil svá tajemství společně se vším ostatním.
Evie zůstala s Michaelem a udržovala Stara naživu, zatímco kluci vyrazili na místo, jehož polohu dostali. Místo, kam se Star dostával podzemními tunely z jeho venkovského sídla. Jakmile jí zavolali, že tam John je, v bezvědomí, ale naživu, vytáhla z elektřiny kabel, který udržoval Stara při životě.
Krátce poté zemřel.
Tyson to vše sledoval z cely. A nyní tiše vzlykal v koutě.
A konečně bylo po všem. Po misi. Starostech. Pocitu viny. Po všem.
Evie objala Michaela, a ano, oba plakali radostí.
„Je mi to líto,“ řekl jí do vlasů. „Všechno.“
„Já vím. Mně také.“
„Miluju tě, sluníčko.“
„A já tebe, tati.“
Potom vyrazila Evie domů. Nevěděla, zda ten večer Bluea vůbec uvidí.
Měla tušit, že ano.
O několik hodin později dorazil, stále pokrytý sazemi a krví, v roztrhaném oblečení a holýma, ačkoliv uzdravenýma, nohama.
A chcete znát pravdu? Nikdy jí nepřipadal krásnější. Byl u ní a naživu.
Vešel do ložnice, strhl si ji do náruče a zabořil jí obličej do prohlubně krku. Okamžitě se kolem něj obtočila, vděčná, že i přes všechnu tu hrůzu se dokázali vzájemně otevřít tak, že byli ve vztahu, za který bojovali. Bojovali sami za sebe.
„Bude žít,“ řekl. „John to přežije.“
„Jsem tak ráda.“
„Vzali jsme ho do zdravotnického zařízení, kde byl těch prvních pár dní i tvůj otec. Chci, abys… Evie, budeš se o něj starat? V noci ho stabilizovali, ale kdybys ho mohla navštívit dopoledne… aby ses ujistila, že je o něj nejlépe postaráno… Já jen…“
„Samozřejmě, že ano,“ řekla. „Nemusíš se ani ptát. Zavolám těm nejlepším specialistům na Rakany. Nedovolím, aby se mu něco stalo, a ujistím se, že je o něj dobře postaráno.“
„Děkuju. Moc ti děkuju. Nevím, co bych bez tebe dělal, princezno.“
„To jsem ráda, protože… Blue? Já nejsem na pokraji zamilování, už ne. Propadla jsem. Miluju tě tak moc, že je mi špatně. Jen mě napadlo, že bys to měl vědět.“
Ztuhl, dokonce přestal dýchat, jako by ten okamžik nechtěl narušit. „Chci, abys mě milovala. Chci to tak moc, protože tě taky miluju, Evangeline Blacková. Miluju tě tak moc, až je to ubohé. Jsem podpantoflák. Totální. Posedlý. Šílený. Přemýšlím nad tím, že tě k sobě trvale přilepím.“
Taky mě miluje!
Zaradovala se. Nebyla si jistá, jak získala srdce největšího notoricky známého playboye světa, ale byla za to ráda. „Kupodivu by mi to nevadilo,“ řekla. „Dokonce znám chirurga, který by to byl ochotný za správnou cenu udělat.“
Chraplavě se zasmál. „Zaplatím dvojnásob, jen abych se ujistil, že budou naše těla srovnána správně. Tak, abych mohl být uvnitř tebe po zbytek našich životů.“
Ten sprostej chlap. To na něm taky milovala! „Pojď dovnitř. Můžeš si dát sprchu, jídlo a odpočinout si. Taky bych si zdřímla. Budu tak mít dost síly, až navštívím Johna.“ Zavedla ho do sprchy, svlékla, zmáčkla pár tlačítek a čekala, až ho mlha očistí.
Potom ho zatáhla k posteli. Pak, přesně jako to on kdysi udělal pro ni, šla do kuchyně a připravila jídlo. V županu si mu obkročmo sedla na klín, zatímco jedli. Měl výhled, který si bude pamatovat po zbytek života.
„Mimochodem, pokud to nebylo jasné z celého toho povídání o chirurgickém sešití, vezmeme se,“ řekl, „a v naší předmanželské smlouvě bude stanoveno, že něco takovéhohle musíš dělat každý den.“
Svatba? Ano, prosím! Chtěla k sobě mít tohohle muže právně připoutaného. „Myslíš vážně, že tě nechám mít předmanželskou smlouvu? Chci vše, co vlastníš, včetně tvé duše.“
„Princezno, ta už je tvá. A abych to dokázal, chci lidský i arcadianský obřad. Jeden se sliby. Druhý s krví. A než začneš panikařit, nebudeš můj otrok, jako to je mezi Dallasem a králem. Vezmu si tvou krev a to nás spojí. Budeš stárnout pomaleji, stejně jako má rasa, takže nebudu muset žít jediný okamžik bez tebe.“
Líně se usmála. „Ty, Corbine Blue, jsi naprosto sentimentální chlap.“
„Ale přesto mě miluješ.“
„Navždycky.“
Stiskl jí stehna. „A vzhledem k tomu, že budu pan Evangeline Black, musíš mi vynulovat účet.“
„To udělám… hned jak ho zaplatíš.“
„Dostanu slevu?“
Na chvíli se nad tím zamyslela. „Dobře… myslím, že jsi jednou zmínil platbu v orgasmech.“
„To je pravda.“
„Takže žádná sleva. Zaplatíš každý cent.“
Zasmál se. „Dobře.“
„Ještě něco musíme vyřešit, než odškrtneme pár dolarů?“
„Pár dolarů? Ha! Skvělý orgasmus je v hodnotě tisíců. Ale ano, ještě je tu jedna věc. Jednou jsi mi řekla, že po misi znovu skončíš s agentováním. Pořád to máš v plánu?“
„Já… asi ne. Líbilo se mi být znovu ve hře, to přiznávám. Ale ráda dělám i doktorku. Takže si nejsem jistá, co budu dělat.“
„Možná bys mohla dělat obojí. Myslím, že si to dokázala se mnou. Pokaždé, když jsem udělal něco hloupého, ses hned objevila, abys mě obvázala.“
„To je pravda.“ Kousla se do spodního rtu. „Jo, líbilo by se mi dělat obojí. Dělat na případu a obvazovat při tom agenty.“
Pohrával si s konečky jejích vlasů. „Děkuju ti za všechno. Za to, že tě mám. Za to, že si mě ve všem zachránila.“
Zahřálo ji u srdce. „Tys zachránil mě. Dal jsi mi svou sílu a odnesl mou slabost, a za to tě miluju. Ale vážně tě zraním, pokud to někdy uděláš znovu. Raději bych zemřela, než o tebe přišla.“
„Zemřu, jestli tě ztratím.“ Přejel prstem přes střed županu, čímž roztáhl klopy od sebe a odhalil její prsa. „Jsi tak krásná,“ řekl. „Tak sladká. Hladká. Dokonalá. A zcela moje. Mohla bys mít někoho mnohem lepšího, než jsem já, ale jsem rád, že nemáš.“
Pomalu se usmála. Nikdy ji neunaví ty komplimenty. Díky němu se cítila krásně, něžně a dokonale. „Hloupý chlape. Myslím, že ty jsi ten nejlepší.“
„Vážně?“
„Jo.“
„Pak tedy musím zpochybňovat tvou inteligenci, medvídku, ale to je v pohodě, protože jsem měl vždycky rád natvrdlé ženy.“
Jásavě zvedla pěst ke stropu. „Konečně. Jsem oficiálně tvůj typ.“
Začal si natáčet tlustý pramen vlasů na prst a nepřestal, dokud se nedostal až k šíji. Přitáhl si ji dolů k polibku, a když mu ani ten nestačil, převalil ji na záda a vztyčil se nad ní.
„Můj typ je Evie Blacková. Vše, co mám rád, se točí kolem tebe. Jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. A než se pustíme do dalšího případu, chci tě vzít na tu nejlepší dovolenou tvého života. Slunce, písek a povinná nahota. Pak možná utratím své miliardy, abych ti koupil celý svět.“
„Souhlasím se vším, až na ten dárek. Ráda bych něco, co už nevlastním, prosím.“
Odfrkl si.
Nikdy ji nenapadlo, že skončí s chlapem, jako je on. Kdyby to před pár měsíci někdo nadhodil, rozesmála by se a pak by možná vytáhla pistoli. Ale pak jí vtrhnul do života Blue, infiltroval všechny kouty a rozhodně vše obrátil vzhůru nohama, zatímco z ní vytáhl temnotu a zavedl ji na to nejjasnější světlo.
„Ve skutečnosti, dokud budeš se mnou,“ řekla, „budu mít vše, co potřebuji.“
Usmál se a nadhodil: „Dokud budu s tebou… nebo v tobě?“
Rozesmála se a znělo to skutečně a jako zvonky, což ji překvapilo. Kdy se z ní stala taková holka? „Jsem chamtivá. Co když chci obojí?“
„To překousnu.“ Sjel jí rukama k bokům. „Takže začneme, ano?“

KONEC




14 komentářů:

  1. Ďakujem za ďalšiu úžasnú knihu :)

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za ďalší super preklad a vlastne za super knihu. Budem Vám aj veľmi vďačná za preklad príbehu o Dallasovi :o)))) ešte raz dík za vašu prácu a teším sa na pokračovanie :o)))))

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, děkuji moc za poslední kapitolu a vlastně dopřeložení knihy. Mám obrovskou radost, že bude i příběh o Dallasovi. Snad nám ho někdo přeloží protože tato serie byla skvělá!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Super !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci celé knihy !!! Jste perfektní !!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za poslední kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji za překlad celé knihy :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za celý překlad. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad ďalšieho dielu serie... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za skvělý překlad. Oba díly se mi moc líbilo

    OdpovědětVymazat