úterý 2. února 2016

Velký zlý vlk - Kapitola 8 1/2



Candice spala zase celé dopoledne – tentokrát ale stulená vedle Justinova těla. A probudila se jeho jemným hlazením a pak se pomalu milovali, šeptali si erotická tajemství, jak ráno ustupovalo odpoledni. Řekli si nashledanou, tak jak si to říkali milenci už po staletí, dlouhými pohledy a toužebnými doteky.
A zítra… zítra se měli znovu setkat. Chtěl se s ní sejít ještě ten večer, ale když ji líbal na rozloučenou už asi po tisící, tak mu zazvonil telefon a vyrušil je. Vzal to, i když neochotně, a po tom, co to položil, tak se omluvil, že to bylo z rodinné restaurace. Potřebovali, aby jel dneska večer do Denveru kvůli… sakra. Nepamatovala si přesně, co řekl. Byla příliš zaneprázdněná létáním na mráčku sexuálního uspokojení.

Ale to nebylo to jediné, připomněla si Candice, když si večer nalévala sklenku bílého vína a vzala si ji k psacímu stolu. Nelétala jen na sexuálním mráčku. Opravdu se jí líbil. Její rty se zvlnily do tajemného úsměvu, když si vzpomněla na textovku, kterou jí před chvilkou poslal. Bylo v ní: Pocítilo mé srdce do teď lásku? Zapřísahám se. Neboť do této noci jsem neviděl skutečnou krásu.
Nejdříve DeMass, pak Frost, a teď Shakespeare! Byl chytrý a inteligentní a tak sexy, že chtěla začít u jeho úst a prolízat si cestu dolů po jeho těle… a pak zpátky nahoru. A chtěl, aby byla v jeho životě - milovat ho. Nezáleželo na tom, jak nepravděpodobné a nemožné to bylo, chtěla to samé. Šťastně si povzdechla a usrkla vína. S džusem kreativity (a vším ostatním) zvedla pero a znovu si přečetla báseň, kterou začala.
Nechte si své Erroly Flynny, Pauly Newmany, Mely Gibsony
… všechny loutky – prázdné maškarády
…. Toma, Dicka, a Harryho také
… chlapce od vedle
… nechci už více.
… Ptáš se, co teď?
... No, láska přichází s nocí,
… na nejvíce nevysvětlitelnějších místech
… zanechávající ty nejvíce nevysvětlitelnější stopy.
… Vidíš… vlčí muž je ten pravý pro mě.
… Pravda, vlasů v odpadu je hodně…

Usmála se, kde přestala a, inspirovaná, začala psát.
… a večer se dům mění na děs…
… Ale
Zvonící telefon ji vyrušil. Na displeji bylo napsáno Tawdry, Godiva.
„No ahoj, přítelkyně. Už dlouho jsem o tobě neslyšela.“ Godivin hlas byl samolibý. „Tak stalo se poslední dobou… um, něco?“
Candice vyšel z hrudi vzdech. „Sakra. Víš to! Jak to můžeš, sakra, vědět?“ Pak zalapala po dechu, hrozivý pocit se jí hromadil v břiše. „Oh, ne! Udělala jsi to ty, Godivo?“
„Udělala co?“
„Nehraj na mě nevinnou čarodějnici. Jak jsi to dokázala? Magie na mě nefunguje.“
„Možná nefunguje na tebe, ale rozhodně funguje na vlkodlaky.“
„Přinutila jsi ho, aby mě chtěl!“ zakřičela a cítila se ještě hůř.
„Určitě ne.“ Godiva zněla ublíženě. „Všechno, co jsem udělala, bylo, že jsem seslala kouzlo na vlkodlaka po tom, co jsme spolu naposledy mluvily. Pokud by se to chytlo vlkodlaka, který by tě neshledával atraktivní, tak by tě nikdy neoslovil. Uvažuj o tom jako o chytání návnady. Pokud by červ – tedy ty – nebyl šťavnatý a křehký a pohledný pro rybu – nebo v tomto případě pro vlkodlaka – tak by nikdy neochutnal návnadu.“
„Oh.“ Candice si oddychla, cítila se uvolněně, jak byla slabá v kolenou.
„Prosím, detaily.“
„Řekněme prostě, že ten červ byl dobře sežrán.“
Obě se začaly rozpustile smát.
„A,“ řekla Candice bez dechu, „zítra se s ním znovu setkám. Godivo, zlato, cituje mi poezii. Poezii! A přinutil ty stupidní víly, aby pro mě vytvořily umělecká díla. Můžeš tomu věřit? Řekl, že mě chce uctívat jako bohyni a, zlato, nech mě ti to říct. Určitě se nemůžu nabažit takové pozornosti! Ale je toho víc, než jen jak moc je sexy. Je chytrý a zábavný a hrozně se mu líbím. A Godivo, mně se opravdu líbí.“
„To zní báječně! Kdo to je?“
„Ty tím myslíš, že nevíš?“
„Ne. Vždyť jsem ti říkala – já jen vypustila návnadu. Nevěděla jsem, který vlkodlak se toho chytne.“
„Oh, Godivo, je to tak delikátně nemravné. Je mladý a,“ začala šeptat, „je to můj bývalý student.“
„Oh, Bohyně. Jak kouzelné. No tak. Kdo to je?“ vyzvídala Godiva.
„Justin Woods,“ vyhrkla.
„Kdo?“
„Justin Woods. Vždyť víš, jeho rodina jsou ti vlkodlaci, kteří vlastní restauraci U Červené Karkulky.“
„Oh, Bohyně.“
„Co? Co je špatně? Vím, že je mladý, ale není to tak, že by byl pořád ještě teenager – což by bylo úplně nechutné – je mu dvacet šest. A půl. Prakticky dvacet sedm.“
„Oh, Bohyně.“
„Godivo Tawdry, přestaň to říkat a řekni mi, co je na tom špatného!“ Candice začalo být znovu nevolno.
„Měla jsem to vědět,“ zakňučela Godiva. „Ale jak jsem to mohla vědět? Nemyslela jsem si, že to bude on.“
„Godivo. Řekni mi to.“
Čarodějka se zhluboka nadechla a vyhrkla. „Je to děvka.“
„Cože?!“
„Je to ten nejvíc promiskuitní vlkodlak ve městě - nebo mimo město, pokud na tom záleží. Je to děvka smečky. Skutečný pes v tom nejhorším smyslu slova.“
„Oh, ne…“
„Oh, ano. Vážně. Můj Romeo mi o něm všechno řekl. Je to výsměch smečky. Mysli na něj jako na chlupatého Dona Juana. Vždy lízající nějaké vysokoškolačky a roztleskávačky a takové.“
„Roztleskávačky!“
„Je mi to líto, Candice.“
„A všechny ty věci, co mi řekl…“
„Myslíš o tom, jak dovede přivést ženu k orgasmu svými ústy?“ Candice zalapala hrůzou po dechu. „Nech mě hádat – lízal ti nohu a cucal palec?“ řekla Godiva.
„Ano,“ zakňučela Candice.

„To je jeho znamení. Dělá to se všemi holkami – vlky – čímkoli.“

12 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolku!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Ou tak to vypadá, že tu máme menší problém. Diky za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. tak to fakt vyzerá na problém :-))
    vďaka za preklad a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za další překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  6. MOC DĚKUJI ZA NOVÝ PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat