sobota 30. dubna 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 19



Gideon, strážce Lži, sebou pohodil a obrátil se na vrcholku své postele. Jeho boxerky byly přilepené k potem nasáklé kůži, ovázané ruce – nebo spíše jejich pozůstatky – bolestivě pulzovaly. Krev se v korálkách rozplývala na obvazech, ale ještě několik týdnů bude trvat, než se uzdraví. Regenerace? 

Spal, ale stále si toho byl vědom, což bylo divné jak hovno. Byl uvězněn v nejhustší tmě, na jakou kdy narazíte. Opět divný, ne to nebyla pravda. V každém případě ne pro jeho démona. Tma uvnitř Pandořiny skříňky byla právě takováhle, dusivá a nesnesitelná. Když do ní vstoupil, neustal v křiku, který se mísil s vrstvami tmy. Tisíce a tisíce nesouhlasných skřeků, každý z nich byl větším mučením než předchozí. Vydrápat se ven, se ukázalo jako nemožný úkol.

„Gideone. Gideone, člověče, probuď se. Nesmíš spát.“

Slyšel Parisův hlas, chtěl poslouchat, ale zase nemohl. Tma byla příliš svazující, obalila se kolem něj, držela ho pevně, málem kvůli ní utonul. A když se utopí, ztratí nit vědomí úplně. Nemůže dýchat ...

Šero se rozestoupilo a on nasál chamtivě dech.K čertu, ne. Pavouk! Jeho démon se nechtěl uklidnit.Musíš se uklidnit! Lapal po dechu a snažil se nekřičet jako holčička, když se přitiskl ke zdi. Monstrózní pavouk ho následoval, osm párů nohou se zabodávalo do země, ty korálkové oči prakticky nahlížely do jeho duše.
Nepříteli, řekla Lež. Což znamenalo, příteli.

Stěží. Sakra, sakra, sakra. Každá mozková buňka, kterou vlastnil, byla uvězněna v tomto - na hovno – oparu paniky. Dala mu vědět, že bude večeří velkého pavouka. To by byl raději zapálen. Raději by se oběsil. K čertu, to by byl raději zničen.

„To bude chutný,“ řekl zoufale. Pravda byla taková, že by chutnal jak hovno, ale pak i ve svých snech, nedokázal říct, co tím myslí. Aspoň si to myslel. Nikdy to nezkusil. A nechtěl. Následky by mohly být stejně zničující, jako když by to udělal v reálném životě. Bolest, bolest a bolest. Vzpomínky na jeho poslední mučení byly v jeho mysli čerstvé. Před několika týdny mu Lovec, který ho skutečně nenáviděl, řekl, coby s ním opravdu chtěl udělat. Způsobil by mu bolest, mrzačil by ho a nakonec zabil. Všechno to dělal, protože chtěl obalamutit někoho, kdo byl daleko tisíce mil. Chtěl napálit Sabina, strážce Pochybností, aby si myslel, že je mrtvý Lovcovou rukou. Což byl velice špatný nápad. Ale musel to vydržet kvůli svým přátelům, aby ho mohli v čas najít a zachránit. Tak ztratil ruce, pilkou. Byly z nich jen pahýly s několika prsty. Dokonce i v jeho snech tomu tak bylo. Z tohoto důvodu se nemohl bránit proti pánu Hlad – který ho neustále pozoroval, jako by byl plátek hovězího masa, který se stěhoval z jednoho rohu snové místnosti do druhého.

Ty tenké nožičky se přiblížily a prostor mezi nimi se zmenšil.

Peklo. Ne. „Pojď blíž!“ Ani se nehni! „Chceš to udělat.“Nechceš to udělat.
Nesmíš se uklidnit, opakovala Lež.
Nebyl čas analyzovat divné chování svého démona. Jedna z těch chlupatých nohou vystřelila dopředu. Špička byla ostrájako čepel, zasekla se mu do stehna. Možná, že ostrý konec byl namočen do jedu, protože v příští vteřině uvnitř něj explodovala nesnesitelná bolest a poslala ho na kolena, což způsobilo, že jeho svaly se zatnuly do kostí a téměř je zlomily na polovinu.
„Udělej to ještě jednou,“ zachraptěl. Drž hubu, drž hubu!Málokdy pohrdal svým démonem. Většinu dní měl dokonce toho bastarda rád. Byl rád, že je silnějším, tvrdším vojákem kvůli tomu malému ďáblovi, kterého nosil uvnitř. Ale ne teď. Chtěl proklít toho zatraceného pavouka do věčného pekla.

Proč se tak bojí pavouků, nevěděl. Ten strach tam prostě vždy byl. 

Pavoučí noha znovu vyrazila. Tentokrát bolest cítil na zádech, snažil se otočit pryč od bolesti. Osten bolesti se rychle rozšířil, svaly se kroutily námahou. Kosti v podpaží se pod náporem zlomily.

„Znovu,“ opakoval slovo jako šíp, zaťal zuby. „Znovu.“

Nenech se uklidnit!

Pavouk se uklidnil, jeho nechutná hlava se naklápěla do strany. Pozoroval, studoval ho. Sakra! Nemohl utéct pryč, byl nyní uzamčen na svém místě.

„Zůstaň!“ Běž!Dech se mu bolestí zúžil, ale opakoval svá slova znovu. 

„Proč říkáš přesný opak toho, co máš na mysli?“ Hlas přišel odnikud. Nebo možná mluvil ten pavouk. Až na to,že si myslel, že pavouk je muž. Hlas, který slyšel, byl čistě ženský. Důvěrný. Měkký, přesto silný. Uklidni se, řekla. 

Lež si spokojeně povzdechla.

„Zůstaň!“ Křikl Gideon na šelmu. On nebyl uklidněn tak, jako jeho démon.

Pomalu, příliš pomalu, pavouk vybledl, ztratil se z jeho dohledu. Další trik. Muselo-

Žena vystoupila z následující záře.Byla vysoká a štíhlá, s černými vlasy po ramena, ani jeden vlásek nenesl náznak vlnky. Něco na ní mu přišlo povědomé, stejně jako neznámý hlas.

Kdo to byl?

Měla oči jako černý samet, královský nos, rty červené jako tisíce drobných, čerstvě vyleštěných rubínů, které se hromadily do podoby srdce. Její lícní kosti byly ostré, brada tvrdohlavá, ale u všech bohů, ona byla krásná. Královna Bojovnice. Jeho srdce pokračovalo ve svém zběsilém tlukotu, dokonce i Lež začal blaženě vzdychat. Panika ho opustila, zanechala za sebou pouze fascinaci. Trik? Komu na tom záleží! Jeho mysl jistě využila své nejhlubší fantazie, aby ji vytvořila.Pot na jeho těle zaschl, led v jeho krvi se rozpustil. Tak moc se chtěl natáhnout, aby se jí dotkl, pohladil její tvář a zapletl prsty do jejích vlasů. Chtěl vědět, jestli byla stejně měkká a hedvábná, jak si myslel, že bude.

„Proč říkáš přesný opak toho, co máš na mysli?“ Zeptala se znovu.

„Nevím,“ řekl, což znamenalo, že ve skutečnosti znal odpověď. Mohl jí lhát podrobněji, dát jí lež, kterou by zvládla rozluštit pravdu, ale jediná myšlenka ho zastavila. Co když byla jen návnada, někdo jí poslal, aby ho zničila? Byli Lovci teď tak silní, že mohli napadnout sny?

Je to možné. Torin ho navštívil už dříve a řekl mu, že Galen získal artefakt a podařilo se mu úspěšně spojit démona Nedůvěry s tmavovlasou ženou a - tmavovlasá žena?

Ztuhl. Byla to ta, na niž zíral? 

„Přijď do vězení,“ řekla. „Sám.“

„Kdo ne?“ Zeptal se.

„Kdo ne?“ Odsekla. Rozprostřelo se mezi nimi ticho a žhavý vztek naplnil její černé oči. Hněv a ještě vířící zvědavost. „Pojď do vězení, nebo budu muset přivést zpět pavouka.“ S těmito slovy zmizela.

Gideonova víčka se otevřela dokořán, jeho mysl se vynořila ze snového stavu, jako když vystřelí raketa.

„Díky bohům,“ řekl zoufale Paris. „Konečně.“

Gideon popadal dech. Na rozdíl od jeho snu, jeho pot nebyl vysušen. Stejně jako ve snu, jeho paže, stehna a záda bolestivě pulzovaly, krvácelyz míst, kde byl zasažen pavoukem. 

„Co se stalo?“ Zeptal se nejistě. „Malé, lysé, komárům ...“

„Jenom zlý sen, už jsem se o tebe bál.“Zapadající slunce protékalo dovnitř jediného okna v jeho pokoji, stropní světlo osvětlovalo jeho přítele. Parisovy vlasy byly neuvěřitelně zářivé. Jeho pokožka byla bledá, ale přesto se třpytil jako perla. Teď se Gideon mohl chovat jako kočička, ale Paris tak vypadal, pomyslel si a jeho humor se vracel.

„Usnul jsi dřív, než jsem ti stihl říct, abys to nedělal. Máme hosta.“

Dívka. „Kdo není naším hostem?“

„Jmenuje se Scarlet a je Lordem z Podsvětí. Nebo Lady, myslím.“

Oni skutečně našli jeden z chybějících článků a přivedli ji sem? „Co je ona zač, není chovatel?“ chtěl si rukou přejet po tváři, aby ze sebe setřel zbytky otřesného spánku, ale vzhledem k jeho zranění to nešlo.  

Paris vycítil jeho potřebu a otřel mu koutky očí do okraje svého rukávu. „Noční Můra, zdá se. Docela roztomilá věc, když se ti líbí drsňačky, ale zřejmě je blázen, tak jako Lovci.“

Noční Můra. Z nějakého důvodu jen to samotné slovo bylo skoro dostna to,aby jeho vlastní démon měl orgasmus. A Gideon, no, on najednou přemýšlel, proč ta dívka vypadala tak povědomě. 

Zůstaň, zůstaň, zůstaň, požadovala Lež uvnitř jeho hlavy. 

„Olivia nám pomohla ji chytit, a ona je teď zavřená v kobce,“ pokračoval Paris.

„Je zraněná, že jo?“ Zeptal se, hodil své oslabené nohy přes okraj postele.

„Co to děláš, člověče?“

Gideonovi se podařilo vstát, zapotácel se, ale naštěstí neupadl, jeho pohled přelétl po celém jeho těle. Stále na sobě měl boxerky, byly špinavé od potu a pravděpodobně velice nehezky voněl. Nebyla to ješitnost, která ho nejistýmkrokem hnala ke koupelně, řekl si v duchu, ale smysl pro slušnost. Neměl žádný důvod, aby Scarlet mučil kvůli tomu, co se stalo. Paris tvrdil, že ještě neudělala nic špatného. No trochu. Jeho nejnovější rány bolely, kapala z nich krev a špinila čistou podlahu. Její vina? Aeron byl ten, kdo uklízel celý dům, a vždy byl mimořádný naštvaný. Rty se mu kvůli tomu zkroutily do úsměvu. Když nic jiného, ​​bude zábavné to sledovat. Aeron s mopem. Klasika. 

Všichni Lordi měli přidělený konkrétní druh práce. Skvělá věc pro jeho přátelé, jistě, Gideon vynikal v parazitování. Tenhle titul kdysi nosil s pýchou. Pak ho Parispřiřadil na nakupování. Střídali se spolu, každý jel do obchodu s potravinami jednou týdně, Paris na začátku týdne a Gideon na konci. Napadlo ho, jestli někdo jiný převzal jeho fušku, protože při jeho zranění nemohl vykonávat zadanou práci a pokud ano, co bude muset dělat místo toho, jakmile se plně zotaví. Pravděpodobně bude muset pomáhat Aeronovi s úklidovým servisem.

Jeho rty sebou pobaveně zaškubaly.

„Tak co ti udělala?“ Zeptal se Paris, přiblížil se k němu a zatarasil mu zbytek cesty do koupelny. Otočil se a pustil vodu. Tak horkou, jak se Gideonovi líbila. „Zmínil ses o malých, lysích komárech a musím ti říct, že nemám ponětí, co to znamená.“

S trochou Parisovi pomoci se Gideonovi podařilo svléct. Vstoupil pod sprchu. Nikdy nebyl skromný a věděl, že Paris viděl tisíce a tisíce nahých žen a dokonce i příležitostně několik mužů v průběhu let a bylo mu to jedno. Po dlouhou dobu prostě stál nehybně, pahýly rukou vypjaté na stěně před sebou, zlomená ruka pulzovala, když se přes ni přelila voda, obličej ho pálil a celé tělo taky. Pak Paris chytil jeho dobré zápěstí, obrátil ho a položil na bandáž mýdlo.

„Ne, díky,“ zamumlal. Jak tohle zvládne? 

„Žije,“ zamumlal Paris. „Mou otázku jsi ještě nezodpověděl. Co ti udělala s těmi komáry?“

„Nic,“ řekl a myslel tím něco

„Já vím. Začni mluvit.“

Když se drhl mýdlem, jak nejlépe mohl, s ohledem na to, že jeho pohyblivost byla snížena jen na pravou ruku, začal Gideon vysvětlovat. Význam jeho slov byl jasný – probudil se na párty s jeho oblíbenou věcí – zbytek si nechal pro sebe.

„Víš, co to znamená, ne?“ Zeptal se Paris ponuře.

„Jo.“Ne. Co to sakra mělo být? Jeho mozek byl zmatený. Jediné na co mohl myslet, bylo, že Scarlet nějak věděla, že má vykouzlit jeho největší noční můru a pak jí nechala zmizet a pomohla mu ze sna ven.

„Věděla, čeho se bojíš nejvíc. Jediným logickým závěrem je, že tahle žena může cítit naše nejhlubší obavy a ukáže nám je, zatímco spíme. Proto jsi měl noční můru.“

Bezva. Přesně to, mu v životě chybělo. „Nechci jí navštívit.“

„Bezvadnej nápad.“

„Ty budeš totálně schopnej mi to vymluvit, takže být tebou nedržel bych hubu.“ Chvíli mu to trvalo, ale podařilo se mu vypnout vodu. „Nechci ručník.“

Vrčel, zatímco po němParis hodil bílý nadýchaný ručník. Gideon ho nechytil s ovázanými výstupky, prostě nebyl dostatečně rychlý. Sehnul se a po několika pokusech se mu podařilo zvednout materiál. Jeho ruka pulzovala. Hloupé zlomené kosti! Snažil se osušit sám, opravdu, ale neodvedl příliš dobrou práci.

Nakonec mu Paris vytrhl ručník a otřel ho do sucha. „Jsi horší než dítě, víš to?“

„Nesháněj mi žádné oblečení.“

Paris zavrtěl hlavou a zmizel do vedlejší místnosti. Zásuvka prádelníku se odsunula, bouchla, pak uslyšel další bouchnutí a Paris přišel zpět do koupelny a pomohl mu natáhnout šortky a tričko. Gideon nijak neprotestoval. Mohl by se obléknout, ale to by vyžadovalo zbytek jeho energie.
„Nehodlám se nechat to udělat.“

Zavrtěl hlavou. „Jestliže ji chceš vidět, alespoň si vezmi nějaké zbraně.“ Paris mu stáhl košili přes hlavu a pomohl mu vytáhnout ruce skrz. Pak klesl na kolena „Tak jako já.“

„Jasně.“ Bohové, to bylo tak trapné. Být takhle bezmocný. Alespoň se Paris nezmínil o těch bodnutích.


Paris obrátil oči v sloup, když přidržoval kraťasy otevřené, aby do nich mohl Gideon vstoupit. „Jen protože je zavřená, neznamená to, že je neškodná.“  Jeho pohled ostře klesl na stále krvácející rány v Gideonově stehně.

Gideon pokrčil rameny. „Mohl jsi pro mě vybrat něco víc mužného?“ Zeptal se s odporem, když se na sebe podíval. Selhal by, kdyby se pokusil na Scarlet zapůsobit v něčem takovém. Prostá bílá košile - byla pro něj příliš malá - a šedé kraťasy. Báječný.

Paris vstal a zkřížil ruce na prsou. „Takže jsi přemýšlel o tom jít beze mě?“

„Ne,“ řekla, aby přišel sám. Pokud přivede kamaráda, mohli by se její nádherné rty uzavřít a nic by mu nepověděla. Chtěl odpovědi, sakra. Konkrétně: jak to, že tě ksakru znám? Nevadilo by mu, kdyby se omluvila za zranění, jež díky ní utrpěl.

„Gideone,“ varoval ho Paris.

„Ona není zavřená, že jo?“ Pomalu se rozešel do ložnice a koukl se přes rameno. „Budu v nebezpečí po celou dobu.“

„Seš příjemnej jak prdel. Dobře, ale buď opatrný,“ zavolal Paris.

„Nebudu.“

Poté co zdolal dvě klikaté chodby a schodiště, musel se opřít o zeď a na chvíli si vydechnout. Po cestě narazil na několik svých přátel a každý z nich se mu snažil vymluvit jeho výpravu a chtěli mu pomoc zpátky do postele. Odpálil je tak slušně, jak jen to bylo možné. Báli se o něj a on je za to měl rád. Ne že by jim to někdy řekl. „Nenávidím tě“ bylo to nejlepší, co by jim mohl říct a nelíbilo se mu to. Přinutil se zpět k pohybu. Když překročil práh vězení, vzduch okolo něj se úplně změnil.Místo bylo špinavé, nasáklé krví, potem a močí. Lovci zde byli mučeni, znovu a znovu. Jak znechucená z toho musí dívka být. Možná je schoulená v rohu a třese se. A pláče. Co by udělal, kdyby tomu tak bylo? Pravděpodobně bych začal řvát, přemítal. Jediná věc horší než pavouci, byly ženské slzy.

Potýkající se s hrůzou, otočil se k poslední zatáčce. Konečně mu přišla do zorného pole, a on se uklidnil. První věcí, které si všiml, bylo: že neplakala. Neměla strach. Za druhé:  byla mnohem hezčí osobně, než v jeho snu. 

Chytila ​​se mříží a čekala, až přijde blíž. „Přišel jsi,“ nezněla překvapeně pouze rezignovaně.

„Ne, já ne.“ Jako v transu, uzavřel vzdálenost mezi nimi, zaplavila ho vůně nočních květů. Zhluboka se nadechl. A stejně tak Lež. 

Její pohled ho opatrně přelétl, hledala každou chybu. „Možná bys tady neměl být.“ 

Opět byl zasažen její krásou, jejím hlasem a tváří, ale stále nemohl přijít na to, kde se s ní setkal. „Neříkej mi, proč.“

Její tmavé oči se zúžily. „Řekni mi, že jsem hezká.“

Byla domýšlivá? No, nedostane od něj, co chce. „Ty jsi ošklivá.“

Část z něho čekala, že bude lapat po dechu hrůzou. Neudělala to. Odevzdaným hlasem řekla: „Řekni mi, že jsem chytrá.“

„Ty jsi hloupá.“

Pomalu se její rty roztáhlydo úsměvu. „Páni, páni, páni. Lež. Jsi to opravdu ty. Konečně jsme spolu sami.“

17 komentářů:

  1. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu. Už se moc těším na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další skvělý překlad a korekci!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  4. Zaujimavy koniec, dakujem.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Knihomolka.36530. dubna 2016 19:09

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem veľmi pekne za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za super preklad dalsej kapitolky :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Boze,ten Gideon me bavi :-D dekuji za dalsi kapitolu @-}--

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat