čtvrtek 24. března 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 15



Aeron stoupal vzduchem, Olivii svíral pevně v náručí. Paže měla rozevřené, vítr ji bičoval vlasy v každém směru a vháněl jí je do tváře. Každých pár vteřin si povzdechla a on si ji s úsměvem představoval s křídly. Létání jí muselo chybět.
„Bavíš se?“ Nemohl si pomoci, ale zeptal se jí. Neodpověděla. Byla potichu od té doby, co opustili Gillyin byt. Bylo mu jasné, že je stejně podrážděná, jako on. Neuspokojil ji, koneckonců, vzal ji na okraj rozkoše a pak se zastavil dřív, než mohla spadnout. Byl blázen. Proč by jinak přislíbil, že jí ukáže drsnou realitu života? Spíše dříve než později? Něco, co nemohl dělatpokaždé, když se na něj usmála. A sladce prosila. A dotkla se ho. Zatracený hlupák.

Její hněv ho rozrušil, lhal by sám sobě, kdyby si to nepřiznal, ale bylo to tak lepší. Pro oba dva. Kdyby se jí vzdal, mohla by se Legie vrátit. Lysander by zajistil Aeronovi a Legiiprominutí trestu, nebo se o to alespoň snažil. Aeron nechtěl žádné komplikace ve svém životě. Bylo by hezké mít Olivii ... , ale nemohlo mu na ní záležet. Nemohl mít Olivii a nemohl s ní strávit zbytek života. Ta samotná myšlenka byla paradoxní. Kdyby s ní zůstal, neměl by žádný život. Jen hrstku dnů. Najednou slyšel ...jeho obočí se ve zmatku pozvedlo ...byl to Vztek a... kňučel? Naslouchal víc napjatě. Drazí bohové, byl to démon. Protože nemohl mít Olivii? Oba v tom případě byli blázni. 

Když byli na dosah pevnosti, přistál na schodech a postavil ji na nohy, vedl ji dovnitř. V žádném případě ji už znovu neuloží v jeho ložnici. Je zřejmé, že nemohl být v blízkosti Olivie a postele, aniž by ztratil veškerý zdravý rozum.

„Pojď.“ Popadl ji za ruku a odtáhl ji do haly. Opět měla na sobě dlouhé bílé roucho. Roucho jí nepříjemně zakrývalo a skrývalo její hříšné křivky. Musel jí ho přinést, když se pro ni vracel, bylo totiž nezbytné pro jeho přežití. Ta žena byla pro jeho smysly až moc nebezpečná. Když vystoupila ze sprchy, vlhká a nahá a jasně toužící po něm,  málem zemřel na místě potěšením. A jediná věc, které by litoval, kdyby zemřel, byla, že už by jí znovu takhle neviděl. Její ňadra byla malá, ale pevná a její bradavky byly svůdně růžové. Její kůže byla jako načechraný mrak smíchaný se smetanou a posypaný ambrózií. A její čokoládové vlasy kroutící se do pasu… Je pro mě až moc dobrá,pomyslel si a zaťal pěst. Málem jí udělal, ale v čas se zastavil. Sténala a svíjela se kvůli němu, prosila ho o víc. Sakra, Vztek sténal, svíjel se a prosil o víc. Byl tak moc blízko, aby jí dal to, co chtěla, oběma. Pak se Olivia odtrhla, a on byl zklamaný a rozzlobený, nebyla to zrovna správná kombinace, ale musel to ustát. Přestoby ho to nemělo takzklamat, nebo přinutit cítit takový vztek. Měl by být šťastný, ale přistihl sám sebe se ptát, jestli její touha po něm ubývala. Chtěla, aby někdo jiný zaujal jeho místo? Někdo jako Paris nebo William, jejichž jména zmínila, když se sprchovala a rukama hladila své vlastní tělo. Znovu se přistihl, že toužil po tom, aby byla zcela mimo kontrolu, kvůli němu. Pevně se ho držela, nehty mu zatínala hluboko do zad a škrábala ho zuby na krku.

Co se to s ním děje?

„Slyšel jsi to?“  Zeptal se Olivia, vyhnala ho z jeho temných a smyslných úvah. Vytrhla mu ruku ze sevření, Vztek zavrčel, už nekňoural, ale opět protestoval. Zastavil se. 

Snažil se přesvědčit, že démonovi protesty nic neznamenají, ale nemohl tak učinit. Blázen. „Co jsem měl slyšet?“  Také se zastavil a poslouchal. Kromě pokračujícího protestu svého démona, neslyšel nic neobvyklého. Zamračený Aeron se na ní otočil. Když se na ní podíval, zrychlil se mu tlukot srdce. „Nic neslyším.“ 

„Ale ten hlas ...“ Otočila se v kruhu, pohledem sledovala předsíň. „Říkal mi, abych jednou rukou mnula tvé koule a druhou hladila tvůj penis.“ 

Bylo by možné, že slyšela jeho démona a – počkat. Co? „Ten hlas tě nabádal k tomu, abys mi tohle udělala?“ Nemohl to být Vztek. Démon by se nezmínil o ničem tak detailním. Bohužel.

„Ano.“

„Je to pokus, jak mě svést?“ Byla tak sladká a lahodná, když na sobě měla sporé oblečení, ptala se ho na nezbedné otázky, když vyšla z koupelny nahá. „Chceš-“ 

„Ne! Nelíbí se mi to!“ Přerušila ho. „Slyším slova, jejich myšlení, ale nepatří ke mně. Vím, že to nedává žádný smysl, ale nevím, jak jinak to popsat.“

Ozvaly se za ním kroky. Otočil se. Torin byl v polovině schodů, mířil dolů, naproti nim. Dnes měl na sobě černý rolák, černé rukavice a kalhoty, které sahaly až na zem, takže i když se posadil a nohavice se mu vytáhly kousek nahoru, díky vysokým ponožkám neodhalil ani kousek své kůže.

„Vynikající,“ Aeron slyšel Olivii šepot. „Mohla bych tě sníst.“

„Musíš přestat říkat takové věci, Olivie.“ Brousila si zuby na Torina a Aeron ji za to proklínal. Nedívala se na něj, sledovala Torina, jako by byl kus masa a ona byla vyhladovělá.

Moje, varoval ho Vztek. 

Aeron vystrčil na Torina bradu v náhlém podráždění. Ne že by mu záleželo na tom, kdo se Olivii jeví jako žádoucí. Bylo to, protože se vzdala nesmrtelnosti pro něj, chtěla mu poskytnout zábavu, chtěla ho přivítat uvnitř svého těla, neměla by být tak vrtkavá a toužit po někom jiném. 

„Cože?“ Zmatený Torin se zastavil v dolní části schodiště.

Aeron studoval svého přítele a snažil se ho vidět tak jako Olivia. Viděl bílé vlasy a černé obočí, hladké přirozené opálení kůže a dobře, dobře, možná ty pronikavé zelené oči byly atraktivní. A co víc, byl o palec menší než Aeron a nebyl tak svalnatý. 

„Nevšímej si mě,“ prosila Olivia s třesoucím se hlasem. „Prosím. Nevím, co se mnou je.“

Torin se snažil nesmát. „Jsem rád, že už ze mě nemáš strach.“ 

Aeron si přál, aby mohl říci totéž. „Pojďme, schůze začíná,“ vůbec u toho nevrčel, jasné?

„Příliš pozdě, obávám se.“ Torin se opřel jedním ramenem proti zábradlí, obraz klidného muže. Kromě toho ničemného lesku v očích. „Všichni odešli.“
„Co!“
„Nejsi jediný, kdo má velké zprávy. Lucien se přenesl do Říma, pro Sabina a ostatní. Dozvěděli se, že Galen uspěl ve svém nažení. Podařilo se mu připoutat Nedůvěru k jednomu ze svých vojáků. Přesněji k ženě.“
Aeron si zmučeně přejel rukou vlasy. Nedůvěra, jeho přítel Baden, byl nyní uvnitř Lovce?  Věděl, že se Galen o něco takového pokouší, ale to vědomí, že se mu to podařilo, ho naprosto ohromilo. To bylo nepřijatelné!
Potrestat, souhlasil Vztek.
Násilné obrázky se prohnaly přes jeho mysl, ale nebyl tím překvapen. Démon měl důvod k násilí, v posledních dnech byl hlasitější než obvykle. „Něco s tím musíme udělat, ale budeme muset postupovat opatrně. Dnes jsem se dozvěděl, že Rhea, manželka Kronuse, pomáhá Lovcům.“
Torin po jeho slovech zbledl. „Děláš si srandu, že jo?“
„Kéž by.“
Olivia sevřela Aeronovu ruku, propletla s ním prsty. Vztekho zcela opustil, takže byl Aeron jako plyšové kotě. Upřednostnil by raději Vztek. „Jestli je tu něco, co můžu udělat, abychpomohla, prosím, dejte mi vědět,“ řekla. „Dokonce za to nebudu chtít zaplatit.“
Její pokus, aby ho potěšila, byl ... uklidňující. Sakra! Nyní byl jako Vztek. Mazlivý a poddajný. A to se mu nelíbilo. Ale on ji měl rád. Více než by měl mít. Byl zvyklý na odbourávání svých emocí, jejich ignorování, aby se mohl soustředit na to, co je třeba udělat, ale ona to odmítla akceptovat. Nebrala nic jiného než jeho úplnou kapitulaci. Možná to byl důvod, proč ho realita udeřila tak tvrdě. Hovno. Bylo to ono. To je důvod, proč vždycky upřednostňovaljemné ženy. To nebylo dobré. Obával se silnější ženy. Jemné ženy nijak neohrožovaly místo, které obsahovalo všechny ty nepříjemné emoce. Silnější ženy by se mohly pokusit to místo zničit na kusy a nutit ho, aby zase pociťoval emoce.
„Co je?“ Zeptal se Torin, když nic dalšího neříkal.
„Nic,“ zalhal. V žádném případě by se mu nepřiznal k takové slabosti. „Tak se na to podíváme. Zpátky k Lovcům. Rhea je skrývá před námi, zatímco oni jsou ve městě.“
Torin zavrčel. „Nejdříve se dozvíme, že Galen vede Lovce. A teď, že jim pomáhá jeden z Titánů. Pokud existuje ještě víc překvapení, nechci to vědět.“
„Ve skutečnosti, Kronus-“
„Navštívil mě,“ vložil se do toho Torin, „Ale nezmínil nic z toho. Jen mi přikázal, aby naše zadky urychleně našly Scarlet. Tak prý najdeme i ostatní. Vyhrožoval nám obvyklou smrtí a zkázou, pokud se nám nepodaří ji najít. Dnes.“ Takže Král bohů nejdřív navštívil Aerona a pak Torina. Ale proč pro něj bylo tak důležité najít Scarlet? Aby ji Rhea nenašla jako první?
Olivia mu stiskla prsty, když se zaměřila na Torina. „Vypadá to, že vám mohu pomoci ve všem. Aeron chce, abych vám ukázala, kde Scarlet přebývá, a já souhlasila.“
Torin si ji prohlížel pozorněji. „Jo, Cameo se zmínila, že to budeš vědět.“
Když říkal jméno Cameo, jeho výraz změkl. Zajímavé. Takže to byla pravda, byli spolu zapleteni? Nemohli se dotýkat jeden druhého, takže kdyby byli milenci, museli by najít jiné způsoby, jak se potěšit. Aeron si nedokázal představit, že by se nemohl dotknout a ochutnat Olivii. Nemohl by -soustřeď se, jasné?
„Řekni mu to,“ řekl Olivii, přinutil se znovu soustředit na jejich problém.
Napřímila ramena a vychrlila ze sebe Scarletinu polohu. Až moc rychle.
„Dám všem vědět,“ řekl Torin, úleva mu odkapávala ze slov. Neptal se, jak toOlivia věděla, ani ji neobviňoval, že se je snaží obelstít. Nemohla lhát a tak jejím slovům důvěřoval.
„Ne. Neříkej jim, kde je,“ řekl Aeron. Zadíval se do nejbližšího okna. Závěsy byly zatažené, ale v rohu mezi dvěma panely pronikal do prostoru malý střípek slunečního světla. Tma by neměla nastat ještě několik hodin, což znamenalo, že Scarlet spala. „Řekni jim, aby se vrátili domů. Olivia a já se postaráme o Noční Můru. S Lovci v Buda, kteří mají artefakt, tady chci tolik válečníků,kolik je jen možné.“
„Hotovo. Je nějaký způsob, jak vás přesvědčit, abyste si sebou vzali jednoho nebo dva válečníky? Záloha je skvělá věc.“
„V tomto případě nikoho nepotřebujeme. Bude spát až do soumraku a bude to bez problémů. Správně, Olivie?“
Anděl neochotně přikývl. Zjevně se jí nelíbilo sdílet informace s někým jiným než s ním, ale udělala to.  Pro Aerona. Možná by ji mohl odpustit za její dřívější nestálost. Vztek ztichl, neměl žádné námitky proti myšlence odpuštění. To bylo něco, co démon nikdy před tím neudělal.
„Jo. Vím, že si nechtěl slyšet žádné další překvapení, ale mám ještě jedno o tvém kámoši Kronusovi,“ řekl Aeron. „Ukázalo se, že máme společného víc, než jen naší vzájemnou nechuť ke Galenovi.“
Torin se zamračil. „Tomu nerozumím.“
Jediným milosrdným způsobem, jak to udělat, bylo to říct rychle. „Je posedlý démonem chamtivosti.“
Za prvé, Torinovi spadla čelist. Pak se jeho oči rozšířily. Pak klopýtl zpátky, narazil do zdi a málem upadl. „Král Bohů, že je posedlý? Jak můžeš-"

„Lysander mě navštívil.“  Stejně jako on, Torin teď věděl, že andělé nemohli lhát. „Kronus byl zavřený v Tartaru v době, kdy jsme otevřeli krabici, tak to dává smysl.“
„Páni. Prostě wow.“
„Do hajzlu, byla moje první reakce.“
„Kdy tě Lysander navštívil?" Zeptala se Olivia. „Co ještě říkal? Zmínil se o mně? Vím, že se o mně zmínil,“ než Aeron stačil odpovědět, dodala: „A chceš mít sex, než odejdeme?“ Zavrtěla hlavou, jako by si nebyla jistá, že slyšela správně. „Zeptala jsem se tě právě, jestli se mnou chceš mít sex?“
Zeptala a jeho tělo na ni odpovídajícím způsobem reagovalo. Přikývl, protože si nevěřil promluvit nahlas. Hrůza, kterou slyšel v jejím hlase, nyní zaplavila i její rysy. „Ale já to neřekla. Myslím, že jsem to chtěla říct a chci to udělat, ale nebyla jsem to já. Ten hlas…“
Torin se chlípně usmál. „Takže jsi mluvila s Aeronem, nebo se mnou?“
„Se mnou,“ vyštěkl Aeron a ona řekla: „S Torinem, samozřejmě.“
„Cože?“ Zařval Aeron a Vztek se k němu přidal.
Moje!
Torin se zasmál, ten parchant. „Přál bych si to, anděli, ale zabil bych tě během potěšení.“
Po jeho prohlášení zrudla.
Aeron zaskřípal zuby. „Raději bys tomu hlasu měla říct, aby zavřel hubu.“ Mluvil někdo skrze ni? Lysander jistě měl potřebnou sílu, aby tak učinil, ale Aeron nevěřil, že by něco takového udělal.  Sabin to také dokázal, ale nebyl zde. Kdo by to jinak mohl udělat? Kronus? Rhea? Ale jaký důvod by k tomu měli?
Olivia se narovnala v ramenou, vystrčila bradu takovým způsobem, že věděl, co to znamená. Její tvrdohlavá stránka se znovu objevila a pohlédla na něj. „Možná to nebyl žádný jiný hlas. Možná, že jsem to byla já. Nejsi tak zábavný, jak jsem si myslela, že budeš. Ty ani nevíš, jak mi dát správný orgasmus.“
Torin znovu vyštěkl smíchy, a teď byla řada na Aeronovi, aby se ujal slova. „Mohl bych ti ho dát, kdybych chtěl.“
„Jo,“ řekla rozzlobeně. „Dokaž to.“
Ano!
Zavrčení vyskočilo z hlubin jeho krku, přistoupil k ní blíže a sklonil se. Dát jí orgasmus? Nebylo nic, co by chtěl víc. „Pokud nebudeš dost opatrná, udělám-“
„Aerone, Aerone,“ zavol známý hlas.
Aeron se prudce napřímil, jako by byl přistižen, že dělá něco, co by neměl. Ve skutečnosti byl přistižen. Legie se na něj dívala. Jak na ni mohl zapomenout? Na její bezpečí? Měl být tam venku a hledat ji, namísto toho reagoval na Oliviiny posměšky.
„Jdu do svého pokoje přivolat Kronuse, než zahájíte zápas v bahně,“ řekl Torin. „Možná, že se ukáže, možná, že ne. Pokud ano, budu se ho muset zeptat, proč jeho jméno není uvedeno na svitku. Dám vám vědět, jak pochodím. Uvidíme se později. Oh, a Olivie. Hodně štěstí s tím hlasem.“ Mrknul na ní, otočil se na podpatku a vykročil zpátky nahoru po schodech.
Chceš se dotýkat toho, co je moje? Zaplatíš za to-
Přestaň už s tím! Vyštěkl Aeron na svého démona. Nemůže tě slyšet. Nebo v to, alespoň doufal.
O vteřinu později Legie vpadla do jeho zorného pole, vystoupila z temného kouta, oči jí divoce rudě zářily. Zastavila se, když spatřila Aerona. Zasyčela, když uviděla Olivii, postupovala kupředu, dokud nestála před nimi. Byla udýchaná a zpocená.
Instinktivně si stoupl před Olivii. „Co se děje?“  Zeptal se, pocit viny ho nepříjemně tížil. Kdyby Olivii ublížila kvůli němu ...
„Všechno bude ... být ... lepší brrrzy...,“ v okamžiku, kdy poslední slova opustila její ústa, její kolena se podlomila a dopadla na podlahu.Aeron se natáhl a zachytil ji dřív, než tvrdě dopadla a jemně ji položil na zem. Byla tak drobná, její váhu sotva zaregistroval.
„Aerone,“ řekla s povzdechem úlevy, těsně předtím, než se zkroutila s bolestným zavrčením.
„Legie,“ řekl, jeho hlas byl protkán panikou. „Řekni mi co-"
Znovu zavrčela. Začala se kroutit v bolesti. Její tělo se zdálo být ... roste? Nemožné. Nebo by nemělo být. Zatímco se díval, ruce, nohy a trup se prodlužovaly. Její váha se dokonce zmírnila, krásná nazlátlá kůže jí zbarvila tělo. Brzy se z jejího bolestivého hekání stal nekonečný křik. S otevřenými ústy doširoka tak, ževiděl, jakse její zuby zmenšují, její rozeklaný jazyk se spojil dohromady. Blond vlasy jí vyrašily z hlavy a prsa se neuvěřitelně zvětšila.
„Co se to sakra děje?“
„Ona se stává ... člověkem,“ zašeptala Olivia. Její slova byla mnohem měkčí než jeho, přesto dokázal rozpoznat její šok a hrůzu. Nevěděl, co jiného dělat, proto Aeron vyskočil na nohy a spěchal za roh. Když dosáhl jedné z obytných místností, popadl deku přehozenou přes pohovku. Jeho mysl bojovala s tolika otázkami, nedokázal zpracovat co se děje. Legie. Člověk. Proč? Jak?
Přehodil přes její odhalenou postavu deku. Přestala růst a kroutit se, už nekřičela. Slzy jí v pruhách stékaly po tváři a její spodní ret se třásl.Dívala se na něj tmavýma očima, bez náznaku démoní červené. „Aerone,“ řekla s povzdechem. „Já ... tě ... tak ... ráda ... vidím.“
Už nezněla jako dítě, všechny náznaky jejího šišlání byly pryč. Ačkoli její slova byla váhavá, jako kdyby nevěděla, jak správně používat jazyk a zuby, zněla jako dospělá, její nový hlas byl bohatý a zastřený.Ohromený, přikrčil se vedle ní a uhladil jí vlasy z čela. „Řekni mi, jak se to stalo,“ řekl tak jemně, jak dokázal. Nechtěl ji vyděsit.
Natáhla se s roztřesenými prsty a pohladila konečky prstů jeho rty. „Tak krásný, je můj Aeron.“
Poprvé od chvíle, kdy se setkal s Legií,se chtěl odtáhnout z jejího objetí. Miloval ji, doopravdy, ale sklánět se nad její novou tváří, mu nyní připadalo ... špatné. V jejích očích už nebyla červená záře, ale smyslná touha. Drazí bohové.Byla to pastva pro oči, byla dokonce ještě hezčí než Olivia. Pleť jako med, oči jako skořice a rty rudé jako bobule. Její nos byl malý a obočí dokonale klenuté. Neměla jedinou chybu. Ale…Jeho krev se nebouřila touhou zvednout deku a nahlédnout pod ní, jen ta myšlenka mu připadala odporná. Raději by si vypíchnul oči. A zatímco si prohlížel tuto dívku, Vztek byl v klidu, nevznášel na ni žádný nárok.
„Existuje jen jeden způsob, jak se to mohlo stát,“ řekla Olivia a Aeronovi se sevřel žaludek. „Uzavřela smlouvu s Luciferem.“
Dohoda s Ďáblem? Proč? Měla k dispozici vše, po čem její srdce zatoužilo. „Je to pravda?“ A pokud ano, co to znamená pro ni? Pro něj? Co by mohlLucifer požadovat na oplátku?
Vztek vyskočil do pohybu, slídil tam a zpět uvnitř jeho hlavy. Neviděl žádné obrazy zaplavovat mu mysl, ale démon byl náhle neklidný, jako by se mu nelíbilo, co se děje.
Legie se podívala na Olivii. „Samozřejmě, že to není pravda .... To bych nikdy neudělala ... takovou opovrženíhodnou věc.“
„Lžeš,“ odpověděla Olivia. „Slyším lež v tvém hlase.“
Slyšel pravdu v Oliviině odpovědi. Jen nevěděl, komu věřit. Legii, kterou miloval. Nebo Olivii, po které toužil, ale nemohl ji mít. Legie se pomalu posadila a přikrývka jí spadla k pasu. Aeron se spěšně odvrátil, ale ne dřív, než zahlédl její perleťově zbarvené bradavky.Chtěl si vydrhnout své rohovky brusným papírem. To tenhle den nikdy neskončí?


Olivia sledovala, jak Legie natáhla jednu ruku, prohlédla si ji, pak natáhladruhou a zkoumala i ji, jak vypadá. Vzala svá ňadra do dlaní, sevřela bradavky a zalapala po dechu v úžasu.
„Jsem nádherná,“ řekla vzrušeně. Její slova vznikala plynulejipokaždé, když promluvila. Musí si zvyknout na nový jazyk. Její pohled se samolibě zvedl, setkala se s Oliviinýma očima. „Jsem tisíckrát hezčí než ty.“  Možná byla. Ne že by Olivia žárlila. Tedy ne moc. Co si o tom Aeron myslel?  Dával si pozor, aby se nedotkl Legie.
Polib mu krk ... olízej ho... a ať Legie vidí, že to děláš.
Olivia přestala dýchat. Bylo to tu znovu. Hlas. Pokušení. Od té doby, co ji Aeron odtáhl zpátky do pevnosti, ji mučil, nutil ji, aby dělala všelijaké věci-navržené tak, aby nalákaly Aerona do postele. Hladit jeho penis, žhavě pro něj tančit, i flirtovat s jeho kamarádem, aby byl šílený žárlivostí. To vše ji obtěžovalo. Ta touha pramenící z ní nebyla její. Ano, chtěla pohladit jeho penis, a ano, chtěla, se pro něj svlékat. O čemž svědčí fakt, že posledně k němu přistoupila nahá. A ano, dokonce měla ráda myšlenku na jeho žárlivost. Ale když ten hlas produkoval touhy, a nutil je dát najevo, skvrny temnoty byly ponechány na její duši. A ona je cítila. Jak to, že se to děje? Co se to děje?
Aeron si odkašlal, vytrhl ji takz myšlenek. „Najdeme ti nějaké šaty, Legie.“
„Líbí se mi, že jsem nahá,“ řekla s našpulenými rty.
„Fajn,“ stále se na ni nedíval, vztáhl ruku. „Podej mi ruku a vytáhnu tě nahoru.“ 
„Ne.“ Sledovala Olivii, napřímila se a objala Aerona okolo krku, přitiskla se do tvrdé linie jeho těla. „Chci, abys mě odnesl.“
Ušklíbl se, ale zvedl ji. „Dobře. Olivie, pojď s námi. Prosím.“ Nečekal na její odpověď a začal stoupat po schodech nahoru. V žádném případě by ho nenechala o samotě s démonem, který se stal člověkem, ale potěšilo ji, že jí požádal o společnost. V polovině cesty do jeho pokoje, uslyšela znovu hlas… Sáhni si. Natáhla ruku k jeho dokonalému pozadí, a když si uvědomila, co udělala, stáhla ji zpět. Zamračila se a nechala ruku klesnout, přitiskla si ji k boku, ale už bylo pozdě. Zasáhl ji další temný šepot.Co by se stalo, kdyby s ní zůstal sám?
Přestaň, vykřikla uvnitř svojí hlavy. Kdokoli jsi, prosím, přestaň.
Legie položila hlavu na Aeronovo rameno, zadívala se na Olivii a pohladila ho po mohutných zádech. „Tak silný,“ zavrněla. Olivia přimhouřila oči a cítila vztek v každé části svého těla.
Bude tvoje zkáza. Je tvůj. Dělej něco. To ty si zasloužíš Aerona, nikoliv Legie. Tak mu to dokaž. Dostaň se před něj, klesni na kolena, rozepni mu kalhoty a saj jeho penis.
Zakopla o vlastní nohy, vztek ji rychle opustil a zůstalo jen zoufalství. Co by se stalo, kdyby ji ten hlas ovládl? Uvažovala. S tímto nejnovějšímnaléháním, jí odpověď vklouzla na své místo. Měla by již být schopna rozlišit své vlastní touhy a emoce od toho hlasu. Co ten hlas říkal, že chce dělat. Zoufale.
Musela mu odolat. Nemohla dopustit, aby ji ovládl.
„Chci s tebou mluvit  v... soukromí,“ pokračovala Legie. Krátká pauza na konci se protáhla do smyslného zavrnění. „Pošli toho ošklivého anděla pryč.“
„Nech toho," vyštěkl. Pak klidněji dodal: „Musíš přestat.“
Nakonec se samolibost vytratila z jejích očí a podívala se na Aerona uslzeným pohledem. „Ty mě nemiluješ?“
„Samozřejmě, že ano, ale to neznamená, že ... Nemůžeme ... Sakra!“ Otočil se a odkráčel chodbou a prakticky vykopl dveře z pantů. Postavil Legii na nohy a vycouval z místnosti. „Vezmi si něco mého na sebe,“ nečekal na její odpověď a zavřel dveře, otočil se na Olivii. „Pověz mi o své dohodě s Luciferem.“
Klesni na kolena ...
„Ne!“ Jeden krok, dva, odtáhla se od něj.
„Olivie," řekl Aeron zamračeně. „Stůj.“
Polib ho,  ... někde, kdekoliv ...
Její pozornost klesla k jeho rtům a olízla si své vlastní. Jeden nevinný polibek. Bylo nutné, aby ho získala. Musí odolat ...
„Nech toho,“ vyštěkl znovu.
Polkla. „Čeho mám nechat?“ Za dveřmi slyšela Legiinovzteklé dupání, házela věci na podlahu a mumlala o „hloupých andělech.“
„Jedna z nich popírá mé velení, a obě se mě snaží svést.“
„Proč bych se tě měla snažitsvést? V posteli jsi k ničemu.“ Ve chvíli, kdy vypustila ta slova z úst, překvapeně vydechla a odmítavě si přikryla ruku přes ústa. Co se to děje? Ptala se v duchu.Slyšela smích ve své mysli a věděla, že za to může ten hlas.
Aeron se uraženě naježil. „K ničemu? Dal jsem ti tvůj první orgasmus poprvé, co jsme ... jen to poprvé, sakra!“
Její oči se rozšířily, když do ní udeřila realita. Hlas byl pro ně nebezpečím: už teď dostával to, co chtěl. Aeron měl sotva na vodítku svůj hněv a jen ta myšlenka, že by se rozhodl ukázat, jak moc ji dokáže potěšit, ji naprosto nadchla.
Mám mu odolat? Možná, že to není tak dobrý nápad.Opravdu? No, jestli je to ten případ, Aeron padne kvůli tomu hlasu, ty ne. Je to to, co chceš? Konečně. Racionální myšlení. Konečně se její mysl zbavila závoje temnoty a světlo se dralo dovnitř.
„Co budeme dělat s tvou malou démoní kamarádkou?“ Zeptala se ho a tím je vrátila k jedinému tématu, na kterém zrovna záleželo v tuto chvíli.
Aeron si strhaně protřel, unavený obličej dlaní. V poslední době to dělal často. „Nevím, co s ní.“
„Aby uzavřela dohodu takového rozsahu, musela by slíbit něco obrovského.“
„Jako co?“
Olivia pokrčila rameny. „Jen ona zná odpověď. No, a Lucifer, ale ručím za to, že on nám to neřekne.“
„Jak víš, že uzavřela smlouvu s Luciferem a ne s Hádesem? Ten taky uzavírá dohody, ne?“
„Ano, uzavírá dohody, ale Hádes je v současné době pod zámkem a je neschopný vytvářet jakékoliv dohody, takže se s ním nemusíme zabývat.“ Když Titáni unikliz nesmrtelného vězení a svrhli Řeky, před všemi těmi měsíci,Hádes byl zahrnut do jejich počtu. Lucifer ovšem ne. Někdo musel mít na starosti podsvětí, jak předpokládala. Dokonce i někdo tak hnusný jako Ďábel sám, tvůrce zla. Byl lepší volbou než ten šílený Hádes.
Otírej své nahé tělo o jeho…
„Dost!“ Jestli ji ten hlas bude ještě víc obtěžovat, chystá se mlátit hlavou o zeď tak dlouho, dokud neupadne do bezvědomí. Žádná další temnota se jí nevplížila do vědomí, bez ohledu na to, jak moc se jí líbí výsledky. „Nebudu to dělat, i když chci, takže buď ticho.“
Aeron vyhodil ruce do vzduchu, jako muž, který už se rozloučil s posledními zbytky trpělivosti. „Dělat co?“
„Na tom nesejde. Dokud nezjistíš, o čem Legie smlouvala, nevěřila bych jí. Mohla mu vyzradit vaše tajemství, nebo slíbila, že zabije jednoho z Lordů.“
Zavrtěl hlavou, náhle podrážděný. „To by neudělala. Ona mě miluje.“
Jeho víra v démona byla nesnesitelně dráždivá. Proč nemůže cítit, že být s Olivií je správné, s bývalým andělem, který nedokáže lhát? Proč se neustále snaží ji odstrčit?
Dveře ložnice se otevřely a Aeron zavrávoral. Legie ho zachytila s chraptivým smíchem. Rychle se napřímil a otočil. Měla na sobě jedno z jeho triček a pár starých tepláků, obě věci na ní vysely.
„Lepší?“ Zeptala se a otočila se na špičkách. „To je ... vše, co jsem dokázala najít. Ale víš ... co je legrační věc? I přesto ... vypadám dobře.“ V jejím hlase byla znovu smyslnost a hravost.
Olivia od ní o krok ustoupila, zatnula ruce v pěst, srdce jíneovladatelně bušilo.
„Olivia a já musímejít do města. Zůstaň tady. A tentokrát to myslím vážně. Nikam nechoď. Musím s tebou mluvit, až se vrátím.“
Její úsměv sirény rychle zmizel. „Co! Ne. K čertu, ne. Jdu ... s tebou.“
„Zůstaneš tady a už se o tom nebudeme dohadovat.“
Byla viditelně naštvaná, když dupla nohou. „Proč jsi ... odcházíš s tím ošklivým andělem?“
Nejsem ošklivá!
„Musím jít,“ bylo vše co Aeron řekl.
Legie zasyčela a obrátila svůj pohled na Olivii, která stále pozorovala Aerona a jeho rekce na démonku. Legie se na ni dívala s nenávistí, jakou nikdy dřív neviděla. „Dotkni se ho a budu tě ... zabít. Rozumíš…mi?“ Čím víc intenzivní bylaemoce, která ji zmítala, tím větší potíže jí dělalo mluvit, jak se zdálo.
„Neublížíš jí,“ bez jediného varování Aeron ovinul pevně své paže okolo Oliviina pasu a pevně ji k sobě přitiskl. „Už žádné další hrozby. Rozumíš? Nebudu to tolerovat.“
Legie stiskala rty a na okamžik zavládlo ticho. Pak se usmála. Nuceně, a až příliš sladce. „Chápu… co říkáš Aerone. Miluji tě a ... chci jen, abys byl šťastný.“
Lež. Olivia ji slyšela za démonovým sladkým hlasem.Nešlo o vyznání lásky, to bylo pravdivé, ale o slib, který Aeronovi  dala ohledně Olivie.  Bude se muset mít na pozoru, neboť viděla démony při práci a z první ruky věděla, jak zákeřní byli, kolik toho dokázali zničit a jak se jim to líbilo.
„Zkus to,“ řekla, a jestli výzva přišla od ní nebo od záhadného hlasu, nevěděla. V tuto chvíli se o to nestarala. „Protože mám v plánu udělat mnohem více, než se ho jen dotknout.“ A to byla pravda.
Aeron se otočil, přitiskl ji na místě svým pohledem. Jeho panenky se rozšířily, stejně jako dřív, když ji tak vášnivě líbal u Gilly doma, jeho hruď se zrychleně pohybovala nahoru a dolů jak se snažil popadnout dech. „Už. Toho. Nech. Ani. Jedno. Další. Slovo,“ vztekle procedil.
Polib ho ...
Pro jednou se tomu nebránila. Temnota jí napadla mysl, a ona uzavřela vzdálenost mezi nimi, stoupla si na špičky a přitiskla své rty na jeho. Legie potřebovala vědět, že Olivia byla stejně odhodlaná jako ona, aby získala tohoto muže.Chtěla ho za každou cenu.
Její jazyk se vtlačil dovnitř jeho úst, ale jen na chvíli. Jenom aby ho ochutnala. Aeron otevřel ústa, jasně dychtící po dalším polibku, což ji překvapilo a zvýšilo její touhu po něm. Ale donutila se  narovnat a poodstoupit od něj pryč.

„No tak, Aerone,“ řekla. „Máme něco na práci. Společně.“ Neohlédla se na ně, dělala, že je jí jedno, jestli bude Aeron nadávat Legii a odvrátila se od nich, vykročila pryč, jako by neměla strach, co přinese dalších pár hodin. 

16 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za další napínavou kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :) ty dvaja ma privadzaju k sialenstvu asi ako aj seba navzajom :D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Děvčata, moc a moc vám děkuji za další skvělou kapitolu. Přeji klidné a veselé Velikonoce.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za krásný překlad,nemohu se dočkat dalších kapitol...

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za krásný překlad,nemohu se dočkat dalších kapitol...

    OdpovědětVymazat