pondělí 10. srpna 2015

Black and Blue - Kapitola 17 2/2




Blue se náhle probudil. Jeho tělo hořelo touhou, a nebyl si jistý proč. Zpočátku. Pak si uvědomil, že byl v posteli s Evie. Její záda měl přitisknutá k nahé hrudi, jeho ruce byly pod jejím tričkem, prsty roztažené nabříšku. Její zadek byl uhnízděný proti jeho pulzující erekci. Pamatoval si, jak se sem dostali. Pagan ho střelila a Evie ho ošetřila. Pamatoval si, že se mu přiznala, že neměla sex poslední tři roky. Jak ho políbila na čelo, aby ho utěšila. Dvakrát. Teď si pomyslel:Do prdele se získáváním její důvěry. Doprdele se vším. Beru si, co jemoje.

Blue se přitulil k jejímu krku a sklouznul rukou až na její prsa, ten perfektní kopeček vzal do ruky, promnul ho – a zasyčel, když se jí postavila bradavka. „Evie. Vzbuď se pro mě, zlato.“
Lehce si povzdechla a vyklenula záda, aby se protáhla, silněji se přitlačila na jeho hřídel. Nádhera…. Zavrčel. Víc, pěkně prosím.
„Evie. Hned.“
Ztuhla. Pak se převalila na záda a koukla na něj, ty sametově hnědé oči, zamrkala, zpozorněla – a pak konečně, to horko.
„Blue.“ Žádná otázka. Požadavek.
Ten, kterým se řídil. „Uděláme to,“ řekl. A to bylo to jediné upozornění, které jí dal. Popadl její tričko za límec a roztrhnul látku přímo uprostřed. Její podprsenka získala stejné zacházení. Neprotestovala ani malinko. Dokonce mu pomohla odhodit zničenou látku.
Prakticky na ni spadl, přitiskl rty k jejím, vrážel hluboko do ní svůj jazyk a bral si, bral si všechno. Přirážela jazykem proti jeho a její úžasná chuť ho poháněla k nesnesitelnému šílenství. Ale nakonec, ona na něj vždycky takto působila.
Musím z ní mít úplně všechno. Konečně.
Vsál její spodní ret, držel ho, jak se odtahoval,pak sklonil hlavu a sál a škádlil její bradavky, pomalu kmital jazykem tam a zpátky, a dokonce i kousl. Zaryla mu nehty do kůže, jako by seho snažila udržet tam, kde byl.
Oh, baby, nic mě nedokáže odtrhnout.
Její kolena se mu otírala o boky, jako by se nemohla rozhodnout, co s nohama. Potom položila nohu na matraci a vyklenula se, tiskla se svým středem k jeho erekci. Toho potěšení bylo až moc, a přesto toho ani vzdáleně nebylo dost. Jeho pocit naléhavosti se prohloubil.
Vadilo mu jejich oblečení, ale nechtěl sundat ruce z jejích prsou, tak použil svoji moc, aby odstranil svoje džíny a spodní prádlo, potom její oblečení, strhnul všechny šaty pryč pouhou myšlenkou a odhodil je stranou. Chladný vzduch mu postavil chloupky na těle, přeléval se kolem něj a každý centimetr jeho těla se stával citlivějším, bylo to mnohem erotičtější, jak se horká kůže setkávala s horkou kůží… jak se jeho hřídel setkala s tekutým ohněm. Téměř ztratil tu trochu kontroly, která mu ještě zbývala.
Evie zasténala. „Blue. Hned.“
„Brzy.“ Tentokrát se ji chystal poznat celičkou. Dělat cokoliv. Hrát si. Chytil ji mezi nohama a zapředl souhlasem. „Tak mokrá, baby.“ Miloval, když byla takhle vzrušená – a jak rychle.
Škádlil ji prstem, a když na něm začala jezdit, snažíc se přirážet dolů, on přidal další prst. Celou dobu jí hlava poskakovala ze strany nastranu. Její oči byly zavřené, červené rty vlhké a rozevřené. Věděl, že je tak ztracená v pocitech jako on, když ji přivedl až na okraj…. Pak couvnul… znovu ji přivedl blízko…a znovu couvnul.
„Blue!“
„Zoufalá?“ On byl. Pot mu vyrazil na spáncích. Nikdy nebyl tak napjatý. Ale stálo to za to, slyšet ji vzdychat a sténat a prosit. Sledoval, jak sebou házela.
„Připravená.“
„Ještě ne.“ Dal jí třetí prst, roztahoval ji, tentokrát ji připravoval k tomu, co se stane, a ona lapala po dechu. Její nehty našly cestu na jeho záda a škrábaly, až tekla krev.
Bude tyhle rány nosit s pýchou.
„Bolí?“ zeptal se.
„Trochu. Ale, ohhh. Potřebuju to.“
Nádherná prosba od nezkrotné Evie Blackové. „Dáš mi všecičko.“
„Cokoliv chceš.“
„Všechno. Jednou sis o to řekl. Teď to chci.“ Neschopný držet se dál zpátky, vytáhnul z ní prsty. Oba nad tou ztrátou zasténali. Otřel vlhkost přes její rty, a jak se sehnul, aby ji olíznul, políbil ji hluboce a pevně, zaháknul pažemi její kolena a umístil svou hřídel k jejímu vchodu.
„Ano! Prosím!“
Chtěl ho do ní strčit tvrdě a rychle. Zatlačil pár centimetrů. Pak další.
Tak těsná. Tak zatraceně těsná. Zatlačil další kousek.
Pak další a další.
On lapal po dechu, ona ztuhla.
„Okay?“
„Je to úžasné. Jsi tak velký.“
Zabíjíš mě. „Bude to ještě lepší.“ Vsunul ruku mezi jejich těla, našel její malý uzlíček nervů, mnul ho a obkružoval ho, dokud se její boky nezačaly pohybovat.
„Ano!“ křičela. „Oh, ano.“
Přirazil až na konec, tak tvrdě a rychle, jak chtěl, a ona se okamžitě udělala, vyklenula záda a křičela jeho jméno.
Nikdy necítil něco tak úchvatného, jako její vnitřní stěny, které ho svíraly. Tak perfektní. „Řekni mi, že tě můžu vzít na drsnou jízdu, baby.“
„Ano. Prosím, ano.“
Nikdy měneomrzí poslouchat ji říkat to slovo. Chytil čelo postele, odtáhl se od ní, pak přirazil dovnitř s takovou silou, až zarachotila celá postel. Na zem spadl obraz. A možná taky jeho arcadiánské síly způsobily, že se vznášel nábytek, protože lampa z nočního stolku spadla a rozbila se. Zaplatí za tu škodu. A rád. Pořád se pohyboval. Dovnitř, ven. Dovnitř, ven. Ten tlak se v ní musel hromadit, protože se k němu přitiskla a nutila ho dělat to rychleji, tvrději. Aby si zachránil život, nemohl přestat ani zpomalit.Nikdy nebyl tak přemožený, tak překonaný. Záleželo jen na slasti.
Tady. Teď. Tato žena. Moje.
Jeho rytmus se stal brutálním, až trestajícím. Vynikající. Evie ho popadla za vlasy a přitáhla ho dolů prodalší polibek. Ve chvíli, kdy se jejich jazykysetkaly, znovu vyvrcholila a její stěny ho podruhé stiskly, přidal se k ní a tvrdě vyvrcholil. Zařval, naposledy přirazil, dával jí i ten nejposlednější kousek jeho uvolnění, dokud na ni nespadl, naprosto vyčerpaný. Nebyl si jistý, kolik času uplynulo, než si uvědomil, že se nepohnul, že by jí mohl ublížit jeho váhou. Přitáhl si ji blíž a převalil sena stranu.
Pot na jejich tělech vytvořil kluzkou vrstvičku, ani jeden z nich nemohl popadnout dech.
Věc se měla tak, že chtěl víc.
***
Evie se zakryla. Sex nikdy nebyl takhle dobrý. Nejspíš nikdy nebyl takhle dobrý pro nikoho, a skoro si přála, aby to nezažila. Skoro. Jak teď měla nechat Bluea jít? Po letech poprvé necítila žádnou nespokojenost. Jen mír. Jako kdyby se všechny kousíčky jejího života srovnaly na své místo. Ale tohle nemohlo být správné. Nakonec, nezáleželo na tom, jak úžasný Blue byl jako osoba, pro ni byl špatný. Nikdy nemůžou chtít stejnou věc.
Musím mezi nás dát nějakou vzdálenost. „Cítím se hloupě, že to teď vytahuju vzhledem k mojí profesi a minulosti, ale ve všem tom vzrušení jsem tomu upřímně nevěnovala žádnou pozornost, nicméně to není výmluva, že? Měla bych se stydět.“ A nikdy nepanikařit.
Ale ona nepanikařila. Koutky očí mu škubaly, jako by bojoval se smíchem. „Myslím, že od té doby, co tě znám, jsi teď nejblíže tomu být roztěkaná, cukrátko.“
„Dobře, co jsem se snažila říct, je,“ pokračovala dále, „že nemám žádný druh antikoncepce.“
„V poho. Nemůžu tě oplodnit.“
Nikdy? „Zaprvé, v poho? Vážně? Zadruhé, co takhle nemoci?“
„Zaprvé, ano. To je to, co jsem řekl. V poho. Myslím,že by to mohlo být i kratší. Je to sexy. Zadruhé, nemám žádné arcadiánské nemoci, a i kdybych měl, nemohl bych tě nakazit. Taky jsem imunní vůči lidským nemocem.“
„Dobře, jen pro klid duše, žádnou nemám. Kontrolovala jsem to.“
Políbil ji na špičku nosu. „Díky, že jsi mi to řekla.“
Posadila se a odhrnula vlasy z obličeje. „Takže…“
Vyklenul obočí. „Tohle je ta část, kdy mě vykopneš z postele? Promiň, koláčku, ale to se nestane. Mazlíme se.“
Počkat. Cože? Koukla dolů na něj a pevně prohlásila: „My se nemazlíme.“
Vyšpulil spodní ret, trucoval roztomile. Škádlil ji snad? Musel. Pitomý, rozkošný chlap!
„Takže teď, když jsi mě použila,“ řekl, „mě jednoduše opustíš?“
Ah! Pocit viny. „Já opravdu netoužím po tom se muchlovat. S nikým. Nikdy.“
Vyštěkl smíchy. „ Řekla jsi právě ´muchlovat´?“
Tváře jí vzplály, když si uvědomila, že ano, ano, řekla. „A co?Zkoušela jsem jiná slova, tak jako ty zkráceniny.“
„Jde ti to.“ Usmíval se, když to říkal. „Už ses někdy zkoušela muchlovat?“
Přivřela oči do tenkých škvírek. „Ne.“
Linie kolem očí a úst mu trošku změkly, jako by právě objevil kotě v nouzi na stromě. Vzal ji za krk a masíroval ho. „Tak to pojďme zkusit. Ty a já. Může se nám to i líbit.“
Samým blahem zavřela oči, i když ho v duchu proklínala. Tohle byl šarmantní svůdník, kterému podlehly tisíce. „Nám?“
„Nikdy dříve jsem to nedělal a chci vědět, jaké to je.“
Ona měla být první? Kretén! Jak mu teď asi měla odolat? „To myslíš vážně? Nikdy?“
„Nikdy. Vzal jsem si, co jsem chtěl, a odešel…nebo jsem donutil je, aby odešly.“
„A ony tě poslechly?“ zeptala se nevěřícně.
„Jistěže. A vracely se na druhé i třetí setkání.“
„Jistěže,“zesměšňovala ho. „Ale… proč teď? Proč já?“
Pokrčil rameny, nezahanbený. „Voníš příliš dobře, skvěle tě cítíma velmi brzy tě budu chtít znovu. Docela dobře bych tě mohl mít blízko a ušetřit si problémy s tím, abych tě chytil.“
Měla by odolat. Jednasexkapáda ji málem zabila. Nelze říct, co by s ní udělalo druhé kolo. A co když si bude celou tu mazlící věc užívat? Začne po tom toužit – a když přijde na Bluea, nemohla si dovolit žádné další touhy.
Kdo ví, možná budeš mít štěstí a budeš to nesnášet.
Pravda.
Její mlčení ho nejspíš vyprovokovalo, protože řekl: „Nedělej ze mě jeskynního muže, nehodím tě přes rameno, abych si vzal, co chci.“
Převrátila oči. „Okay, dobře. Fajn. Budeme se trochu mazlit.“ Natáhla se na jeho hruď a on ji objal pažemi. Jeho srdce tlouklo pod jejím uchem, rychle a tvrdě, dělalo jí to hrozně dobře.
Tohle asi nebude nesnášet, co?
„Můžeme to dělat asi tak hodinu, a možná, jestli budeš mít štěstí, možná tě budu trochu otlapkávat,“ řekla. „Ale potom půjdeme každý svou cestou, ano?“
Pročísnul prsty její vlasy. „Ne. To tedy ne. Potřebuju alespoň šest hodin. A určitě trošku hrátek rukou. Žádné možná.“
Znovu o tomhle smlouvali? Vážně? „Dvě hodiny,“ řekla. „A nezbiju tě do hranata.“
„Osm. A budeš mě hladit.“
To kurva ne. „Takhle se nevyjednává, Blue.“
„Moje chyba. Deset hodin.“
Jen pro pořádek, zakroutila mu bradavkou.
„Ow!“ Donutil ji uvolnit prsty a políbil ji na klouby. „Jen abys věděla, nehodlám ti říct, jaká jsi byla.“
Prudce se narovnala a setkala se s jeho pohledem. „Neporovnáváš svoje ženy.“ Pauza. „Nebo jo?“
„Obyčejně ne. Ale tentokrát udělám výjimku.“
„Nemyslím si, že víš, jak jsi blízko tomu, abych ti vytáhla páteř pusou,“ řekla a mávala mu při tom pěstí před nosem. Pokusil se ji kousnout.
„Řekl jsem ti někdy, jak strašně je sexy,když mi vyhrožuješ tělesnou újmou?“
„Ne. Protože tobybylo směšné.“
„Není, a je to pravda.“S vážným výrazem řekl: „Teď zpět k tvému posouzení. Rozhodl jsem se ti to říct, navzdory tvému prso-twistru.“
Zatřepala hlavou, tmavé vlasy kolem ní tančily. „Nechci to vědět.“ Po tom všem ztratila se v potěšení z jeho úst a jeho rukou a pak jeho těla; to on musel udělat většinu práce.
„Škoda. Zlato, v mojí mysli není žádná otázka, žádná pochybnost, že ty jsi a vždycky budeš číslo jedna. Opravdu. Tohle,“ řekl a pokynul rukou k jejím štíhlým křivkám, „by mělo být nezákonné.“
Snažila se zachovat si neutrální výraz – povzbuzovat ho by bylo špatné – ale nemohla potlačit úsměv. „Dva komplimenty od tebe v jednom dni. Myslím, že přicházíš o svou ostrost.“
„Samozřejmě. Právě jsem se zbavil obrovské zátěže.“
Její oči se rozšířily. Nemůžu uvěřit, že to řekl.
Znovu nani pokynul, tentokrát nadřazeně. „No tak. Zasměj se. Víš, že to chceš.”  Připlácla si ruku přes pusu, ale bylo pozdě. Uniklo jí zasmání. Setkal se s jejím pohledem se směsicí potěšení a úcty, jeho rysy zjemněly. „Nikdy mě neunaví vidět tě rozjasněnou jako teď.”
Moc vážné! křičela její mysl. A, prostě jen tak, její pobavení zmizelo. Zamračil se, jako kdyby ho její změnanálady naštvala. „O čem teď přemýšlíš?”
„Co se stane zítra? S Tiffany?”
„Nechceš, abych s ní něco začínal?”
„Ne,” odpověděla upřímně. A sakra. Zase moc seriózní, teď se usmál, potěšeně.
„Neboj se. Nebudu. Máš moje slovo. Budu s ní flirtovat, aby to bylo uvěřitelné, až se mnou odejde, ale nikdo to nepůjde dál než sem. Když s ní budu o samotě, použiju nátlak a uspím ji.”
„Dobře,” řekla a přikývla.
„Počkej. Žádné sliby? Nebo znamení krevní přísahy?”
„Ne. Věřím ti. Nepotřebuju další ujištění, jen tvé slovo.”
Něco jasného vykvetlo v jeho očích, jak ji políbil na spánek. „Nevím, co říct. Evie… děkuji.”
Když už, to ona by mu měla říkat ta slova.
„Jsi hladová?”zeptal se, změnil téma tak rychle, že ji to nechalo v rozpacích. „Umírám hlady. Takže proč nám neudělám něco najídlo? Potom si můžeme dát sprchu a strávit několik dalších hodin v posteli, než půjdeme spát.” Jeho hlas se stal chraplavějším s narůstající touhou.„Ráno tě potom probudím tím nejlepším možným způsobem. Slibuji.”
Počkat. On čekal, že stráví noc v jejím pokoji? Celou noc?

„Zůstaň tady. Hned budu zpátky.” Nahý odkráčel do chodby a zanechal ji s rostoucím pocitem paniky. Nakonec to přišlo.

8 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. MOC DĚKUJI ZA NOVOU KAPITOLU.

    OdpovědětVymazat
  3. Super knížka dík za p a k

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat