úterý 14. července 2015

Black and Blue - Kapitola 16


Evie seděla v lóži majitele Black Stadionu. PozvalaTysona Stara jako poděkování, že jí pronajal střechu Star Light Hotelu na následující noc, ale on odmítl. Co musí udělat, aby se s tím chlapem setkala?
Tajnůstkář!
Nesnášela fotbal,je to jako třešnička na E.coli zamořeném poháru. Blue zatím zvládl osm velkých srážek. Určitě musel mít otřes mozku, kromě další tisícovky zranění. Strikem byli jasně odhodlaní ho umlátit a utahat jak zvíře.

Ale byl tam jeden světlý okamžik. Blue běžel s míčem a v první čtvrtině dal jediný touchdown. Povzbuzovala tak hlasitě, že téměř roztříštila vyztužené okno, které bylo před ní. A okay, dobře, fajn, nebyl to jediný světlý okamžik. Blue byl sexy jako peklo v té jeho černo-zlaté uniformě a ona byla víc než jen vzrušená.
Jakoby tohle bylo něco nového.
To bylo jen… Nikdy nepotkala muže jako je on a pochybovala, že takového ještě někdy potká. On nebyl krásný jen zvenčí, padlý anděl v kůži Otherworlďana. Nebo jako něco pohádky. Jako hybrid prince a záporáka. On byl krásný i uvnitř. Jednal s ní s respektem, dokonce i když ona tak sním nejednala. Chránil ji. Bavil. Chtěla ho. Nahého. Ve své posteli. Nejen pro hrátky rukou nebo ústy, ale přímý sex. Tvrdý. Rychlý. Drsný. A pak, když by byla první vlna potřeby uspokojena, chtěla ho pomalu a něžně. Proč by jí to nedal?
A proč by to ona chtěla jen od něj? Proč ho nemůže nechat plavat a najít si někoho jiného? Zítra možná bude dělat věci s Tiffany, na veřejnosti…. A v soukromí.
Ne. Ne. Tentokrát ne. Nesnášel tuhle část práce. Nenáviděl, že to šlo tak daleko. Tyhle prácičky už skončily. Ona chtěla jeho a on chtěl ji. Proto ho bude mít – ne Tiffany. Mohl z té holky dostat odpovědi jiným způsobem. Evie si s ním promluví. Bude moct souhlasit nebo ne. Tak nebo tak, bude mít svou odpověď a bude se moci rozhodnout o dalším kroku.
Jednorázové svádění… nebo víc.
Protože na konci dne v něj věřila. A, wow, jaký rozdíl udělá jen pár slov. Přešli od nenávisti a znechucení k… čemukoliv,co to teď je.
„Já vím!“ prohlásil ženský hlas.
„To není správné,“ řekl jiný.
Ty hlasy přitáhly její pozornost. Za ní byla skupina obdivovatelek a přítelkyň hráčů, mluvily a jejich emoce se stupňovaly. Každá z žen byla vysoká, štíhlá a nádherná, oblečené byly ve skrovných kouscích, které měly přitáhnout pozornost, a lákaly muže k jejich ženským polovičkám. Nějak byly všechny „nejlepší přítelkyně navždy“.
Ou. Protože Evie dokončila školu brzy, jediné ženské přítelkyně, které měla, byly Claire a Eden, a jako rodina ji musely mít rády. Nikdy si neudělala přátele sama od sebe. Kromě Bluea. Ale on neměl prsa, takže to se nepočítá. Mechanika vazeb mezi ženami ji naprosto uchvátila, alespoň měla nejlepší místo, to jediné, které bylo přímo před oknem. Ostatní ženy se mačkaly za ní v řadě po šesti.
„Celá ta situace s Pagan je tak cool. Ale mluvila jsem minulou noc s Pagan a řekla mi,že si jen dávají přestávku,“ řekla jedna z dívek hraným šepotem.
„No tak lhala. Dneska ráno se ptali jejího souseda,“ odpovídala další tím stejným hlasitým šepotem, „a ten chlap řekl reportérům, že slyšel, jak Blue říkal Pagan, že skončili navždy.“
„Jak brutální!“
Evie si vzpomněla, jak hrozně se Blue cítil, když bylo po všem. V žádném případě nebyl brutální.
„Ale vážně, to vám řeknu. Nikdy jsem ji neměla ráda.“
„Já taky ne. Povídej mi o ubohosti, ta holka by se spokojilase vším, co má penis. Očividně den potom, co ji Blue pustil k vodě, ji někdo viděl v klubu JoyRide, jak se mazlí se třema různýma chlapama.“
„Nemůžu tomu uvěřit. Nachytala jsem ji, jak pohledem svlíkala mýho chlapa. Jako by byl někdy tak zoufalý, aby jí dal.“
Na tohle už nebyla žádná odpověď a každý okamžik ticha dělal napětí ve vzduchu hustší. Uh-oh. Vsadím se, že její muž to někdy dělal s Miss Cary.
„Cože?“ dožadovala se dívka.
„Uh, nic. Vůbec nic.“
„No, já myslím, žePagan měla plné právo hledat útěchu u jiných mužů tak brzy. Kolikrát ji Blue podvedl? Nespočetněkrát.“
Evie se naježila. Tyhle ženské… onyBluea neznaly. Neznaly jeho myšlenky, pocity, naděje a sny. Neznaly situaci ani co se dělo za scénou. A stejně jednaly, jako by měly právo soudit, jako by nikdy neudělaly chybu. Jednou jsem taky byla stejně vina. Ale už ne. Navíc, milenky chodily za Bluem s očima doširoka otevřenýma. Věděly, do čeho jdou. Řekl jim to. Stejně, jako to řekl i jí.
Konverzace se přesunula k jinému tématu, což ji zachránilo před tím, aby po někom něco nehodila. Po chvíli i to nejnovější téma upadlo do ticha. Dívky pak přesunuly svou pozornost ke hře. Naneštěstíto netrvalo dlouho.
„Á,Evangeline. Je hezké tě tu vidět.“
Otočila se, aby se setkala s jejím pohledem, a nabídla jí upjatý úsměv. Přestože dívčin tón byl přátelský, v jejích hnědých očích bylo zvědavé světýlko. Tohle byl lov na drby, ne otázka.
„Díky.“ Jmenovala se Red? Přítelkyně přicházely a odcházely tak často, že si je Evie ani neobtěžovala zapamatovat.
Zvědavé světýlko teď bylo hlubší. „Cítím se hrozně špatně, když chce tolik hráčů ven z jejich kontraktu, teď když je Michael pryč. Jsem si jistá, že to nemá co dělat s tebou osobně, i když... Já bych se nebála.“
Jaký to sladký kompliment. Pasivně–agresivní chování v tom nejlepším podání. Lépe s tím bojovat po hlavě.  „Kdokoliv, kdo chce pryč, musí se jen zeptat. Bude odříznut a nahrazen během jednoho dne. Ato je vlastně to, proč jsem tady. Teď, když jsem převzala Black Industries, chci se na kluky mrknout.“ Pak, jen aby to bylo úplné, dodala: „Mohla by to být sranda, restrukturalizovat to a použít nové rozehrávače, to si neumíš představit.“
Red se začervenala a nic dalšího neřekla.
Pauza. „Teď když mě omluvíte…“ Evie se postavila ašla přes prostorný pokoj za dlouhý bar ve tvaru L obklopený vysokými židlemi. Ve vzdáleném rohu, ve stěně z tmavého dřeva, byl schovaný vchod do soukromé koupelny. Vstoupila dovnitř, zamkla dveře a – i když si to zakázala – přidala hlasitost na odposlouchávacím zařízení. Několik rozhovorů tak naplnilo prostor, když si umývala obličej. Soustředila se jen na jeden.
„- brát sázky na Blueův další cíl,“ říkala Red.
Zazněl kočičí smích. „Kdokoliv to je, bude blond a bohatá.“
Skvělý. Jako by někdy potřebovala připomínku Blueových preferencí – všechno, co ona nebyla!
„Tak co si myslíte o Evangeline? Nikdy jsem nebyla její fanda. Je to taková děv-“
Okay. To by stačilo. Vypnula to.
Položila ruce na umyvadlo a naklonila se čelem zrcadlu. Jsem v tom až po uši, že jo?
Blue mohl být v Ložnicovém Olympijském Týmu.Evie měla také zkušenosti. Hodně zkušeností. Víc než by chtěla připustit. Tolik, až se styděla, často se snažila schovat za masku spořádanosti. Můžu být upřímná s kýmkoliv, ale ne sama k sobě. Ale všechny její zkušenosti byly z doby před jejími osmnáctinami, kdy zoufale toužila po mužské pozornosti. Jakékoliv pozornosti, kterou mohla dostat. Učila se od chlapců, ne od mužů. Jak, sakra, měla svést někoho, jako je Blue?
Uh, zatím jsi s tím problém neměla.
Pravda. Tři vystoupení s ním, tři orgasmy otřásající zemí. Ale co byse stalo,kdyby to s Bluem dotáhli do konce? Povzdechla si a opustila soukromí koupelny, aby se posadila zpět na své místo. Žádná z žen na ni nepromluvila. Moudré.
Oba týmy spěchaly na hřiště na další hru. Každý člen Invaders a každý člen Strikers byl Otherworlďan nějakého druhu. Od bělovlasých Arcadiánů jako Blue, přes velké a rozložité Ell Rollies, štíhlé a barevnéMecs, kočičí Terrans a BreeLians, až po vikingský vypadající Targony. Každá rasa přichází s různými schopnostmi, což dělá hru tisíckrát nebezpečnější…a vzrušující. Bylo tady jen jedno pravidlo. Nepoužívat super rychlost. Jinak by rozhodčí nebyli schopni sledovat, co se děje.
Evie sledovala, jak hráči vyrazili do hry, míč svištěl vzduchem, někteří muži po něm skočili, někteří házeli jiné hráče přes půlku hřiště. Po jednom zvláště nechutném zastaveníArkádián známý jako „Mack“ strčil do Bluea, ruce mu vybouchly v bílém světle. Blue odletěl zpátky. Gigant EllRollie prorazil přes muže, kteří vytvořili obranný kruh kolem Bluea, aby ho zastavili. Ještě jednou Blue odletěl pozpátku…a stejně zvládl pevně chytit míč. Překulil se na nohy a skočil do akce, narazil do Ell Rollie a téměř toho muže rozpůlil vedví.
Dav zdivočel, milovali, když používal brutální sílu. Jak se muž zašklebil bolestí, Bluese usmál domýšlivým šklebem, zatímco sebral míč a ukončil hru.
Třetí čtvrtinu nezavršil žádný touchdown.
V polovině čtvrté čtvrtiny druhý tým konečně skóroval a ona mohla říct, že Blue byl královsky zatípnutý. Ale pak…kdokolivto byl, hodil míč Blueovi a Blue ho hodil…ne, Blue předstíral přihrávku a teď utíkal…a běžel…a běžel…dokud ho nedostihl Mack. Než aby semu vyhnul, Blue ho chytil za krk, zakroutil jím a hodil povadlé tělo bokem. Mack nebyl mrtvý, ale několik dalších dní ho to bude pekelně bolet.
Půlka stadionu vyskočila na nohy a tleskali, jak sprintoval…přes…ano! Právě překonal poslední čáru. Invaders skórují, druhý touchdown!
Blueovi  spoluhráči na něj naskákali. Za Evie tancovaly a výskaly ženy.
Hra ještě pokračovala dvěma dalšími čtvrtinami, ale druhý tým už nedokázal prorazit obrannou liniiInvaders. Když zazvonil finálový zvonec, Invaders stále vedli. Vítězství patřilo Blueovi. Na hřišti vládl naprostý chaos. Když druhý tým odběhl, aby mohli trucovat, Invaders, jejich trenéři a nejbližší fanoušci se seběhli dohromady, slavili a objímali se. Blue stál uprostřed téhle bouře nějak mimo dění. Pročísnul si rukou světlé vlasy přitisknuté k hlavě. Černé proužky pod očima měl rozmazané. Po bradě mu tekla krev.
Žhavé uvědomění ji drželo v těsném sevření. Nikdy nevypadal více nelítostně.
Je můj.
Alespoň prozatím. Podíval se nahoru do okna, kde čekala, a pomalu se usmál. Na ni? Srdce jí bušilo, vyšla ven z boxu. Přidala se ke skupině reportérů, kteří se už shromáždili venku před šatnou, a opřela se o stěnu, aby počkala. Pár nadšenců se jí zeptalo,co říká na hru, ale její odpovědi je musely nudit, protože na ni brzy zapomněli. Uběhla hodina, než se Blue konečně dostal ven, osprchovaný a čistý. Měl na sobě černé tílko a džínsy.
Narovnala se, když mu strčili do obličeje diktafony a štěkali po něm otázky. Všechny je ignoroval, jeho pohled skenoval dav. Když ji našel, megawattový úsměv mu rozčísl tvář. Její srdce vynechalo úder a krev se zahřívala. Vyšel vpřed a každý, kdo byl dost stupidní, aby mu zůstal v cestě, byl převálcovaný. Pak už stál přímo před ní, hučení jeho síly se o ni otíralo, úplně se roztřásla.
„Jako nový majitel Invaders, co si myslíš?“ zeptal se.
Jemu dala mnohem barvitější odpověď. „Trošku zkrocení,yeah. Očekávala jsem potoky krve, občas nějaký ten orgán.“
Vyštěkl smíchy.
„Uvidíme se zítra večer ve Star Light, pane Blue.“ Odcházela, zatímco reportéři fotili a ptali se Bluea na další otázky, ale čekala na něj v soukromé garáži hráčů a jejich drahých poloviček.
Dorazil o chvíli později. Nikdo z dalších tu zatím nebyl, což ji vedlo k myšlence, že její muž za ní spěchal. Ta myšlenka ji zahřála. Jak kráčeli jeden vedle druhého, dotkl se jí ramenem. „Co sis vážně myslela?“
„Měl jsi zlomit každičkou kost v Mackově těle, ne jenom jeho hnusný krk.“
Jeho úsměv byl pro slova příliš neodolatelný.
Zpoza sloupu vystoupila blondýnka a na tvářích měla stopy po slzách. Blue okamžitě zastavil.
„Pagan,“ řekl překvapeně.
Okamžitý poct viny.
„Jestli tě nemůžu mít já, pak nikdo.“ Dívka zamířila čtyřiačtyřicítkou a dvakrát vystřelila ještě dřív, než si Evie stihla uvědomit co se děje.
Blueovo tělo sebou škublo jednou, dvakrát, dříve než vytryskla rudá tekutina, která mu zmáčela tílko. Vypadalo to, jako by mu uvnitř vybouchly chlopně.
Rudá. Krev.
Ne Blue. Kdokoliv, ale ne Blue. Pagan začala utíkat. Evie ji chtěla dohonit, tak strašně moc, ale chtěla dohlídnout na Bluea. Starosti jí otřásaly, jak hledala v kabelce, potřebovala krabičku první pomoci, kterou se rozhodla vzít s sebou dnes ráno, myslela si, že Blue bude mít pár ran, odřenin a modřin. Vtlačil si do rány pěst, pak zvedl zakrvavenou ruku na světlo. Jeho výraz zaplavil vztek. „Budu v pořádku. Běž za ní. Přiveď ji zpět. Pokud možno živou.“
„Blue, ty-“
„Evie.“
Fajn. Hodila mu krabičku první pomoci a rozběhla se, sledovala cestu, kterouPagan utekla. Jak běžela, vzala do ruky svůj pyre-gun, pohledem neustále skenoval okolí…tam! Blondýna zabouchla dveře řidiče u námořnicky modrého BMW. A očividně už naprogramovala svou únikovou cestu do GPS, protože vůz se dal do pohybu.
Tak to si nemyslím.
Evie zamířila. Vystřelila. Paprsek zlatého světla se zapíchl do zadní pneumatiky auta a vůz zpomalil, pak zastavil. To byl problém s přeprogramovanými systémy. Jedna maličkost byla špatně a celý vůz se vypnul. Evie zmenšila vzdálenost mezi nimi a škubla za dveře. Zamčené. Zamířila zbraní na okno a řekla: „Otevři a vystup si, nebo otevřu já a vytáhnu tvoji krvavou mrtvolu ven.“
Široké, vodnatě modré oči na ni zíraly dlouhou chvíli. Paganina zbraň ležela na sedadle spolujezdce, ale nenatáhla se pro ni. Její prázdné, třesoucí se ruce zatlačily na dveře a ona otevřela.
„Pomalu,“ poručila Evie.
Pagan přešla do hlemýždího tempa, sevřela stranu dveří, aby vůbec zůstala stát, jak se jí podlamovala kolena. Evie se kdysi cítila pro tuhle ženu špatně. Aokay, částečně se tak cítila pořád. Ale střelit Bluea? Sakra, ne. To nebylo dovoleno.
„N-neubližuj mi,“ vykoktala Pagan. „Prosím. Jsem…těhotná. S Bluem. Prosím, prostě mě nech jít.“
Těhotná? Těžko. Blue byl chytřejší. „Nebuď taková. Teď odejdi odauta a klekni na kolena.“
Pagan plakala opravdově, ale poslechla ji.Evie se přesunula za ní, vytáhla pár laserových pout z kabelky a připnula jí je kolem zápěstí. Když Evie zmáčkla střed, pouta se rozsvítila a připojila se na kůži Pagan. Kdyby se pokusila osvobodit, přišla by o ruce.
Evie jí pomohla na nohy. Lehké postrčení mezi lopatky ji popohnalo dopředu. Blue se nepohnul. Sundal si tílko a převázal si přes rány obvazy, ale bavlna už byla nasáklá krví. Eviin vztek se vrátil.
„Na kolena,“ poručila a donutila Pagan klesnout na zem. Pak přiložila hlaveň zbraně na dívčin týl. „Nezkoušela bych nic jiného. Už teď hledám výmluvu, jak bych tě mohla zabít.“
Dívka zafňukala. „Omlouvám se. Moc se omlouvám, Blue. Nemínila jsem tě zabít, jen jsem…moc mě to mrzí. Chtěla jsem ti ublížit tak, jak jsi ublížil ty mně.“
„Já vím,“ řekl ajeho něžný tón Eviepřekvapil. „Ale za tohle bys mohla strávit zbytek života ve vězení, Pagan.“
Sklonila hlavu. Tělo se jí třáslo.
„Řekni mu, co jsi řekla mně,“ vyštěkla Evie.
„Já…nejsem,“ řekla dívka, ramena se schoulila. „Lhala jsem.“
„O čem?“ zeptal se Blue.
Evie se setkala s jeho pohledem. „Těhotenství.“
Jeho stisknuté rty vytvořily pevnou tenkou linku.
„Moc mě to mrzí,“ řekla znovu Pagan.
Povzdechl si. „Nechám tě jít.“
„Cože?“ zalapala po dechu dívka.
„Yeah,“ řekla Evie omráčeně. Milost od tvrdého agenta? „Cože?“
„Běž domů. Vyspi se. Nikdyuž za mnou nechoď. Nikdy nechoď za Evie. Uděláš to, a budu tě považovat za hrozbu a přiměřeně tomu budu i jednat.“
„Ano, ano.“ Proud rychlých přikývnutí. „Dobře. Slibuji.“
Podíval se na Evie, jeho výraz byl kamenně tvrdý. „Propusť ji.“
I když se chtěla hádat, odstranila náramky. Pagan si přitáhla zápěstí k hrudi a třela si citlivou pokožku. „Děkuju ti, Blue.“ Postavila se. „Moc mě mrzí, co jsem udělala, opravdu moc.“
„Běž,“ řekl.
Nemusel jí to říkat dvakrát. Utíkala pryč.
„No, tak tohle bylo stupidní,“řekla Evie, zklamaná, klidnější a s tisícem dalších konfliktních emocí. „Zkusí to znovu.“
„Ne. Už na to zapomněla. A navíc to bylo zasloužené.“
Nazdárek, sebeobviňování. „Blue-“
„Ne,“ řekl. „Neříkej to.“
„Já to řeknu. Co se stalo, nebylo zasloužené.“
Věnoval jí malý úsměv. „Pojďme domů a dostaňme ze mě ty zatracené kulky.“

„Fajn. Ale tahle konverzace ještě neskončila.“

8 komentářů:

  1. Skvělé ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Doufám, že Pagan už problémy dělat nebude, ale jsem na straně Evie - měla ji strčit někam pod zámek. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat