úterý 7. dubna 2015

Osamělý vlk - Kapitola 15


„To byla, bez legrace, ta nejlepší věc. Pot odejde, ten vlkodlačí chlápek se tu ukáže, a jak byl milý? Myslím tím wow! Byl tak trochu jako Errol Flynn (pozn. překladatele – americký filmový herec), nevšiml sis? A kam odešel? Neměli jste vůbec šanci dohnat pár věcí!“
„Odešel kvůli své Přeměně.“ Přeměna. Smečka. Mohl slyšet ta velká písmena ve své hlavě, jejich hlubší význam. „Neradi býváme ve městech, když nastane Přeměna.“ My. Vlkodlaci. Můj lid. My. Náš.
„Kolik času máš?“

„Asi tak hodinu.“ Padesát tři minut.
„Takže máš čas!“
„Čas?“
„Mě neoklameš, hochu. Slyšela jsem tě, jak ses postavil za Charlene. A slyšela jsem tě, jak jsi mu řekl, že nepospícháš do Cape.“
„Příliš mnoho turistů,“ řekl automaticky.
„Ha! Důvod, proč jsi sem přišel, důvod, proč jsi odehnal Charlene, je ti nabídnut na stříbrném podnose, a ty co? Vy, pane Pohoda. ´Oh, bezva, rád bych vás navštívil, možná o Vánocích.´ Takže toho nech.“ Nic neřekl. „Myslím tím, podívej se na situaci,“ pokračovala Rae. Ježíši, milovala zvuk svého hlasu. „Prakticky jsi dostal na výběr: odejít se svým lidem – jako to udělala Pot – nebo zůstat s tím, co máš rád, a vzít si místní holku – jako tvůj šéf, který to řekl. A je tak nápomocný: nemusíš se odstěhovat k všem vlkodlakům v Cape. Co že to řekl ještě jednou?“
„Je jich příliš mnoho na to, aby žili na jednom místě,“ řekl automaticky.
„Věděla jsem, že jsi dával pozor. Aaaa?“
„Kterýkoli vlkodlak, který dosáhne určitého věku, může žít, kde chce, s Wyndhamovým svolením.“
„Které ti dal asi tak před pěti minutami. Aaaa?“
„Nemusím se rozhodovat, můžu se pohybovat mezi světy, přesně jako jeho družka.“
„Cink, cink, cink!“
„Co?“
„Cole. Proboha. Co tady pořád děláš? Mluvíš tu, jako bych tě neslyšela zvracet při myšlence na to, že Charlene zemře sama.“
Padesát jedna minut.
„A mluvíš, jako kdybys měl na výběr. Což jsi vlastně nikdy neměl.“
„To je pravda,“ řekl.
„Takže znovu. Přeruš mě, jestli ji to už slyšel. Na co tu, zatraceně, čekáš? Musí ti Wyndham vytesat pozvání přímo na čelo?“
„Ne,“ řekl a prakticky vystřelil ke dveřím. Ale před tím, než je mohl otevřít, tak se otevřely samy (ne ve skutečnosti) a jako kouzlem (ale vlastně ne, pravděpodobně přijela autem a on byl prostě jen rozptýlený, že neslyšel auto) Charlene stála před ním. Její přítomnost, její koncentrovaný příchod se přes něj přelily jako vlna a on přemýšlel, proč byl tak hloupý. Samozřejmě: měla krátký život; její lidé dělali vše, co mohli, celých dvanáct let. Samozřejmě, že byli něco víc než obyčejní lidé. A jak by jí kdy mohl odolat?
„Věděla jsem, že se to stane,“ řekla Rae, zněla překvapeně. „Myslím, že se podívám, jestli jde nainstalovat kabelovku.“
Otevřel ústa, ale jako obvykle žádná slova z nich nevyšla.




10 komentářů:

  1. Díky za další pokračování. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vdaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za skvělý překlad!!!😁

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat