neděle 10. dubna 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 17


Olivia si odtrhla pruh látky z dolní části šatů a omotala ho kolem Aeronova ramene. Vytáhla jeden z nožů z pochvy ukotvené k jeho kotníku. Budu ho chránit. Bez ohledu na to, co budu muset udělat. Stejně jako by to on udělal pro ni. Přikrčila se před ním a čekala, až dorazí jeho přátelé. Nebo Lovci. Pokud se k němu někdo přiblíží, nebude váhat a zaútočí. Nikdy se necítila jako bojovník, ale bála se o Aerona. Už dřív byl postřelen. Byl pobodán, bit, měl řezné rány a dokonce ho zasáhl i šíp. Ale nikdy takhle nereagoval. Nebyl bledý, netřásl se a nesténal bolestí. Nekrvácel, uzdravoval se. Uběhlo několik dalších minut a nedošlo k žádné změně. Kde proboha byli Lordi? Museli si pospíšit a nejen kvůli Aeronovi. Pokud budou čekat příliš dlouho, dorazí soumrak a Scarlet se probudí. A bude velmi, velmi rozzlobená. Nikdo by to nepřežil. 

Otravný hlas, který jí lákal dělat věci, po kterých toužila, ustal v okamžiku, kdy opustili Pevnost. Takže jí už nenutil dělat ty odporné-nádherné-věci. Slunce ji nachvíli oslepilo. Zvířata se i teď tlačila všude kolem ní. Okupovala květiny na zemi a keře a tím by mohli upoutat pozornost kolemjdoucích. Snažili se dost k ní blíž? Nebo k Aeronovi? Neřekla jim, aby přišli blíž, nemohla přijít na to, proč veverky, králíci, ptáci, kočky a dokonce pes, ji vyhledali.

„Zmizte,“ zašeptala, nechtěla, aby jim bylo ublíženo, pokud by vypukl boj.

Oni se ale ani nehnuli. Ne, oni se krok za krokem blížili. K ní. Takže chtěli jí. Proč?

„Musíte hned odejít-“ Zapraskala větvička a ona utichla. 

Pes zavrčel a kočky zasyčely, ale nikdo neutekl. Přikrčili se, připraveni vrhnout se do útoku. Sevřela rty, každý sval v jejím těle ztuhl. Dokonce přestala dýchat. Kdo to byl. Lordi? Nebo Lovci? Ruka držící nůž se jí třásla. Pro Aerona budu bojovat, připomněla si. A zvířata mi s tím pomůžou. Byla ráda, že zůstali.

Dva muži prošli kolem stromů, zprvu je nepoznávala. Ale když se přiblížili, byla rozhodnější chránit muže, kterého milovala ...? Vyrazila dopředu, pes vyskočil a porazil jednoho z mužů na zem.
„Au! Nech mě být, ty prašivý vořechu,“ procedil muž skrz zuby. 

Poznala Williamův hlas, ale už vyrazila a blížila se k druhému muži. Těsně před tím, než do něj narazila, omotala se jí kolem zápěstí pevná ruka a udržela jí na místě.

„Hej, Liv,“ řekl se smíchem. Jeho hlas jí byl také povědomý. Paris. „Můžu ti říkat Liv, že jo? Skloníš tu čepel pro mě, že ano?“

Úlevou si vydechla a podala mu zbraň.

„A teď řekni tomu vořechovi, ať mě pustí!“ Vykřikl William.

„Jsou to mí přátelé,“ řekla psovi. „Jsem v bezpečí.“ Pes odstranil zuby z Williamova kotníku a každé ze zvířat se stáhlo pryč, jako by to bylo vše, na co čekali. Zajistili její bezpečnost. 

„Děkuji vám,“ zavolala vděčně.

„Teď, když Williama řádně uvítali,“ řekl Paris se smíchem. „Měli bychom tu show přesunout na silnici.“ Obavy zaplnily jeho krásnou tvář, když zahlédl Aerona. Sklonil se, vklouzl rukama pod stále spícího bojovníka a přehodil si ho přes rameno. „Jak dlouho tu takhle byl?“

„Příliš dlouho.“

William dokulhal ke Scarlet a udělal to samé, jen ji nesl v náručí, jako kdyby byla vzácný poklad. „Alespoň, že na mě zbyl ten hezčí.“ 

„Jo, hodně štěstí s ní,“ odpověděl Paris. „Řekl bych, že mám toho lepšího. Ona je Posedlá Noční Můrou.“

William obrátil oči v sloup. „A to je něco špatného?“

„Pokud se ti líbí, že ti uřízne koule, pak bych řekl, že je to špatná věc.“

„Pojď k tatínkovi,“ řekl William, držící Scarlet ještě pevněji.

Olivia naslouchala jejich škádlení, hlavou otáčela sem a tam mezi nimi. „Dost. Byli tu Lovci, víte? Tohle je nebezpečné území. Něco je s Aeronem špatně. Chci ho v posteli.“

„Jistě, jistě,“ řekl jí William s kývnutím. „Víme to už od samého počátku. Ale budeš muset počkat, až se probudí. Možná pak bude připravený si s tebou zablbnout. Až s ním skončíš, mohla bys přijít za mnou. Ukážu ti, jaké je to být s někým, kdo ví, co má dělat a tak díle.“

Zatnula ruce v pěst. To myslel vážně?

„Zaparkovali jsme tady,“ Paris trhl hlavou do strany.

Konečně. „Pojďme.“

Společně prošli přes křoví. Ostražitě se rozhlíželi kolem. Ve vteřině se změnili z kamarádů, kteří žertovali o Aeronovi a Olivii na tvrdé vojáky schopné čehokoliv. Tolikrátpozorovala stejné změny u Aerona. Až dosud neměla důvod je ocenit, ale nyní si jich vážila. Aeron. Statečný, zraněné Aeron. Kdyby se Aeronovi něco stalo v jejích zbývajících devíti dnech, kam by šla? Co by dělala? Pochybovala, že by jí tito muži řekli, aby s nimi zůstala. A chtěla by to od nich? Aeron by tam už nebyl, vzpomínka na něj by ji popichovala z každého rohu. Již podruhé se Olivia přistihla rozrušená za krátkou dobu, kvůli Aeronovi. Možná byl způsob, jak ho zachránit. Možná existuje způsob, aby mohli být spolu navždy. Ano. Jistě. Její Božstvo bylo tvůrcem lásky. Ve skutečnosti, její Božstvo byla láska. Budou chtít, aby dva lidé, kteří se milovali navzájem, byli spolu. Správně?

Ale pořád si nebyla jistá, že miluje Aerona. Obdivovala ho, to ano. Jeho dotek v ní vzbudil touhu, ach ano. Ale zemřela by pro něj? Ptala se sebe sama. Opět platí, že si nebyla jistá. Vzdala se všeho, aby s ním mohla být, všeho kromě svého života.

Udělala by to? 

Navíc, nejspíš stejně zemře kvůli Legii. Protože věděla, že Aeron by se zlobil, kdyby ublížila malému démonovi. A pokud bude Aeron žít, chtěla, aby byl šťastný.  Z myšlenky na umírání se jí dělalo zle. A to nebyl jediný problém, Aeron by jí musel milovat. A v tuto chvíli věděla, že k ní nic necítí.

Olivia si povzdechla, když nastoupila do SUV. Aerona položili na zadní sedadla a ona si dala jeho hlavu do klína. Paris se zprudka rozjel a William padl na sedadlo spolujezdce se Scarlet stále v náručí. Bylo to poprvé, co seděla v autě, měla by se z toho náležitě těšit, ale bylo jí to úplně jedno. Nedokázala se soustředit. Nikdy před tím neuvažovala o své smrti. Věděla, že je, a že bude navždy. Teď mohla zemřít. I kvůli maličkosti, jako je srážka s autem. Jak se cítila? Nevěděla. Věděla, že umírá, aniž by dostala vše, co kdy chtěla, jen ta myšlenka jí připadala odporná. Ale být bez Aerona by bylo čisté utrpení. Viděla tisíce, miliony lidí, jak umírají. Ani jedno z těchto úmrtí jí nikdy neovlivnilo, protože byla pouze součástí kruhu života. Každý začátek měl konec. Možná to je důvod, proč netruchlila pro Aerona. Byla by to jen další smrt v dlouhé řadě úmrtí, které by byla svědkem. Jenže Aerona znala. Velice důvěrně, políbila ho a ochutnala. Zažila s ním nekonečné potěšení. Spala v jeho náručí. On ji chránil. Mohl vlézt dovnitř rakve sám, ale neudělal to. Schoval ji tam, aby nepřišla k úhoně a o své bezpečí se nestaral. Z jakého důvodu byl ochoten zemřít pro ni? Proč? Opět platí, že neměla žádné iluze o tom, že ji miluje. Znovu si povzdechla a přejela mu něžně dlaní po hlavě. Jeho vlasy byly tak krátké, krátké hroty lechtaly její citlivou kůži. Měla by později přivolat Lysandera a zeptat se ho na důvod, proč navštívil Aerona. Nemohl by jí o tom lhát. A jestli to, co by jí řekl, bylo špatné a bránilo by jí to v budoucnosti s Aeronem, ona…co? Polkla.
„Neměli bychom ho nechávat v Gillyině bytě,“ řekl William najednou, vytrhl tak Olivii z jejích myšlenek. „Ne teď, když nepřítel krouží okolo jako naštvaná včela.“
„Za prvé, Aeron si musí co nejdříve lehnout a odpočívat. Za druhé, bude lepší, když bude daleko od nás,“ Paris si pohrával se zpětným zrcátkem, rozhlížel se na všechny strany a hledal nepřítele. „Lovci nemají ani ponětí-“
William plácl rukou na opěradlo mezi nimi. „Dovoluji si nesouhlasit, cukrouši. Věděli o Scarlet, a to jsme s ní ani nebyli nikdy v kontaktu. Kolikrát jsme se viděly s Gilly? Příliš mockrát. A teď, když je ve hře Rhea nemůžeme nechat Gilly nechráněnou. Kromě toho Aeron je nesmrtelný. Zvládne to. Takže znovu, nemůžeme ji tam nechat samotnou.“
„Do hajzlu, máš pravdu.“
„Já? Vždycky.“
„Vyzvedneme jí po cestě k Pevnosti.“
„Bude ve škole,“ řekl William a Paris zaklel, zprudka otočil auto do protisměru, až pneumatiky zasvištěly. Olivia si chtěla postěžovat. Chtěla Aerona co nejrychleji v bezpečí, ale muži měli pravdu. Gilly byla jen člověk a potřebuje ochranu.
„Do hajzlu,“ opakoval Paris. „Je v Internátní škole v Budapešti, a ta je až v Nagyově kampusu, myslím. Je to docela daleko, musíme sebou hodit.“
„Stojí to za to.“ Pokaždé, když William mluvil o dívce, jeho hlas zněžněl. Bohužel, pro něj byla příliš mladá. Byla mladá pro každého Lorda v Pevnosti. Pokud by Olivia varovala bojovníka, aby od ní držel ruce pryč, neuposlechl by jí. A rozhodně by se mu nelíbili její přesvědčovací metody. Zahrnovaly by nůž a malýigelitový sáček.
Že by bojovník chtěl mladou dívku?
„Pochybuji, že bude šťastná, až nás uvidí,“ řekl Paris.
„Mluv za sebe. Anya říká, že se do mě zamilovala,“ řekl hrdě William.
„Je to ještě dítě,“ připomněla mu Olivia. Bylo jí jedno, jestli byl považován za válečníka nebo ne, pokud si něco dovolí, vypůjčí si jeden z Aeronových nožů…
William se k ní otočil na svém sedadle, Scarlet v jeho náručí se ani nepohnula. Jeho rty byly zvednuty v nezbednémúsměvu. „Já vím, ale když přijde na mé zavolání, zjistíš, že na věku nezáleží. Nebo na pohlaví. Jsem prostě neodolatelný.“
„Jaké s ní máš úmysly?“
Obrátil oči v sloup. „Nemám s ní žádné úmysly. Mám rád, když jsem obdivován, a ona mě ráda obdivuje. To je všechno.“
„Dobře.“ Olivia neslyšela v jeho hlase lež. Jenže nechtěla riskovat Gillyino blaho. „Měla velice těžký život. Manžel její matky ... jí dělal různé věci,“ možná, že by neměla prozrazovat Gillyino tajemství, ale věděla, jak bolestivé vzpomínky ničily dívčino nitro.Možná by jí mohlo pomoci k uzdravení pár přátel, kteří ji podrží. „Řekla to své matce, ale ona jí odmítla věřit. Dokonce ji obvinila z toho, že chce zničit její nově nalezené štěstí a krásný život.“
„Víme o tom,“ řekl Paris jemně. „Řekla nám to Danika.“
„Já ne.“ William se otočil zpátky, ale ještě předtím zahlédla na jeho tváři naprosto neředěnou zuřivost. „Jak to víš ty?“
„Jednou mi byla přidělena do péče.“ Zbytek cesty proběhl v tíživém tichu. Nakonec dojeli na předměstí, domy okolo byly nádherné a příjemné na pohled. Husté zelené stromy obklopovaly plochu na jedné straně a stoupaly majestátně vzhůru po kopci.
Auto zastavilo na parkovišti, a Paris hodil po Williamovi pohledem. „Budu tam jen minutu. Pohlídej mi zavazadlo.“
Bez varování se William rychle pohnul a hodil Scarlet po Parisovi, už s ní nezacházel jemně, skončila mu v klíně. „Jen minutku. Ty Gilly děsíš a já nechci, aby byla vystrašená. Dnes ne.“
„Nechci strašit ženy. Těším je. Kromě toho, jsemuveden na seznamu lidí, kteří mohou vyzvedávat Gilly ze školy, ty ne.“
William obrátil oči v sloup, což byla jeho oblíbená reakce, a vystoupil z auta. „Líbí se mi, že mě nechceš zastavit. Viděl jsi moje oči? Jsou naprosto uchvacující. Stačí jediný ženský pohled a ocitnu se na jakémkoliv seznamu.“
„Přestaň se chvástat a pospěš si,“ řekla mu Olivia, právě když zabouchl dveře. S úsměvem jí zamával.
Pozorovala ho, jak pádí ke škole a jemně hladila Aeronovo čelo. Začal sebou cukat a nesrozumitelně mumlat. Jeho čelo bylo zmáčeno potem a jeho zuby se zarývaly do spodního rtu.
Nevěděla, co jiného dělat, a tak začala zpívat. Sladké písně o míru a zdraví. Po několika akordech se Aeron uklidnil a jeho sevření povolilo.
„Zatracení bohové,“ zašeptal Paris zlomeně.
Její hlas zakolísal, až úplně utichl, vzhlédla k němu. „Co? Co je špatně?“
Aeron sebou začal znovu házet.
„Nepřestávej,“ řekl Paris. „Je to nádherné. Moje uši jsou od teď na tobě závislé a já potřebuji víc.“
„Ach. Děkuji.“ Olivia se opět pustila do zpěvu. Venku viděla všechny druhy zvířat utíkající z lesa a blížící se k autu. Aeron se znovu uklidnil a ona se málem rozplakala radostí. Zemřela by pro něj? Její prst vystopoval jeden z jeho kosterních tetování na lícní kosti. Možná.






William stál v hlavní kanceláři školy, čekal na Gilly. Recepční už jí zavolala. Když řekl ženě, že je jeho jméno Paris Lord, poslala bez problému pro Gilly. Recepční byla malá a shrbená, v polovině třiceti let, s elegantním hnědým účesem a hnědýma očima. Obvykle by po ní vyjel. Ale dnes ne. Chtěl jen co nejrychleji dostat Gilly odsud. Líbila se mu a on nebude mít klid, dokud nebude v bezpečí. Netušil, že měla tak hrozný život a hluboce se za sebe styděl. Znal ženy velice dobře. Měl na to přijít na první pohled. Tak proč si neuvědomil, že byla Gilly zneužita?
Její matka byla zatracená kurva a ten její rádoby otčím! Dva lidé, kteří ji měli chránit.No, teď s ní byl on a ujistí se, že se něco takového nebude nikdy opakovat. Byl v pokušení si je najít a potrestat. Mohl si s jejich hlavami zahrát kuželky, nebo něco takového.
„Vy jste Gillyin otec?“ Zeptala se recepční. Opustila své místo u stolu a teď stála naproti němu u pultu.
Zatraceně. Neviděl ani neslyšel její pohyb. Byl příliš rozptýlený. „Bratr,“ odpověděl trochu podrážděně, že vypadal dost starý na to, aby mělsedmnáct-ti letou dceru. Možná to bylo kvůli tomu, že se mračil a tak mu vylezly vrásky, sakra!
„Ach. To je hezké.“ Usmála se a podala mu vizitku. „Kdybyste někdy chtěl prodiskutovat její prospěch, tady je moje číslo. Volejte kdykoliv.“
„Určitě budeme v kontaktu,“ nuceně se zašklebil.Zastrčil si papír do kapsy, ale věděl, že ho nevyžije. „Vzdělání je tak důležité.“
Zasmála se tomu a on se snažil nekrčit.Ženy. Byly požehnáním i prokletím. Sex miloval. Sex byl to, co potřeboval, po čem toužil. Sex s nesprávnou ženou ho dostal pod zámkem. Sex s bohyní, která ho navštívila ve vězení, ho odtamtud dostal, ale pak ho kvůli tomu vyhodili z nebes. Ale to nezastavilo jeho libido. Ve skutečnosti neexistovalo nic, co by ho mohlo zastavit. Dokonce i prokletí, visící mu nad hlavou. Jednoho dne ho bude pokoušet žena velké krásy a síly. Jednoho dne ho nějaká žena přiměje, aby ji milovat. Jednoho dne ho zotročí žena. A pak ho zabije. To mu bylo předpovězeno.Možná by bylo lepší, ale nepravděpodobné, aby se ženám vyhýbal a ušetřil si tak hrozbu smrti. Ale ani to by ho nezachránilo. Bylo to součástí jeho proroctví. A tak pokračoval ve své cestě rychleji a rychleji a čekal na bolestivou smrt. Jediný způsob, jak zastavit nejmenovanou ženu a zlomit kletbu, byl napsán v knize. V knize, kterou bylo téměř nemožné dešifrovat, takže musel ještě najít odpověď. Menší část jeho knihy měla v držení zatracená bohyně Anarchie a vracela mu pomalu stránku za stránkou. Nejraději by ji nenáviděl, ale na to Anyu příliš miloval.
Strávili spolu stovky let v Tartaru, byli sousedé. Její veselá povaha ho udržela při smyslech.
„Williame?“ zazněl náhle Gillyin zastřený hlas.
Otočil se na patě, stála na konci dlouhé chodby. Byla štíhlá, tmavé vlasy, tmavé oči, a další ...  a až moc dobře informovaná, než jak byl měl být někdo v jejím věku. To by měl být záchytný bod číslo jedna, pomyslel si.Možná, že to vycítil, ale nechtěl si to přiznat.
Měla na sobě džíny a tričko, tenisky, které měly sledovací zařízení ukryté v chodidlech, ne že by to věděla. Vlasy měla stažené do ohonu, žádný make-up na tváři.Nezdálo se, že by to vadilo chlapci vedle ní. Díval se na ni, jako hypnotizovaný. Ale když slyšel, jak říká Williamovo jméno, zamračil se. A když sledoval směr jejího pohledu a všiml si Williama, jeho zamračení se prohloubilo a zbledl.
Přítel? Nebo potenciální přítel?
Někdo to bude muset zastavit. Byla příliš mladá, příliš poznamenaná traumatickou minulostí. Potřebovala být sama. Dokud by jí nebylo nejméně čtyřicet.
„Hej, zvířátko,“ řekl William a naznačil jí, ať přijde blíž.
S úsměvem se vrhla vpřed a padla do jeho náruče. Pevně ji objal, poté se odtáhl, ale přidržoval si jí za ruce. Chtěl pro ni jen to nejlepší.
„Co tady děláš?“ Zeptala se.
Chlapec za nimi si odkašlal. Byl vysoký, dospíval, sahal Williamovi tak do půli hlavy, s hnědými vlasy a modrýma očima.
„Kdo jsi?“ Zeptal se William bez okolků.
„C-Corbin, pane.“
„Co je to za jméno Corbin Pane? A pokud někdy budeš chtít Gilly ublížit, přísahám bohům, že z tebe udělám krmení pro-“
Gilly plácla Williama přes rameno. „Nech toho. Cori je můj přítel a chtěl se jen ujistit, že jsem v pořádku.“
„No, to je obdivuhodné," řekl William a nepřátelsky zúžil pohled na chlapce. „Pokud ochrana byla jeho jediným cílem.“
Corbin si přitáhl límec košile. „Vy jste její ... přítel nebo tak něco?“
„Bratr,“ řekl William ve stejnou chvíli jako Gilly: „Ano.“
Jeho pohled se konečně prudce vrátil zpátky k ní a pozvedl obočí. Ano? Potřebovali si o tomto popovídat, potom. Možná později, ale určitě. Slyšet tato slova, mu rozbušilo srdce. Musel přijít na to, co to znamená.
„Tak proč jsi tady?“ Zeptala se znovu se začervenáním.
Nelíbilo se mu, že ji uvedl dorozpaků, ale už se s tím nedalo nic udělat. „Aeron je na tom špatně. Ve městě se vyskytly menší potíže a chceme tě mít v Pevnosti, kde budeš v bezpečí.“
„Aeron?“ Zeptal se Corbin.
„Další bratr,“ informoval ho William.
Chlapcovy oči se rozšířily. „Kolik jich vlastně máš?“
„Hodně,“ odpověděla Gilly s unaveným povzdechem. „Takže jdeme tam, Liame? Zůstaneš? Do Pevnosti?“
Liam. Její přezdívka pro něj. Líbilo se mu to. Vnímal to jako pohlazení. Ach ano. Oni si museli promluvit. K čertu s jeho neodolatelnou krásou. „Ano, budu tam. Tak pojďme domů, domácí mazlíčku. Aeron je v autě a potřebuje rychle lékařskou pomoc.“
Navzdory svému strachu z Lordů, popadla ho za ruku a vedla ho z budovy. „Zatím, Cori,“ zavolala přes rameno.
„Ahoj,“ zavolal chlapec.

William zahlédl Escalade, ale nemohl vidět dovnitř. Viděl ale neskutečně veliký počet jelenů, shromážděných okolo auta. Nicméně si moc dobře uvědomoval, že pokud nedostanou Aerona rychle do Pevnosti, anděl, navzdory její dobrotě, by mohl propuknut v horký kotel ženské zuřivosti. Viděl to v jejích očích, vířila v nich nezastavitelná vášeň jen čekající na výbuch. Uvědomoval si, že toho byla schopná, protože na rozdíl od jeho sladké Gilly, to číhalo v jejích očích. Aeron byl její všechno. V případě, že bojovník zemře, ani bohové nebudou schopni zastavit její řádění. 

15 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za překlad, uz se nemůžu dockat další části

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.36510. dubna 2016 12:45

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá kapitola,moc děkuji:-)Velmi zajímavý a spletitý příběh Olivie a Aerona.A ty zvířátka,jsem zvědavá proč ji najednou vyhledávají.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji mockrát za další kapitolku.

    OdpovědětVymazat