čtvrtek 31. prosince 2015

Otrok rozkoší - Kapitola 17

Vždy nos ošacení, které je líbivé pro tvého pána. Jestliže pohrdá šatem, musíš zůstat nahým.


Sobotní ráno se probudilo do chladu, ale krásy. Časný jarní vítr tančil vzduchem a ptáci vesele cvrlikali na stromech. Natěšená kvítka se udatně pokoušela pučet.
Uvnitř Juliina domu svítily svíčky s vanilkovou vůní. Čistě vyleštěné pracovní desky jasně zářily v kuchyni. Teplý, přívětivý vzduch halil každou místnost jako stará konejšivá přikrývka.
Julii se chtělo zvracet.
Káva nepomáhala. Nic nepomáhalo.

Včera konečně sebrala odvahu, aby pozvala Petera na časnou večeři. Napoprvé, řekl ne.
Nabídla se, že to zaplatí. Stále odmítal. Pouze hrozba zlosti od jejího „bratra“ ho přesvědčila k souhlasu. Stopa neochoty v jeho hlase, když konečně řekl ano – podivné vypísknutí, které jasně značilo, že si nepřeje s ní povečeřet – bušilo proti její hrdosti.
Byla tak nežádoucí, že musela vyhrožovat muži, aby s ní povečeřel?
„Co si vezmeš na sebe?“ zeptala se její sestra vesele. Faith dorazila jen před pár minutami, aby jí pomohla se připravit na ten „velký den.“
„Nevím,“ odpověděla, „ale nemůžu si nic obléknout, dokud nenajdu své černé boty.“ Rty měla stažené mračením, jak se horečně prohrabávala mořem líčidel na stolku, pak hromadou oblečení na zemi. V tuto chvíli na sobě měla jen kalhotky a odpovídající podprsenku z opalizujícího materiálu, který přebíral různé odstíny světla. Ta barva jí připomínala Tristanovy oči. „Viděla jsi je? Dívala jsem se všude. Musí tu být.“
„Uklidni se, uklidni se.“ Hlas Faith byl konejšivý, zklidňující, ale nedokázal proniknout skořápkou Juliiny paniky.
„Najdu je.“
„Měl by tu být za hodinu a dvě minuty a já nemůžu najít své boty! Nejsem oblečená a moje vlasy vypadají mizerně. Uklidnit se? To si nemyslím.“
Faith ji popadla za ramena, nutící ji ustat v jejím šíleném pátrání.
„Tohle je rande, Jules, ne poprava. Zhluboka se nadechni. Tak je to správně. Teď vypusť každou molekulu vzduchu. Hodná holka.“
„Co to dělám?“ Julia si masírovala spánky pokoušející se odvrátit přicházející bolest.
„Randění je pitomost. Chlapi jsou pitomci. Neměla bych tohle dělat. Proč tohle dělám?“
„Protože hledáš muže, abys s ním mohla sdílet život.“
„Och, Bože.“ Ta obludnost situace ji zcela zasáhla. S vykulenýma očima běžela do koupelny a oběma rukama si zakrývala ústa. Nahnula se nad mísou a vyprázdnila do ní obsah svého žaludku. Faith v okamžiku stála za ní a přidržoval jí vlasy stranou. Proč se tomuhle vystavovala?
Julia nenáviděla tu skutečnost, že její sestra a Tristan budou přívažkem. Šťastný páreček bude svědkem všech faux-pas (Francouzky „špatný krok,“ „prohřešek proti etiketě“), která spáchá. Lehce si představila, jak si rozlévá polévku po šatech, má uvízlý špenát mezi zuby a toaletní papír přilepený k botě – ne k jejím černým botám, protože nevěděla, kde ksakru jsou.
Se zavřenýma očima si masírovala spánky. I když jí Tristan pomáhal naučit se flirtovat, nebyla si jistá, jestli opravdu věděla co dělat nebo muži říct. Celé ráno její staré nejistoty narušovaly její rozhodnutí a nyní bojovaly za kompletní převzetí moci. Udělá ze sebe blázna. Prostě to věděla. Překvapivě, myšlenka na její pošetilost ji nevadila tak, jako myšlenka na Faith a Tristana, jak se romanticky zaplétají. Oba byli tak krásní, spolu tak ideální, a na tomhle blbým, blbým, blbým rande si můžou tuhle skutečnost uvědomit.
Julia nenáviděla žárlivost, kterou teď cítila ke své starší, nádherně zformované sestře. Ženě, která ji prakticky vychovala, ale neměla žádnou kontrolu nad emocemi, které se týkaly Tristana.
Zbavená sebevědomí a síly se zhroutila na chladnou dlažbu pod svýma nohama. Stáhla svá kolena k břichu a zamžourala nahoru na Faith.
„Nemůžu to udělat. Nemůžu. Nejsem si ani jistá, jestli se mi Neduživý Peter líbí,“ přiznala.
„Neduživý Peter?“
„Tak mu říká Tristan.“
Ironické pobavení zazářilo ve Faithiným očích. „Říkám si proč.“
„Tristan jen – on – já nevím,“ zakončila chabě.
„Žárlivý?“
„Ne.“
„Ochranářský?“
„Zcela.“ Ponořila se hlouběji do podlahy. „A proto, on a Peter, spolu nevycházejí dobře.“
„Ok. Pak zavolej Peterovi a řekni mu, že to nestíháš. Tak můžeš ty a Tristan spolu strávit večer tady a zkoumat jeho ochranářskou část.“
S kňučením zabořila svou hlavu do rukou. Opravdu se chtěla vzdát a přiznat si porážku před samotným začátkem rande? Prostě to nevěděla. Kdyby jí alespoň vzdáleně Peter přitahoval, tak by se zdálo jednodušší to přestát. Ale neeee, musela toužit po muži, který by mohl být důvodem, aby supermodelky slintalyi nad jeho krásou.
„Ne,“ řekla nakonec sestře. „Jsem v pohodě. Chci to udělat. Potřebuji to udělat.“
„V pořádku.“ Faith ji podala chladný mokrý ručník. „Dej se dohromady a uděláme ti totální proměnu.“
Julia použila ručník na otření pusy a pak se postavila na nohy. Kolena se jí zezačátku chvěla, takže se opřela o umyvadlo pro rovnováhu. Když se stabilizovala, vyčistila si zuby a opláchla si obličej studenou vodou.
„Pohni,“ řekla Faith, když skončila. „Musíš se obléknout.“
„Ne, dokud nenajdu boty.“ Nalezení těch zpropadených bot se pro ni náhle stalo tím největším cílem v životě.
„Jsou někde tady. Nepanikař. Najdeme je.“ Společně pátraly po zmizelých předmětech a po deseti minutách je Faith našla nacpané v koši na špinavé prádlo. Vypustila úlevný výdech.
„Jak se dostaly dovnitř?“ zeptala se Faith a držela je v prstech.
„Musela jsem být rozrušená,“ přiznala Julia, „protože si to nepamatuju.“ Teď, když její boty byly nalezené, se soustředila na oblečení. Naneštěstí, nikdy nepředvedla své nové modely Tristanovi, takže neměla ponětí, co by mohlo ve skutečnosti vypadat dobře. Stejně to zkusí.
„Uvažovala jsem, že si obléknu tohle.“ Mávla rukou nad chlupatým růžovým svetrem a dlouhou sukní s květovaným potiskem.
S úšklebkem Faith zavrtěla hlavou. „Tohle je rande, Jules. Neodstraš chlapa tím, že budeš předstírat, že jsi cukrová vata na tyčce. Kde jsi to vůbec vzala?“
„Tristan mi to vybral.“
Její sestra protočila oči. „Přísahám, že když to vypadá poživatelně, tak to muži koupí.“
„Bože, potřebuju sklenku vína,“ lamentovala Julia. „Stres dnešního dne mě zabíjí.“
„Vypij celou láhev. Najdu ohoz, nad kterým Tristan – a Peter, samozřejmě – budou slintat.“
„Co bych bez tebe Faithie dělala?“
„Chodila bys kolem jako zvracející cukrová vata na tyčce, to bys byla.“

Oblečen jen do bílých bavlněných slipů, Peter Gallow napnul své malé bicepsy před velkým zrcadlem pověšeným na zdi ložnice. Perfektní orámování pro jeho art-deco a černě drátěné lampy.
„Jsem muž. Tygr,“ řekl svému odrazu.
Jeho schůzka s Julií brzo začne. Jelikož ona první zavolala a pozvala ho na večeři – a on souhlasil – jeho nervový systém vyskočil do vysoké rychlosti. Naneštěstí, měl nyní vyrážku na břiše. Nikdy to příliš se ženami neuměl a neměl moc zkušeností. Nervozita mu bránila chovat se tak, jak by si přál.
Avšak Julii měl rád. Způsobovala, že se cítil příjemně. Jejího bratra se však bál jako čert kříže.
Když se nastěhoval do domu vedle Julie, sotva jí zaregistroval. Ale viděl ji každé ráno, jak odchází do práce, když připravoval své rostliny na letní ostré paprsky, a každý večer, když se vracela, a on hnojil a odpleveloval zahradu, a pokaždé, když ji viděl, se pro něj stávala přitažlivější. Nevěděl, jak to bylo možné, ale byla hezčí a hezčí až mu její obraz natrvalo zaplnil mysl.
Líbili se mu na ní drobnosti. Veselé jiskřičky v jejích očích. Způsob, jakým se jí kroutily konce vlasů. Křehkost jejích zápěstí. Chtěl jít na návštěvu a promluvit si s ní tolikrát a skutečně, jednou či dvakrát, téměř dokázal sebrat odvahu. Avšak vždy ztratil kuráž, když došel k jejímu domu a pak utíkal domů.
Pak ji uviděl schovávat se za keři, tak nervózní jako on, a rozhodl se jít do toho. A v průběhu byl téměř zamordován jejím bratrem. Peter se nepovažoval za silného muže – nebo alespoň nepovažoval se za silného muže zatím. Čtením samospasných knih se stával více asertivním mužem.
Když ho Julie pozvala ven, byl šokován. A zhrozen. Velmi, velmi zhrozen. Ne jenom proto, že byl na tak málo schůzkách ve svém životě, ale proto, že naštvání Tristana by mohlo zaznamenat Peterovu smrt. Nikdy neviděl tak hrozivý výraz a muže tak zastrašujícího. Tristan očividně miloval svou sestru a jako jakýkoliv oddaný bratr ji bude chránit a rozmáčkne každého, kdo jí ublíží.
Ale dnes, ji bude mít Peter jen pro sebe. A ujistí se, že neudělá nic, o čem by mohla Tristanovi říct, co by toho obrovského hromotluka rozzuřilo. Pak si pomyslel, co když nebudu jednat džentlmensky? Co Tristan udělá?
„Jestli Tristan bude prudit, rozmáčknu ho jako brouka.“ Opět napnul svaly.
„Jsem muž,“ zopakoval. „Tygr. Žádná žena mi neodolá.“
Počkat. Petr se odmlčel. To nebylo správně. Mračící se si to zamířil k nočnímu stolku a zvedl knihu,Uvolněte svého vnitřního tygra. Prolistoval několika značně ošoupanými stránkami, našel kapitolu čtyři a četl: Nechť je vaší mantrou, Jsem muž. Tygr. Nepřekonatelná síla přírody, které žádná žena nemůže odolat.“
S pokývnutím hodil knihu na černé hedvábné povlečení. „Jsem nepřekonatelná síla přírody, které žádná žena nemůže odolat.“ Už se postříkal kolínskou s obsahem feromonů. Vyrobil si nápomocné kartičky se sonety, lichotkami a tématy, aby konverzace proudila.
Jak by ho Julia nemohla mít ráda?
Podíval se ještě jednou na svůj odraz, pak zamručel hlubokým hlasem: „Jsem muž. Tygr.“

Julia stála ve své ložnici a usrkávala víno. Alkohol bohužel nezmenšil její obavy z nastávající schůzky.
„Vyzkoušej si ty mátově zelené šaty,“ řekla Faith.
Naplnil jí pocit nejistoty a obočí jí vyskočilo vzhůru.
„Myslíš, že jsou dost sexy?“
„No jasně.“ Faith přitakala a ujišťující úsměv jí pozvedl koutky. „Budou stírat jeho sliny.“
Poprvé za ten den se Julia usmála, přetáhla si šaty přes hlavu a uhladila si je přes podprsenku a kalhotky.
„Perfektně sedí.“ Přitakala Faith na souhlas a přehodila si pramen vlasů pře rameno. „A teď se běž ukázat Tristanovi. Bude to milovat.“
Juliin úsměv se stal dychtivým, když obcházela do obýváku. Copak si Tristan pomyslí o jejích šatech? Rozzáří se a řekne jí, že vypadá nádherně? Samozřejmě, že ano, vždyť jí chtěl vidět v šatech od jejich první společné noci. Ve skutečnosti si i dokázala představit záblesk uznání v jeho očích.
A Peterovi se samozřejmě budou líbit také.
Tristan se rozvaloval na smaragdových a rudých polštářích gauče a jedl mražené hroznové víno. Vypadal jako Ares, řecký bůh války, před bitvou, připraven srazit ty, kteří mu vzdorovali, přesto zatím trpělivě vyčkávající na perfektní okamžik k akci. Co té scéně chybělo, byla otrokyně mávající vějířem. Zachvěla se a musela se zastavit, aby nezakřičela do nebes „Beru tu práci.“
„Co si o tom myslíš?“ zeptala se.
Na zvuk Juliina hlasu Tristan zvedl hlavu a pečlivě si ji prohlédl odshora dolů. Jedním prstem udělal otáčivý pohyb, aby se otočila. Udělala, jak nařídil.
„Znovu,“ řekl Tristan, aby znovu uviděl Juliino pozadí. Jeho slabiny se napjaly potřebou. U Ellia, byla nádherná, nesrovnatelně. Ale myšlenka na to, že měla na sobě takový sličný šat kvůli jinému muži – šat, který ji vybral – mu vyslala bodavou bolest majetnických pocitů skrze něj. Nebude nosit takový šat pro Neduživého Petera.
„Táááák… co myslíš?“ V očekávání a netrpělivá se otočila potřetí.
„Jsou příliš dlouhé,“ řekl klamně lenivým podtónem.
Zmatek probleskl jejím výrazem a prozkoumala délku jejích šatů. Zarazila se. „Příliš dlouhé?“
„Aye.“
„Možná sis nevšiml skutečnosti, že mám na sobě šaty.“
„Všiml.“
„To je vše? To je vše, co řekneš?“
„Měla by ses převléknout.“ Potom lenivým pohybem, který odporoval nebezpečnému ohni v jeho žilách, nasál další kuličku vína do úst.
Julia se donutila ignorovat bodnutí touhy, kterou jeho jednání vyvolalo, a odpochodovala do svého pokoje oznamující, že to on nenávidí.
„Hmm.“ Zamračení vytvarovalo Faithina ústa. „Jsi si jistá?“
„Jsem si jistá.“
„Dobrá, zkus tyhle.“
Och, ano, pomyslela si, když hleděla na červené šaty se zavazováním za krkem. Perfektní. Tristan se jím v obchodě zdál specificky fascinovaný. Vkroutila své tělo do přiléhavé látky, až jí objímala každou křivku. S vědomím, že tentokrát obdrží kompliment, si to zamířila zpět do obýváku. „Ok, a co tyhle?“
Opět jí zkouknul odshora dolů. Sval v čelisti se mu zachvěl a každou vteřinou to bylo více viditelné. „Příliš červené.“
„Příliš červené?“
„Tvůj sluch je perfektní.“
„Já tomu nemůžu uvěřit.“ Vyhodila ruce do vzduchu. „Ty si myslíš, že moje šaty jsou příliš červené? To je jejich jediná chyba?“
„Co si myslím o těchto šatech nemůže být vloženo do obyčejných slov.“
Zachmuřená, důrazně odkráčela zpět do ložnice.
„Co je špatně s těmito?“ dožadovala se Faith.
„Říká, že jsou příliš červené,“ odpověděla Julia napodobující Tristanův já-jsem-pán-světa tón.
Příště, když vstoupila do obývacího pokoje, měla na sobě černý šatový kostým doplněný šerpou kolem krku. Nebyl červený, ani dlouhý. Byl ztělesněním vyšší třídy.
Zrovna když se ho chtěla zeptat na názor, pozvedl obočí a řekl: „Příliš spoutané.“

O čtyřicet pět minut později chtěla Julia zadusit Tristana hromadou oblečení, které zamítl. Bez ohledu na to, co mu předvedla, slyšela škálu zamítnutí.
„Příliš zelené.“
„Příliš otevřené.“
„Příliš volné.“ Až nakonec uslyšela, „Příliš… Tohle si nevezmeš Julie. Zakazuju to.“
Teď už zle rozmrzelá dupala cestou zpět k sestře. Trhnutí si oblékla sukni do půli stehen a vřítila se zpět do obýváku. „A co tohle?“
„Příliš krátké. Smím ti navrhnout, aby sis příště vybírala lépe?“
Ty jsi vybral vše, co jsem ti ukázala. Vzpomínáš na náš malý výlet do obchoďáku?“
Pokrčil rameny, jako kdyby říkal, měla sis sakra vybrat své vlastní oblečení.
Zmatené, ona a Faith, prohrabaly celý obsah její šatny, mrmlající o nákaze známé jako „muž.“ Julia krátce koketovala s myšlenkou obléct si zeleno-oranžové panenkovské šaty, které Tristan objevil tu noc, kdy se objevil, ale nechtěla strašit malé děti. Nakonec se rozhodla pro levandulovou, květy potištěnou sukni a sladěnou propínací blůzou. Oboje ladilo s její podprsenkou a kalhotkami. Oblečení kopírovalo její křivky a vlnilo se, když šla. Nebyla to sice její první volba, ale pro Boha, bude to její poslední.
Ponechala si vlasy dole kolem ramen a poprvé po dlouhém čase si nanesla tolik make-upu, že by cena akcií kosmetické firmy vylétla. S tenkými páskovými sandálky na nohách připlula naposledy do obýváku.
„Neříkej ani slovo o mém oblečení,“ nakazovala Tristanovi, zastrkávajíc si vlasy za ucho.
Znovu pokrčil rameny, ale žhavý pohled, který jí věnoval, toho řekl spoustu. Ten ohoz se mu líbil! Potěšení zahnalo její špatnou náladu a sebevědomí jí klíčilo v hrudi.
Faith po něm vrhla, proč-se-chováš-jako-blbec pohled a pak se otočila k Julii. „Vypadáš úžasně, Jules. Jednoduše dech beroucí. Nenech, aby názor jednoho dementního idiota, ti vsugeroval opak.“
„Myslím, že je půvabná,“ řekl Tristan, „bez ohledu na to, co má na sobě.“
Julia zářila uznáním.
Faith vypadala oslnivě v rafinovaném černém kalhotovém kostýmu. Vlasy měla vyčesané do jednoduchého uzlu, z jehož vršku padaly prameny. Tristan, sexy jako vždy, měl na sobě džíny, které líbaly jeho svalnatá stehna, a černou košili, která se otvírala u límečku a odhalovala báječnou kůži, která pravděpodobně chutnala tak dobře, jako vypadala. Ústa jí zvlhla a ona se zachvěla.
Zvuk domovního zvonku se rozezvučel domem.
„To je on.“ V žaludku se jí rozrušením okamžitě zatřepotaly motýlí křídla. Dokonce její touha po Tristanovi byla zastíněna probuzením strachu. Uklidni se, nařizovala si. Ale ten příkaz jí nepomohl. Stále rozechvělá si uhladila vlasy na místě, zhluboka se nadechla a doplula ke schodu. Trhnutím otevřela vstupní dveře. Studený vzduch se provalil kolem.
„Promiň, jdu pozdě,“ řekl Peter a nabídl jí nesmělý úsměv.
„Ztratil jsem pojem o čase.“
Opětovala mu úsměvem jeho úsměv. „Je ti odpuštěno.“
V šedých společenských kalhotách a formální košili vypadal sladce a nesměle kouzelně. Přesto ji pohled na něj nijak neovlivňoval.
Jsem idiot. Je pro mě perfektní. Dám mu šanci.
„Moc ti to sluší, Petere.“
„Tobě také. Jsi jako –“ Podíval se dolů do své dlaně a Julia měla pocit, že ho slyšela zamumlat „jsem tygr.“ Pak se k ní naklonil a řekl: „Jsi jako ten nejvzácnější kaktus, který kvete sytě růžově jednou ročně.
„Já – děkuji.“
„Jsi připravena?“ zeptal se. Jeho oči zářily pýchou, jako kdyby právě vylezl na horu bez výstroje a přežil. Přiblížil se k ní a silný odér kolínské zavál do jejích nosních dírek.
„Čekal jsem na tento okamžik od té doby, co jsi zavolala.“
Tuto chvíli si vybral Tristan, aby se za ní objevil. Téměř nepřítomně k němu naklonila.
Jsme připraveni,“ zamručel.
Barva z Peterova obličeje okamžitě vymizela a zanechala ho sinalého a mrtvolně bledého. Roztřeseného.
„Uh…my?“ vypískl.
„Petere,“ řekla Julia, doufající, že ho uchlácholí, „už jsi potkal Tristana, který slíbil, že tě nepokouše.“
Jako kdyby to šlo, Peterův výraz se stal více bezbarvým.
„Potkali jsme se.“ Centimetr po centimetru ustupoval.
„A tohle je má sestra Faith,“ řekla Julia s mávnutím ruky směrem k sestře.
„Ráda vás poznávám, Petere.“ Faith udělala pohyb vpřed a usmála se sexy padni-k-mým-nohám úsměvem.
Peter se zastavil. Ztracen v naprosté ženskosti, kterou Faith vyzařovala, ji v tichém okamžiku vpíjel s napůl přivřeným zbožňujícím pohledem. Pak, když si uvědomil, že Tristan je i Faithin bratr, se znovu znepokojil a popotáhl si za modře pruhovanou kravatu. Hlasitě polkl a podíval se zpět na Julii.
„Říkal tvůj bratr, že my jsme připraveni?“
„Bratr?“ zeptala se Faith.
„Myslela jsem si, že by bylo pěkné, kdyby se k nám přidala má rodina,“ prohodila Julie s varovným pohledem k Faith. Co jiného mohla říct?
Och, mimochodem, Faith, lhala jsem a řekla mu, že jsme všichni jedna rodina. Nebo, Petere, zlato, přinutili mě, abych je vzala s sebou.
„Doufám, že ti to nevadí,“ ukončila řeč.
„Možná, bychom mohli tohle provést někdy jindy,“ řekl. „Myslím tím -“
„Ne!“ Julia si nebyla jistá, že by dokázala přetrpět další dopoledne předcházející paniky. „Dnešek je v pohodě. Užijeme si zábavu.“
Doufám.
Faith se mezi ně vsunula a svůdně zamrkala na Petera.
„Prosím, říkej mi Faithie. Tak jako všichni.“
„Nejsem si jistý, jestli je tohle dobrý nápad,“ začal znova Peter. „Mám zítra brzo ráno schůzku a potřebuji -“
Tristan ho přerušil, dříve než mohl pokračovat. „Konec konverzace.“ Jemný varování v pohledu doprovázelo jeho slova.
„Teď půjdeme. A ty nás doprovodíš. Jasné?“
Směs zděšení a strachu. Peter jednoduše přitakal.
„Petere,“ řekla Faith narušující tak svazující napětí. „Ráda bych, kdybys mě doprovodil k tvému autu.“
„Skvělý nápad,“ řekla Julia, toužící po oddechu. Po jakémkoliv oddechu.
„Vy tři běžte napřed. Já zhasnu světla.“ Otočila se dříve, než mohli zaprotestovat. Když zaslechla, jak se dveře od auta zabouchávají, nasála vzduch.
Dokážu to udělat. Dokážu.


15 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to som zvedavá na priebeh tej schôdzky :-))
    Vďaka za preklad a teším s na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dík za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát děkuji za další kapitolu a do Nového roku přeji vše jen to nejlepší.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za skvělý překlad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat