sobota 14. května 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 21


Olivia nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo s Aaronem a co se nyní dělo s Legií. Byla nahá. Měla sex. Dostala potěšení. Byla šťastná a měla naději. Všechno se ale rychle pokazilo. S chvěním zvedla své roucho a přetáhla si ho přes hlavu. Naštěstí ji Aeronova křídla celou dobu zakrývala. Jak by byla ráda, kdyby se mohla dál utápět ve vášni a zjistit, jak hluboce Aerona ovlivnilo to, co dělali. Sex byl ... mnohem víc, než si kdy dokázala představit, a že si představovala hodně, protože tohle byl ten nejlepší orgasmus, jaký jí dal. Potěšení, uspokojení neustále otřásalo její myslí. Bylo v tom všechno: blízkost, sdílení, dávání, braní. Každá minuta byla zázrak.

Byla naživu celá staletí. Co dělala celou tu dobu? Měla podezření, že s jiným mužem by se jí to tak nelíbilo. Pouze s Aeronem. Jejím Aeronem. Mužem, který byl jejím pokušením, jejím… snem.

Legiin vysoký, pronikavý jekot ji vtáhl do současnosti. „Štětko! Děvko! Zabiju tě!“

Pokušení se zasmálo uvnitř Oliviinyhlavy.Nepromluvil během jejich milování, ani poté, co dostal to, co chtěl. Proč se vrátil?

William se ještě těsněji přitiskl na Legii, ale ta se mu každou vteřinou více vysmekávala. Olivie trochu doufala, že se jí to podaří. Někdo musel Legii ukázat kde je její místo, a ona by byla více než šťastná, kdyby to mohla udělat. Chtěla ji dostat, sakra!

„Oblékni se,“ řekla Olivia Aeronovi, nesnesla, aby ho takto viděla jiná žena, obzvláště Legie. Všechna jeho tetování patřila jen jí a jen ona na nich mohla hodovat. Přála si, aby je všechnymohla olízat.  

Příště. Jenže bude nějaké, příště? 

Jeho výraz byl tvrdý, nečitelný, když se natáhl po kalhotách a oblékl si je. Protože byla jeho křídla stále roztažená, nemohl si obléct košili. Pak se konečně pohnul do akce. Ovinul paže okolo Legiina pasu a zvedl ji ze země jako pytel brambor.

Démonka kolem sebe vztekle mlátila. „Pusť mě! Pusť mě na ni!“ 

„Můžešodejít,“ řekl Aeron Williamovi. „Postarám se o to.“ 

William měl řezné rány na obličeji a pažích a hojně krvácel. Válečník přikývl a rty mu pobaveně zaškubaly. „Hodně štěstí kamaráde. Jo a jen tak mimochodem, kluci svolali schůzku, v zábavní místnosti za deset minut.“ S tím se otočil a vešel do chodby, zavřel za sebou dveře a chodbami se neslo jeho veselé pohvizdování. 

Aeron odhodil Legii na postel. Odrazila se od matrace nahoru a dolů a snažila se z ní vyškrábat pryč, zamračeným pohledem stále sledovala Olivii.

„Zůstaň,“ vyštěkl Aeron.

Legie ztuhla a upřeně se na něj zadívala, s velkým sebezapřením se uklidnila a její nenávistný obličej se vytratil. Ale Olivia věděla, že to hraje, její nenávist jen čekala na správnou chvíli. Usadila se na okraji postele, natáhla se na lokty a vystrčila prsa do vzduchu, nohy roztažené na podlaze.

„Chceš se o mě postarat?“ Zeptala se chraplavě.
Ne, nechce! Zařvala Oliviina mysl a Pokušení se k ní přidalo s vlastním protestem. Dost! Vykročila vpřed a beze slova obešla Aerona, zastavila se až před Legií. Předtím, než jí mohla jednu ubalit nebo po ní skočit.  

Legiina hlava sebou prudce trhla na stranu, její spodní ret se zachytil mezi zuby, až začala krvácet. Oliviiny klouby pulzovaly, ale zatnula pěsti předtím, než by jí mohla doopravdy ublížit. Polib ho.

Tvrdé, horké ruce se usadily na jejích ramenech a otočily jí. Aeron se na ni nepodíval, ale podíval se přes její rameno na Legii. „Ani se nehni.“

Jeho příkaz se setkal s vrčením, ale Legie ho poslechla. 

Aeronův pohled se konečně přesunul na Olivii. Překvapení vířilo v jeho krásných fialových očích a zahnalo jeho obvyklou zuřivost. „Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude vadit, jak se chová.“  

Zvedla bradu. „Nebudu tolerovat, jakými odpornými jmény mě nazývá.“ 

„Nebudeš muset.“ Ještě jednou se jeho pohled přesunul na Legii. „Rozumíš?“ 

Jeho podpora jí překvapila. Že by… mu záleželo více na ní, než na Legii? Na okamžik se Olivia nemohla ani nadechnout. Sotva stála na nohou. Neměla čas si pořádně užít své malé vítězství. Aeron se pohnul a přešel k Legii, Olivia se v té chvíli cítila zapomenutá a nevýznamná. 

„Není třeba, aby si ubližovala mé – andělovi. Miluju tě,“ řekl. „Ty to víš.“ Jeho tón byl měkký, pečující o její city. „Řekni mi, že to víš.“ 

„Ano. Já to vím.“ Hněv procházel Leginým hlasem, natáhla ruku a pokusila se Aerona strhnout k polibku. „Taky tě miluji.“ 

Aeron jemně odstrčil její ruce, přesto to udělal s rázným trhnutím. „Nechci tě tímto způsobem. Mám tě rád jako svou dceru. Řekni mi, že tomu rozumíš.“

Hněv zaplavil démončinu pečlivě udržovanou tvář. Pak přišel šok. A poté se v jejích očích objevil strach. To vše v jednu chvíli. Její brada se třásla a slzy zaplnily její oči. „Ale jsem tak krásná.“  

„Byla jsi krásná i předtím, tímhle se nic nemění. A rozhodně to nezmění to, co k tobě cítím.“ 

Legie zavrtěla hlavou v popření. „Ne. Musíš být se mnou. Musíš-“

„To se nestane, dítě.“

Několik slz jí steklo po tváři. „Je to ... je to kvůli, andělovi?“ 

„Olivia nemá nic společného s tím, co k tobě cítím.“

Olivia si najednou přála, aby byla někde jinde, kdekoliv. Neměla by tady být. Neměla by být svědkem, tak soukromého okamžiku. Ano, to bylo to, co udělá. Půjde pryč, kamkoliv. Vykročila směrem ke dveřím.

Stůj! Kam jdeš?Ozvalo se Pokušení. Kdy už jí démon opustí nadobro? 
„Lžeš!“ Odplivla si Legie. „Miluješ ji.“

Její ruka ztuhla na klice.

Ticho. Musela znát odpověď. 

Poté se ozvalo: „Legie,“ řekl Aeron s povzdechem.

Zklamání dusilo Olivii, ale stále se nedokázala přinutit odejít. Ještě ne. Možná, že by-

„Ty jí nemůžeš milovat,“ křičela démonka. „Musíš milovat mě!“ 

„Řekl jsem ti to. Miluji tě.“ 

Sevřel se jí žaludek… řekl to. Řekl jí ta slova.  

„Ne! Musíš mě milovat, jako svou ženu! Musíš mě potěšit svým tělem. Jinak…“

„V opačném případě?“ Zeptal se drsně.

Olivia se celá napjala. Oh, Bože. Ta smlouva. Zapomněla na to, že Legie smlouvala s Ďáblem. Zaplavila ji hrůza, sevřel jí strach. Otočila se zpět a přitiskla se ke zdi. Třásla se a čekala. Musela slyšet Legiino prohlášení.

„Řekni mu to,“ přikázala. „Zaslouží si to vědět.“
„Řekni mi to,“ zopakoval Aeron.
Legie polkla. „Pokud se mi nepodaří svést tě do osmi dnů, Lucifer bude ... on bude ... žádat mé nové tělo,“ zašeptala. „Pokud se mi to nepodaří, bude ... on mě použije k tomu, aby vás všechny zabil.“ 

Ne!

Aeron hodil rychlým, nejistým pohledem po Olivii, nechápal Legiino doznání. „Fyzicky nemůže opustit Peklo. On nemůže-“

„Může. Když bude mít její tělo, může si dělat cokoliv se mu zachce,“ zachraptěla Olivia a přiložila si ruku zděšeně na srdce. Její hrůza netrvala dlouho. Zcela znecitlivěla, krev se jí ochladila v žilách. Byla tak blízko ráje, jen aby bylauvržena do Pekla. „Může se tak množit s kýmkoliv podle svého výběru, převezme kontrolu nad Lovci, bude moci ovlivňovat lidi a otočí je proti všem Lordům. Dokáže dokonce vidět do andělské říše a zničit můj rod.“ 

Aeron se prudce narovnal. „Proč by to dělal?“ 

„Proč asi? Pro moc, svobodu. Kvůli zášti. Pohrdá anděly. Chtěl, aby ho následovali a přesto se rozhodli zůstat v nebesích u jediného pravého Boha. Ale ze všeho nejvíc pohrdá pravým Bohem. Jeho zničení je to, po čem nejvíce touží. Se svými Vyššími démony volně pobíhajícími na zemi bude mít nejlepší šanci uskutečnit to, co chce.“

Dost hloupostí. Vraz jí jednu, přikázalo Pokušení.  

Olivia si ho nevšímala, jen jí přidělával zbytečné starosti. On. Jeho hlas patřil jistě muži, ale až teď si uvědomila, že jí hlas nabádal, aby získala Aerona a Legie tak prohrála. Tento muž chtěl, aby se Legii nepodařilo nalákat Aerona do postele. 

Nebyl to démon. 

Lucifer, uvědomila si. Lucifer byl její Pokušení. Nemusel ani opustit Peklo, aby s ní mohl mluvit. Našeptával jí skrz její duši a ovlivňoval jí. Sbohem necitelnosti. Její hrůza se vrátila, stejně jako strach společně se studem. Jak to že to nepoznala dříve? Hloupýanděl

„Proč bys uzavírala takovou dohodu?“ Zeptal se Aeron.

Legii po tvářích stékaly slzy. „Chtěla jsem být pro tebe krásná. Chtěla jsem být vším, co potřebuješ, po čem toužíš. Myslela jsem si, že když se změním, tak zapomeneš na anděla. Udělala jsem to, abys byl šťastný.“

Aeron si přejel rukou po tváři, jeho nehty za sebou zanechaly červené šrámy. „Nemůžu tomu uvěřit. Máš vůbec ponětí, co jsi udělala? Máš vůbec představu o věcech, které jsi dala do pohybu?“ 

Legie přikývla, brada se jí pláčem chvěla. „Omlouvám se. Moc se omlouvám.“

Chvíli bylo ticho a pak Aeron smutně řekl: „Já taky.“ 

S těmito slovy to jasně Olivia věděla. Věděla. Už se rozhodl. Aeron bude spát s Legií. Vklouzne do jejího těla stejně tak jako do jejího jen před chvílí. Bude to muset udělat, aby zachránil svého démona a své přátele ze spárů Lucifera. Bude to muset udělat, aby Lovci nezvítězili. 

Slzy jí zalily oči, ale zamrkala, aby je odehnala. Pokud to Aeron udělá, znamená to, že mu na ní až tak nezáleželo. Olivia by pro něj nic neznamenala. A pokud to udělá, odejde. Musel přeci vědět, že by odešla. Rozhodne se proto, co je pro něj jednodušší?Uvažovala s hořkým smíchem. V žádném případě by tu nezůstala s vědomím, že se vyspal s jinou ženou. Bez ohledu na důvod.

Olivia měla svou vlastní volbu, co udělat, jak se zdálo. Měla by odejít, nebylo o tom pochyb. Teď ne.Vrátila by se zpátky do nebes, aby pozorovala jak Aeron žije, nebo by prostě bloumala po Zemi a snažila se najít místo, kam patří? Jak by se ale mohla vrátit domů? Byla změněna v člověka i se všemi slabostmi, které pronásledují lidský život. Nahoře by ovšem byla nešťastná, přinášela by radost druhým, ale ne sobě. Bylo by to zbytečně vynaložené úsilí. A pokud by si někdy rozmyslela, že se chce vrátit zpět na Zem, neměla by to dovoleno. Zabili by jí, nebo by byla na stálo uvržena do Pekla. Nebyla žádná jiná cesta, pro anděla, který dvakrát padl. Ale jak by mohla zůstat tady a žít sama se sebou, když věděla, že mohla zachránit Aerona a nic pro to neudělala. I kdyby jeho záchrana zahrnovala, že bude s jinou ženou? To byla až tak nesobecká?

Ne, nebyla. Měla jsem ho zabít, když jsem měla tu šanci a ušetřit nás všechny téhle bolesti. Další hořký smích jí zaplavil hlavu a ona se nahlas zasmála.
Aeronovi pohyby byly ztuhlé vztekem. „Máme málo času. Nemáme na tov tuhle chvíli čas.“
Takže neměl v úmyslu spát s Legií hned. Byla to jen malá útěcha.
„Děkuji,“ řekla Legie vděčně. Potěšeně se na něj zadívala. „Slibuji, že nebudu-“
Otočil se a přerušil ji, a Olivia se něj nemohla vynadívat. Jeho mužská krása, jeho síla. Nebylo to všechno, co jí k němu přitahovalo, ale láska, uvědomila si.
Láska. To slovo se odráželo v její mysli. Milovala ho. Úplně, naprosto, zcela, úplně. Byl to důvod, proč se jí zvýšil srdeční tep, to on byl důvodem její radosti. Zemřela by pro něj. Byl silný a statečný, divoký a starostlivý. Dával ostatní a sám si nic nebral. Byl tak nesobecký. Jak by ho mohla nemilovat?
Měla by tu zůstat s ním, dokud se nevyspí s Legií. Vychutnala by si každý okamžik, který by s ním strávila. A pak… pak se vrátí zpět do nebes. Měla by dohlédnout na Lysandera a zajistit, že dodrží svůj slib a požádá Radu o ušetření Aeronova života.
Ale neznamenalo to, že spolu budou všichni spolupracovat a ona na to musela dohlédnout nebo najít jinou cestu.
Jak moc se to během několika dnů pokazilo, pomyslela si smutně. Přišlasem kvůli Aeronově blížící se smrti, chtěla ho varovat a užívat si radostí života jako obyčejný smrtelník. A pak strávila více času s bojovníkem a všechno se díky němu změnilo. Nemohla přijmout myšlenku na jeho smrt a dovolit, aby svět přišel o jeho dobrotu, sílu a odvahu.
„Neboj se, Aerone,“ řekla a napřímila ramena. „Brzy odejdu a ty s Legií budete v bezpečí.“ A její duše se zlomí.
Legie na ni nevěřícně zírala. Lucifer v její hlavě zaskřípal zuby a zmučeně zavyl.
Aeronovi rty sebou škubly a na obě se zamračil. Vycenil na ně zuby a jeho oči zrudly. Dívaly se na ně oči démona. „Řekl jsem, že teď na to není čas. Nebudeme se o tom teď bavit. Proto obě zůstanete tady a ani se nehnete. Musím jít na schůzi a nechám vás dvě spolu o samotě. A budete si spolu pěkně hrát. Rozumíte mi? Nebude se vám líbit, co se stane, když si navzájem ublížíte, to vám slibuju.“ Nečekal na jejich odpovědi a vyrazil z místnosti.
Na rozdíl od Williama nezavřel dveře jemně. Třískl jimi, až se otřásly obrazy na stěnách. Po tom všem co se stalo,byla zoufalá a ani ho nemohla na rozloučenou políbit.
Olivia se podívala na Legii a ona jí pohled opětovala.
„No,“ řekla Olivia ponuře. Stále ji ještě bolela Aeronova ztráta. Stále ještě cítila jeho objetí a vlhkou stopu na stehnech, kterou tam zanechal. A velmi brzy stejný pocit pozná i Legie.
„Nezůstanu tady s tebou,“ rozohnila se Legie.
„Tak to jsme dvě. Odcházím.“
S úsměvem se Legie zvedla na nohy. „Ty už se vracíš do Nebe?“
„Ještě ne. Jdu si poslechnout, co budou projednávat na schůzce.“
Její úsměv zmizel, ale pohlédla na dveře. „Tvoje schopnosti jsou tak slabé, že nic neuslyšíš. Budeš potřebovat někoho, kdo ti řekne, o čem si brblají.“
Neodpověděla jí, chtěla ji nenávidět za to, co se stalo a ještě stane, ale nedokázala to. Nenávist vyžadovala energii a ona neměla žádnou nazbyt. Kromě toho démon v její hlavě by dosáhl toho, po čem toužil, kdyby se poddala nenávisti. Legie udělala to, co bylo potřebné, aby získala svého muže. Stejně tak učinila i Olivia. Ale Legie vyhrála.


Bylo dobré být zase doma, pomyslel si Strider a rozhlížel se po zábavní místnosti. Všichni muži a ženy bylipatřičně unavení. S výjimkou Gideona, který - si podle klábosení slepic a Williama - dělal dobře s novým vězněm v žaláři. 
Válečníci, se svými velkými, tvrdými těly zabírali veškerý prostor místnosti. Vzduch byl nasycený testosteronem. Ženy sedělyna pohovkách a křeslech a nutily tak muže, na které nezbylo místo, aby se postavili proti zdi. Lucien a Sabin hráli kulečník a povídali si spolu, pravděpodobně se snažili dohodnout na plánu, který přednesou skupině. William seděl v přední části u televize a hrál hry. Aeron a Paris byli ve vzdálenějším koutu a předávali si jednu lahev tam a zpět. Oba vypadali mizerně. Obzvláště Aeron. Jeho výraz byl vytesán jako z kamene a jeho tetování ostře kontrastovala proti bledé kůži. A jeho oči… do háje. Byly zalité démoní rudou.
Uzdravoval se stále z jeho zranění? Nebo tu šlo o něco více osobního?
Strider byl doma jenom jeden den a už věděl o jeho problémech hned ze tří různých zdrojů. Cameo, Kaia a Legie – neuvěřitelné zlepšení Legie – roznášely drby. Všechny tři bylyzdroji protichůdných informací. Cameo se Olivia líbila a mluvila o tom jak je hodná, ochotná a jaké informace jim předala a ještě předá. Kaia mluvila o tom, jaká je Olivia ve skutečnosti zlobivá kočička. A Legie si myslela, že Olivia je děvka a chce Aerona zavraždit ve spánku.
Kaia si myslela, že by se s ní měl Aeron oženit. Cameo si myslela, že ji Aeron vyhodí a už ji nikdy nikdo z nich neuvidí. A Legie si myslela, že je vrah a děvka. (To bylo to jediné, co Legie opakovala. Oh, počkat. Zeptala se Stridera, jestli zabije tu „vražednou mrchu“) Když odmítl, hrozila mu, že někomu zaplatí za její vraždu.
„Já čekám,“ zavolal Strider. „A moc dobře víte, jak nesnáším čekání!“
A konečně, Lucien a Sabin ukončil svou hru. Kývli na sebe, jako by dosáhli porozumění a přišli do přední části místnosti. Breptání ostatních se ihned utišilo.
Oba muži si dali ruce za záda a rozkročili se. Byli připraveni k akci. To byla dobrá věc. Všichni ostatní v místnosti byli napjatí a připravení tuto akci přijmout.
„Svolali jsme tuto schůzku tak, aby si naše skupiny mohlyvyměnit informace o dění v Římě a Budapešti,“ začal Sabin. „Začnu. Nevyřčení chtějí, abychom jim přinesli Kronusovu hlavu, protože je uvěznil, a pokud budou osvobozeni…“ otřásl se. „Těžko říct, co mohou rozpoutat.“
„Nicméně,“ řekl Lucien, začal tam, kde Sabin skočil. „Požádali i Lovce, aby jim přinesli Kronusovu hlavu a ten kdo ta učiní, jako první dostane čtvrtý - poslední artefakt.“
Zatraceně. Nikdo nevěděl, co teď udělat. Kdyby to k něčemu bylo, Strider by ovládl celou armádu a přivlastnil by si ji,aby tím tak zajistil, že jejich nepřátelé nevyhrají. 
„Ale Kronus je bůh,“ řekl Maddox. Už jednou se pokusili přechytračit bohy, a jak to dopadlo. To byl důvod, proč byli tady a ne v Nebi. To bylo důvodem, proč je všechny posedl démon. „Nemůžeme ho porazit.“ Navzdory pochmurnému tématu Maddox nikdy nevypadl šťastněji.
Proč? Později. Bohové byli vždycky silnější než oni a byli schopni je srazit na kolena jen mávnutím svých náladových rukou.
„Ale on je jako my,“ řekla Cameo. „Jeho démon bude mít jistě nějakou slabost. Tako jako ti naši.“
Ach, ta bolest jejího hlasu. Strider byl příliš zaneprázdněn krčením se v koutu před bolestí, než aby se soustředil na její slova.
„Jeho démon je Chamtivost,“ řekl Aeron a muka jeho hlasu byla tisíckrát horší, než když promluvila Cameo. Svatý peklo, Strider si potřeboval vypíchnout uši a – počkat, počkat, počkat. Do háje. Kronus byl posedlý Chamtivostí. Lucien mu to předtím už řekl, ale Cameo na to teď kápla. Všichni démoni měli slabost. Tato slabina dělala válečníky zranitelnými. Selhával a jeho nálada klesala. Kdyby ho někdo napadl teď, když byl tak zranitelný, nemohl by se nijak ubránit.
Jaká byla Kronusova slabost?
Tato informace bude mít zásadní význam v boji ... ne že by měl v plánu bojovat s Králem Bohů, ale člověk musel být připraven.
Koutkem oka zahlédl, jak Amun mával rukama. „A co Daničin obraz?“ Překládal Strider. „Ten, který předpověděl, že Galen usekne Kronusovi hlavu?“ A za sebe dodal: „Vím, že všichni doufáme, že se směr vidění změní, ale co když je způsob, jak to změnit? Možná bychom měli zvýšit naše úsilí a sejmout Galena.“
„Ale Galen má plášť,“ řekl Reyes, zamířil k pohovce, zvedl Daniku a posadil si ji do klína.
„Mohlo by být těžší zničit ho, než boha.“
„Galen má plášť,“ opakoval Aeron. „Tak proč nejde proti nám? Jeho vojáci tu už byli a jsou ve městě. Takže znovu, proč nás už nenapadli?“
Maddox pokrčil rameny. „Možná čekají, jak dopadne jejich malý experiment s Nedůvěrou. A teď, když se mu to očividně povedlo…“
„Musíme udeřit jako první,“ řekl Aeron. „A zaskočit je nepřipravené. Doufejme, že budeme moci výrazně snížit jejich počet a koupit nám více času a zjistit, co dělá s Nedůvěrou a možná tak donutíme vyjít Galena z úkrytu.“
Dobré zdůvodnění, vracela se už jeho krvežíznivost? Kromě záblesků červených očí, zaťatých rukou a ztuhlého postoje.
„Budou na nás čekat, to víte, že?“ Zeptal se Reyes. „Co když jen čekají, až zaútočíme první?“
Lovci na ně čekali na ostrově. Mohla to být jejich nová technika boje. Navíc, mnoho z Lordů bylo zraněno a stále se zotavovali. Nebyli na tom zrovna dobře a budou potřebovat plnou sílu všech členů, aby dosáhli vítězství. „A nezapomeňme, že Rhea je na jejich straně. Těžko říct, s čím dalším jim pomůže.“
„To není pravda,“ řekl Torin, poprvé promluvil. V místnosti byly rozmístěny reproduktory a obrazovky, aby se mohl zúčastnit schůze, aniž by musel vstoupit do příliš zaplněné místnosti. „Mluvil jsem s Kronusem. Dnes bude svou milovanou ženušku rozptylovat tak dlouho jak jen to půjde. To je důvod, proč jsem se ptal Luciena a Sabina jestli se může svolat schůze. Vše, co dnes uděláme, bude bez jejího zásahu. Ona a Kronus se budou držet z dosahu.“
Nikdo jim nebude v ničem bránit, ale ani jim nikdo nepomůže.
V místnosti to vzrušeně zašumělo. A pak všichni začali hlasovat. Místností se ozývalo jediné slovo: „Ano.“ 
„Stejně nemůžeme spát,“ zabručel Maddox. „Ne když je s námi pod jednou střechou Noční Můra. Mimochodem, kdy se jí zbavíme?“

Nikdo mu nedal odpověď. Ale o útoku bylo rozhodnuto. Dnes v noci zaútočí. 

16 komentářů:

  1. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za dalsi kapilolu,tak kluci se domluvili,tak jsem jeste zvedava co vymysli Olivie s Legii:-D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další skvělou kapitolku !!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za další skvělou kapitolu. Na ty dvě jsem tedy fakt zvědavá.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Super, mockrát děkuji za další skvělou kapitolu. Renča.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalšiu kapitolu, tiež som zvedavá ako sa tie dve dohodnú :)

    OdpovědětVymazat