středa 21. září 2016

Black and Blue - Kapitola 27



Evie se probudila v posteli.
Nejdříve byla zmatená. Pak si vzpomněla. Byla s Bluem, telefonoval s Gregorym Starem. Tiffany plakala a pak tam byla exploze. Evie byla zraněná, nemohla se pohnout. Umírala. Zima, taková zima.  Pak se nad ni naklonil Blue a naplnilo ji teplo, bolest zmizela. Nakonec ale padl na zem, náhle bledý, jeho tvář stažená bolestí.

Nebyla si jistá, co se stalo. Pokud... vzal na sebe její zranění?
Možná. Ten úžasný, krásný idiot!
Pak se objevil Tyson.
Tyson. Ano.
Musel ji nadrogovat. Bojovala, když si nějaký velký chlap přehodil Bluea přes rameno, nebral ohledy na válečníkovu zlomenou páteř. Tvrdá ruka jí pak přitiskla kus látky na nos a její tělo se celé uvolnilo. Padla na ni temnota.
Teď se znovu nakopla její fight-or-flight odpověď, a jako vždy, vyhrál fight. Trhla proti poutům, zápěstí a kotníky si rozedřela tak moc, až jí z ran kapala krev.
Nepomáháš tomu, holka.
Lapala po dechu, padla zpátky na matraci. Potřebovala oddech. Byla uvězněná v pokoji v naprostém luxusu. Nad hlavou měla lustr, ve světle se třpytily tisíce krystalů. Stěny byly otapetovány lehce žlutou krajkou. Očividně starší dům. V Západní čtvrti, nejspíše. Část města, jasně říkající ´neptej se a nemluv´.
Dveře se s vrznutím otevřely a Tyson vešel dovnitř. Měl na sobě pracovní oblek a vlasy sčesané dozadu, všechny na svém místě. Okamžitě ji vyhledal pohledem. „Dobře. Jsi vzhůru.“
Otřásl jí vztek. „Kde je Blue?“
„Cože? Žádné obavy o tvého otce? Stále jsme ho nenašli, víš, takže polovina našich lidí ho právě teď hledá. Ale ne aby tě napadlo utíkat, teď když jsme se rozdělili,“ rychle doplnil, když si uvědomil, že řekl více, než měl. „Tak slabá a maličká, jak teď jsi, nebudeš schopná omráčit ani jednoho z nás.“
Slabá? Maličká?
Snažíš se to ještě zachránit?
Neměla čas strachovat se o svého otce. Zamlžilo by jí to úsudek, kompromitovalo její instinkty. Navíc, uměl se o sebe postarat. „Co plánujete udělat s Bluem?“
„Já? Nic.“ Tyson si sundal sako, odhalil tak pouzdra na pyre-gun která měl po stranách těla. „Tvůj muž udělal tu chybu, že vyzval mého otce. Ujistí se, že tomu rozumí, než ho zabije.“
Musím utéct. Musím ho zachránit. „Co hodláš udělat se mnou?“
Na komodě byla karafa s vodou. Nalil si sklenici a celou ji vypil. Rysy jeho tváře byly ostré, když řekl: „Upřímně, ještě nevím.“
Nebyl takový tvrďák jako jeho otec, jinak už by jí ublížil. S tím mohla pracovat.
Pokud možno: spřátel se. „Uvolníš mi aspoň pouta? Prosím. Nemám žádné zbraně. Dokonce ani nevím, kde jsem. Není nic, co bych mohla udělat, zatímco jsem takhle slabá, a nemám kam jít.“
Ignoroval ji a zvedl její kabelku. „Pamatuju si zbraně, které jsi měla minule v batohu, tak jsem si myslel, že tentokrát najdu nějaký poklad v tomhle po tom, co jsem ti ji sebral, když jsi byla v bezvědomí. Místo toho vše, co jsem našel, byly hračky.“ Odfrknul si. „Prostě jedna z chyb, které jsi udělala.“
Každá z těch hraček z tebe udělá nádivku, chlapče. „Co na to mám říct? Rychle se začnu nudit.“
„To proto, že jsi měla bohaté a rozmazlené dětství. Ne jako Tiffany a já, za každou špatnou věc jsme byli trestáni, ať už to byla pravda, nebo ne.“ Nalil si další sklenici a přinesl ji k ní, okraj sklenice jí dal ke rtům.
Chamtivě pila, zoufale se snažila spláchnout ten svíravý pocit v hrdle. Když dopila, olízla si rty, a aby ho trochu uklidnila, malinko se na něj usmála. „Děkuji.“
„Máš štěstí, že jsem se rozhodl nechat si tě,“ řekl upjatě, „lepší než nechat mého otce dělat ti všechny ty věci, co chtěl.“ Sklenici dal bokem a hřbetem ruky ji pohladil po tváři.
Při tom kontaktu sebou cukla, hrála to jako malé vyděšené jehňátko.
Pod okem mu zaškubal sval. „Já nejsem špatný chlap, slečno Blacková.“
Okay. Seru na kamarádíčkování. Prohlášení, tak groteskně špatné, nemohla ignorovat. „Tvůj otec unesl a zabil nevinné lidi. Ze živého muže svlékl kůži. Vybombardoval dva domy mého otce. Tentokrát jsi mu pomohl. Takže ano, jsi špatný chlapec.“
Zamračil se dolů na ni. „Tohle je ta část, kdy se mě pokusíš přesvědčit, abych ti pomohl, jen abych dokázal, že nejsem jako on? No, nech mě ušetřit ti trable. Nikdo nevyzve mého otce, a to včetně mě. Nikdy jsem se nenaboural do systému, kvůli sobě, ani kvůli sestře, a rozhodně to neudělám pro tebe. Hezounkou ženu, jejíž ostrý jazyk pro tebe vše zničí.“
Pouze silný muž skutečně dokáže ocenit silnou ženu. „Tysone,“ řekla, znovu zkusila být malým vyděšeným jehňátkem.
Jeho zamračení se změnilo v samolibý úsměv. „Vsadím se, že si přeješ, abys ke mně bývala milejší, co?“
A s tím vypochodoval z pokoje a zavřel ji uvnitř.
Bývala?
Několikrát se s ním setkala na párty, tím si byla jistá, ale nedokázala si vybavit, kdy že se to k němu chovala hrubě.
Chovala ses hrubě ke všem.
Jasně. Pravda.
V pokoji nebyly žádné hodiny, na kterých by mohla sledovat čas. Jen věděla, že uběhla věčnost. Zakručelo jí v žaludku. Plný močový měchýř ji začínal bolet. Měla strach o Bluea, co mu asi tak mohli provádět. Byl Michael natolik v pořádku, že dokázal Tysona sledovat až sem? Byl si její otec vědom toho, že měla v krevním oběhu sledovací isotop? Že by jí mohl vysledovat, stejně jako Star vysledoval Tiffany?
Možná ne. Ale Tiffany byla tady... mohl sledovat ji.
Ale byl by Star vážně tak hloupý?
Konečně se Tyson vrátil. Oči měl podlité krví a oblečení měl pomačkané. Na límečku měl skvrny od rtěnky a táhnul z něj kouř, alkohol a sex.
„Budu k tobě milejší,“ řekla s takovou naléhavostí, jakou dokázala předstírat. „Prosím. Jen mě pusť. Musím na toaletu.“
„Já vím, že budeš hodňoučká, slečno Blacková. Mělas čas přemýšlet, uvědomila sis, že je lepší se se mnou spřátelit a udělat všecko, co ti řeknu.“ Zamrkal a přiklopýtal k ní. K jejímu překvapení ji rozvázal.
Nevrhni se do akce. Čekej. Plánuj.
Zůstal vedle ní, nechystal se ji doprovodit do koupelny. Promnula si svoje zápěstí. Byl snad příliš opilý na to, aby si pamatoval její kurevsky dobré schopnosti? Nebo si myslel, že vyhrožování Bluem ji udrží na uzdě? Jo. To určitě. Typické šikanování.
„Kolik je hodin?“ zeptala se tak, aby zůstal uvolněný.
„Půlnoc. Čas milenců,“ řekl s chlípným úsměvem.
Fuj! Bude hrát tuhle hru, že ano? „Je tady Blue? V domě?“
„Pořád se o něj bojíš? Jak sladké. No, doufám, že budeš šťastná, opravdu je tady a je naživu. Téměř. Chtěli jsme, abys mu byla nablízku, jen pro případ, že bychom ho potřebovali přinutit k dobrému chování.“ Jeho pohled se upnul na ni. „Ale bylo by lepší tě zabít, myslím. Nemůžu tě nechat jít. Víš toho moc.“
„Vím toho moc? Já? Ne,“ řekla. „Navíc, nikdy bych nic neřekla.“
„Lhářko,“ řekl a dal jí facku.
V puse jí vytryskl pramínek krve. Oči se jí zúžily. „Už to znovu nedělej.“
„Jsi známá svým brutálním smyslem pro pravdu, a přesto si odvažuješ mi lhát? Když držím tvůj osud ve svých rukách?“
„Máš pravdu. Vím toho příliš a budu mluvit. Ale nejdřív ti opravdu hodně ublížím.“
„Pochybuju.“ Naklonil hlavu na stranu, jak ji studoval. „Odešel jsem z klubu plného žen, které zoufale chtěly zahřívat moji postel. Kvůli tobě. Naposledy, když jsme byli spolu, jsem měl až příliš starostí o sestru, než abych si tě vychutnal. Teď nechci něco, co už jsem měl, když můžu mít něco nového.“
Plán: zabít ho, najít Bluea.
Hotovo.
„Co jsi měl na mysli?“ zeptala se. „Předpokládám, že mě zbiješ, jestli odmítnu.“
Zabít ho: vyrvat hrdlo? Ano. To bude fungovat. Je to uspokojující (pro ni) a tiché. Jakékoliv stráže za dveřmi o tom nebudou mít ani ponětí.
„Předpokládáš správně.“ Jeho oči triumfálně zářily. „Ale dokonce nabídnu bonus a nechám tě zasloužit lékařské ošetření pro Bluea.“
Parchant. „Jako třeba?“
„Nejdřív mě vykouříš, a na oplátku zajistím, aby někdo opravil Blueovu páteř. Vidíš, jak milý umím být?“ Postavil se a přešel ke komodě, aniž by z ní nespustil pohled. Jeho prsty si hrály s knoflíkem od kalhot. „Tak co myslíš?“
„Myslím, že chci odmítnout,“ řekla s úsměvem jako cukrkandl. „Abych byla upřímná.“
Na tváři mu opět vykvetl úsměv. „Skoro jsem doufal, že odmítneš. Protože můj další krok bude jít dolů a polámat páteř pana Bluea na dalších místech.“
Jít dolů.
Takže Blue byl někde dole, zatímco ona byla nahoře. Neocenitelná informace.
Pro dramatický efekt se zachvěla. „Dobře. Okay. Rozumíme si,“ řekla a přehodila nohy přes bok postele. Jak šla kupředu, předstírala, že se jí klepou kolena, a zakopla. Zbytek vzdálenosti se přeplazila.
Vypadal, že se mu líbí její strach, hrdě vypínal ramena, když se dostala až k němu.
Pomalu táhla jezdec zipu dolů.
„Jestli mě kousneš,“ řekl a tvrději popadl za vlasy v zátylku, „budeš potřebovat pro svoji čelist dráty.“
„Ne. Prosím. Cokoliv, jen ne toto.“ Přehnala to?
„Křičíš?“ zeptala se měkce.
Trochu zjemnil svůj postoj a řekl: „Jen jestli jsi dobrá.“
„Oh, jsem hodně dobrá.“ Stáhla mu kalhoty a spodní prádlo ke kotníkům. Jeho erekce jí vyskočila přímo před obličejem. Není divu, že měl takové problémy se vztekem. Malý Ty-Ty musel být ve školních sprchách škádlen, že ano?
„To posoudím sám. Tak do toho,“ utrousil, jako by byl v bolestech.
S potěšením, pomyslela si.
Sbalila ruku v pěst a vrazila mu jí vší silou do koulí. Zlomil se v pase a rychlostí blesku mu vrazila druhou pěstí do nosu, podruhé mu ho zlomila.
Jak mu vytryskla krev z nosu, otevřel pusu, aby zakřičel, ale Evie mu na ni přitiskla dlaň, umlčela ho. Zapomeň na vyrvané hrdlo. Měla lepší nápad. Klopýtl vpřed, zakopl o vlastní kalhoty a spadl na kolena. Vyskočila a usmála se.
A pak ho nakopla zezadu do hlavy s takovou silou, že se okamžitě sesunul na hromádku.
Jen tak pro zábavu ho kopla ještě jednou. Potom, pracujíc rychle, hledala v kabelce a našla dvě tyčinky rtěnek. S trochou jemné práce prsů přeměnila tyčinky v mini pyre-gun. Ano. Jako švýcarský armádní make-up.
Zabíjení bylo z módy, mučení bylo in. Přitáhla nehybného Tysona k posteli a díky neuhasínajícímu úsilí a odhodlání ho vytáhla na matraci. Mohlo to být spekulativní. Po tom, co mu nasadila laserové pouta na zápěstí, aby ho udržela na místě, nacpala do jeho úst ponožku a znovu ho praštila, jen tak, pak ho odzbrojila.
Zbraně, které nemohla použít. Byly naprogramované na jeho ID a úplně nepoužitelné pro kohokoliv jiného. Ale našla nůž a ten si přivlastnila.
Další krok: ulevit močáku.
Když vyšla z koupelny, život byl znovu k žití.
Nyní k té ošemetné části plánu. Dostat se k Blueovi.
Byly před jeho pokojem stráže?
Pravděpodobně.
Kabelku přehodila křížem přes trup, otevřela dveře a rychle vykoukla ven. Wow. Prázdno. Tyson si byl sebou jistý. Viděla troje dveře, než se chodba stočila za roh. Po špičkách přešla k prvním dveřím, poslouchala. Žádné zvuky. Nakoukla dovnitř. Ložnice. Zařízená a uklizená, jako by v ní už dlouho nikdo nebyl. Možná nikdy.
Další dvě byly stejné.
Takže stráže tady nahoře nežily. Štěstí. Nikdo by se k ní nepřiblížil.
Přešla k vrcholu schodiště a zastavila se, koukla dolů z malého výklenku do obývacího pokoje. Bylo tam deset ozbrojených mužů. Většina k ní byla zády. Někteří koukali ven z oken, hlídali případné vetřelce. Někteří pochodovali mezi obývákem a kuchyní. Dva seděli před stěnou plnou monitorů, nejspíš sledovali bezpečnostní kamery.
Evie si lehla na zem a sáhla do kabelky, umístila rubikovu kostku a golfový míček na římsu, na nos si pak dala brýle. Skla brýlí uzavřely její oči, aby k nim nepronikl žádný vzduch. Pak obě zbraně nachystala na místo.
Hluboký nádech... vypustit... postrčila bradou kostku a golfový míček přes hranu. Vteřina ticha a pak... boom!
Silná vlna tepla odfoukla vlasy z jejích ramen. Vzduch zhoustnul kouřem a pršela suť. Muži křičeli. Nejenže ji brýle ochránily před jedem, taky jí dovolily vidět skrze kouř. Soustředila se na muže, kteří ještě stáli, běželi jejím směrem, a stiskla spoušť zbraně. Dva jasné paprsky žlutého světla pronikly chaosem a zasáhly své cíle. Přepadli dopředu. Její další dva cíle šly k zemi stejně snadno.
Několik mužů se zdálo imunních vůči otrávenému vzduchu, který by jim měl nechat napuchnout a zavřít oči, ale oni se otočili směrem k ní, hledali zdroj střelby. Teď, když ostraha prořídla, měla více prostoru pro chybu. Takže začala pálit. A muži padali dolů, dolů, dolů. Poslední z nich zvládl vytáhnout zbraň a vystřelit jejím směrem, ale znečištění vychýlilo jeho střelu, a ta se ji minula a přeletěla nad jejím ramenem. Cítila pach ohně, ale ne ránu. Potom byl taky mrtvý. A ona stála.

Vydrž Blue. Jdu pro tebe.

9 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania, som zvedavá či sa jej podarí nájsť Blua

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat