středa 1. července 2015

Čarodějky z Mystérie a mrtví, kteří je milují - Kapitola 6




„Jsi skutečně tady.“ Obešla ho, nevěřícnost, radost a sexuální hlad ji naplňovaly. Obklopoval je růžový pyl.
Hunter se ani nepohnul. Byl ukrutně nádherný, jako vždy, jen nějak vypadal víc divoce. Srdce jí bušilo nadšením, i když jí otřásalo zmatení. „Jak to, že jsi tu? Nejsi mrtvola a nejsi duch, ale byl jsi mrtvý tři dny.“
Stromy kolem nich se pohupovaly ve větru a vůně měsíčního kouzla a jasmínu byla těžce cítit ve vzduchu. Paprsky tlumeného světla pronikaly na mýtinu.

„Já… já jsem neumřel,“ řekl. Zíral na její krk, jeho oči byly rudé. „Měl bych jít.“
„Ne! Zůstaň.“ Kousla se do spodního rtu. Nikdy nebyla víc nadšená a zmatená. „Proč jsou tvé oči rudé? Počkat, ta rudá vyprchává. Nerozumím tomu. Co se ti stalo?“
Neodpověděl.
Stejně zapomněla svou otázku, jak se natáhla a stáhla jeho bundu na zem. Ona už byla nahá; chtěla nahého jeho. Na ničem jiném nezáleželo. Pak mu rozepnula knoflíčky na košili. Ta také přistála na zemi u jejich nohou. Prsty se dotkla jeho hrudi, světlejší než předtím, ale silné.
„Tak moc jsi mi chyběl,“ řekla mu. „Když jsem si myslela, že jsi zemřel, chtěla jsem také umřít.“
„Genevieve,“ vydechl její jméno v bolestném potěšení. Stiskl k sobě víčka. „Měl bych jít. Jsi teď v bezpečí.“
„Neodcházej. Zůstaň se mnou. Prosím.“
„Něco se stalo-“
„Nezajímá mě, jak jsi přežil. Chci jen tebe.“ Přejela dlaněmi po jeho hrudi, bradavky měl drsné. „Mmm. Tak dobré.“
Jeho ruce se zamotaly do jejích vlasů a jejich pohled se do sebe zaklesnul. „Chci tě políbit.“
„Udělej to. Polib mě.“
Naklonil se a přejel svým nosem přes její krk. „Voníš tak dobře. Lépe, než si pamatuju.“ Čím víc mluvil, tím víc byla jeho slova nezřetelná.
„Polib mě, Huntere. Prosím.“
Zarazil se jen na chvíli před tím, než se narovnal a nepřitiskl své rty na její. Jeho jazyk vnikl do jejích úst, už rozehřátý, kluzký a chutnající po vášni. Chutnal jako naléhavost. Byli od sebe tak dlouho – dny se změnily v nekonečnost.
Její ruce roztrhly knoflíček u jeho kalhot a v sekundě byl nahý. Po celou dobu umisťoval polibky po celé její tváři. Touha proudila její krví. „Žádné další čekání,“ řekla bez dechu.
„Žádné další čekání,“ souhlasil. Něco temného se mihlo přes jeho tvář, oči měl znovu rudé. „Neublížím ti,“ řekl, hlas měl tvrdý a naplněný odhodláním.
„Vím.“
„Dobře.“ Stáhl ji na zem. Jeho rty obkroužily její tvrdou, napnutou bradavku a ruka putovala dolů po jejím bříšku, způsobujíc jí husí kůži. Zastavil se na vrcholu jejích stehen a prsty se probíral tmavými chloupky.
„Ano, to je dobré,“ zavzdychala.
Rukama masírovala jeho silnou hruď, libující si v jeho tvrdých svalech ukrytých pod mužnou kůží. Vycházela z něj síla. Můj milenec, pomyslela si omámeně. Můj muž. Můj, celý můj. Ta vášeň, ta touha, to potěšení, které jí dával, předčilo všechny její nejdivočejší představy.  A to do ní ještě ani nevstoupil.
Začal sát její bradavku, zuby měl překvapivě ostré, vynucující si od ní další vzdech. Slízával pryč to lahodné bodnutí. „Neublížím ti, neublížím ti, neublížím ti,“ opakoval.
„Nemůžeš. Tak dlouho dokud jsi se mnou, nemůžeš mi ublížit.“
„Jak jsem tě odstrkoval ty dlouhé roky?“ Jeho hlas byl napjatý, plný záměru a těžký vzrušením.
Pohybovala se na jeho prstech, tiše ho prosící, aby do ní vniknul. Ne, počkat. Před tím, než zapomene všechno, jen ne jeho dotek, chtěla naplnit fantazii, která vířila v její hlavě po celé ty roky. „Chci tě vzít do úst.“
Jako mořské sirény před mnoha lety se nad ním vztyčila, vlasy jí spadaly jako temná opona. Putovala prsty po ostrých hranách jeho hrudi. Jizvy pokrývaly pravou a levou stranu jeho žeber, zubaté připomínky bolestivé minulosti. Tohle nebylo tělo majitele baru. Tohle bylo tělo bojovníka.
Prudce se nadechl, když olízla obě jeho bradavky. Zavzdychal, když uchopila do dlaní jeho varlata.
„Nejsi jen majitel baru,“ řekla, promítajíc tak své myšlenky, a vydechla teplý vzduch na jeho břicho. Svaly se mu zachvěly. „Jsi mnohem víc.“
„Ano, ale nechci o tom teď mluvit. Posuň se trochu níž, srdíčko, a pomoz mi zapomenout.“ Zavrčel, a slyšet ten touhou zdrsnělý zvuk ji přinutilo se zachvět.
„Kromě toho, že vedeš bar, co děláš?“ trvala na svém. Chtěla ho znát. Nechtěla být jen jeho milenka, chtěla být jeho důvěrnice. Jeho… všechno.
Sval mu zacukal v čelisti. „Lovení upírů, démonů a dalších stvoření noci. Tak jsem získal své jméno.“
Obkroužila jeho pupík svým jazykem. Jeho boky vystřelily vzhůru.
„Zneškodnil jsi jich hodně?“ zeptala se.
„Hodně.“ Vzrušený dech pronikl přes jeho rty a zavřel oči. „Pak jsem tě potkal a rozhodl se tu usadit, a teď si myslím, že byl dobrý nápad, kdyby ses posunula trošku níž. Nechci už mluvit o minulosti.“
Šokem se přestala hýbat. „Usadil ses tady kvůli mně?“
„Ano.“
Překvapená a šťastná vsála celý jeho penis do svých úst. Byl tak velký, její ústa se musela do široka otevřít.
Začal blábolit. „Bál jsem se, že další skřítek by se pokusil ti ublížit, nemohl jsem to dovolit, musel jsem zůstat blízko tebe, zatraceně, jsi tak dobře cítit, potřebuju se dostat do tebe. Oh, to je tak dobré. Tvoje ústa. Nebe.“
„Miluju tě,“ řekla, nezpomalujíc své pohyby nahoru a dolů.
Boky mu vystřelily vzhůru a hrdelně zavrčel. Ochraptěle. Zvířecky. Zpracovávala ho, vychutnávala si každý pocit, každou chuť.
„Zatraceně, nemůžu přestat,“ zvládl zalapat po dechu.
Vysála ho do sucha.
Když ležel bezvládný a zhroucený mezi sušeným listím a větvičkami, plazila se přes něj nahoru. Naplnila ji ženská síla a ona se pomalu, uličnicky usmála. „Chtěla jsem to udělat už dlouhou dobu.“
„Ne tak dlouho, jako jsem chtěl já, abys to udělala.“ Růžová zbarvila jeho tváře. „Neměl jsem v úmyslu být tak rychle. Jen to bylo tak dobré a už to je dlouho, a přinutilo mě to zapomenout-“ Přerušil se a stiskl rty do úzké linky.
„Jak dlouho to bylo?“ Ta otázka z ní vystřelila dřív, než se mohla zastavit. Nechtěla slyšet o jeho dalších ženách. Chtěla, aby myslel jen na ni. Její tělo, její mysl. Její srdce.
„Asi tak rok,“ přiznal rozpačitě.
Přetočil ji na záda s trochou síly a ona přistála na zemi se zalapáním po dechu.
Najednou se zamračil. „Omlouvám se, zlato. Nechtěl jsem do tebe strčit tak tvrdě.“
„Neomlouvej se. Nejsem zraněná.“ Svůdně se usmála a rozpřáhla ruce směrem k němu. „Líbí se mi, když jsi drsný.“
Jeho výraz změkl a jeho pohled přes ni putoval. Touha plápolala v hlubinách jeho modrých očí. Už ne rudá, uvědomila si šťastně. Proč se měnily na rudou? Byl teď démon? Jestli ano, bylo jí to jedno. Sklonil se mezi její nohy, jeho teplý dech ovanul samotný její střed. Její mysl se vyprázdnila. Třásla se už na první tah jeho jazyka, na bolest, o které vždy snila, na vrchol, který vždy chtěla. Potřebovala to.
Ochutnal ji. Jeho jazyk obkroužil její klitoris, erotický tanec, který ji táhl skrz šílenství, skrz nebe. „Huntere,“ zakřičela a prohnula se proti němu.
„To je ono, zlato.“ Jeho hlas byl napjatý. „Jdi přes okraj.“
Její nohy se omotaly kolem jeho krku, uvěznily ho tak na místě. Ten tlak… to potěšení… ten nezastavitelný nárůst. Když zapojil i prsty, vnikajícími jimi hluboko do ní, uvědomila si, že potěšení teprve začalo.
„Neublížím ti, neublížím ti, neublížím ti.“ Jeho hlas vibroval skrz ni. „Chutnáš tak dobře.“
Pořád se prohýbala, svíjela se, vykřikovala své potěšení k blikajícím hvězdám. Její magie se chovala jako živý drát, který vystřeloval ohňostroje do její krve. Pak dosáhla vrcholu. Vysokého, tak vysokého. Její vnitřní stěny se stáhly; teplo uvnitř ní explodovalo. Takový pocit, víc, než mohla snést, přesto to nebylo dost, a nějak to bylo všechno.
Musela sevřít oční víčka silně k sobě, protože najednou se nad ní skláněl Hunter. Jeho oči byly znovu rudé a pot mu tekl po spáncích. Linky napětí měl vepsané v koutcích úst, jako by vydržel všechno, co mohl, a potřeboval uspokojení.
„Vstoupím teď do tebe, ale neublížím ti. Naplním tě mnou, ale neublížím ti.“
„Ano. Prosím, ano!“
„Neublížím ti.“ Pomalu do ní vnikl, jeho penis ji roztahoval, naplňoval ji, jak slíbil. Zavzdychal. Ona zalapala po dechu. Napětí stáhlo jeho rysy. „Jsi tak těsná. Nečekal jsem, že budeš tak těsná.“
„Víc. Potřebuju víc. Udělej to, vezmi si mě celou.“
Nepotřeboval další pobízení. Vnikl do ní celý. Její nohy se kolem něj utáhly. Stiskly jeho boky. Její panenství pryč. Zničeno perfektně. Nádherně.
„Panna,“ řekl šokovaně. Jeho oči se zavřely. Potěšení naplnilo jeho výraz. „Nikdy to nebylo… tak dobré. Tak správné. Můžu cítit krev. Tak dobré.“ Olízl si rty, jako by nikdy nezažil nic tak delikátního a chtěl si vychutnat tu senzaci. „Tak dobré.“
„Jen ty jsi to mohl… udělat, Huntere,“ vydechla
„Ne, vychutnej si to,“ řekl. „Neublížím ti. Neublížím… ti.“
Její ruce ho chytly zadek do dlaní ve stejnou chvíli, kdy zvedla své boky. „Vychutnávej,“ dovolila si říct, málem neschopná. Chtěla ho uvnitř sebe navždy.
Jeho zuby skously jeho dolní ret. „Ne tvrději.“
„Ano. Ano, tvrději.“
Udeřil dovnitř, odtáhl se a přirazil domů.
„Ano!“ vykřikla milující pocit jeho přírazů dovnitř a ven.
„Ne. Ublížit. Ne. Ublížit.“ Pohyboval se tak rychle, že ji jeho koule pleskaly. Přesunula své prsty do jeho vlasů a přitáhla si jeho obličej k sobě. Její jazyk vnikl do jeho úst. Beroucí. Dávající. Postrkující ji blíže k okraji.
„Nemůžeš mi ublížit, slibuju.“
Sáhl mezi jejich těla, přejel palcem přes její klitoris, a to bylo ono. Konec. Vybuchnula. Vyvrcholila. Prohnula se. Vykřikla. Její extáze vibrovala do jeho těla, také ho přiváděla ke konci.
„Genevieve,“ vykřikl. Jeho výraz se stáhl a naposledy do ní pronikl.
Přešly minuty, možná hodiny, než se jejich dech uklidnil. Jeho oči byly tak rudé, že prosvítily celý les, a on zíral na její krk. Olízl si rty. Nepohnula se. Nemohla, jestli na tom záleželo. Uspokojení jí proudilo, šílenství bylo pryč, delikátní letargie ho nahradila. „Miluju tě,“ řekla.
Hunter se od ní najednou odtáhl, jako by byla jed. „Musím odejít, Genevieve. Omlouvám se.“ Jeho výraz byl zmučený. „Začínám ztrácet kontrolu. Barnabas měl pravdu. Když tě hlad dostane…“ Odvrátil se od ní.
„O čem… o čem to mluvíš?“
„Sbohem. Nikdy na tebe zapomenu.“ Rozběhl se rychle jako světlo a už se neohlédl zpět.




8 komentářů:

  1. Děkuju moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. To je ale sviniar- užije si a opustí ju??? Ja viem, že je to pre neho ťažké, ale no aj tak :-))
    Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat