čtvrtek 30. dubna 2015

Otrok rozkoší - Kapitola 11



Tvá rozkoš spočívá v rozkoši tvého pána.

Julia si nadávala po vousy, když pochodovala k autu. Muži byly taaaak neuvěřitelně paličatí.
Tím, že přikázala Tristanovi, aby šel zpět do domu, aniž by dopadl Petera a řekl mu pravdu, zranila jeho hrdost a jednala s ním jako s otrokem a ne s mužem. Avšak její jednání bylo nezbytné.
Nebylo by nejlepší, aby si Peter myslel, že má v domě milence, když chce získat jeho náklonnost. Kromě toho se chce vyhnout jakékoliv konfrontaci a tudíž se vyvarovat Petrově popravě.

Při Tristanově špatné náladě by mohl Peter něco omylem říct a tak ho vyprovokovat. Tristan by vytasil dýku a Peter padl k zemi zabalený do klubíčka, volal by maminku a cucal si palec. A pak by ho Tristan zabil.
Julia si odfrkla odporem. Muži nebyli výhrou, ale utrpením. Neduh společnosti. A zrovna teď si nedokázala vymyslet jediný důvod, proč jednoho takového chtěla svést. 
Bylo jí samotné lépe.
Sama.
Znovu a znovu jí to slovo rezonovalo v mysli, rozdíralo její nejhlubší sny a touhy, dokud nespolkla pravdu. Ve skutečnosti nechtěla být sama. Chtěla romantiku, do háje, s měsíčním svitem a svíčkami. Sliby o věčné lásce. Jemnou, sladkou hudbu a pátrající ruce. Horká, kroužící těla. Chtěla se cítit krásná, zbožňovaná a božsky výjimečná.
Protože byl Peter obyčejný a stydlivý jako ona, věděl by, jaké to je, chtít tyhle věci a udělal by cokoliv, co by bylo v jeho silách jí dát to, po čem toužila. Věděla to. Ovšem, nyní musela utišit jeho strach z nesnesitelného „bratra“, což by se mohlo ukázat jako složité vzhledem k tomu, že ho Tristan prakticky rozsekl na dva a to pouhým pohledem.
Och, hlavu vzhůru, Julia. Dokázala vybudovat podnik jen svými schopnostmi a stejně tak si dokáže vybudovat vztah s Peterem. No a co, že její svádění vzalo špatný směr. No a co, že ho nemůže vidět nebo se s ním jinak zapojovat do jakékoliv aktivity, dokud její lekce s Tristanem neskončí. Počká si, a až na to bude správný čas, tak vše urovná. Třeba ji potom Peter shledá tak neodolatelnou, že padne na kolena a bude žebrat o rande s ní.
Prohrabávala kufr svého auta, broukala si a cítila se lehčeji, volněji.
O minutu později našla balíček černých pánských slipů velikosti XL. S balíčkem v podpaží se loudala zpět do domu. Tristan si hověl na pohovce v obýváku, ale i v téhle uvolněné poloze z něj vyzařovala autorita a sžíravá zuřivost.
Její povznesená nálada vymizela. Polkla. „Našla jsem tvoje slipy,“ řekla a položila balíček na kávový stolek.
Aniž by se na ni podíval, odpověděl: „Díky, paní.“
Jeho ocelový tón řízl jako nůž a střípky viny ji zasáhly. „Nechtěla jsem ti nařizovat, aby si šel dovnitř, Tristane, ale nedal jsi mi na vybranou. Byl jsi naštvaný a nechtěla jsem, aby sis své emoce vybil na Peterovi.“
Nic. Žádná odpověď.
„Není tak silný jako ty,“ pokračovala, „a kdybys mu ublížil, tak by tě zatkli.“
Bojovala s ostrou bolestí v hrudi, když se Tristan stále nepohnul a ani ji nijak nevzal na vědomí. Způsobila jeho hrdosti nenapravitelnou škodu? Zničila jejich rostoucí přátelství?
„Tristane, prosím, řekni něco.“
„Je to příkaz?“
„Ne.“
Odpovědí jí bylo ticho.
Po krátkém zaváhání vyklouzla z místnosti.
Tristan ji sledoval odcházet a nenáviděl svou existenci více, než kdykoliv před tím. Zneuctila ho, zostudila a zavrhla. Okolnosti, které přestál tisíckrát před tím, byly ale nyní skutečnější, když se mísily s jeho potřebou vlastnit a podrobit.
Dovolil si, aby mu na ní záleželo. Uměl to lépe.
Do háje, uměl to lépe! Může se mu postavit, přitahovat ho a rozčilovat ho. Může ho mást svými nelogickými proslovy. A většinu času ho může jednoduše uchvacovat. Ale na žádné z těchto věcí nezáleží. Musí zůstat disciplinovaný a musí si udržet odstup. Jednoho dne ona zemře nebo možná ztratí jeho krabičku a on bude pokračovat dál – dál k další ženě.
Každý sval v jeho těle se napjal. Uvolnil. A opět napjal. Myšlenka na samotnou Julii, bez nikoho, kdo by se o ni staral, ho neuklidnila.
Zhluboka se nadechl a zachytil stopu Juliiny přetrvávající sladké vůně. Naklonil se vpřed a studoval portréty na malém stolku před ním. Na jedné byla Julia usazená vedle dívky o trochu starší než ona. Zatímco Juliiny oči byly zelené, oči té druhé byly velké a modré. Obě vypadaly tak mladě, vážně a poraženě. Julia nevypadala tak temperamentní, jak ji zná teď. Na další fotce, ty stejné dívky byly roztažené na lůžku z jasného smaragdového listoví, jejich oči zářily a obě hleděly vzhůru do nebes se rty stočenými do smutných, toužebných úsměvů. Byl to ten samý úsměv, který Julia měla na tváři, než odešla před chvílí pryč od něho.
Nemohl nechat věci tak, jak byly.
Postavil se na nohy a sledoval směr, kterým odešla. Co s ní plánoval udělat, nebo jí říct, to nevěděl.
Našel ji v koupelové místnosti. Připravovala koupel. Voda se valila z malého otvoru a plnila bílou, oválnou nádobu. Od ramen po prsty u nohou ji zakrývalo dlouhé, modré roucho. Vlasy měla spletené vysoko na temeni hlavy a pár pramínků jí přepadávalo dolů ke spánkům. Vypadala tak drobně, zranitelně.
Při pohledu na ni se do něj zabodlo kopí něhy. Byla životem a krásou. Byla nevinná, naprosto a ryze. Občas, jako nyní, se cítil nehodný jejího nejmenšího letmého pohledu. Zasloužila si pouze štěstí.
Poslední pozůstatky zlosti polevily a on v šoku zatřepal hlavou. Jak skolila jeho divoké emoce tak rychle? Jak to udělala, že se cítil v rozporu… a přesto tak spokojený? Odpovědi neznal.
„Díky za to spodní prádlo, Julia.“
S překvapeným vzdechem trhla pohledem ke dveřím. K němu. Když se jejich oči setkaly, její výraz změkl. „Nemáš zač,“ řekla. „Nechtěla jsem ti ublížit. Já…“
„Já vím. A je to v pohodě,“ odpověděl a vypůjčil si tak jednu z jejích oblíbených frází. Zapřel se ramenem o rám dveří. Voňavá pára se linula malou místností a vlnila se kolem ní jako láskyplné pohlazení.
Navlhčila si rty jazykem, zatímco ho sledovala. Tak jako před tím se jeho dech zastavil. Jak lákavé by bylo ji prostě přitlačit proti chladné zdi a naplnit ji žárem svého těla, přehlušit to hromadící se ticho v místnosti výkřiky její vášně. A ona by křičela. O to by se postaral.
Tristan se musel nutit, aby zůstal tam, kde byl. Sebeovládání.  Ovládne své reakce na ni.
„Až se vykoupeš,“ řekl, „ chtěl bych jít do toho tvého střediska obchodu.“ Chybělo mu to vzrušení a veselí, které jen trh může nabídnout. Přesto věděl, že návštěva takového místa mu přinese vzpomínky na přátele. Vzpomínky, kvůli kterým bude toužit po neuskutečnitelných věcech. Avšak chtěl více času s Julií, chtěl ji opět rozesmát. Chtěl ji vidět v oděvu, který pro ni vybral - ale pouze proto, že jí to slíbil, jak si sám pro sebe donutil dodat.
Její úsměv poklesl. „Co takhle jít místo toho zítra? Byl to opravdu dlouhý den.“
„A co když zítra bude také dlouhý den?“
„A co kdybych zavřela obchod. Budeme nakupovat ráno. To zaručí, že budu zcela odpočatá.“
S tím byl spokojen a přitakal. „Zítra za svítání se vydáme do střediska obchodu.“
Julia klesla na okraj vany, když se za Tristanem zavřely dveře. Nikdy, ale nikdy, nezavřela svůj obchod. Ne kvůli nemoci. Nebo počasí. Nebo zlomené končetině. Už jenom to, že to navrhla, bylo šokující.
Tristan neměl žádné tušení, jaký význam má to, co právě udělala.

A ona ano?

15 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další pokračování překladu. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za pokračování, překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat