úterý 8. března 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 14



Strider dopadl na zem, když kulka prosvištěla kolem jeho ramen.
„Promiň,“ zamumlala Gwen s úšklebkem. Její rudé vlasy byly stažené do ohonu a její stříbrno-zlaté oči zářily. „Mám potíže usměrnit svou temnou stránku,“ její Harpii. „Tak jsem myslela, že je lepší, když budu nosit zbraň.“ Zbraň, se kterou ještě nikdy nepracovala.
Sakra, to bylo až moc blízko. Téměř byl vyřazen z bitvy přátelským ohněm. Věci by ve skutečnosti mohly být dost špatné. Kdyby ho udeřila, démon by to viděl jako výzvu. Gwen by vyhrála a on by se svíjel na zemi několik dní, prohrál by s bolestí. Před několika dny ztratil Lovce, protože Gwen a Sabin nechali uniknout jejího otce, stále se jim to snažil odpustit. Následky selhání v jeho mysli neustále živě plály a on netoužil po tom si to zopakovat.

 „Jen měj prst na spoušti a zbytečně nestřílej,“ řekl jí. „Nevíme, kam se Lovci schovali a oni nevědí, kde jsme my. Výstřely by je mohly upozornit na naši polohu.“ 
„Hotovo.“
Strider zavrtěl hlavou a narovnal se. Rozhlédl se kolem sebe. Svěží, silné stromy ho obklopovaly, a většina ostatních, kteří s ním byli v chrámu stejně jako on, byli odvedeni do… tak kde do pekla byli? Věděl, že jsou v blízkosti vody, jako předtím. Mohl slyšet opojný klid moře opodál, zlatý písek mu zatančil okolo nohou a přitiskl se mu na kůži. Amun a Maddox v současné době prozkoumávali oblast a hledali známky nepřítele.
Očividně nápad Nevyřčených, neboli jejich „dar“, byl přenést je na tajné místo společně se šestnácti ozbrojenými Lovci. Byli zde přibližně čtyřiadvacet hodin a vydrželi jednou honičku doprovázenou palbou, pokusem dostat se pryč a teď tohle. Čekání. Hledání. Bylo to jako boxerský zápas a Striderovi se líbilo přihlížet, jako v televizi: Lordi v jednom rohu a Lovci v tom druhém. Takže začne vyšilovat, až zazvoní zvon. Brzy, až se sem dostanou. Jeho telefon zazvonil, upozornil ho tak na úspěch.
„Ano!“ Řekl a vrazil do stromu vzrušením. „Moje zpráva konečně dorazila k Lucienovi.“ Čtyřiadvacet hodin se snažil kontaktovat své přátele v Buda, ale bez úspěchu. Buď mocné bytosti odmítly povolit, aby jim dali vědět, nebo byly telefonní věže daleko od sebe. Musel Lucienovi dát vědět, aby jim poslal další zbraně a munici. Toto místo neopustí, dokud nebude chycen každý ze šestnácti Lovců. Nebo mrtvý. Nebyl vybíravý.
Když se mu konečně podařilo zprávu odeslat, znamenalo to, že jim Nevyřčení dali volnou ruku v boji?
Jen o několik vteřin později jeho telefon opět zapípal. Podíval se na obrazovku. Zpráva od Luciena. Snažím se k vám přenést, ale něco mě blokuje.
Sakra. Zaťal ruce v pěst. Něco ho blokovalo.
Předal špatné zprávy ostatním, roztroušeným kolem něj, a oni zasténali.
„Budeme v pořádku,“ řekl Sabin. „Když nic jiného, může přes ně Gwen projít jako nůž přes hedvábí.“
Strider věděl, že to tvrzení nebylo přehnané vychloubání vyšinutého manžela, ale pravda. Když ji její temná strana ovládla, Gwen by dokázala sama znehybnit nesmrtelnou armádu. Lidé by pro ni byli jen hračkou.
„Jen, když se moje Harpyje rozhodne ukázat,“ zabručela. „Počkejte. Ne jenom to.Ukáže se. Přivolám jí.“ Když přišlo na Sabina, udělala by cokoliv, aby ho chránila. Tuto skutečnost všichni v tomto malém táboře důvěrně znali, její Harpyje kvůli tomu párkrát vytasila drápy, když Sabin trénoval s ostatními.
Neboj se, napsal, vrátil svou pozornost k telefonu. Zvládáme to.
Dobrou zprávou je, že Galen je tady v Buda, a ne se svými lidmi.
Zvládnete to?
Budeme v pořádku. Ale měl bych tě varovat, že ten bastard nějak dostal do rukou plášť. Mohl by být v pevnosti, a my bychom se to nikdy nedozvěděli.
Do prdele! To bylo horší a horší. Galen měl v rukou mocný artefakt. Hned jak toto bude u konce, Strider udělá, co bude v jeho silách a pokusí se mu ho ukrást. Mezitím byla řada na něm, aby se činil. Vypadalo to, že Naděje byl pilný chlapec.
Měl bych tě varovat, že se Galenovi podařilo sloučit démona Nedůvěry s jedním z jeho vojáků. Se ženou. Myslíme si, že teď půjde po krvi.
Zpočátku Lucien neodpověděl. Pravděpodobně bojoval s proudem stejně tak jako Strider a ostatní. Nedůvěra, Baden, jeden z nich, byl teď v rukou nepřítele.
Znamenalo to tedy, že Galen už nepotřeboval Pandořinu skříňku? uvažoval. Mohl shromáždit všechny démony najednou, aniž by je musel hledat. Tak jo, nejspíš.
A konečně, přišla nová zpráva. To je špatné. Opravdu špatné. A myslím, že to bude ještě horší. Aeron nás svolal na schůzi. Něco venku našel. Řeknu ti víc, až se to dozvím. Mezitím, buďte opatrní.
Vy taky.
Zapraskala větvička. Každý ztuhl, polovina okamžitě vytáhla zbraně a zamířila ve směru hluku. Druhá polovina zamířila na opačnou stranu, kdyby náhodou. Amun a Maddox prošli křovím a všichni se uvolnili. Amun za sebou táhl člověka v bezvědomí. Jeho výraz byl ponurý, hodil nehybné tělo na zem do středu tábora.
Když Maddox vytáhl svázaného muže nahoru, Amun popsal, co se dozvěděli. Strider vždycky obdivoval Amunovu schopnost absorbovat vzpomínky. Jistě, zanechalo ho to se všemi těmi hlasy v jeho hlavě, ale zdálo se mu to jako malá cena, kterou zaplatí za to, že pozná myšlenky ostatních. Když vzal novou úrodu vzpomínek, Strider věděl, že mu chvíli potrvá, než zase promluví.
„Lovci se utábořili asi míli na sever od nás, a ten chlápek byl na stráži. Jejich plánem je počkat, abychom na ně zaútočili na jejich vlastní půdě, kde nás můžou lépe zranit, zatímco se ostatní schovají,“ tlumočil Amunova slova Sabin. Pak se bez humoru rozesmál. „Všichni jsme viděli, jak se Nedůvěra spojil s tou ženou. Nebudou se nás snažit nezranit. Budou chtít naše hlavy.“
„Mám ještě lepší zprávu,“ řekl Strider a vytáhl svůj telefon z kapsy. „Galen je zpět v Budapešti a má plášť neviditelnosti.“
Na několik dlouhých vteřinzavládlo ticho. Pak ucítil vibrace svého hněvu. Uslyšel jejich mumlání a nadávky.
„Samozřejmě, nemůžeme tady zůstat o mnoho déle, ale stejně tak nemůžeme nechat tyto muže jen tak jít. Maddox nás může vést k jejich táboru, a budeme proti nim bojovat na jejich území tak, jak chtěli,“ Sabin zaťal ruce v pěst. „A nebudou se jim líbit výsledky. Neukážeme žádné slitování. Nebereme žádné vězně.“
Když se šeptem dohodli, Strider všem naznačil, aby se zvedli. Kane a Reyes vytáhli nože. On a Gwen měli zbraně. Ne, ne, ne. Přešel malou vzdálenost a postavil se před ní a vytrhl jí upravený Sig Sauer z prstů.„Vezmu to,“ řekl.

„Dobře.“ Rozpačitě se usmála a zamávala mu drápy. „Bez ní stejně způsobím víc škody.“


„To my všichni.“


Sabin ji pevně objal. „Pomůžu ti přivolattvou Harpyji a Maddox nás nasměruje. Maddoxi?“


Maddox postoupil do středu skupiny a poklekl do písku. Nakreslil zdeformovaný kruh. „Jsme na jiném ostrově. Jsme tady, a oni tady.“ Konečky jeho prstů tančily přes zlatá zrna.

„Nevyřčení jim museli dát opevnění, protože jsem zjistil, že jsou tam ocelové pasti tady, tady a tady,“ řekl Amun. Opět platí, že Sabin to přeložil pro Maddoxe a Reyese,jelikož strávil s tichým bojovníkem posledních několik tisíc let. „Spí tam,“ řekl a ukázal na nehybného Lovce. „Hlídkoval po obvodu jejich tábora společně se třemi dalšími.“

„Kdybychom se rozdělili, můžeme je obklopit a nahnat dovnitř, jeden z nás vyřadí zbytek stráží, ostatní nebudou vědět, co se děje a skryjí se,“ Strider by si nepřál nic víc, snad jen to, aby je mohl odstřelovat jednoho po druhém, sám, ale na to nebyl čas.


„Výborně,“ řekl Sabin s kývnutím. Nastínil, kdo by měl jít kam.

 „Je mi jedno, jestli budete muset lézt po břiše. Nenechte se zahlédnout. Oni nás čekají, jak řekl Sabin. Takže čím větším překvapení se nám podaří být, tím větší je naše šance na úspěch. A jakmile začneme špehovat jejich tábor, nehýbejte se, dokud neuslyšíte signál. Chci, abys na ně nejdřív vypustil svého démona, než zaútočíme.“ Pochybnost mohla přimět i nejodvážnější bojovníky, aby si cucali palec jak malé děti a chtěli maminku. „Přesuňte se tak rychle, jak je to možné. Pojďme je dostat dříve, než si uvědomí, že jsme již odstranili jednoho z jejich vlastních. Pokud se tak ještě nestalo.“

S úsměvem Strider zasalutoval a byl pryč. Z větší části miloval tuto část svého života. Miloval výzvu bitvy, miloval nával vítězství. Adrenalin se mu vždy ve vysoké rychlosti valil přes žíly, dělal jej silnějším. Jako nyní. Vyhnul se větvím a přeskočil kameny, po celou dobu byl sloučen se stíny.


Potřebovat triumf, jeho démon zakňučel.


Někteří Lordi slyšeli své démony jasně; někteří prostě cítili touhy své druhé poloviny. Striderslyšel jen jeho předení po bitvě. Možná to bylo proto, když porážka byla nejsilnější, a nejvíce znepokojující.


Dám ti jeden, slib.


Jistě?


Proč pochybuješ, démone? Jo, jsem si jistý.

Čekal, až bude slunce koukat přes koruny stromů a rozlije sena zem jako reflektor. Ze zvyku se otočil a opět se setkal se stíny. Je smutné, že to nebyl jeden z Lovců běžící na stráž. A konečně dosáhl svého cíle a zpomalil. Dával si pozor, aby se nic nedostalo pod jeho boty a neupozornilo tak na jeho přítomnost. Potom uslyšel šumění neznámých hlasů, skrčil se a krok za krokem se blížil cestou ke keřům hraničících s táborem Lovců.Jediné, co viděl, byla stěna skály, ale byly tam rozdíly mezi několik z těch skal, vykukovaly z nich pušky. Pak uslyšel šepot.


„Rick se ještě nevrátil.“


„Je to jen pět minut.“


„Možná, že se ztratil.“


„Prosím tě. Lordi z Podsvětí jsou venku. Rick už je mrtvý.“


„Jo, to máš pravdu. Já vím, že je. Nemají morálku, žádné svědomí, takže zabití nevinného člověka by je nevyvedlo z míry. Ale sakra, opravdu jsem ho měl rád.“


Nevinný? Prosím tě.


„Neměli bychom tu čekat, až přijdou k nám. Měli bychom na ně zaútočit. Je zřejmé, že máme Boha nebo dva na naší straně. Náš úkryt se objevil jen tak z ničeho nic. Naše zbraně a pasti taky. Proč bychom sem jinak byli přivedeni s Lordy, kdybychom je neměli konečně zničit?“


Dobrá otázka. Tito Lovci měli být darem, a přesto byli ozbrojeni a chráněni. Anebo bitva byla dar. Nejspíš z toho neměli mít užitek Lordi, ale Nevyřčení. Možná, že si užívali pozorování krveprolití.


Jeden člověk musel vstát, protože najednou Strider viděl temeno jeho hlavy. „Zavři kurva hubu, vy všichni. Máme co do činění s démony, morem našich životů. Musíme zůstat v pohotovosti.“ Fanatici, pomyslel si Strider s odporem. Chtěli někoho, kdo nese vinu za jejich problémy. Pochopitelné, usoudil, ale špatné. Lidé mají svobodnou vůli. Svobodná vůle byla zdrojem jejich potíží, velice často. Rozhodovali se, co budou jíst, kolik toho vypijí a s kým budou spát. Rozhodovali se, jestli budou vyrábět drogy nebo pomůžou u dopravní nehody.

„Co když, co když jsou příliš silní a my tady umřeme?“

„Chtějí se pomstít za to, co jsme udělali Lži, vím to. Chystají se nám odříznout ruce, tak jako jsme to udělali my jemu.“


Strider bojoval s úsměvem. Pochybnost dělala svou práci dobře.Každou chvíli by měl Sabin dát pokyn k útoku.


Ding, ding.


A tak zazněl poslední startovní zvon. Strider vyskočil na nohy, tasil zbraně. Zamířil na mezery mezi kameny a stiskl spouště současně. Pop, pop.

Ozvaly se výkřiky. Koutkem oka zahlédl, jak se Reyes řítí zpoza kmene stromu, sprintovalkupředu a šplhal po zdi a při tom házel noži podél cesty. Ozvaly se další výkřiky. Maddox taky sprintoval kupředu, skočil přes zeď jediným skokem a vzápětí se ozvala střelba. Maddox nenosil pistoli, uvědomil si Strider, žaludek se mu stáhl. Byl cílem, používal své tělo jako rozptýlení. Sabin se k němu rychle připojil. Kane se pokoušel udělat to samé, ale kulka se nějak odrazila a zasáhla ho do ramene. Dlouze a nahlas zaklel.Jak Strider běžel kolem zaoblené zdi, museli se zbavit zbraní. Pak vzduchem zavanul sladce vonící citrónový vítr a Strider se uklidnil. Gwen, pomyslel si. A opravdu si všiml rozmazaných rudých vlasů, když vyrazila podél zdi a vyskočila dovnitř kruhu. Sabin očividně uspěl. Strider ji opatrně následoval na patách, zůstával na okraji nejvyšší římsy, zbraň připravenou, jen pro případ. 
Nemusel se ale obtěžovat. Harpyje vyjekla, drápy trhaly, ostré zuby žvýkaly. Muži křičeli a padali k zemi. Pár se jich snažilo utéct, vyškrábat se přes skály. Jenže se daleko nedostali. Tak rychle, jak drobná křídla na jejích zádech umožnila,se přesunula a snadno je chytila za krk. 


Podmanili si nepřítele.

Ano. Ano!  Zpívalo Vítězství v jeho hlavě.


Příliš snadné, pomyslel si. Ani se nezapotil. Ne že by si stěžoval. Moc. Čím těžšího vítězství bylo dosáhnuto, tím líp se pak cítil. V případě, že vítězství bylo dost sladké, jeho démon se svíjel v radosti celé dny. Zatraceně, bylo to lepší než sex. Lepší než cokoli jiného, ​​opravdu. Takovou věc zažil dvakrát, ale toužil po ní, jako by to byla jeho droga.


Reyes a Maddox krváceli, když se objevili, odkopávali zbraně od mrtvých Lovců. Několik stop od něj, mimo uzavřený prostor,uslyšel Strider křupání skal a větviček na zemi. Otočil se, pistole připravené. Uklidnil se, když viděl, že se Kane usadil proti kmenu stromu, a snažil se vydolovat kulku z ramene. Katastrofa si musel pomoci sám od podobných katastrof tisíckrát předtím, takže věděl, jak na to. Vedle něj byl Amun, svíjel se bolestí. Ten velký chlap se neměl připojit k bitvě. Měl jasně zůstat na vedlejší koleji, protože ukradl od jednoho z Lovců vzpomínky a bylo pro něj náročné v takovém stavu udržet pozornost.


„Gwen,“ zavolal Sabin.

Opět se Striderova pozornost obrátila jinam. Lapající po dechu,byla Gwen přitlačena na skalách. Krev jí potřísnila obličej a ruce. Všichni válečníci od ní odstoupili. Všichni, až na Sabina. Byl jediný,kdo ji dokázal uklidnit, když velení převzala její temná stránka. Když se Sabin přiblížil, Strider se připojil k ostatním, kteří ohledávali padlé Lovce. Většina z nich byla mrtvá. Pár jich bolestivě sténalo. Rychle zamířil a vypálil, aby ukončil jejich utrpení. S výjimkou jednoho. Ustrašeně se před ním krčil. Něco na tom muži bylo... ne dítěti. Něco na něm způsobilo, že se zastavil a prohlížel si chlapce. Ta pauza u něj vyvolala soucit.


Ten kluk se na něj podíval skrz slzavé očima a on si uvědomil, kdo byl a zamračil se.  „Bastarde,“ vyplivl krev z úst. „Nemyslete si, že to je konec. Povstanu z hrobu, pokud to bude potřeba. Zničím vás.“ Taková nenávist. Zdálo se mu to tak špatné u někoho tak mladého. Ten chlapec nemohlmít více než dvacet let a měl tmavé vlasy a oči, připomínal mu Reyese, když žili v nebi. Byl pořezaný po celém obličeji, měl díru v levém rameni a další přímo v břiše, hodně krvácel. Rozhodli se, že pozabíjejí tyto Lovce a nebudou brát žádné zajatce, ale Strider tohoto rozhodnutí náhle litoval. Což nedávalo žádný smysl. V případě, že by toho dítě bylo schopné,bez zaváhání by Stridera vykuchalo. Jeho síla tváří v tvář porážce byla obdivuhodná. 
S povzdechem si Strider sundal tričko, roztrhl látku na dva kusy a použil je na zavázání klukova ramene.


„Co to sakra děláš?“ zeptal se kluk na zemi.

„Zachraňuju tvůj život.“


„Když jste se ho pokusili ukončit? Ne. K čertu, ne. Já nechci být zachráněn démonem.“ Pokusil se utéct pryč, ale byl příliš slabý a roztřesený, aby se pohnul o několik palců.


„Škoda.“ Strider použil druhý pás, aby mohl lépe vyvíjet tlak na břicho. „Nikdy jsem nedal Lovcům, co chtějí.“


Na chvíli chlapec zaváhal. Pak slabě zašeptal: „To nic nezmění.“


„Dobře. Nechtěl bych, abys dostal jiný nápad.“


Nakonec se dítě vzdalo a jen tam leželo, když ho Strider obvazoval. Což bylo dobře. Démon začal pohlížetna jejich interakci jako na výzvu. „Tak co budeme dělat, abychom ukončili naši vzájemnou nenávist?“¨


Prudce otevřel oči. „Jako bys to nevěděl,“ zavrčel v odpovědi.


Strider obrátil oči v sloup. „Cokoli, vole. Jen abys věděl, nemůžeme být všude najednou, a máme dost problémů s našimi vlastními životy. Neexistuje způsob, jak bychom mohli udělat to, co ty tak miluješ.“


„Mé jméno není vole, kreténe.“

Bylo od něj hezké, jak vše ignoroval. „No, myslel jsem, že by bylo lepší říkat ti tak, než Bolístko.“

„Jdi do pekla.“

„Byl jsem tam, víš?“ 

Kluk si přejel jazykem přes zuby. „Dobře. Chceš znát jméno muže, který vás jednoho dne zničí? Je to Dominic. Jmenuji se Dominic.“ 

„Vlastně, nevzpomínám si, že bych se tě ptal na tvé jméno. Je mi to opravdu jedno,“ řekl Strider a byla to pravda. „Teď, když jsem ti zachránil prdel, můžeš za mě doručit zprávu. Řekni Galenovi, že víme o té dívce. Démonovi, který posedl dívku, pokud bude potřebovat další vysvětlení.“

Dominic ještě víc zbledl. „Já nevím ... o čem to mluvíte ... o.“ Ztratil příliš krve a lapal, po dechu.

Několik stínů náhle přeběhlo přes ležícího člověka, a Strider vzhlédl. Většina ostatních se přemístila k nim a pozorovala, co se děje. Ani jeden sinestěžoval na jeho neposlušnost. Jeho soucit s chlapcem ho štval, ale nikdo neprotestoval. 

Vrátil svou pozornost k chlapci. „A udělej mi laskavost,“ řekl a dokončil svou práci. „Až se dostaneš zpět na místo, do díry odkud vylézáte, běž se podívat na svého vůdce. Znám ho a vím proč má svá křídla. Tvrdí, že je pravý anděl. Ale víš co? Je to démon a je stejně posedlý jako my. Jeho démonem je Naděje. Proč si myslíš, že se cítíte tak skvěle, optimisticky pokaždé, když se ocitnete v jeho přítomnosti? Proč pak cítíš drtivé zklamání, když zmizí? To je to, co dělá, víš? Jste zdrojem jeho síly. Povznáší na krátko lidskou mysl a pak ji stáhne dolů.“


„Ne. Ne ... lžeš ...“ Dominicova víčka prudce mrkala. Zavřel oči. Tentokrát je však neotevřel. Viděl napětí a bolest v jeho mladé tváři a prohlubně tvořící se v jeho tvářích. Potřeboval transfuzi, ale neměli sebou žádné lékařské vybavení. 

„Napište Lucienovi a řekněte mu, aby se pokusil znova přenést, hned.“ Strider sevřel ruku. Nechtěl toho blbce nechat zemřít. Ne po vší té tvrdé práci. 

Uslyšel ťukání do klávesy telefonu, když Gwen udělala, co řekl. O pár vteřin později, řekla: „Ano! Dokázal to. Je v chrámu a bude sledovat naše aury.“ 

Lucien se mohl přenášet, kam chtěl, po celém světě.Ale nedokázal odhadnout kam, když někoho stopoval. Musel následovat stezky energie, aury, kterou jeho cíl zanechal v duchovní rovině.

Strider uchopil chlapcův obličej a zatřásl s ním. „Otevři oči, Dominiku.“

Uplynul okamžik. Nic. Znovu jím zatřásl. Dominic zasténal.

„Otevři. Své. Oči.“ Ujistil se, že chlapec postřehl dostatek zuřivosti a hrozby v jeho tónu, dokázal by jím probudit i mrtvého. Dominic mu hrozil, že povstane z vlastního hrobu. Nebyl čas na to, aby jim to dokazoval.



Oči chlapce se konečně otevřely. „Co chceš?“  Zněla omámená odpověď. Dýchal více namáhavě s krátkými přestávkami.  

„Hned jak sem dorazí jeden z našich mužů, vezme tě do nemocnice. Budeš žít. A předáš zprávu, kterou  jsem ti dal. Jo? Chceš znát jméno člověka, který tě zachránil? Je to Strider. Také bych považoval za osobní laskavost, kdyby se Galen dozvěděl, že po něm jdu.“ A stejně jako Galen, Strider neukáže žádné slitování. Galen udělal chybu, když spároval Nedůvěru s jedním ze svých vojáků, protože teď, Strider mohl zabít Galena. A mohl svázat Naději s někým jiným. 

Vítězství se radostně zasmálo.Hra začíná.

Ano,pomyslel si Strider ponuře. Hra začíná.

16 komentářů:

  1. Ďakujem krásne za pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Moc a moc děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujeeeem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další kapitolu :) i když já teď vůbec nestíhám číst :(

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za další skvělou kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad, je to nějaké divne s tím klukem, bude za tím asi něco víc....

    OdpovědětVymazat