pondělí 27. července 2015

Black and Blue - Kapitola 17 1/2


Evie nebyla překvapená, že Blue zůstal během jízdy při vědomí. Nebylo silnějšího muže. Ale dělalo jí starosti to velké množství krve, které ztrácel, a taky to, jak zíral přímo před sebe, jeho nepravidelné dýchání, a pokaždé, když ho kontrolovala, měl příliš silný a rychlý srdeční tep.
„Rozptyl mě,“ řekl.
„Jak?“

„Mluv na mě. Řekni mi o svém životě.“
Tohle nemohla odmítnout. „Dobře… udělala jsem závěrečné zkoušky ve škole a začala chodit na univerzitu ve třinácti. Odpromovala jsem z chemického inženýrství, moje první láska, ale mamka mi zajistila i soukromé lekce zbraňových technologií a bezpečnosti.“
Zamračil se. „Byla jsi moc mladá.“
„Jo. Věř mi, já vím. Děcka mě nikdy nenechala zapomenout. Žádní přátelé, ale hodně mě škádlili.“
„Není divu, že jsi ostražitá.“
„Ostražitá? Já?“
Odfrknul. „Ty víš, že jsi.“
Možná. Okay, tak určitě. Pustit lidi k sobě bylo těžké. Starosti o někoho jiného než jen o sebe tě dělají zranitelným. Nechají tě otevřeným všem druhům bolesti. A jestli ztratíš někoho milovaného? Nikdy už nebudeš stejným.
Žádná bolest, žádný zisk, co?
Uch. Pitomé klišé. Ale fajn, chápala podstatu. Pustit si k sobě lidi mělo i velké výhody. Máš někoho, na koho se můžeš spolehnout. Někoho, kdo ti bude krýt záda. Někoho, kdo tě zase postaví na nohy, když spadneš.
„Jak ses stala doktorkou?“ zeptal se.
„Medicína byla vždycky moje. Když jsem pracovala s lidmi při testechléků, uvědomila jsem si, jakmoc mě baví kontakt jeden na jednoho, jednotlivce to dělá lepšími. Přesunula jsem svou pozornost jinam a farmakologie se stala mým koníčkem.“ New WorldOrder (nový světový pořádek) – NOW – dovoloval studentům ponořit se do jejich vybraného studia, aniž by museli znovu dělat předměty, které už zvládli na střední škole. „Nicméně jsem se rozhodla tam nezůstat a místo toho jsem přijela za Michaelem do New States. Trénoval mě dva roky, než mě poslal na první osudovou misi.“
„Věděl jsem, že jsi byla mladá, když jsi s ním začala pracovat, ale wow. Jen dvacet.“
„Kolik bylo tobě na tvojí první misi?“
„Mise, dvanáct. Zabití, čtrnáct.“
Páni! „Tohle je zatraceně brzo.“
„Jo, ale já trénoval s Michaelem už od pěti let. Našel mě na ulici a umístil mě do lidské rodiny. Dal mě dohromady s Johnem a Solem. Dal mi podstatu.“
Není divu, že Blue miloval jejího otce tak moc. Byli spolu už dlouhou dobu. Spoléhali se jeden na druhého dlouhou dobu. „Žárlila jsem na vás, víš. Během našeho prvního setkání.“
Zavrtěl hlavou, jakoby špatně slyšel. „Žárlila na mě? Proč?“
„Po celé dva roky, které jsem strávila s Michaelem, mluvil jen o tobě a tvé úžasnosti. ´Blue je v tomhle tak dobrý. Blue je v tamtom tak dobrý, ´, jaké to bylo privilegium pracovat s tebou, bla, bla, bla. Bylo to až nechutné. Celý život jsem čekala na to, abych s ním mohla být, jen abych zjistila, že jeho pozornost je zaměřená na někoho jiného.“
Smutně se pousmál. „To hodně vysvětluje.“
„Jo. Ale nebyla to tvoje chyba, a omlouvám se, že jsem tak s tebou jednala.“
„Pořád to říkáš.“
„Protože to je pravda. Mrzí mě to.“
„Jestliže to můžu překousnout já, tak ty taky. Přestaň se omlouvat.“
„Vážně?“ pokračovala měkce. „Překousnul jsi to?“
Natáhl se, aby jí mohl sčísnout hedvábný pramínek vlasů za ucho, zašklebil se, když si všimnul, že po něm zůstala šmouha krve, a spustil ruku zpátky dolů. „Vážně si myslím, že ano.“
Myslet si to bylo lepší než ne.
„Ale i kdybych nebyl,“ dodal, „stejně by ses nemusela omlouvat.  Řekla jsi to, mínila jsi to tak celým srdcem. Jestli tohle pro mě není dost dobré, tak problém je někde ve mně a ty bys měla raději vykopnout můj zadek.“
„Já-“
„Nevykopni můj zadek,“ vyhrknul a ona se usmála. „Jediná věc, o kterou tě přiměju prosit, je potěšení.“
Dorazili k domu dřív, než se ho stihla dále vyptávat. Její krásný cihlový dům měl tři sady oken na obou patrech, všechno osvětlené strategicky umístěnými nočními světly.  Na boku domu jela dolů, dolů, dolů po rampě do podzemní garáže. Zaparkovala a spěchala na Blueovu stranu nabídnout mu své tělo jako oporu. Odmítl a vzal ji za ruku, vedl ji dovnitř domu. On – bože, pomyslela si se zachvěním. Taková síla.
Vzal ji přímo do vrchního patra, do jednoho z pokojů, které přeměnila na ženský ráj. Byly tam plyšové sedačky a židle udělané z pravé kůže a sametové závěsy plus pozlacené zrcadla a nábytek z třešňového dřeva. Její oblíbený? Obrovská postel s mramorovými sloupky zahalená do ledově modré látky.
„Posaď se,“ přikázala. V koupelně vzala svou doktorskou tašku zpod umyvadla. Byl na stejném místě, kde ho nechala. Stál.„Řekla jsem ti, ať se posadíš.“
„V žádném případě. Ve chvíli, kdy ti zakrvácím povlečení, strčíš mi účet na několik tisíc dolarů.“
Pravda. „Můžeš si to dovolit.“
„Ne, jestli budu dál pouštět peněžence žilou v Chez Black.“
Jejich paže se o sebe otřely, když ho obcházela, a zalapala po dechu, když jí proběhly bílé jiskřivé zablýsknutí. Zarděná postavila tašku na noční stolek a vytahovala vše, co by mohla potřebovat. Extraktor kulek, desinfekci na ruce, dvě injekce s regenerátorem buněk a vlhké ubrousky. Vše zabalené a sterilizované.
„Jsem překvapený, že nemáš tyhle zásoby v kabelce,“ řekl. „Když už o tom mluvíme, přidala jsi něco nového?“
„Tady.“ Zvedla pásek a předala mu celou kabelku. „Mrkni se.“
Jak roztáhla igelitovou plachtu přes postel, aby se ujistila, že ochrání všechny pokrývky, až na podlahu, řekl: „Měsíční kámen, skleněné oko, zatahovatelná čepel, páska přes oko a 3D brýle.“ Zasmál se na ni. „To mi musíš vysvětlit. Proč skleněné oko?“
„Myslela jsem si, že bys mohl to opravdivé ztratit během hry, a nechtěla jsem, aby pak na mě zíral prázdný oční důlek. Teď si lehni dolů.“
Teď se zasmál i zasyčel najednou, když se natahoval na matraci.
„Tady,“ řekla. „Nech mě ti dát něco na-“
„Ne. Žádné léky. Chci zůstat vzhůru a mít čistou hlavu.“
„Bude tě to bolet.“
„Nebojím se bolesti, princezno.“
Umyla si ruce a sundala mu obvazy, které tam původně dala. Byly tam dvě rány, obě velké jako čtvrťák a pořád krvácely. „Udělala jsem malý výzkum ohledně arcadiánské anatomie po tom,co jsme byli naposledy v téhle situaci. Zjistíš, že v tomhle kole jsem lepším doktorem.“
„Předtím jsi byla skvělá.“
Kompliment? Zraněný Blue byl sladký. To si musela zapamatovat. „Připraven?“ zeptala se a přes obě rány umístila extraktor kulek.
„Udělej to.“
Se zmáčknutím tlačítka se mističky přisály k jeho hrudi, kamera mapovala nejlepší cestu pro vytažení a sání pomalu vytahovalo kulky z jeho těla. Zanadával jen osmkrát.
„Nejsi lepší,“ procedil skrze zaťaté zuby. „Rozhodně nejsi lepší.“
Nesměj se. „Potřebuješ ještě další rozptýlení?“ zeptala se. „Protože to, co se bude dít teď, je tisíckrát horší.“
„Jo. Rozptyl mě.“
Zkusila to znovu se svou první otázkou. „Vážně tě to ke mně přitahuje?“
Kouknul se na ni. „Děláš si ze mě srandu?“
„Smrtelně vážně.“
„Opravdu se na to musíš ptát?“
„Ano. Ani se nepřibližuju k tvému typu.“
Přejel si jazykem přes zuby. „Takže tvoje pravá otázka je, jestli tě k něčemu náhodou nevyužívám. Pěkně děkuju.“
„Mýlíš se. Ta otázka nemá nic společného s tvými důvody a všechno má společné s mými vlastními nejistotami. Nebylo moc mužů, kteří by se chtěli začlenit do mého života, aspoň ne na dlouho, a přesto tu jsi, a já nechápu, co ti můžu nabídnout.“
Unavené linky kolem jeho očí zjemněly. „Opravdu mě přitahuješ, Evie Blacková. A je to velmi silná přitažlivost. Ta nejsilnější, jako jsem kdy zažil. I když jsem se s tím pokoušel bojovat – a takyto nemá co dělat s nějakým typem.“
To nejsilnější, co kdy zažil, bylo s ní? Sleduj Evie, jak se rozpouští v hromádku pudingu. „Co dál?“
„Co ještě? Tvůj otec. Podle něj jsi mimo dosah.“
Takže…on nechtěl naštvat Michaela. Byl tohle ten důvod, proč to s ní nedotáhl až do konce? „No, on se nikdy nedozví, co mezi námi proběhlo.“
„Dozví. Řeknu mu to.“
Co? „Blue-“
„Nehodlám to skrývat,Evie.“
On měl zatracené svědomí. Skvělý. „Pak mu to řekneme, až najdeme Johna. Ne že by toho bylo moc co říct,“ zamumlala.
„Stěžuješ si?“
„No a co? Nebylo to jasné? Já myslela, že to jasné je.“
Znovu mu zaškubaly koutky. „Jak dlouho už to je, co jsi naposledy měla sex?“
„Proč?“ Mohl říct, že jsem vyšla ze cviku?
„Říkejme tomu zvědavost a nechme to tak.“
Teplo se jí roztahovalo v hrudi. „Naposledy ve třiadvaceti,“ přiznala.
„Cože? Kolik je ti teď? Dvacet šest?“ Málem spolkl vlastní jazyk. „Proč? Jak jsi mohla bez toho být tři roky?“
„Byla jsem tak trochu divoké dítě, vlastně jsem spala s jakýmkoliv starším klukem z univerzity, který mi věnoval nějakou pozornost. Využívali mě hodně a já začala jsem se cítit špinavá. V sedmnácti jsem se rozhodla čekat na smysluplný vztah. To se nikdy nestalo, takže od sedmnácti do třiadvaceti jsem byla sama. Pak, po Claire, jsem hledala nějaký způsob trestu a skončila jsem v posteli nějakého cizince, znechucená sama sebou. A pak prostě moje tělo tak trochu zavřelo krám.“
Nic na to neřekl.
Okusovala spodní ret.
„Smýšlíš teď o mně hůř?“ zeptala se měkce. Jestli ano, tak si to zaslouží. Udělám cokoliv, abych si zasloužila zase jeho respekt.
Mohl ji trošku potrápit, tak jak ho vždycky škádlila ona. Mohl jí říkat děvko a kurvo, nebo i hůř. Ale neudělal žádnou z těch věcí.
„Nemyslím o tobě jako o horší. Myslím si pravý opak. Zvedla ses zpět na nohy ze situace, kterou jsi nesnášela. To vyžaduje zatraceně velkou sílu.“Byl lepším mužem, než mu přiznávala. Přivřel lehce oči a usmál se. „Tvoje tělo ještě nezavřelo, že ne, princezno?“
Naprosto mimo její osobnost se naklonila dopředu a políbila ho na čelo. „Měl jsi pravdu,víš. Byla jsem tak posedlá tvým sexuálním životem, protože jsem chtěla, abys byl součástí toho mého. Promiň, že jsem tě soudila. Neměla jsem na to právo. Myslím, že jsem to udělala, protože jsem se cítila mizerně kvůli své vlastní minulosti, a mizérie miluje společnost.“
V očích mu proběhla nějaká emoce, ale nebyla si jistá, co to bylo. „Řekl jsem ti, aby ses přestala omlouvat.“
„Ne,“ dodala, ignorujíc jeho poslední slova. „Ještě to není uzavřené.“
Zpátky do práce. Dřív, než se zlomí. Vložila polovinu jehly injekce do rány, která byla blíže k srdci, a vymáčkla její obsah. Když vypustil proud nadávek, udělala to samé i s druhou ránou.
„Už ti někdo řekl, že jsi jako Dr. Hodad?“ zavrčel.
„Ne. A co to vůbec znamená?“
„Ruce smrti a destrukce.“
„Ha! To se mi líbí. Můžeš mě nadále oslovovat jako Dr. Hodad.“ Očistila mu hrudník, pak svoje ruce.
„Ztratil jsi hodně krve.“
„Není to poprvé a aninaposledy.“
„Možná budeš potřebovat transfu-“
„Ne,“ řekl a zakroutil hlavou. „Arcadiáni nesdílejí krev a lidská krev by nepomohla.“
„Proč nesdílíte ve vlastní rase krev?“
„Vytváří to nezlomitelné pouto. Pamatuješ Dallase? Řekl, že ho arcadiánský král nakrmil krví, aby ho vyléčil. Teď je agent nucen dělat cokoliv, co mu Kyrin en Arr řekne, aby udělal.“
Ouch. Stejně jako Blue, Evie by raději zemřela, než aby se stala otrokem.
„Zavři oči a trochu se vyspi,“ řekla. Na obočí mu dala další sladký a měkký polibek. „Můžu říct, že jsi slabší, než dáváš najevo, protože nemůžu cítit tvou moc.“
Natáhl se a zastavil její ruku. „Neodcházej.“
Lehce ho zatahala za ucho. „Neodejdu. Budu tady, až se probudíš. Protože, upřímně? Není místo, kde bych byla raději.“

***

10 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za další překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat