středa 6. dubna 2016

Ostrok rozkoší - Kapitola 18 1/2



Nikdy se nedívej zpříma na svého pána bez jeho svolení.

Julia pomalu prošla po koberci ke vchodu zakrytém červeným baldachýnem.
Jsem na rande, pomyslela si, stále šokovaná a vystrašená tou skutečností. Jasně zelené listoví přetékalo z kamenných květináčů. Studený nárazový vítr se točil a narážel proti budově.
V okamžiku, kdy vstoupila do vestibulu, ji obklopil teplý vzduch. Peter se pokoušel protlačit vedle ní, ale Tristan ho zablokoval. Všichni následovali Faith, která proplouvala ztemnělým oparem kouřového vzduchu. V pozadí hrála měkká lyrická hudba.
  Objevil se vrchní v obleku a za okamžik byli nasměrováni do odděleného rohu se stolem pro čtyři. Vysoká úzká okna měla výhled na dokonalou kvetoucí zahradu s mihotavými bílými světýlky zavěšenými přes zeleň.

  Tristan uvedl Julii na sametem pokryté sedadlo, pak navedl Faith na místo vedle. Když obě ženy byly usazeny, zabral si místo nalevo od Julie a Peterovi zanechal místo přesně proti ní, vzdálené v dotykové oblasti.
  „Díky,“ zamumlala k číšníkovi, když si od něj vzala jídelní lístek.
  Zatímco Julia zkoumala nabídku, Peter tiše vykládal o její kráse, důvtipu a šarmu. Dokonce složil sonet na její počest. Toto bylo vše, co kdy chtěla. Obyčejného, stydlivého muže, který je hluboce a neodvolatelně k ní přitahován. Ale nedokázala si přivolat ani střípek blaženosti.
  Peter se pokusil k ní naklonit přes stůl, aby se k ní dostal blíže – co to bylo za divnou vůni, co mělo její rande na sobě? – a Tristanovo mračení se stávalo temnější a více patrné s každým tiknutím jejích stříbrných náramkových hodinek.
  Naštěstí dorazil jejich číšník. Postupně si objednali. Peter si objednal přesně to co ona, humra s plněnými houbami v omáčce z červeného vína. Tristan a Faith se rozhodli pro pečený roštěnec (prime rib) s citronovými těstovinami – pak Tristan okamžitě zavolal číšníka zpět a řekl, že si dá oboje, jak pečeni, tak humra. Poté, co ten muž odešel podruhé, Peter se pustil do další oslavné „písně“.
  Julia si pomyslela, že zahlédla bílé kartičky balancující na Peterově stehně, ale nebyla si jistá. Když se zmínil o nádherných sluncem políbených loknách, které rámovaly její obličej tak hezky jako kamej, odvážila se podívat na Tristana. Jeho rysy byly tvrdé jako žula a stažené do zlostného pohledu. Musím změnit téma, pomyslela si.
  Váhavě se na Petera usmála a přerušila ho v půli. „Vždycky jsi měl rád zahradničení? Myslím tím, že tě vidím často pracovat s rostlinami.“
  Přitakal a na okamžik jeho oči ztratily ten zoufalý, nesmím-přestat-mluvit-o-tobě, pohled.
„Nacházím mezi rostlinami a květinami klid s vědomím, že jsem to já, kdo zúrodňuje přírodní krásu.“ Podíval se na své nohy a pak si odkašlal. „Víš, jsi jako měsíc a hvězdy.“
  „Ehm, děkuju.“
  „A co ty?“ zeptal se. „Také ráda zahradničíš?“
  „Och, já to miluju,“ Faith je vyrušila s jiskrným zasmáním, i když otázka nebyla určena pro ni.
„Julia, ani náhodou. Má smrtelný dotek. Rostliny v její péči prostě nedokážou přežít.“
  Hrůza probleskla Peterovým výrazem. Pak zavrtěl hlavou, jako kdyby si pročišťoval myšlenky a napůl se usmál. „Jsem si jist, že máš spousty jiných báječných schopností, Julia.“
  Než mohla odpovědět, Faith se pustila do vyprávění o starobylé civilizaci, o které snila, že najde.  Peter se jí pokusil několikrát přerušit a přesunout pozornost k Julii, ale její sestra to nepřipustila.
  Julia si opřela lokty o stůl a vložila si bradu do dlaní. Měla tu vše, o čem snila, a přesto byla zklamaná. Doufala, opravdu doufala, že začne toužit po Peterovi, alespoň z poloviny jako toužila po Tristanovi. Konečně si přiznala, že se to nestane.
  Vůbec nikdy.
  Ta myšlenka by jí měla způsobit depresi, ale místo toho cítila úlevu. Peter nebyl tím mužem pro ni a ona neměla energii to dále předstírat.
  Spontánně se po očku podívala na svého hříšně svůdného otroka rozkoší. Světlo svíček se míhalo po plátnem pokrytém stole. Kdykoliv se pohnul, stíny a světlo tančily po jeho rysech a propůjčovaly jeho lícním kostem ostrý až nelítostný vzhled. Nemohla od něj odtrhnout oči.
  Miluji ho, pomyslela si.
  Její dech ji uvízl v plicích a pocit nevolnosti jako před pár hodinami se vrátil. Ne, ne, rozhodla se se zavrtěním hlavy. Bylo tu příliš mnoho komplikací, příliš mnoho překážek. Přesto…co kdyby udělala to nemyslitelné a zamilovala se do otroka rozkoší?
  Co bude dělat?
  Co on bude dělat?

  Od toho okamžiku co Julia vyšla ze své komnaty, aby mu předvedla své nové šaty, byl Tristan připravený a nabuzený se utkat s mužskými obyvateli toho světa. Každý kus oděvu, který mu předvedla, stavěl na odiv její nádhernou postavu objímající její lahodné křivky a odhalující její dokonalost všem na odiv.
  Vědomí, že nyní na sobě měla šaty, které jí on vybral a ona si je oblékla kvůli jinému muži, mu stále dávalo tolik energie, aby ho to dovádělo k zuřivosti.
  Nyní, v kouřovém prostředí restaurace, ji pozorně sledoval a hodnotil její reakce na jejího partnera pro tento večer. Julia ale už nesledovala Petra, čtenáře básní, jak zjistil. Ona sledovala jeho zpod špičatého závoje svých řas. Proč? Chtěl tak moc znát její myšlenky.
  Záleželo mu na Julii a zdálo se, že s tím nedokáže přestat. Nay, nemiloval ji – odmítl ji milovat, jelikož jen tak by ji ztratil – ale ona nějak dokázala dostat se mu pod kůži.
  Potřebuji ji ve svém náručí.
  V zahradě se procházely ruku v ruce páry, jemná hudba pohrávala okolo nich. Chtěl tohle s Julií, chtěl ji celou pro sebe, i když jen na krátký čas. Natáhl svou paži.
„Pojďme se podívat do zahrady, dráčku.“
  Na okamžik bylo ticho, Julia si okusovala spodní ret.
  „Já tě tam vezmu,“ řekl Peter odvážně a již stál.
  Tristan uzamkl svůj pohled s jejím, ignoroval Petera, a použil svou sílu vůle, aby tiše prosadil svou dominanci.
„Vezmu tě tam, Julia.“
  S rezignací se Peter zanořil zpět do sedadla.
  „Petere, řekla Faith, otíraje se špičkami prstů o mužovu paži. „Umírám vědět něco víc o tvé zahradě. Nech Tristana a Julii jít a ty tu zůstaň a dělej mi společnost. Co ty na to?“
  Peter pomalu tál pod roztomilostí Faithina našpuleného ty-jsi-velký-silný-muž-a- já-slabá-žena výrazu.
  Tristan zamával prsty.
„Pojď,“ řekl, zanechávaje pochybnosti, jak to slovo vlastně myslel.
  Julia mu vložila ruku do dlaně. Jemně jí pomohl na nohy a vedl ji skrze dvojité francouzské dveře. Vstoupili do sklem uzavřeného atria. Nahoře zářil měsíc a hvězdy jako diamanty na černém sametu. Starožitné olejové lampy a rozkvétající kaktusy protkávaly provázané cestičky narušené jen občasnými alabastrovými sochami. Vzduch byl chladný a sladce ovoněný.
  Ovinul svou dlaň kolem Juliiny a pomalu proudili po červeném koberci. Její tělo k němu perfektně pasovalo. Vyzařovala z ní zranitelnost.
  „Děje se něco?“ zeptal se a jemně zmáčkl její ruku.
  S povzdechem zabořila svou tvář do jeho ramene. „Peter není muž pro mě.“
  Prvotní vítězství tančilo skrze něj, ale dokázal zkrotit svůj tón.
„A tohle sis právě teď uvědomila?“
  „Myslím, že jsem to věděla dávno. Jen jsem si to nechtěla přiznat.“
  Tristan zastavil a podíval se na ni. Uhladil jí pramen vlasů z tváře a zaháknul jí ty hedvábné prameny za ucho.
„Potřebuješ muže, který uvidí vášeň, kterou se tak moc snažíš schovat, Julia. Muže, který rozpozná tvou ušlechtilost a tvou schopnost k dobru. Muže, který zachytí hloubku tvé krásy.“
  Podívala se stranou a zeptala se sklíčeně: „Kde najdu takového superhrdinu s rentgenovým viděním?“
  „Už jsi ho našla.“ Vzal do dlaní její bradu, aby jí donutil se na něj opět podívat. „Už jsi ho našla.“
  Zamrkala na něj a on věděl, že nepochopila, co jí říkal.
  „Chci tě, Julia. Vidím, kdo opravdu jsi. Vidím tvou krásu. A chci tě tak moc a až to bolí.“
  „Ale ty lekce –“
 „Nemají nic společného s tím, co cítím k tobě. Myslíš, že bych tě nechal studovat tak intenzivně, kdybych po tobě netoužil? Nikdy nezpochybňuj svou přitažlivost. Chci tě a moje touha není civilizovaná či vynucená nebo zinscenovaná. Nay, pro mě jsi drahocennější a krásnější než jakákoliv jiná žena, se kterou jsem se kdy setkal.“
  „Jak můžeš ty, muž, který zná tisíce žen, tohle o mně říct – a myslet to vážně?“
  „Možná, až se vrátíme domů, promluvíme si, abys pochopila, hmmm?“ odpověděl s temným zachmuřením.
„Včetně ukázky a grafů. Věř mi, Julia, když říkám, že na tobě je něco speciálního, něco, s čím jsem se nikdy předtím nesetkal.“
  V tichosti uběhla dlouhá chvíle, jak ho Julia zkoumala.
„Věřím ti,“ zašeptala s očima zjemněnými úzkostí. „Ano.“
  „Dobře. Pak ti dám další lekci. Jak se zbavit nechtěné společnosti.“ Popotáhnul jí k okennímu výklenku, který nabízel perfektní výhled návštěvníkům restaurace. Naklonil se dolů a lehce si otřel své rty o její. Pak si prsty zapletl do jejích vlasů a naklonil jí bradu, aby ji mohl políbit hlouběji.
Průzkumem jejích úst jazykem se jeho rty dožadovaly veškeré její vášně. Nebyl si jistý, které z nich chutnalo po víně a které po mátě. Nestaral se ani o jedno. Pouze prahnul po víc. S Julií tam vždy byla tato potřeba. Vždy toto kouzlo.
  Opřel si boky o její tělo a beze slova se dožadoval, aby vzala na vědomí, že on je ten jediný muž pro ni. Zavzdychala. Zachytil ten zvuk a bojoval s nutkáním zahnat ji do soukromého útočiště, kde by ji mohl úplněji prozkoumat.
Jeho palec si pohrával v koutku jejích úst, tichá výzva, aby si ho vzala hlouběji. Stále hlouběji. Ovlivnila ho jako nikdo jiný předtím. Kdyby mohl, dal by jí své srdce, své jméno. Dal by jí své děti.
  Předtím, než se jeho krev rozehřála k bodu, ze kterého není návratu, se donutil odtáhnout. Jeho náruč se zdála najednou prázdná, pustá. V Juliiných očích hořelo vzrušení a zjemňovalo její výraz mlhavou touhou.
  „Pojď,“ řekl. „Zjistíme, jestli tahle lekce by úspěšná.“ S majetnickou rukou na jejím pase ji vedl zpět ke stolu.
  Peter je sledoval širokýma zhrozenýma očima. Vyskočil na nohy tak rychle, až se jeho židle sklouzla po podlaze.
 „Nevím, kde jsi vzala dojem, že jsem na perverznosti, ale ujišťuji tě, že nejsem. Tygr si nemusí nechat líbit tohle… tuhle sexuální divnost. Musím jít.“
  „Tak brzy?“ zeptal se Tristan tónem jasně naznačujícím, že to nebylo dost brzy.
  S tímto Peter hodil svůj ubrousek na podlahu a odkráčel pryč.
  Julia cítila pouze úlevu… a jen trošičku výčitek.
  Faith zalapala po dechu.
„O čem všem tohle vlastně bylo? A řekl tygr?“
  „Aye. Řekl,“ odpověděl Tristan naklánějící bradu do stran a sledující Peterova vzdalující se záda.
  „A on si myslí, že jsme divní?“
„No…, já jsem mu jaksi řekla, že Tristan je náš bratr.“
  Její sestra ukryla zakřenění za svou ruku, a když to nefungovalo, povolila uzdu svému smíchu.
„Není divu, že – “ Uniklo jí další zasmání. „Vy dva jste tak špatní. Tak velmi, velmi špatní.



17 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za úžasný preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Super, díky za překlad další kapitoly. Renca :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky, jsi naprosto úžasná a skvělá! Nemohla jsem se dalšího kousku dočkat. Prosím, prosím, ať na další nemusíme čekat tak dlouho :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za další kapitolu. Už se nemůžu dočkat na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie, bude skoro?... :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Super preklad, ďakujem

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat