pondělí 22. února 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 13 1/2



Olivia zasténala. Její hlava pulzovala a měla pocit, jakoby někdo polil její mozek benzínem a zapálil ho. Přesto se rozhodla otevřít oči a zjistit, co se okolo ní děje. Zamrkala. Okamžitě ji oslepily slzy horší než bolest hlavy. Když byla plně při vědomí, uvědomila si, jak odporný pocit cítí v ústech.
Zakryla si ústa. „To je hodná holka,“ řekl Aeron. Ačkoli jeho slova byla milá, zněla otráveně. Dokonce i naštvaně. A nahlas. Zněla příliš hlasitě. „Probuď se. No tak, Olivie. Můžeš to udělat.“

„Tiše.“ Přes mlžný opar, se jí podařilo na něj soustředit. Přikrčil se vedle ní, obě ruce nataženy vpřed. V jedné z nich odpočívaly dvě malé pilulky. V druhé byl šálek něčeho temného a horkého. „Prosím.“

„Potřebuji, aby sis vzala léky a vypila to.“ Aspoň, že tentokrát šeptal. 

Andělské smyslynebylysladěny s touto rovinou, a ona nikdy neucítila to, čemu museli čelit lidé. Pokud pili nebo se zpotili. I jiné radosti jí byli cizí.  Ale teď cítila božskou chuť tmavé tekutiny. Stejně jako energetické drinky slibovaly nový nával energie, mohla pomoc i tato tekutina. 

Káva. Věděla, že lidé to tak nazývali. Není divu, že stáli v dlouhých frontách a byli ochotni zaplatit  každý cent v kapsách za jeden šálek.

„Co je to?“ Podařilo se jí zaskřehotat, ukázala na pilulky hlavou. Chyba! Pohybposlal vlnu závratě do její hlavy a donutil ji zasténat. 

„Jen si je vezmi. Budeš se potom cítit lépe.“

Vyslovil to nahlas a ona si zakryla uši. „Máš vnitřní hlas? Mohl bys ho používat, prosím?“

Sevřel pilulky v pěsti a probodl ji pohledem. „Přestaň si hrát. Nemáme moc času.“

„Psst! Livie mluví, a není proti tomu, aby ti někdo rozdrtil hlasivky, tak nemluv.“ Kvůli čemu má ráda tohohle muže? 

„Vstávej. Hned.“ 

Opatrně se posadila a promnula si spánek z očí. Její stále hořící mozek téměř explodoval, a znovu zasténala.

Aeron se na ni netrpělivě zamračil. Ne, ne netrpělivě. Emoce v tomto zamračení byla temnější, to ano, ale cítila, že jde o něco jiného. Týkalo se to jí? 

Toužila po jeho doteku. Prohrábla si rukou vlasy, v těžkém chumlu spadly dolů. Uvědomila si, jak hrozně musela vypadat.Začervenala se, když vytáhla kapuci županu. Nebo se o to alespoň pokusila. Zamračeně se podívala dolů. Modré tílko, krátká černá sukně.

Vzpomněla si, proč byla oblečená jako coura. Ale to nevysvětlovalo její hlavu. Její pohled se zvedl a setkala se s Aeronovým pronikavým pohledem. „Byla jsem zraněna?“

Odfrkl si. „Těžko. Příliš si pila a teď za to platíš.“ 

Nebyla to jediná cena, již musela zaplatit. Jedna hrozná vzpomínka za druhou jí náhle zaplavila mysl. Po první láhvi se smála a snažila se zaplašit ten strašlivý pocit ztráty. Po druhé láhvi ji zahalil zničující pocit deprese a ona se neovladatelně rozvzlykala. Gideon ji držel a ona plakala, kvůli všemu. Kvůli Aeronovi. Svému ponížení.

Aeron zvedl ruku k jejím ústům. „Vezmi si ty prášky, ale nežvýkej je. Jasné? Spolkni je celé.“
Mohla by? V této chvíli vypadaly stejně velké jako pomeranče. Její ruka se třásla, jak si vzala pilulky mezi prsty a hodila si je do úst. Snažila se polknout. Nedařilo se. Uff. Ta chuť! Její tvář se zkřivila odporem. 

„Napij se. To pomůže.“ Přidržel jí kouřící šálek u úst. 

Olivia spolkla svou nechuť. Zatímco kapalina voněla nádherně, ostatní chutnalo jako mix kyselin z baterie a špíny. Jak dobře vychovaná by vypadala, kdyby vyplivla vše na postel?

„Polkni,“ vyštěkl, když si vzal šálek zpět.

Sotva to udělala. Pilulky sklouzly skrzjejí hrdlo, pálily ji, stejně jako ta nechutná káva. Když přestala, zachvěla se a pohlédla na něj. „Nikdy mě k tomu už nenuť!“
Obrátil oči v sloup a usadil se zpět k jejímu boku. „Udělala sis to sama, když jsi nechala Gideona tě opít.“
Kolikrát jí bude připomínat její bláznovství?

„Teď potřebuju, abys vstala, Livie. Musíme něco udělat.“ 

Právě teď jen chtěla jít zpátky do postele. Ve skutečnosti, padla zpátky na matraci a dívala se na strop. Byl tam plakát ženy v bikinách, její kůže byla zlatá, tváře červené a bradavky tvrdé. Dlouhé blond vlasy vlály ve větru. Olivia se zmateně zamračila. Naposledy to nebylo v Aeronově ložnici.

Rozhlédla se po zbytku místnosti, ale nic nepoznávala.Viděla dřevěnou komodu s křišťálovou vázou, která se leskla ve světle prosakujícím skrz bílé závěsy, portréty různě barevných květin na stěnách a béžový koberec na podlaze.

„Tohle nevypadá jako tvůj pokoj,“ řekla.

„To protože není.“
Její zamračení se prohloubilo. „Takže ... čí to je?“

„Tvé. Budeš tu bydlet s Gilly. Znáš Gilly?“ Nedal jí dát šanci odpovědět. „Občas tu zůstane Paris nebo William, proto ten plakát. Mimochodem, budeš tady bydlet, dokud se nerozhodneš vrátit na nebesa.“

Zasáhla ji realita. Byl tak zoufalý, aby se jí konečně zbavil, že ji odnesl do města, zatímco spala.
 Ach, to bolelo.
„Olivie?“
Bojovala se svou bolestí. „Ano, já vím, kdo je Gilly,“ řekla třesoucím se hlasem. Věděla lépe, kdo dívka ve skutečnosti je, než kdokoliv jiný. Gilly byla mladá a sladká. Její život byla jedna velká tragédie, než se nastěhovala sem. Rodiče jí ublížili v mnoha směrech.
Svého časubyla Olivia zodpovědná za přínos radosti do Gillyina života. To bylo důvodem, proč dospívající dívku navedla do Los Angeles. Z jedné části Olivia netušila, proč to udělala, ale věděla, že děvče tam najde svou spásu. Netušila, že Danika bude zachráněna Lordy z Podsvětí společně s Gilly. Její Božstvo pracovalo často nevyzpytatelně. 

„Ale,“ pokračovala, „Nevrátím se na nebesa.“

V Aeronových očích se zalesklo odhodlání, ale vše, co řekl, bylo: „Promluvíme si o tom později. Právě teď, jak jsem ti řekl, máme práci. Máš čas na rychlou sprchu, ale bude to muset být rychlovka. Mám pro tebe připravené otázky. Promluvíme si, zatímco se budeš mýt.“
Nečekal na její odpověď, vzal ji do náruče a odnesl ji do koupelny. Nedal jí čas, aby si užila pocit jeho těla na jejím. Postavil ji na zem, ustoupil z jejího dosahu. Sklonil se a začal otáčet knoflíky ve sprše. Měl hezký zadek, všimla si, když ho džíny pevně obepjaly. A „hezký“ samozřejmě znamenalo „až se zachvěla touhou.“
Teplá voda náhle vybuchla z kohoutku, překvapila ji a ona od něj odvrátila oči. V době, kdy si uvědomila, co udělala, se chtěla znovu podívat, ale on už se narovnal. Jaké zklamání! Nebo možná ne. Ta voda slibovala sílu, vitalitu a ... její víčka se slastně přivřela.Bylo to zábavné, druhé kolo? Možná. Její první sprcha, a Aeron by ji pozoroval. Doufala, že jí neodolá a dotkne se jí.
Byl by to skvělý začátek dne.
Proběhla skrz ni touha.
Otočil se k ní, a přestože byl stejně veliký jako vždy, zdálo se, že byl najednou větší a hrozivější. Jeho oči zářily světle fialovou, jeho tetování ostře vystupovala, puls mu silně poskakoval na krku. Měl na sobě černou košili a černé kalhoty- jak snadno odstranitelné - a ona mohla vidět bouli zbraní u pasu a kotníků.
Tak krásný, pomyslela si, srdce jí nabíralo na rychlosti. Chtěla ho znovu pohladit. Chtěla tančit rty po celém jeho těle. Zvláště mezi nohama. Když ho tam sevřela, cítila jeho vlhkost.
Jak by chutnal, až by jí vyvrcholil do úst? 

Polkl. Jakoby vycítil směr jejích myšlenek?  „Víš, jak se osprchovat, že jo? Musíš se … svléknout-“ jeho hlas zdůraznil to slovo „Stoupneš si pod vodu a namydlíš se mýdlem od hlavy až po paty.“

„Přidáš se ke mně?“  Stáhla si top přes hlavu a nechala materiál dopadnout na podlahu. Odhalení svého těla jí bylo nepříjemné, přesně jak si myslela, ale chtěla, aby po ní toužil stejně tak, jako ona po něm. Bylo to téměř nesnesitelné. Kromě toho, byla si jistá, že musela jednat agresivně a dát mu najevo, co chtěla. Jaké potěšení by si navzájem mohli dát. Nic nedělal, nemluvil, nepohnul se.
„Nebo se budeš jen dívat?“
Pokud to tak zamýšlel, mohl ji klidně jen sledovat, jak se udělá sama. Vzala svá ňadra do dlaní, nemohla se zastavit. Ach, ano. Cítila se při tom tak dobře. 

Oči se mu rozšířily, pozoroval ji, vzduch v koupelně zhoustl napětím. Chtíčem.„Nedělej to,“ řekl drsně. 

„Proč ne?“

„Protože by tvé Božstvo mělo být odměněno za to, že vytvořilo něco tak nádherného jako jsi ty.“ Zavrtěl hlavou, jeho pohled se přivřel, ale stále ji pozoroval. „Chci říct – do háje s tebou. A do háje se mnou. Měl bych být potrestán. Za ty myšlenky v mé hlavě…“

Stejné jako měla ona? „Aerone?“ prosila.
„Jen jsem si uvědomil, že jsem je nikdy nepolíbil,“ pronesl hrubým hlasem, naplněným stejnou touhou, která bzučela ve vzduchu. „Ach bohové, ženská, to je zločin.“ 

„Polib je teď.“ Prosím.

„Ano.“ Naklonil se k ní, sklonil hlavu, zorničky se mu rozšířily a tentokrát věděla, že za to mohla touha a ne hněv.

Bradavky ji bolely, čekala ... dychtivě ... ale těsně před kontaktem se narovnal a zavrčel. Zklamaně vydechla. Málem ... Sladké božstvo. Opravdu ji tam málem políbil.

„Aerone.“ To vědomí jí způsobovalo bolest ... Udělej to. Nepřestávej.

„Ne.“

„Proč?“

„Protože!“ Věděl, po čem toužila, co potřebovala, přesto jí to stále odpíral. Protože mohl. Bastard! „Udělej to sama.“ A pak okolo ní prošel ven z koupelny, přivřel dveře, až jen malý proužek světla pronikal do místnosti.

Tak blízko…
Chtěla křičet, byla celá bolavá, kůže jí byla těsná. Místo toho ale sundala zbytek svého oblečení a vstoupila do sprchy. V okamžiku, kdy ji zasáhla první kaskáda vody, si přála vykřiknout. Cokoliv, co mohlo zmírnit tlak uvnitř ní. Měkké pohlazení vody ji pouze vyprovokovalo. Snažila se vyprázdnit mysl, ale řada slov stále upoutávala její pozornost. Polibek. Prsa. Tělo. Pohyb. Tření. Argh!

„Nechci slyšet tvoje sténání,“ odsekl Aeron.

„Vypadni,“ odsekla zpátky. Slyšela to pronášet lidi k těm, jež je nesnesitelně dráždili. A oh,  Aeron ji dráždil.

Polibek. Prsa. Tělo. Pohyb. Tření. Posouvání. Užívání. Kolena se jí téměř podlomila.

„Olivie.“ Bylo to varování?

„Odpal, démone,“ zachvěla se. Napěnila si ruce mýdlem vonícím po růžích a konečně se začala sama umývat. To ji rozdráždilo ještě víc. Jak se vzrušila tak rychle a tak intenzivně? Bez toho, aniž by ji políbil?

Polibek. Prsa. Tělo. Pohyb. Tření. Posouvání. Užívání. Vlastnit. Výprask. Sání.

Brzy se zlomí.

Rozptýlení. Ano, to je to, co potřebovala. „Líbilo se Parisovi a Williamovi používat toto mýdlo? A ano, už na mě můžeš mluvit.“

„Já nevím, a nezáleží na tom. Neměla bys na ně myslet.Teď se budu ptát já. Jak jsi věděla, že se nám nepodaří včera Scarlet chytit?“

„Řekla jsem ti to. Vím, spoustu věcí, které vám mohou pomoci, ale jak se zatím zdálo, nemáš žádný zájem se s nimi seznámit.“

„No, teď mě to zajímá, tak začni mluvit. Jsou ve městě další posedlí nesmrtelní?“

Sebevědomě, připomněla si. „Myslíš si, že je to tak snadné?“ Agresivně. „Co z toho budu mít?“
Ticho. A pak se váhavě ozval. „Co chceš?“

Konečně! „Začněme s omluvou.“

„Já … Omlouvám se.“

Nevrle se omluvil, ale ona to přijala. „Ne,“ odpověděla konečně. „Ve městě nejsou další posedlí nesmrtelní.“

„Tak dobrá. Budu potřebovat, abys mě vzala tam, kde je teď Scarlet.“

„Ne, je mi líto.“ Olivia se otočila pod proudem vody a dívala se, jak jí bublinky stékají po těle. Polibek. Prsa-Argh! „Neudělám pro tebe nic.“

„Uděláš.“

Další požadavek vyslovil s takovým odhodláním ... odhodlání, které bylo nepříjemné, spíše než sexy. Tlak sprchy a ... zase ...  „Proč tak najednou toužíš po mé pomoci?“

„Chci, abys viděla, jaký život vedu. Chci, abys viděla zblízka boj, krev a bolest. Chci, abys viděla, že se nestarám o nikoho jiného než o mé přátele a Legii. A jak moc to bude bolet každého, kdo je všechny ohrožuje.“ 
Každého, kdo je ohrožuje.I Olivii? I když si vybral včera pomoci Olivii a Legii poslal pryč? Nepochybně. Sbohem, rozkoši. Dobrý den, prázdnoto. Bylato studená, tvrdá slova, víc než slib hrozby. Možná to tak nemyslel, ale řekl to.

„Tak dobře,“ řekla. Kdyby chtěl strávit zbytek svého života tím, že by jí ukazoval tyto věci, dovolila by mu to. Oplatila by mu jeho laskavost! Ukázala by mu, jak moc by mu chyběla, kdyby odešla. Měl by být „potrestán“ za ignorování její touhy. Dotýkání se jejích bolavých prsou. Chtěla ho trestat sáním svých úst. Tlak ... narůstal… byl horší než předtím ...

Dýchej, musela dýchat. Manipulovala knoflíky, až se voda vypnula a vzduch se kolem ní okamžitě ochladil. Nepodařilo se jí zmírnit svoje potřeby. Její bradavky se zašpičatěly a ona zasténala. Znovu ne. 

Možná, že si mohla ulevit sama, pomyslela si, ten nápad ji zaujal. Aeron použil prsty ... a ona má své vlastní ... s bušícím srdcem si olízla rty. Neměl by to vědět. Měla by znovu zapnout vodu a předstírat, že je potřeba, aby se znovu umyla, napěnila se a…

„Hotovo?“ Zeptal se.

Napjala se. „Já…já jenom-“

„Olivie, věřím, že jsem se zmínil, že jsem v časové tísni.“

Pravda. Nemusel by být déle naživu. 

Díky tomuto připomenutí vystřízlivěla, její touha se ochladila stejně tak, jako vzduch. Myslela si, že přijala příchod jeho smrti. Ale devět příliš krátkých dnů? To nestačilo, aby spolu prožili to, co chtěla. Zvlášť, když byl takhle tvrdohlavý.

Musí toho udělat ještě hodně, aby ho přesvědčila.

„V pořádku,“ řekla s povzdechem, a vystoupila ze sprchy. Nyní bude s ním a to jim poskytne více společného času. Měla by ho začít mučit tím, co by nikdy nedostal, pomyslela si trpce. Potřebovala svojí sladkou pomstu. Nabídla mu svá prsa k sání – a všechno ostatní, co by chtěl - bez omezení.

Mohla ochránit Aerona, jak mu slíbila, nebo mu mohla vyhrožovat.                         

 „V pořádku, co?“ Zeptal se zmateně.

Vzala si zubní kartáček na sprchové římse a mátovou pastu. Viděla tisíckrát lidi plnit tento úkol. Takže věděla, co má dělat, aniž by došlo k nežádoucí nehodě. „Dobře, ukážu ti, kde Scarlet žije.“


Když byla její ústa svěží a čistá, popadla z pultu kartáč na vlasy. Štětiny se zachytily na několika hrbolcích, zašklebila se, ale nezastavila se, dokud nebyly její vlasy hladce učesány. Příště si s sebou musela vzít vlastní roucho, i kdyby neměla v úmyslu ho nosit.  „Co změnilo tvůj názor?“ Podezření odkapávalo z každého slova, jež pronesl. 

„Hádat se s tebou je ztráta mého drahocenného času.“ Byla to pravda, i když poněkud zavádějící.

„Rozumná žena. Kdo se hádal?“

Hodila kartáč do umyvadla. „Necitlivý muž, který nedostane polibek, pokud nebude hodný.“ Znovu, to je pravda. A šokující. Tato její pomstychtivá stránka ... se jí líbila. 

Přivítalo jí ticho. Znamenalo to, že i on toužil po dalším polibku? Přes svou novou touhumučit ho, až příliš doufala. 

„Neublížila jsem Legii, víš,“ řekla. „I když ona mně ano.“ 

„Vlastně, anděli, bolí ji, když je v tvé přítomnosti. Nebo alespoň dříve, když jsi měla křídla. Ale tvá přítomnost mi nikdy neubližovala, ani ostatním Lordům. A my jsme jako Legie, démoni. Proč tomu tak bylo? Dělala jsi to schválně? 

„Samozřejmě že ne. I když je pravda, že démoni nenávidí být v blízkosti andělů. Vám se podařilo démona uvnitř vás zkrotit.  Alespoň trochu. Teď. Dost řečí o Legii,“ přestože Olivia byla tím, kdo ji přivedl do této konverzace. „Chceš vědět, jak chytit Scarlet, nebo ne?“

14 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu !!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!❤

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další skvělý překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem krásne za pokračovanie Teším sa tomu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další skvělý překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Mockrat dekuji..vzdy se tesim a hned je lepsi den s Lordy :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za dalsiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat