středa 3. února 2016

Nejtemnější vášeň - Kapitola 11



Legie bojovala se slzami, když se hnala přes požáry a výkřiky pekla. Přestože nenáviděla svůj domov, teď jí byl útočištěm. Byla na všech čtyřech, cválala jako pokorné zvíře, tak jako vždy. Udržovala se blízko k zemi a zvýšila rychlost. Navíc to byla jediná pozice, která byla povolena pro někoho, jako je ona. Kdyby se odvážila vstát a chodit, každý vyšší démon na dosah by se cítil povinen, aby ji potrestal za takovou drzost.

A když už mluvíme o vyšších démonech, byli všude kolem ní, mučili lidské duše, které byly poslány shnít do pekla. Smáli se, milující každý kousek krve a bolesti. Aerona nezajímalo, že zde byla. Věděl, jak moc tímto místem opovrhovala. Nezajímal se. Jak mohl? Chránil anděla. Jejího nepřítele. Zachránil ji a co hůř, potěšil toho anděla.

Proč? Proč se nesnažil chránit Legii? Proč ji nezachránil a neutěšil? Slzy začaly klesat a jed v nich jí pálil kůži.

Když došla k výklenkuskrytému ve stínu a obklopenému kameny, zastavila se. Přitiskla se zády k hrubým stěnám potřísněnými krví. Měla potíže popadnout dech a její srdce, které bylo zlomeno - sakra kvůli Aeronovi – prudce bušilo.

Dlouhou délkou rozeklaného jazykasetřela několik slz. Zatímco jed by poslal někoho jiného ​​na kolena vzlykat a prosit o milost, ji to jen zabolelo.Chtěla vidět anděla zemřít na následky jedu, ale to se nestalo. Aeron byl příliš odhodlaný, aby ji zachránil, a to, co Aeron chtěl, taky dostal. Vždy.

Co bude dělat? Když poprvé uviděla Aerona, připoutaného a hladového po krvi, zamilovala se do něj.Nenáviděl se za to, co způsobil. Nikdy předtím nepotkala někoho, kdo by raději ušetřil život, než ho zničil. Myslela si, žeho může zachránit.

V jediném tlukotu srdce se rozhodla, že bude žít s Aeronem. Chtěla si ho vzít. Spát s ním v posteli každou noc a každé ráno se vedle něj probouzet. Místo toho jí jeho přítel Maddox vybudoval vlastní postel. Přesto, že chtěla být blíže k němu. Ale dala mu čas.

Ale ona už neměla čas. Nemohla se vrátit do svého domova, protože si k sobě pozval anděla. Ten hloupý, ošklivý anděl s dlouhými kudrnatými vlasy a bledou kůží. Legie - a každý démon – nemohla zůstávat dlouho v přítomnosti tak velkého dobra. Bolelo to. Opravdu jí to ubližovalo. Nějak narušovala vše, čím Legie byla a kousek po kousku to ničila.

Aerona to nebolelo, pomyslela si ponuře. Jak by taky mohlo, když tu čubku uvítal? Možná, že Vztek žil mezi lidmi příliš dlouho a nereagoval na anděla tak, jak by měl normální démon. Možná, že byl Vtekpohřben až příliš hluboko uvnitř Aerona.

Ať tak či onak, Aeron se měl postarat o Legiinu bolest. Ale nemohl. Už se o ni nestaral. Poslal ji pryč.

„Co se děje, mé sladké dítě?“

Legie zalapala po dechu při náhlém přerušení, dívala se široce otevřenýma očima na nově příchozího. Neslyšela ho přiblížit se, přesto byl nyní před ní, jako by se náhle zhmotnil. Nebo čekal, neviditelný, po celou dobu.

Zachvěla se. Utekla by, ale skála za ní ji zastavila. Špatné, špatné, špatné. To bylo tak špatné. Mohla doufat, že to přežije.

„Nechte mě na pokoji!“ Podařilo se jí říct přes sevřené hrdlo. Chtělo se jí začít naříkat.

„Ty mě znáš?“ Zeptal se jí sladce, zcela lhostejně. Nebo se o to alespoň pokusil.

Ach ano. Ona ho znala. Proto se jí chtělo začít naříkat. Byl to Lucifer, bratr Hádese a kníže většiny démonů. On byl zlý. Pravda je, že byl neředěné zlo.

Sladké dítě, oslovil ji. Ha! Bodl by ji do zad v okamžiku, kdyby se od něj odvrátila a smál by  se při tom. Jen pro "zábavičku", jak by řekla Anya. Polkla.

„Tak co?“ Luskl prsty av příštím okamžiku, oba stáli v centru jeho trůnního sálu. Stěny nebyly obloženy kamenem nebo maltou, ale byly složeny z praskajících plamenů. „Je to jednoduchá otázka. Dělej. Ty. Víš. Kdo. Jsem?“  

„Já vím. Anooo.“ Legie zde byla jen dvakrát. Poprvé v průběhu jejího narození. Nechtěla se sem nikdy vrátit. Podruhé, když sem byla přivedena k potrestání. Trest dostala za odmítnutí mučení lidské duše.

„Soustřeď se,“ vyštěkl Lucifer.

Zamrkala a přinutila se soustředit. Oblaka černého dýmu zavanula od podlahy, stěn, dokonce i z trůnu na vrcholu pódia, obalily se kolem ní jako prsty zatracených. Uvnitř zdí byly ukryté hlasy. Vysmívaly se jí.
Tak ošklivá, říkaly.

Tak hloupá.

Tak zbytečná.

Nechtěná. Nežádoucí.

„Ptal jsem se tě na další otázku, Legie. Budeš muset odpovědět.“

I když se chtěla dívat někam jinam než na něj, byla nucena pohlédnout jeho směrem. Lucifer byl vysoký, s lesklými černými vlasy a oranžovo-zlatýma očima. Byl svalnatý, jako Aeron a hezký, ale ne tak hezký jako Aeron- v jeho povýšeném pohledu doutnala zkáza. 

Na co se jí ptal? Jo, jo. Co se s ní stalo? „Já.“ Co by mu měla říct? Lež, určitě. Ale něco, co jí uvěří. „Já jeeen chtěla hrát hru.“

„Hra, hmm?“ Jeho rty se pomalu, zlomyslně roztáhly, když kolem ní obcházel. Studoval ji, hledal chyby. „Mám lepší nápad.“

Teplo jeho dechu ji pošimralo na šíji a ona se otřásla. Aspoň jí neublížil, jak se obávala. „Anooo?“

„Budeme vyjednávat. Ty a já.“

Žaludek se jí stáhl do uzlů. Jeho vyjednávání byla notoricky známá, protože vždy skončila v jeho prospěch. Takhle unikl z pekla a rok žil nespoutaně na Zemi. Vyjednával s bohyní Útlaku, která byla zodpovědná za zajištění hranice obklopující neproniknutelné podzemní vězení. Dovolila mnohým Vyšším démonským pánům uniknout. Tehdy zemřela a její kosti byly použity na zhotovení Pandořiny skříňky.

„Ne?“ Zeptala se, měla v úmyslu to prohlásit, ale vyšlo to jako otázka.
Zjevil se přímo před ní. „Nebuď tak ukvapená. Ani jsineslyšela, co mohu nabídnout.“
Mohla s jistotou říct, že by to pro ni nebylo dobré „Já bych už měla jít.“
„Ještě ne.“ Otočil se na patě a klouzal k jeho trůnu, sedl si, uvolněný, naprosto jistý sám sebou. Obklopoval ho kouř a plameny brzy následovaly, tančící kolem něj, jako by se rády nacházely v jeho přítomnosti.
Legie se pokusila přejít z jedné nohy na druhou, jen aby si uvědomila, že její nohy byly přilepeny na místě. Neexistovala tedy žádná možnost odchodu. Ne, dokud s ní neskončí. Nesměla propadnout panice. Dříve ji ubližovali a ona přežila. Nazývali ji hroznými jmény, smáli se jí; a ona byla uvržena do zdánlivě nekonečné jámy plné bolesti.
„Můžu ti pomoct dostat to, co chceš,“ řekl Lucifer. „Něco, co bys chtěla vlastnit.“
Ha! Nebylo nic, co by jí mohl nabídnout, že…
„Pomůžu ti získat Aeronovo srdce.“
Na okamžik zapomněla dýchat. Teprve když jí plíce a hrdlo začaly pálit, přinutila ústa otevřít a nasávat vzduch dovnitř. Mohl by ... co?
„Jak se ti líbilo špehovat Lordy z Podsvětí…“ na konci slov se jeho tón naplnil hořkostí. „Špehoval jsem dění na povrchu. Vím, že jsi zamilovaná do Aerona, Strážce mého milovaného Vzteku.“
Uslyšela jeho výsměch a zvedla hlavu. „Taky mě miluuuje. Řekl mi tooo.“
Lucifer pozvedl obočí. „Jsi si jistá? Byl tak naštvaný, že jsi ublížilajeho drahocennému andílkovi.“
Když použil slovo „drahocenný“ k popisu anděla,způsobilo jí to červené skvrny před očima. Byla pro Aerona vzácná. Jen ona. Nikdo jiný.


Lucifer mávl vznešeně rukou a vzduch před Legií zhoustl, zakolísal. Barvy se jí rozpily před očima. A pak uviděla Aerona, sklonil se a jemně zvedl andělovo zápěstí k ústům. Vysál z nich Legiin jed a uklidňoval ji.
Vidět jeho ústa na tomto nechutném vetřelci způsobilo, že se jí zrak zakalil rudou.Zaplavila ji zuřivost a nenávist.
„Jak bys mi mohl pomoct?“ Přistihla se, že se ptá. Scéna zmizela a ona se znovu zadívala na Lucifera. Možná, že vyjednávání s ním by nebylo tak špatné. Možná, že by si tím pomohla. Byla chytrá. Vynalézavá. Správně?
„Přiznejme si to,“ řekl a pohledem klouzal po jejím těle. „Ty jsi tak ošklivá, jak jen bytost může být.“
Její čelist poklesla, vlna bolesti ji zasáhla a snažila se odolat touze utéct. Nebyla ošklivá. Nebo byla? Byla odlišná od Aerona, to ano. Byla také odlišná od anděla. Ale to neznamenalo, že je ošklivá.
„Můžu prakticky slyšet myšlenky v tvé  hlavě. Dovol mi, abych ti pomohl s řešením. Ano, jsi opravdu ošklivá. Ve skutečnosti, když říkám ošklivá, jsem k tobě ještě laskavý. Těžko se na tebe můžu podívat zpříma. Ve skutečnosti, aby se mi nevzbouřil žaludek, budu se muset po zbytek našeho rozhovoru dívat přes rameno.“
Byla ošklivá. Odporná. Monstrum. Ani Ďábel sám nemohl snést pohled na ni. Oči se jí zalily slzami. „Jak bys mi mohl pomoct?“  Zeptala se znovu.
Zadíval se na své zažloutlé nehty, jako by byla jen vzduch. „Jsem mocná bytost. Může tě udělat krásnou.“
„Jak to?“ Trvala na svém.
„Pro začátek bych ti dal hedvábné, lesklé vlasy. Jakoukoliv barvu si budeš přát, dostaneš mnohem krásnější, než má anděl. Dal bych ti hladkou, krémovou kůži. Opět platí, jakoukoliv barvu si budeš přát. Dal bych ti uhrančivé oči, žádný muž by ti neodolal. Vysoké, štíhlé tělo s velkými ňadry. Po tom muži blázní, víš? I když rozeklaný jazyk má v posteli své výhody, zbavil bych tě toho. Tvé šišlání je nepříjemné.“
Mohl by ji změnit? Stačilo by to k výhře Aerona? Naděje jí rozkvetla v hrudi; pouhá myšlenka být s mužem svých snů, žít s ním jako manžel a manželka, jí zbavovala jedné zábrany za druhou. „Co si přeješ na oplátku?“
„Ó. To,“ řekl a pokrčil rameny, jako by to nemělo žádný význam. „Jediné, co chci, je posednout tvé nové tělo."
Zamračila se. „Nemyslím si, nerozzzumím. Jak bych mohla vyhrát Aerona, když nejsem ... já? Jak bych mohla vyhrát Aerona, pokud jsi ve mně?“
Stiskl si kořen nosu. „Vidím, že jsi hloupá, až příliš, což znamená, že to budeme muset napravit. Nechci tvé tělo hned, můj cílevědomý příteli. Chci mít možnost tak učinit pouze tehdy, pokud se ti nepodaří ho získat.“
Její zamračení se prohloubilo. Být krásná neznamená, že tedy automaticky vyhraje?
Když nepromluvila, potřásl hlavou. „Jasně, láme ti to srdce. Jako bych mluvil s hloupým dítětem. Co jiného můžu dělat?“
Tváře ji zčervenaly a nemělo to nic společného s ohněm kolem nich. Nebyla hloupá nebo dítě, čert ho vem! „Snažíš se mě zmást, nejsem hloupá.“
„Ve skutečnosti ani já nejsem. Nechci, abys později plakala a nadávala. Tak pozorně poslouchej. Dávám ti devět dní na svedení Aerona. Řekl bych, že vše, co musíš udělat, je získat jeho vyznání lásky, avšak to už máš. To, co ti schází, je sexuální přitažlivost. A to je to, co opravdu chceš. Když s tebou dobrovolně skočí do postele ze své vlastní svobodné vůle, můžeš vyhrát naši dohodu. Můžeš si udržet své nové tělo a žít šťastně až do smrti. Bez mého zásahu.“
Znělo to tak spravedlivě, nádherně a dokonale. A chtělo to čas. „Proč jen devět dnů?“
„Záleží na tom? Nemá cenu o tom smlouvat.“
Odpor. Samozřejmě, že na tom záleželo. „Řekni mi to,“ trvala na svém.
„Dobře. Devět je moje oblíbené číslo.“
Lež, určitě. Mohla tlačit, ale ...  byla pravda důležitější než to, co jí nabízel? Po čem toužila nejvíc?
Ne.
„A když se mi to nepodaří?“ Zeptala se. Měl by jí říct, co chce, potřebovala každý detail.
„No,“ konečky prstů hladil kruhy na opěradlech jeho trůnu. „Pokud se ti nepodaří dostat ho do postele, kvůli šoustání - ne spaní, v přiděleném čase, získám tvé nové tělo, jak jsem řekl. Na jak dlouho si jen budu přát.“
Tak to bylo. Finální detail. Mohl by ji ovládat „jak dlouho“ by si přál. Jinými slovy, navždy.
Ale proč by chtěl - odpověď do ní narazila a ona zalapala po dechu. Lucifer ji viděl jako svou šanci na útěk z pekla. Vzhledem k tomu, že Legie nebyla vázána k peklu, ale k Aeronovi, měla dovoleno opustit toto místo. Lucifer nemohl. Byl tady v pasti.

Kdyby mu dala svolení, aby ji změnil, mohl by pak svobodně opustit peklo. Dělal by si, co by chtěl. Byla sitoho vědoma, to ano, ale nezáleželo jí na tom.
Kdyby to bylo tak jednoduché, převzal by kontrolu nad jejím tělem a neztrácel by čas s vyjednáváním. Ale démoni nemohli posednout těla lidská nebo jiná bez povolení. Dokonce i démoni z Pandořiny skříňky potřebovali požehnání bohů, aby si mohli přivlastnit Lordy.
„To je všechno, záleží, zda si myslíš, že můžeš uspět,“ řekl Lucifer. „Co ty na to? Mně osobně se to zamlouvá, i když mám pocit, že je hloupost nabízet ti tuto dohodu. Možná jsem neměl.“ Ladně se postavil na nohy. „Myslím, že najdu jiné, silnější démony. Myslím-“
„Počkej,“ řekla a spěchala za ním. „Jeeen vydrž.“
Pomalu se uvolnil a klesl zpět na trůn.
Nemohla si nechat tuto příležitost proklouznout mezi prsty. Anděl, který nebyl schopný říci jakoukoliv lež, řekl, že ji Aeron viděl jen jako dítě. Aeron se považoval za jejího otce. Nikdy se to nezmění, pokud neudělá něco drastického.
„Pppodmínky musí být upřesssněny.“
„Copak jsme to už neudělali?“
„Podle mě ne.“
Sevřel si ruku na hrudi. „Ty mi nevěříš?“
Zavrtěla hlavou. Dohoda pro ni byla závazná. Jakmile se dohodnou, bude v pasti, uvnitř ní. Měnící její mysl. Kdyby selhala, musela by mu podle dohody přenechat vládu nad svým tělem.
„Jsem raněn tvou nedůvěrou. Ale velmi dobře,“ řekl. „Řekni, co ode mě očekáváš?“
Kdyby ne, dal by jí to, co by nechtěla. „Musím být hezčí, než anděl. Se světlými vlasy, zlatou pletí. Hnědé oči a velká ňadra.“ Přesný opak té běhny. „Chci, aby celých devět dnů bylo bez časového posssunu.“ Když mluvila, její vzrušení rostlo. Opravdu to udělá. Bude bojovat o Aeronovo srdce. „A chci být vzhůru, když budu s ním.“
„Sakra,“ řekl Lucifer, pobavením mu zajiskřilo v těch ohnivých očích. „Nachytala jsi mě.  Měl jsem v plánu uvést tě do kómatu, dokud by ti nevypršel čas.“
Ona ho předběhla. Cítila se velice hrdá v tuto chvíli. Vidíte? Nebyla hloupá, po tom všem.

„Nemůžeš ho zabít, jasné? Kdyby zemřřřel před stanoveným časem,naše dohoda se zruššší.“

„Souhlasím. Nyní, jsou to všechny tvé požadavky?“ Zeptal se shovívavým hlasem.


„Nechci, abych šššišlala, jak si řřříkal. Chci se poprrrvé zjevit před Aeronem, nikoliv na půli cesty k němu. Chccci se před ním objevit ve své pravé podobě a až pak chci, aby ssse mé tělo změnilo.“ Takhle by si nemyslel, že je pouhá návnada od Lovců a nepokusil se jí zbavit dřív, než by ho mohla svést.


„Velmi uskutečnitelné. Je to vše?“


Polkla, vše zvážila a pak přikývla.


Znovu vstal. Rozevřel náruč a oheň vyskočil z jeho prstů. „Pak je to dohodnuto. Budeš mít všechno, o čem jsme mluvili. Ale pokud se ti nepodaří přilákat Aerona, Lorda z Podsvětí a Strážce démona Vzteku, do postele a přivítat uvnitř svého těla do devíti dnů, vrátíš se do tohoto trůnního sálu, kde budeš ochotně souhlasit, abych převzal tvé tělo.“


Dalšípřikývnutí.


Řekni to,“ řekl, ale už ne tak laskavě jako před tím.


„Souhlasím.“ V okamžiku, kdytato slovaopustilajejí ústa,  projela jí ostrá bolest. Schoulila se. Nemohladýchat, slábla, každý svalměla jako v ohni.Ale stejnětak rychle, jakbolestpřišla tak odešla a  ona senarovnala.


A tak se to dělá,“řeklLucifer. Pakjí věnoval stejně krutý úsměv, jako když ji sem poprvé přivedli. Zkažený a spokojený. „Nezapomněl jsem zmínit, že pokud se ti to nepodaří, mým prvním činem na svobodě bude zabití všech Lordů z Podsvětí a jejich démony nechám volně řádit?“

16 komentářů:

  1. Dakujem velmi pekne za super preklad dalsej kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, díky moc za další kapitolu !!

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :) Len teraz umrem do ďalšej kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ajaj. Doufám, že bude Legie v pohodě, mám ji ráda. Děkuju za překlad i korekturu. Meduska

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za dalsi kapitolu @-}-- tak to si holka nabehla :-( tesim se na pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat