neděle 26. dubna 2015

Black and Blue - Kapitola 15 1/2


Blue a Evie se krčili za krovy staré stodoly, kde se aukce se stuhami z Johnovy kůže konala. Byli tady už skoro hodinu, bez pohybu, v tichosti, čekající, schovaní za tlustým dřevěným trámem a plesnivým senem.
Vrhnul se do vzpomínek, na dobu jejich explozivního setkání… než uplynula hodina, kdy to do něj narazilo, dožadujíc se vstupu, a projasnilo mu to mysl.
Nepříjemné ticho, když se oblékali.

Evie neschopná setkat se s jeho pohledem.
Mumlavé „No, to byla sranda, díky,“, než vyšla zpokoje a nechala ho samotného s jeho myšlenkami. Ona si ho nakonec nenárokovala.
Na tom nezáleželo. On si nárokoval ji.
Ten čas, než si uvědomil tu hrůzu a vinu, že zradil Michaela. V tu dobu se cítil rozhodně. Chtěl víc. A to víc, než mohl mít. Nemohl jí odolat. Bojovat s tou přitažlivostí nedělalo dobrotu.
Teď po ní půjde. Vyhraje ji.
Konečně zadní dveře stodoly zavrzaly, signál, že je někdo otevřel. Malý šlachovitý člověk s prořídlými vlasy, tetovánímvelkého bílého žraloka vyčnívajícím zpoza límce jeho košile a malým dětským bříškem si vykračoval se dvěma ozbrojenými muži po boku. Jeden měl pušku. Ten druhý měl pyre-gun. Oba byli lidé. Za nimi nesl další muž malou lakovanou krabici s čínským symbolem pro pomstu napsaným na obou stranách. Nebyla tam ani známka po Gregorym, Tysonovi nebo Tiffany, ale Blue si nedělal starosti.
To se stávalo.
„- půjdou po tomhle jako šílení,“ říkal Žralok. Máchnul rukou přes nejbližší stůl a rozházel všechno po zemi.
Muž umístil krabici nahoru. Byl to Agamen s obrovskými bílými rohy, které se mu tlačily z lebky. Bona fide, slonovinové věže. Vážně, kolonie víl by mohly v těch věcech žít.
Sakra, možná že už žily.
„Musím ti připomenout, že tohle je horké zboží,“ řekl Roháč.
Žralok přikývl a mnul si ruce. „Považuj to za připomenuté. Teď mi ukaž, co budeme prodávat.“
Roháč si pohrál se zámky na krabici. Víko se odklopilo. Blue viděl tři zlaté stuhy ležící uvnitř a málem se pozvracel. Bolest, kterou musel John trpět… musela být šílená. Musel spolknout zuřivý řev, musel pevně uzamknout svou sílu.
„Pěkné, že ano?“ řekl Roháč s křivým úsměvem.
„Děláš si srandu? Jsou úžasné,“ prohlásil Žralok. „Když ta Starova holka dokončí svoje designy… lidi se zblázní.“
Přes rozložité trámy se Blue setkal s pohledem Evie. Sálalo z ní odhodlání.
„Zemřou,“ naznačil pusou. „Bolestivě.“
Sevřel dvě dýky, spustil se zpod střechya přistál na nohou. Evie udělala to samé a společně postupovali vpřed. Muži si jich všimli a sáhli po zbraních – ale příliš pozdě. Blue vrhnul obě dýky, jedna našla domov v pravém oku Žraloka, druhá pak v jeho levém oku. Řval bolestí a padl na kolena. Mezitím Evie divoce podřízla krk jednomu z lidí, jeho kůže se roztrhla a krev vystříkla.
Roháč se snažil běžet ke dveřím, ale Blue ho chytil svou hrozivou mocí – neviditelným provazem – a stáhl ho zpátky, kopajícího a křičícího. Když se Blue natáhl, aby mu uříznul rohy jako památku, ten chlap se napjal, aby ho bodl otrávenými špičkami.
Rychlé bod, bod, bod propíchlo všechny tři Agamenovy plíce. Hodiny mimozemské anatomie se občas hodí. Muž přepadnul dopředu a dovolil tak Blueovi zlomit mu krk silným škubnutím.
Poslední zbývající cíl zvládnul vzít do ruky pyre-gun a vypálit ránu na Evie.Uhnula, laser přeletěl akorát nad jejím ramenem. Blue v mžiku překonal vzdálenost mezi nimi, popadl jeho ruku, kroutil, lámal kosti a zabavil zbraň. Pak nacpal hlaveň do jeho pusy a zmáčknul spoušť.
Žluté světlo vytrysklo z každého otvoru mužova těla, následováno krví. Zhroutil se na zem.
Myslíš, že můžeš střílet na moji ženu? Plivnul na tělo.
Tvoji ženu? Vážně?
Cokoliv. Otočil se, zoufalý po dalším boji, ale bitva už skončila. Stoupnul si na stůl, vytál Evie za sebou. Nakoukli na třpytící se zlaté stuhy, tak pěkně se vlnící na sametu.
„Mrzí mě to,“ zašeptala.
Přikývnul, aby jí dal vědět, že ji slyšel.
„Najdeme ho.“
Ano, najdou. Nikdy nepřestanou hledat, nikdy to nevzdají. Nestaral se o to, co budou muset udělat nebo koho budou muset zabít.
„Pojďme dostat tu krabici k Michaelovi,“ řekl.
***
Několik dalších dní se činili. Evie uspořádala tiskovou konferenci, aby oznámila, že převezme Black Industries a že se na konci týdne bude pořádat exhibiční hra mezi Invaders a Strikers. Zavolala Tysonu Starovi a zařídila tour po Star Light Hotelu, ale on nebude tím, kdo ji bude provázet. Tu čest bude mít jeho osobní asistent.
Málem začala nadávat.
Taky Tiffany ještě musela zavolat Blueovi, aby se ho zeptala, jestli se setká s jejím otcem. Ale alespoň se ho nikdo nesnažil zabít. Nebo Evie. Bylo bezpečné předpokládat, že jeho krytí bylo dobré, nebyl cílem, a kdokoliv nařídil tu automobilovou honičku, změnil – nebo změnila – názor.
Ale i tak, Evie byla tak trochu na hraně. Ona a Blue ještě neměli jejich rozhovor o očekáváních a neusmířili se. Byl už s ní hotov?
Ne. Nemožné. Posledně byl na ni pekelně nažhavený. Plameny, které nemohly jen tak uhasnout.
Vážně? Váááážně? Byla jsi někdy svědkem hoření? Plameny uhasínají neustále, blázne.
Slyšela ho rachotit v kuchyni a otřásla se. Vytratil se před několika hodinami.
Vlastně se vyplížil každou noc, tajně zůstával v pokoji pro hosty, přesně jak slíbil Michaelovi.
Přišla jsem snad o přitažlivost?
Ne, pomyslela si znovu. Nebyla ta nádherná kráska jako žena, kterou bývala, a měla špatnou barvu vlasů… a špatnou velikost prsou… Hej. Zamračila se. Co na ní kdy viděl?
Nevěděla. Ale nespadla z děsivého stromu a nedostala ránu od každé větve, díky bohu. Blue se k ní cítil přitahován, a bylo to dostatečně silné, aby zapomněl tu nelibost k ní.
Možná… ho dostal stres? Neustále pracoval a jen vzácně spal. Aby byla upřímná, měla problém s ním udržet krok.
„Večeře,“ zavolal Blue.
Nabídl, že bude vařit, a ona ani trošku neprotestovala. Její kulinářské umění bylo omezené na ohřátí polévky a rozmrazení mražených jídel, které jí občas otec poslal.
„Budu hned dole.“ Nechala ho o samotě zhruba před půl hodinou; pohled na něj, jak připravuje jídlo a choval se tak domácky, to ji málem poslalo do přímo euforického šoku.
Překlad: chtěla na něj skočit.
Její telefon zabzučel v kapse, jak šla do kuchyně. Koukla se na displej, viděla Michaelovo jméno a usmála se. „Ahoj, ty.“
„Ahoj, sluníčko,“ odpověděl. Volal jí jednou denně, aby ji zkontroloval.
„Jak se cítíš?“
„Lépe.“Nic víc jí nenabídl, tak řekla: „Stalo se něco?“
„Ne. Jen by mě zajímalo, jestli byla ta exhibiční hra zařízená.“
Lež. Věděl, že byla. Sledoval zprávy. „Za dva dny, jak jsme plánovali. Dokončila jsem taky konečně přípravy na afterparty.“ Párty, kde Blue pravděpodobně bude svádět Tiffany. Nic jiného nefungovalo.
On vždycky udělá, co je potřeba, aby dostal od cíle to, co potřeboval, možná jejich zvrácená romance byla k něčemu dobrá. Evie názor nezměnila. Ona by nikdy nebyla zadobře s mužem, který je tak povolný s jinými ženami, na důvodu nezáleží.
„Dobře,“ řekl Michael. „To je dobře.“
Blue stál za kuchyňskou linkou, a aniž by hnul svalem, použil svou sílu, aby přenesl talíř špaget přes linku.
„Díky,“ naznačila pusou – a musela se nutit, aby se od něj odvrátila dřív, než bude slintat. Nemohl ten muž někdy nosit tričko?
Tuhle hruď jsem měla přitisknutou proti mojí, ale selhala jsem, nedotkla jsem se jí ani ji neochutnala. Špatná Evie!
Bude toho litovat do konce života.
„Chtěl jsem se zeptat… jak to jde s Bluem?“ V jeho tónu bylo něco divného.
„Fajn,“ řekla, vděčná, že nemohl vidět barvu jejích tváří. „Proč?“
„Nemáte….“
Potlačila zasténání. „Hádky? Ne.“
„To není to, co jsem myslel.“
„Tak to máš špatné, protože to je jediná otázka, na kterou jsem ochotná odpovědět.“
„Promiň, sluníčko, ale tohle je důležité. Mám toho muže rád, opravdu ano, ale on pro tebe není dobrý.“
„Myslíš si, že to nevím? A proč jsi s tímhle vlastně přišel?“ zeptala se.
„Pořád si pamatuju, jakses na něj dívala.“
Jakjsem se na něj dívala?“
Zaslepeně. Všimnul si toho Blue?
Blue ji obešel, dostal se před ni, očividně se staral. Pusou naznačil „Něco špatně?“
„Můj otec se míchá do něčeho, co není jeho starost,“ řekla dostatečně nahlas, aby to slyšeli oba. Blue se napřímil, jako by dostal facku, a zbledl, mátl ji. Uhádl, na co myslela? Urazila ho – ublížila mu tím, jak málo mu její otec důvěřoval? Ta myšlenka na ublíženého Bluea ji naštvala.
Michael povzdechl. „Tak dobře. Nechám to být. Já jen… Bojím se o tebe, chci pro tebe to nejlepší.“
„Tak proč, když jsem byla v zahraničí, jsi mě navštívil jen sedmkrát?“ Ta otázka opustila její rty dříve, než se mohla zastavit, ta potřeba v jejím hlase ji zahanbovala. Vydechlv dalším povzdechu.
„Tvoje matka… jsi si jistá, že to chceš slyšet?“ Matka se vměšovala?
„Ano.“
„Vyhrožovala, že tě přede mnou schová, a byla dost dobrý agent, aby věděla, jak to udělat.
„Oh.“ „Oh“? To je všechno, co na to řekneš? Jejípohled na věc byl právě převrácený na ruby. Roky byla naštvaná pro nic. „Tati,“ zašeptala.
„Ne, to je v pořádku. Je to v pořádku. Věděl jsem, proč sis ode mě udržovala odstup, a nemohl jsem tě za to vinit. Často jsem si myslel, že jsem měl všechno riskovat a prostě tě vzít pryč.“
Zamrkala, aby odehnala slzy, co se jí tlačily do očí. „Jen to vědomí, že jsi chtěl… děkuju,“ řekla.
„Ano, no.“ Pročistil si hrdlo, jako by taky měl menší problém se slzami. „Trénoval jsem tě na agenta, abych s tebou mohl strávit víc času. A ty jsi překonala všechna moje očekávání. Měla bys přijít zpátky, pracovat pro mě.“
„Ne.“ Svůj názor nezměnila. Až tohle bude za ní, půjde zpátky ke svému starému životu, kde životy cizinců byly v jejích rukách – a ne životy jejích milovaných.
„Jsi tvrdohlavá,“ zamumlal. „Podívej, sledoval jsem to video a poslouchal nahrávky, co jsi mi poslala. Našel jsem video Stara v Lucky Horn den před explozí, ale není tam žádné audio, takže můžu jen hádat, že to je ten čas, kdy to plánovali. Pak jsemv přímém přenosu z jeho pozemků slyšel něco zajímavého.“
„Co?“
„Pošlu ti detaily. Zítra ráno. Ty a Blue máte novou misi.“
Linka utichla. Položila telefon, zvedla svůj talíř a usadila se u stolu, kde čekal Blue. Ještě se svého jídla nedotkl. Čekal na ni jako správný gentleman. Myslela by si, že je klidný, nebýt vlnění moci, které na ni padalo.
Byly nejsilnější, když byl naštvaný… nebo vzrušený. Právě teď bylovelmi silné.
Takže co z toho byl?
Třesouc se zvedla vidličku. Zvedl svou, byla na chvilinku zaslepená jeho dlouhými štíhlými prsty. Tyhle jsem měla v sobě.
„Řekni mi o Claire,“ řekl, jeho hlas byl plochý, naprosto bez emocí.
Okamžitý vrah nálady!
Proč to chtěl vědět? Proč tohle znovu vytahoval? Ne,“ řekla. Zíral na ni. Neoblomně.
„Mluvila jsi o tom vůbec někdy s někým?“
„Ne.“ A ani nebude. Nemohla.
Jeho přikývnutí bylo napjaté.
Bylo ticho, zaobírali se svým jídlem několik minut. Byl to dobrý kuchař, a taky to bylo na houby, protože to znamenalo, že byl dobrý ve všem, co dělal. Neměl žádné nedostatky. Brzy se k ní to napětí dostalo, jeho síla se o ni otírala, rozehřívala ji tak moc, až se to tekuté horko začalo slévat mezi jejíma nohama. Její hlas byl ochraptělý, když říkala: „Budeme mluvit o tom, co se stalo v předsíni… a v mojí kanceláři?“
„Ano. Ale ne teď.“
Cože? Proč? „Kdy?“
„Brzy. Doufám.“
To není dost dobré. Položila vidličku a zírala na něj.  „Proč čekat?“
Jeho pohled poní přejížděl a zahříval ji, levandulová potemněla do hluboké, bohaté švestkové.
„Cítíš chtíč, princezno?“
Ano!
Nemůžu mu lhát. Takže místo aby odpověděla, vyskočila na nohy. „Pokud už mě nechceš, prostě to řekni. Jsem velká holka a nepotřebuju, abys mě rozmazloval.“
Zůstal zticha. Jasně. Vykročila kolem něj s úmyslem vyběhnout pryč. Ale on ji chytil za pas a strhnul si ji na klín. Na ta pevná, svalnatá stehna. Ale nedržel ji tam. Odsunul talíře z cesty a posadil ji na stůl.
„Chci tě. Vždycky jsem tě chtěl.“ Rozepnul jí kalhoty a stáhl je i se spodním prádlem po nohách dolů, zanechávajíc ji nahou od pasu dolů. „Teď roztáhni nohy.“ Poslechla, ale podle něj ne dost rychle. Položil ruce na její kolena, jeho kůže byla tak horká, ten dotyk pálil, pálil tak krásně, a roztáhl její stehna od sebe tak doširoka, jak jen to šlo. Odhaloval ji. Činil ji zranitelnou jeho pohledu. On tam jen tak seděl, díval se na ni. Horko svítilo v jeho očích. Výraz napjatý. Vzduch houstl napětím a přistihla se, že se jí obtížně dýchá. Zatřásla se, téměř násilně. Čekání bylo nádhernou agónií… a pak už jen agónií.
„Prosím.“ Znovu ho prosila? Ano. Pokud je to to, co chce.
„Oh, neboj, něco ti dám.“
„Dáš mi všechno?“
„Tady jsi tak pěkná,“ řekl, ignorujíc otázku. „Myslím, že je čas na dezert.“ A pak byl na ní, jeho ústa byla tam, kde je potřebovala mít. Horká a nesmlouvavá, s každým pohybem jeho mistrovského jazyka vyzdvihoval její touhu výš a výš. Lízal ji nahoru a dolů, ze strany na stranu, a pohybovat boky bylo všechno, co mohla dělat, aby našla víc.
Prsty zamotala do jeho vlasů. „Blue!“ A pak ležela, nohy měla položené na opěrkách jeho židle a on se natáhnul, vzal její prsa do dlaní, jak na ní hodoval a hodoval. Potěšení vířilo skrzeni, silné, naléhavé, dožadující se, hromadilo se a hromadilo. Nevydrží to. Chtěla ho příliš moc, příliš dlouho.
Když vyvrcholila, vykřikla.
Blue jí stáhl tričko a postavil se. Urval knoflík a zip na jeho kalhotách. Jeho hřídel, tak dlouhá a tlustá, trčela z kalhot. Hlavička se leskla, důkaz o tom, jak strašně moc ji chtěl.
„Víš, jak dobře chutnáš, baby? Nikdy jsem nic takového neměl. Ale teď potřebuju, abys mě sála.“
„Ano.“ Klesla na kolena bez jediného zaváhání a vzala ho hluboko do pusy. Zasténal její jméno, prosba, kletba, pak zasténal znovu, cokoliv řekl, nebylo tomu rozumět. Byl tak velký, až ji z něj bolela čelist, ale nestarala se. Pohybovala se po něm znovua znovu, dokud jeho boky nepumpovaly ve stejném rytmu jako její pusa. Rychleji… rychleji… přitiskla jazyk na jeho hřídel s každým pohybem vzhůru, a když došla na konec, nasála ho… znovu a znovu… a bylo to táááák zatraceně dobré.
„Už, bu-… Zlato. Chci,abys mě spolkla. Každou kapku.“
Tak to byli na stejné straně. Znovu ho sála, tvrději, a to bylo to, co ho dostalo. Udělal se a řval uspokojením.  Po tom, co si vzala všechno, co jí dal, postavila se na roztřesené nohy – jen aby si uvědomila, že ona i Blue plují vzduchem.
„Uh, udělej mi laskavost a snes nás zpátky dolů,“ řekla, i když očekávala pád.
Zapnul se zpátky do kalhot a zamračil se.Pak se snášeli pomalu na podlahu. Zatáhla za svoje džínsy a otevřela pusu, aby řekla…. Co? Tohle už se znovu nestane? Nebo: Proč to prostě neuděláme?
Zapípal jí telefon, zachránil ji od rozhodování. Zpráva od Michaela. Nová mise. „Zítra ráno máme zachytit jednoho ze Starových zaměstnanců.“
Blue přikývnul. Pak beze slova vykráčel z kuchyně.
„Začíná mě unavovat dívat se na tebe, jak odcházíš,“ zavolala za ním.
Neodpověděl.
Co od ní chtěl? Co byli jeden pro druhého?
Co dalšího se mezi nimi stane?
Navzdory všemu se skoro nemohla dočkat, až na to přijde.

11 komentářů:

  1. děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomolka.36526. dubna 2015 14:17

    Díky za překlad tuhle serii mám ráda :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělou práci ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za novou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat