sobota 23. dubna 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 18



Olivia seděla na okraji Aeronovi postele, pevně přitisknutá k jeho boku. Legie seděla na druhé straně, pevně přitisknutá k jeho boku. Kvůli svým starostem o něj pracovaly společně, aby se co nejdříve uzdravil. Olivia si nedovolila podívat na jeho penis, přestože jí to protivný hlas řekl, neustále ji dráždil a ponoukal k nestydatostem.
Ach ano. Hlas jí neustále pokoušel. Ale Aeron byl nemocný a slabý, a tak každá akce z její strany byla špatná. Byl tak slabý, že si jich ani nevšímal. Přestal sténat, i když už nezpívala a ona si myslela, že je to špatné znamení. Jeho rána stále prosakovala, a to i přesto, že mu omotala kolem ramene své samočistící šaty, jenže ty nestačily držet krok s jeho neustálým krvácením a tak byl promočený krví. Jeho potetovaná kůže byla vlhká, pokrytá potem. Aby ho zahřály, omotaly všude okolo něj přikrývku, ale nemohly ovlivnit to, že jeho teplota klesala. Jako poslední možnost si sedly vedle něj v naději, že jejich tělesné teplo by mohlo být kouzelný lék.

„Co jsi s ním udělala?“ požadovala Legie vysvětlení, když ho hladila.
„Nic,“ odpověděla Olivia, i když z tónu svého hlasu nedokázala odstranit vinu. Měla pro něj udělat víc. „Byl postřelen Lovci.“
„Protože jsi ho nechránila.“
Udeř ji.
Ignorování hlasu bylo velice obtížné, její starost o Aerona zastiňovala všechno ostatní. „Co jsem měla dělat?“ Ta otázka jí přinesla čerstvou vlnu trápení.
„Měla jsi tu kulku schytat místo něj. Měla jsi.“
Ano, Legie si to pravděpodobně přála. Selhala jsem jako jeho přítelkyně. Ne že by byla jeho přítelkyně. Ale ona chtěla být, a proto by tak měla jednat. „I když tohle přežije,“měla by to přijmout, „tak kvůli tobě do pár dnů zemře.“ Oh, bože. Smutek se připojil k utrpení.
„Lhářko!“ I když ta slova nenávistně zavrčela, sklonila se a něžně políbila Aerona na čelo. „Slyšíš to, miláčku? Tvůj anděl je lhář. Nikdy nezemřeš. Já tě nenechám.“
Odstrč ji pryč a potvrď svůj nárok na tohoto muže.
Znovu se musela pracně udržet a ignorovat hlas a temnotu, která společně s ním přišla. „Za devět dní si pro něj přijde anděl a zabije ho. Bude chtít jeho hlavu. Kvůli tobě. Vzhledem k tomu bys raději měla zůstat v pekle, kam patříš.“ Začni zuřit.
Legie se napřímila, otočila se k ní, zuby vyceněné v zamračení.Její oči zářily démoní červenou. „Ještě jedno další slovo a já tě probodnu, zatímco budeš spát.“
„I když spím vedle Aerona?“řekla posměšně a rozhodně toho nelitovala.
„Ty krávo!“
„Uh-oh. Holčičí bitka,“ řekl pobavený hlas ode dveří.William.
Kéž by to byl William, kdo by mě fascinoval, pomyslela si. Byl by jí svedl hned první den, a protože jeho pozornostu jedné ženy trvala jen několik dní, snadno by mohla odejít na konci svého dvoutýdenního procesu. Na druhou stranu, nejspíš by mu usekla hlavu, obětovala by svou budoucnost pro velice krátkou dobu s ním a stejně by se pak vrátila domů. Kde Aeron byl nezištný, William byl sobecký, byla to vlastnost, která by ji u někoho jiného dráždila. William ji zvládal dobře, to bylo jisté.
Jedním ramenem se opíral o rám dveří a paže měl zkřížené na hrudi. „Promiň, že jsem se tě snažil probodnout, když jsme dorazili domů,“ řekl William Legii. Ona Paris byli docela zaskočení, když se k nim řítila neznámá žena a volala Aeronovo jméno. Srazili ji na zem. Pouze Olivia,mohla vysvětlit, kdo to byl ajak se sem dostala, jinak by jí muži zasadili smrtelnou ránu.
Pomohla jsem jí, pomyslela si. Ne že by udělala něco dobrého. Torin, který měl oči a uši okolo celé Pevnosti, rychle potvrdil její příběh.
„Nemůžeš nás z toho obviňovat,“ pokračoval William hladce. „Ta změna je ohromující. Kromě toho jsem usoudil, že jsem již viděl všechny hezké ženy velice dávno a tak mě velice překvapilo, když jsem zahlédl takovou krásku.“
Fuj. Flirtuje. Copak William nikdy nepřestane? Jediný okamžik, kdy ho neslyšela flirtovat, byl na cestě zpět do Pevnosti. Gilly se snažila získat jeho pozornost, ale byl podivně tichý.
„Nebyl to žádný skutečný boj,“ zabručela démoní dívka kouzelným hlasem.
„Ty mi lichotíš,“ sevřel si rukou hrudník. „Budeme si muset později zabojovat a zjistit, kdo vlastně zůstane na vrchu. Dávám přednost jít do bitvy nahý. A ty?“
„Říkal jsi, že jsi chtěl mluvit s ostatními,“ vložila se do toho Olivia. „Má někdo nějaký nápad, co by mohlo být s Aeronem špatně?“
„To je vlastně důvod, proč jsem tady,“ řekl William a přijal změnu tématu bez protestu. „Torin si myslí, že byl otráven.“
Jed. To dávalo smysl. A vzhledem k tomu, že bohyně pomáhala Lovcům, nebylo pochyb, odkud se jed vzal. Lidský jed, stejně jako lidský alkohol, by ho vážně ovlivnil, ale takhle by mu neublížil. „Má Torin nějaký lék?“ Zeptala se s nadějí.
William vážné zavrtěl hlavou. „Ostatní ženy a Reyes prohledávají staré svitky, takže bych jim dal ještě několik hodin předtím, než začneme panikařit.“
Hodiny? Měl Aeron trpět tak dlouho? Zahnala slzy smutku. Možná nastal čas znovu změnit téma. Nikomu by nepomohlo, kdyby se zhroutila.
„Jak je na tom Scarlet?“ Zeptala se nejistě.
„Zamčeně a stále ještě spí. Roztomilá věc,“ dodal. „Možná si s ní půjdu pohrát.“
„No, myslím, že je ošklivá,“ rozzlobila se Legie. „Stejně jako anděl.“
„Padlý anděl.“ Olivia se na ni ani nepodívala, místo toho zůstala zaměřena na Williama. „Ta roztomilá věc může zabít každého okolo sebe. Řekni Lordům a ženám ať zůstanou vzhůru, pokud je to vůbec možné. V okamžiku, kdy půjdou spát, Scarlet může napadnout jejich sny, i když sama spí. Budou si myslet, že to,co se děje v těch snech je skutečné, a jejich těla budou reagovat odpovídajícím způsobem, takže to, co se jim stane ve snu, se stane i v realitě.“
Počkat. Aeron ... spí ... a má … noční můry ... napadla už Scarlet Aerona? Olivia musela potlačit výkřik při té myšlence. Musela ho probudit. Již brzy.
William stiskl rty. „Nemohla jsi nám to říct, poklade, než jsme ji sem přivezli?“
„Záleželo by na tom?“ Ohrozila jsem Aerona? Jsem ještě horší přítelkyně, než jsem si myslela.
„Ne,“ řekl s povzdechem. „Asi ne.“ Pravda, nebo se snažil, aby se necítila provinile?
„Jo, a když už mluvíme o Noční můře,“ dodal. „Jak to, že jsou zvířata po celé Pevnosti? Stejně jako to bylo na hřbitově a u Gillyiny školy. Nechceš mi to vysvětlit?“
„Kéž bych mohla,“ odpověděla Olivia, toužící, aby pro něj měla vysvětlení. „Od té doby, co jsme opustili tu kryptu, mě vyhledávají a já nevím proč.“ Poslední věc, kterou udělala, bylo povolání jejího vnitřního světla a… A to byla odpověď. Její vnitřní světlo. Samozřejmě. Oni vycítili světlo, a teď hledali jeho zdroj. Vysvětlila to hned Williamovi.
„Cool trik, ale všichni kvůli tomu vyšilují. A když říkám každý, myslím každý. Lucien sem přenesl zbytek mužů. Víte, ty, kteří byli v Římě. A tady je malý pamlsek klepů.“ S úsměvem si zamnul ruce. „Kvůli přenosu Reyes zvracel a mezitím musel bojovat s ptáky a hlodavci.“
„Omlouvám se.“
„Jistě, že ano,“ Legie na ni vrhla zamračený pohled. „Ty jsi potížista. Nic se nedaří, když jsi kolem ty!“
„Sklapni!“ Vyštěkla Olivia. „Měli bychom myslet na způsoby, jak pomoci Aeronovi. Nebo přinejmenším, najít mu lékaře.“
„On nepotřebuje lékaře. Potřebuje jenom mě. A já tu pro něj budu.“ Legie začala odhazovat oblečení, co našla, zatímco Olivia a Aeron bojovali o život. Sotva se to dalo nazvat šaty, chtěla soupeřit s Olivií o to, která z nich bude mít lepší oblečení coury.
Olivia na ni zírala. „Máš v plánu být nahá, zatímco on spí?“
„Správně,“ beze studu se svlékla a odhrnula Aeronovu přikrývku, aby si k němu mohla lehnout.
„No, to bude muset počkat. Legie, zlato, musíš jít se mnou,“ řekl William.
Zamračila se, zastavila a její obrovská prsa poskakovala. „Proč?“
„Proč?“ Zeptal se, jako by si to nepromyslel dopředu.
„Ano, proč?“
„No, musím tě představit válečníkům, kteří byli mimo město. Alespoň na tebe nezaútočí, když přijdou zkontrolovat Aerona. A oni přijdou. Budou ho kontrolovat a pokusí se ti ublížit, protože neznají tvou novou podobu.“
Vymyslel si to, aby mohla být Olivia s Aeronem na nějaký čas sama. Měla chuť ho za to obejmout.
„Ale nemůžu ho opustit,“ zakňučela Legie.
„Budeme to trvat jenom chvíli.“ Usmál se krásně nacvičeným úsměvem. „Slibuji.“
„Dobře,“ zabručela Legie, škubnutím si přetáhla šaty zpět přes hlavu a vyhladila bílý materiál na zaoblených bocích. Zasyčela na Olivii. „Pokud se ho jen dotkneš, sním tvé oči přímo před tebou a nebudeš mě schopná zastavit!“
Olivia nijak nepoukazovala na chybu v jejím plánu, opustili ložnici a William na ní mrkl přes rameno. Netušila, jak dlouho jí udrží mimo, a tak neztrácela čas a natáhla se vedle Aerona sama.
Políbit ...
Když se uklidnila, šla zjistit, kdo si pohrával s její hlavou.
Chtěla ho políbit, ale místo toho se začala modlit.
Pohladila Aerona po hrudníku a zavřela oči. „Drahé Nebeské Božstvo. Přicházím k Vám nyní jako pokorný služebník, který Vás miluje. Tento mužnení zlý, a to navzdory zlu uvnitř něj. Je laskavý a ohleduplný. Je schopen velké náklonnosti a bezmezné loajality. To jsou právě ty věci, kterých si nejvíce ceníte. Má zemřít, já vím. Ale ne teď. Ne takhle. Ty, jenž máš moc uskutečnit vše, na co jen pomyslíš, i ty nejhorší věci, ale i ty dobré, můžeš ho vyléčit a posílit. Ty, jenž jsi už dávno zvítězil nad smrtí, ho můžeš zachránit. "
Prosím, vyslechněte mě. Prosím, pomozte mi.
„Děláš to pro sebe Olivie? On je připraven zemřít, tak jako tak.“ Lysander. To bylo dokonce rychlejší, než doufala. Děkuji, děkuji, tisíckrát děkuji!
Hlas – Pokušení – jak ho nazvala, zavolal frustrací. Ne on. Každý, kromě něj. Nevydržím toho parchanta!
„Pak odejdi,“ vyštěkla, její podezření se zvýšilo. Pokušení jasně nenáviděl jejího učitele anděla, jediné bytosti nenávidějící anděly, byli démoni.
To znamenalo, že Pokušení byl démon.
Půjdu. Sbohem pro tuto chvíli, později, baby.
Až se démon vrátí, bude muset být dobře připravená a odrazit ho.
„Olivie?“ Řekl Lysander.
Otevřela trhnutím oči. Její učitel stál stranou. Vysoký, impozantní, pulzující silou. Jeho zlatá křídla se mu klenula přes ramena, a jeho šat se houpal okolo kotníků. Co kdyby první požádala? Ach ano. Proč to dělala, pro sebe? „Aeron si nezaslouží takhle zemřít.“
„Mnoho lidí si nezaslouží úmrtí, ale přicházíme pro ně.“
Stočila se po Aeronově boku, jako jeho štít, tak jak by to měla udělat správná přítelkyně. „Ty jsi dostal druhou šanci se svou Harpií. Já si zasloužím druhou šanci s Aeronem.“
„A když jeho čas vyprší, budeš žádat o další?“
Přála si, aby mohla v tuto chvíli lhát. „Proč jsi tady, Lysandere?“
V čelisti mu zaškubal sval. „Jsem tady, abych ti řekl, že tvá modlitba byla vyslyšena. Jsem tady, abych ti řekl, že Aeron bude uzdraven, ale je nutné obětovat něco na oplátku.“ 
Obětovat. Ano, takhle to obvykle chodilo. Od počátku času, sebeobětování, neředěný důkaz lásky, vždycky držela moc a mohla měnit svět. „Přijímám. Udělej to a pak odejdi.“

Zůstal nehybně stát. „Nezajímá tě, co ztratíš?“
„Ne.“
„Jsi si jistá? No, bez ohledu na to, ti to tak jako tak řeknu. Ztratíš svůj hlas pravdy. Už nikdy nebudeš čelit pochybnosti. Už nebudeš moci rozpoznat lež v okamžiku, kdy ji uslyšíš. A pokud ses rozhodla vrátitdo nebe a být znovu andělem, tvůj hlas pravdy se už nikdy nevrátí. Bude navždy pryč.“
Její ruka automatickyvyhledala hrdlo. Ztratit svou pravdu? Raději by přišla o ruce jako Gideon. Jak by se vypořádala s Aeronem a pochybnostmi, když nebude vědět, v duši, že to, co řekl, byla pravda? Její pohled sepřesunul k němu. Pořád byl tak bledý. Tak vyzáblý.
„Pečlivě se nad tím zamysli,“ řekl Lysander. „Každou hodinu, každou minutu, cesta, po které kráčíš má více nebezpečných křivek. A víš, co je na konci této silnice vidět, bez ohledu na to, jaký směr zvolíš? Víš, co tě čeká na konci? Smrt, Olivie. Tvá smrt. A kvůli čemu? Kvůli pár dním strávených s ním. Ještě pár dní s mužem, který uzavřel dohodu se mnou.“
„Co – o co jde?“
„Přísahal jsem mu, že když tě dokáže přesvědčit k návratu do nebes, budu se snažit přesvědčit Radu, aby ušetřil jeho život a stejně tak život jeho démona.“
Ústa se jí otevírala a zavírala, nevěděla co na to říct. Byla v šoku, to ano, to že byl Lysander nyní ochoten přemlouvat, když vždycky popíral její prosby. To jí vysvětlovalo vše. Lysander tajně navštívil Aerona. Proto jí Aeron nechtěl dát další orgasmus. Proto chtěl, aby ho viděla bojovat, aby poznala tvrdost života.
Nic na to neřekla. Jak by mohla, když se tak dychtivě hnal, aby ji použít jako trumf při vyjednávání? A přesto, byl stále člověkem, kterého obdivovala. Byl ochoten udělat cokoliv, aby zachránit někoho, koho miloval. Chtěl zachránit Legii.
Kéž by její milenec mohl být s ní.
„Když se s tebou vrátím, můžeš mi zaručit, že bude žít?“ Zaskřehotala.
„Můžu to zkusit.“ Což jí neznělo jako záruka. „Důležité je, že on souhlasil,“ dodal Lysander dřív, než stačila odpovědět. „Je ochoten se s tebou rozloučit, aby se zachránil.“
Bolest se rozšířila v jejím nitru a dusila jí.
„Znamená to, že se změní tvůj názor o tomto uzdravení?“ Zeptal se tiše Lysander. Nadějně. „A tvá oběť?“
„Ne,“ odpověděla bez zaváhání. Aeron umístil Legii nad ní, to ano, ale čekala to. Neočekávala, že ho ztratí, ještě než jejich čas vyprší. Navzdory všemu, nemohla ho ztratit.
 „I přesto chci uskutečnit tento obchod.“
Smutek naplnil Lysanderovi oči. „Tak dobrá.“
Jak zazněla jeho poslední slova, její hlasivky byly zabaveny. Na chvíli nemohla vůbec mluvit. Nemohla ani chrčet nebo lapat po dechu nebo dýchat. Drápala se po hrdlu, její mysl byla zamrzlá ledem a její krví proudil oheň.
„To přejde,“ řekl Lysander, náhle se před ní objevil a hladil ji po spánku. Dělal to vždycky, když se jí nepodařilo rozveselit své svěřence. Nabízený komfort. Vždycky chtěl pro ni to nejlepší, tak jako teď. Nebyl to špatný člověk, jak si uvědomila. Jak slíbil, kyslík jí konečně začal prosakovat kolem krku a do plic. Oheň otupil, led roztál. Mlha se rozptýlila. Vděčně lapala po dechu.
„Udělalby Aeron totéž pro tebe?“ Zeptal se Lysander. „Ne. Neodpovídej. Jen přemýšlej o všem, co jsem řekl.“
Přikývla. Nebyla schopna dělat nic jiného.
„Buď připravena, sladká Olivie. Aeron by mohl být zraněn takhle znovu. Obávám se, že Rhea dala Lovcům vodu z pěti řek z Hádovy říše.“
Olivia sebou trhla. Jak byla tato voda použita jako zbraň, znamenala jistou smrt. Doušek, dotek, a sbohem navždy. Dokonce i duše uschla. Jediným způsobem, jak bojovat proti odpornému jedu,bylo pít z řeky života. Ani nevěděla, jak ji najít.
„Lovci již vyrobili kulky, které obsahují kapky Hádovi vody,“ vytáhl malou lahvičku z roucha. „Aeron potřebuje jen kapku, aby se vyléčil. Zbytek se musí schovat. Jen pro případ. Použij ji opatrně, protože další nedostaneš.“
Řeka života? Vzala si od něj lahvičku.
„Ale nemysli si, ani na okamžik, že ho to ušetří před stětím hlavy. A stane se to Olivie. Vrah přijde.“
Její pohled klesl. Lysander ji dobře znal, věděl, jak myslela. Ale na tom nezáleželo. Zavrtěla hlavou, odhodila pryč své zklamání a obnovila své odhodlání. Měla by si jednoduše najít jinou cestu.
„Myslela jsem, že kvůli němu budeš žádat Radu?“
„Jistě. Vím, jak to dopadne. S tebou jsou shovívavý, ale ty jsi jednou z nás. On je démon. Pro něj žádné slitování nebude.“ "
Všechno tedy bylo k ničemu?

„Neboj se Olivie,“ povzdechl si Lysander. „Nechám tě, než přijde tvůj čas.“ 

17 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  3. krása, ďakujem, :)
    bety

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.36523. dubna 2016 13:50

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad, doufám, že její oběť bude oceněna

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem veľmi pekne za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  8. MOC DÍKY ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat