pátek 19. prosince 2014

Black and Blue - Kapitola 11



Blue několik hodin odpočíval, ale brzy vstal, abyse osprchoval a odbarvil si zpátky vlasy. Zahodil kontaktní čočky a vytáhnul si všechny piercingy, šťastný, že může být znovu Bad Boy Chic.  Pořád měl malou jizvičku, ale i ta bude za den, dva pryč.
Kdyby Evie chtěla, udělal by si novou.
Oblékl si zpátky černé triko a volné kalhoty. Michaelovy náhradní. Blue nečekal, že by tu zůstal na noc, takže si s sebou nevzal náhradní. Vydal se do kuchyně.
Tam ho Evie dostala.

Opírala se o linku a upíjela kafe z kouřícího hrnku. Ten pohled na ni ho zaujal. Měla tak dlouhé řasy. A ty malinké skvrnky na jejím nose byly pihy?
Jakto, že si jich nikdy nevšiml?
Našpulila rty, aby mohla upít kávy, horní i dolní ret byly delikátně plné, jako by si je okusovala celou noc.
Taky našla věci potřebné k tomu, aby vrátila svoje vlasy k jejich normální tmavé lesklosti, vlnité prameny volně rozpuštěné. Našla někde silikonovou podprsenku a její prsa tak měla znovu ten perfektní tvar.
Šmíráku! Přestaň na ni zírat, jako bys ji chtěl sníst.
Mmm… chci ji celou sníst.
Zanadával, když se kousl do jazyka, až ochutnal krev.Rozhodl se, že nesnáší výzvy. Protože chtěl Evie, zoufale, a její otec byl jednou z výzev, které prostě nemohl překonat.
Kdyby byla dcera někoho jiného, a ne Michaela, Blue už by ji dávno odnesl do postele. Tady. Teď. Ale ona byla Michaelova dcera, takže nemohl.
Potřebuju brzy sex. Jeho tělo nemohlo zvládnout o moc víc frustrace, aniž by nezpůsobil celosvětový výpadek proudu.
Ale stejně, ta myšlenka, že by byl s někým jiným, ho zanechala… prázdného.
Žádná jiná by nechutnala tak dobře. Nebo byla tak jemná a teplá. Žádná jiná by mu neudělala tak dobře jako ona a vzala by si, cokoliv by chtěla. Nikdo jiný by ho nedokázal uspokojit.
„Michael ještě spí,“ prolomila ticho.
Perfektní. Neexistuje způsob, jak by Blue schoval tu zuřivou párty v kalhotách.
„Prohlédla jsem ho. Jeho životní funkce jsou stabilní.“
„Bude v úplném pořádku dřív, než si to uvědomíš.“ Zabavil jí hrnek a napil se dřív, než mohla protestovat. „Poslouchej, jdu se protáhnout a vyrazím ven. Chci si obhlídnout Starův dům, ještě než půjdu dovnitř.“
„Než ty půjdeš dovnitř? Myslím, že jsi měl na mysli my.“
To těžko. Ale musel to tu zvládnout opatrně. S Evie nemohl použít tu starou výmluvu: Je to příliš nebezpečné, koblížku, tak to nech na velkém špatném chlapákovi, aby šel a zachránil den. Vyrvala by mu játra a narvala tam kameny.
„Upřímně, zlatíčko?“ řekl. „Nezáleží na tom, jak jsi zručná, budeš mi jen překážet. Abych se dostal dovnitř a ven nepozorovaně, budu se potřebovat pohybovat rychlostí, kterou bys nestíhala.“
Rty se jí ztenčily, jak tak na něj koukala. Vydržel její pohled bez mrkání – a nějakým způsobem i bez smíchu. Měl by být spíš vyděšený, než pobavený. Jestli ho někdo mohl zabít a pohřbít důkazy, byla by to tahle žena. Jenže on si právě začínal uvědomovat, jak moc se mu líbila její silná, divoká výbušnost a ďábelská mysl.
„Potřebuju tě tady,“ dodal, „u počítače, abys mi hlídala záda.“ Doslova. Měl by mít za límcem košile kameru pro noční vidění, která bude promítat živě. „Je to práce, kterou John i Solo v minulosti několikrát dělali, není to míněno tak, abych udržel drobnou ženu doma v bezpečí. Přísahám.“
Podezřívavě přimhouřila oči. „Lžeš.“
„My nelžeme jeden druhému, panenko. Pamatuješ?“
Ta hádka ji vyčerpala, a tak přikývla. „No dobře. Ale koukej se vrátit bez zranění, nebo ti uříznu tvou oblíbenou část těla, pojmenuju to nějak nechutně a prodám to za nejvyšší nabídku.“
Znovu se mu chtělo smát. S těmito slovy si uvědomil, že Evie Blacková po něm jen netoužilase stejným žárem, jakým on toužil po ní – ona ho také měla tak ráda, jako on ji.  Něčeho si u ní všimnul: vyhrožovala jen těm lidem, na kterých jí záleželo.
S tímhle mám docela problém, že jo?
***
Jak slunce klesalo za obzor, stíny začaly tmavnout. Blue byl schopen umístit deset malých kamer na perimetru Starova venkovského sídla, obrovské budovy obehnané železnými bránami, ozbrojenými strážemi a lesem z falešných zelených stromů.
„Hotový s vnějškem,“ zašeptal. Byl sotva třicet yardů od sídla, schovaný za velkým kmenem. Netřeba zmiňovat, že jeho oblečení v sobě mělo maličké mikročipy, které způsobovaly, že látka splývala s okolím, kdykoliv se pohnul.
„Vyřadila jsem laserové senzory,“ řekla Evie skrze sluchátko v jeho uchu. „Vyhni se středu brány a měl bys být v pohodě.“
„Měl bych?“
„Pojďme to zjistit spolu.“
Legrační. „Jdu dovnitř.“
„Na šesti hodinách čisto.“
„Dobře. Jdu dovnitř.“ Na ochranu měl pyre-gun, obrazový plášť a pár dýk. Na sledování měl jeden list mikro štěnic – dvacet pět lepivých kousků na rozmístění po celém domě. „Potřebuju, abys od teď byla potichu, teda jen pokud něco neuvidíš.“ Její sexy hlas byl rozptýlením, které si rozhodně nemohl dovolit.
„Rozumím.“
Hluboký nádech… drž… drž… Jak vydechl, vyrazil vpřed, ven ze stínů do bledého slunečního světla, pohyboval se v tak rychlém tempu, že by stráže zaznamenaly jen nepatrné zdání pohybu. Vylezl na bránu. Když umístil štěnice na severní, východní, jižní a západní zdi, hledal ten nejlepší vchod do domu. Nikdo ho nestřelil. Nikdo nevykřikoval varování.
„Něco vidím. Tři smějící se ženy právě vyšly za tebou zpoza rohu,“ řekla Evie, její hlas jakoby mu hladil uši.
„Prosím, řekni mi, že jsem se náhodou nepřipletl do harému… oops. Pro teď končím.“
Nemůžu se smát. Strážný vyšel z postranních dveří. Tady. Vklouznul nepozorovaně dovnitř, když se kovové dveře začaly zavírat, zjistil, že je v… místnosti na pauzu. Osm mužů. Plně ozbrojených. Někteří hráli karty, někteří sledovali monitory, které ukazovaly areál kolem domu. Nemohl zpomalit, tím by se jim ukázal. Musel pokračovat vpřed, i když absolutně neznal plán domu.
Když došel do chodby, kde byla jen jediná stráž, využil příležitosti. Konečně zpomaloval… zastavoval, umístil ruku přes mužova ústa a nos, zatlačil na jeho krkavici a odřízl mu tak přísun vzduchu. Netrvalo dlouho, než se ten chlap prohnul a ochabnul mu pod rukama. Pak toho chlapa dotáhl do nejbližší skříně.
„Dokud máme chvilku čas, pojďme zrevidovat spodní prádlo,“ zašeptal Blue Evie. „Nosíš nějaké?“ Pracoval tak rychle, jak jen to bylo možné, vypnul čipy na jeho oblečení, podržel obrazový plášť – malý černý pásek s kamerou ve středu – na vrškustrážcovy hlavy a skenoval všechno až k jeho nohám.
„Vlastně raději chodím naostro,“ přiznala.
Zasténal. Jak teď měl asi od ní udržet ruce pryč?
Michael, to je ono.
Ale Michael by tomu porozuměl, kdyby uklouzl. Určitě.
Hned jak byla strážcova identita zaregistrovaná, Blue si připnul pásek kolem vlastního krku a promítl se před ním i za ním strážcův hologram, chránil tak jeho vlastní identitu. „Je to tady. Opět rádiový klid.“
Blue vešel do haly a procházel, jako by byl jednoduše na hlídce. Dosáhl za každé dveře a bez zaváhání umístil štěnici v obývacím pokoji… v ložnici…v další ložnici… Sešel ze schodů a došel za roh. Lidé se v kuchyni míhali kolem a připravovali večeři. Umístil další štěnici.
V perfektním světě by našel Johna zamčeného v pokoji. Nebo tady dole, v cele. A Solo by se proboural vstupem, aby mu pomohl. Spolu by osvobodili Johna.
V méně perfektním světě by Blue našel něco, čím by mu ukázal, kde se nacházejí.
Byl v prdeli.
Tak moc doufal. Frustrací v něm bobtnala jeho síla a ta explodovala uvnitř něj, dokud jeho kůže nebyla napjatá a připravená roztrhnout se ve švech.
Drž to pohromadě. Už jen jeden, poslední pokoj, ten nejdůležitější.
Blue hledal, dokud nenašel Starovu kancelář. Dveře byly zavřené a zamčené a on byse vsadil, že Star byl uvnitř a pracoval. Mohl by se vplížit dovnitř a zkusit použít hlasový nátlak, přinutit Stara, aby ho bezpečně vyvedl ven, a pak by mu řekl všechno, co chtěl vědět. Ale v tomhle plánu byly dvě mouchy. Za prvé, stráže by na něj udělaly hon a on by je nemohl zadržet, aniž by vyčerpal svoje síly. Kdyby se vyčerpal, nemohl by odvést Stara pryč – nebo zachránit Johna a Sola, kdyby byli poblíž. Za druhé, polovina populace byla imunní vůči jeho nátlaku. Star by mohl být jeden z nich.
„Máš tam dva chlapy, kteří se přibližují,“ prohlásilaEvie.
Skvělé.
„Marco,“ řekl hluboký hlas.
Blue dal poslední štěnici na dveře kanceláře. V žádném případě se nemohl dostat dovnitř, aniž by jeho krytí nevybouchlo. Otočil se. Jak slíbila, směrem k němu se valili dva chlápci a oba se mračili.
„Marco. Co děláš tady dole?“
„Myslím, že ty jsi Marco,“ poznamenala Evie.
Yeah. Nejspíš. Ale Blue nemohl těm dvěma říct ani slovo – neměl by Marcův hlas. To znamenalo, že musel vyrukovat s plánem B.
Uvolnil malý prstenec síly. Ne tolik, aby byl později k ničemu, ale dost na to, aby ho to oslabilo, když zneškodňoval strážné. Ti dva zachrčeli a škubli sebou, než se svalili na podlahu.
Následky považoval za hodné odměny.
„Pěkné,“ řekla Evie, „ale měl bys raději zmizet dříve, než je objeví a spustí alarm.“
Blue nakopnul nejvyšší rychlost – která už nebyla takvysoká jako předtím – a hnal se ven. Uháněl přes trávník… žádný alarm… vylezl na želenou bránu… žádný alarm…
Skočil do svého připraveného auta, ujížděl dolů po cestě a neustále sledoval zpětná zrcátka, jestli ho nesledují.
„Jak dlouho to potrvá, než budeš zpátky v loděnici?“ zeptala se Evie.
Myslel si, že slyšel slova, která neřekla: Jak dlouho to potrvá, než budeš v bezpečí?
Už ti chybím, princezno? Jak sladké.“
Jak neodolatelná byla ta nelibost v jejím hlase?
Chlape. Máš to špatné.
A jen se to zhoršovalo.
„Budu tam hned ráno,“ řekl ostřeji, než chtěl.
„Ráno? Řekni mi, že si děláš srandu.“ Nelibost vystřídalo zavrčení. „Nemíním si vzít volný večer. Potřebuju navštívit ředitelství A.I.R., prodiskutovat tu automobilovou honičku a pumpnout agenta Gutierreze o informace.“
Slova pumpnout agenta Gutierreze do něj vrazila špatnou cestou a on sevřel volant s takovou silou, až ten kov zohýbal. „Michael má další loď?“
„Jo, ale jestli ji vezmu, nechám ho bez prostředků.“
„O tom hodně pochybuju. Ježíši, on má plán B, C a D. Vezmi si loď.“
Povzdechla si. „Máš pravdu.“
„Nemám ji vždycky?“
„Ha, ha.“
„Takže poslouchej. Dneska v noci musím vstát z mrtvých. Proplížím se do tvého domu hned, jak to bude hotové.“
Ostrý nádech. „Takže… skončíš to s Pagan?“
„Ano. Skončím to, než bude půlnoc.“
Naprosté ticho.
Přál si, aby dokázal Evie přečíst lépe, ale když chtěla, byla mistr ve skrývání svých reakci. A když nebyla poblíž, nemohl cítit její emoce.
Legrační, ale empatické schopnosti, kterými pohrdal, se nyní staly jeho nejmilovanějšími a hodně užívanými.
„Jen abys věděla,“ dodal, „nebudu s ní spát.“ Nedlužil Evie ujištění, nechodili spolu a neudělali mezi sebou žádné sliby – a zatraceně, oni ani nemohli být spolu.
Nic z toho ho ale nezastavilo.
„Neptala jsem se, ne ano?“ V jejím hlase nebyla žádná emoce. „Navíc, spát s ní před tímnebo potom, co jí zlomíš srdce, by bylo naprosto odporné.“
Zatnul čelist. „Podívej, dokud jsem nepotkal tebe, vždycky jsem jí předem řekl, že jdu něco dělat s někým jiným. Neříkal jsem proč, jen že se to stane. Nikdy jí to nevadilo, a to byl zčásti důvod, proč jsem s ní zůstal. Kdyby to nebylo kvůli práci, byl bych upřímný. Já chci být upřímný.“
Znovu ticho.
Chtěl, aby ho viděla, jeho opravdové já. A chtěl, aby mu řekla, že o něm smýšlí lépe.I když někdy si ani on sám o sobě nemyslel nic moc dobrého.
„Víš, jaké to je, svést někoho, kdo tě ani nepřitahuje?“ procedil mezi zuby. „Nebo hůř, někoho, kdo tě odpuzuje? Víš, jaké to je, když slyšíš jejich výkřikyrozkoše a přeješ si, abys slyšela výkřiky bolesti? Víš, jak něco takového přiměje člověka cítit se špinavý? Víš to?“
„Ne,“ zašeptala.
„Víš, jaké to je, mít sex s někým, o kom víš, že ho budeš muset zabít? Nebo vědět, jak moc můžou tvoje činy ublížit někomu, na kom ti záleží?“
„Blue-“
„Vadilo by ti, kdybych s ní spal?“ vyštěkl. Nechtěl, aby ho teď viděla. Nějaká část z něj prostě chtěla krev.
Další ostrý nádech. Pak velmi měkce řekla: „Ano, vadilo by mi to. Jen…zkus to skončit před jedenáctou. Budu na tebe čekat.“
Budu na tebe čekat.
Co to znamená?
Věděl, co chce, aby to znamenalo. Protože tak moc, jak chtěl krev, pořád chtěl ji. Kdyby ho nechala, vzal by si ji a vypořádal se s následky.
„Budu spěchat,“ řekl.
Sluchátko v uchu se vypnulo.

***
           

  
Blue zavolal po cestěPagan a řekl jí, že se u ní staví kolem desáté na pokec, jak by řekla Evie, zavěsil, když mu začala pokládat otázky.
Neděvkařský přístup: nehodlal zničit její sny a úsilí přes telefon.
Navíc tady nebylo nic, co by jí mohl říct, aby se cítila lépe kvůli tomu, co se stane.
Zastavil se v Eviině bezpečném domě,aby vzal laptop a flash disk, pak šel domů pro svoje oblíbené SUV a dal vědět svým sousedům, že je zpátky.
Nakonec nadešel okamžik pravdy.
Zkontroloval perimetr kolem domu Pagan, jestli tam bylo nějaké sledovací zařízení – našel jedno – a šel ke dveřím. Otevřela ještě dřív, než měl vůbec šanci zaklepat, a zasáhla ho těžká pěst viny. Měla na sobě úzké červené šaty, které obepínaly její bujné křivky, a blond vlasy krásně jí rámovaly nalíčený obličej. Hodila se do gala kvůli němu.
Byla krásná a vyvinutá a všechno, co si myslel, že jednou bude chtít – ale nic, co doopravdy chtěl. Vypadalo to, že měl slabost pro určitou štíhlou, tmavovlasou dívku s laníma očima. Jen ona to mohla být.
Promiň,Michaeli.
Budu na tebe čekat, řekla Evie.
Buď nahá, měl jí říct.
Pagan ho zavedla dovnitř, a když přešel k ní, zeptala se: „Kde jsi byl? Proč jsi nezavolal? S kým jsi byl? Mám právo to vědět!“
Otočil se čelem k ní, nenáviděl se víc než kdy dřív.  Prostě se přes to dostaň. Jemným tónem řekl: „Je mi to líto,Pagan, ale tohle podle mě nefunguje.“
Zaregistroval šok jen moment před tím, než jí uniklo nervózní zasmání. „Vím, že se právě teď chovám jako čarodějnice. Bála jsem se o tebe, to je vše. Ale teď jsi tady, takže se můžu uvolnit. Pojďme si dát drink a můžeme mluvit o něčem jiném.“
Čarodějnice? Evie by ho střelila do obličeje a vynadala mu do kurevníků. A přestože tak strašně moc nesnášel, když to slovo používala, preferoval tenhle druh odpovědi. Přijetí.
Pagan ho vzala za ruku a táhla ho dopředu. Zarazil se, chytil ji i za druhou ruku a držel ji tak na místě.
„Ptáš se, a máš na ty otázky plné právo,“ řekl, „a kdybych byl dobrý muž, odpověděl bych na ně. Ale nejsem, a za to se taky omlouvám. Zasloužíš si něco lepšího, než co ti dávám, a taky si zasloužíš víc, než dostáváš.“
Zbledla, pustila ho a mačkala hedvábí šatů. „Co se to snažíš říct?“
„Říkám, že… je mezi námi konec. Promiň,“ opakoval.
„Myslíš to vážně,“ zalapala po dechu.
„Ano.“
„Ale… ale… je tady někdo jiný?“
Dal jí tu tvrdou pravdu. „Ano.“ Dlužil jí aspoň tohle.
Vrhla se na něj, držela se jeho trička, lpěla na něm. „Kdo to je?“
„Záleží na tom?“
„Řekni mi to. Řekni mi to, okamžitě. Je tady víc než jedna?“
„Pagan. Nedělej to.“
Uběhla minuta, pak dvě, a vše, co dělala, bylo, že ztěžka dýchala. „Máš pravdu. Nezáleží mi na tom, kdo to je.“ Její ruka se třásla, když mu zastrčila za ucho pramen vlasů, její pohled se od něj neodvracel. „Dostaň ji, nebo je. Nevadí mi to. Ale pak se vrať ke mně.“
Odstranil jí prsty ze svého trika a políbil jí ruku. Tak jemně, jak byl schopen, řekl: „Ne, Pagan. Tohle je sbohem.“
„Ale… ale…“ Do očí se jí nahrnuly slzy a koulely se jí po tváři. „Blue. Nedělej to. Prosím.“
Možná měl udělat to, co udělal NoelleTremainové, a dát jí důvod, aby se rozešla ona s ním. Touhle cestou mohl nechat její srdce nedotčené.
Ne, pomyslel si. Vina z toho, co udělal Noelle, ho stále pronásledovala. Tohle byla lepší cesta. Upřímnější.
Správná cesta.
Pravda někdy mohla člověka rozervat na kusy, ale ten poslední kousek mohl být svařený zpátky dohromady, silnější než předtím. Se lží by ten kousek shořel v plamenech dřív, než by se dotkl země, a nebylo by nic, co by se dalo spravit.
„Omlouvám se, ale v tomhle svůj názor nezměním. A Pagan? Měla bys být šťastná, že ho nezměním. Beze mě jsi mnohem lepší. Ty chceš rodinu. Já ne.“
„Ale já nemusím mít rodinu,“ vydechla. „Navíc, já ani žádnou nechci. Ne bez tebe.“
„Tohle neříkej. Neměň touhy svého srdce kvůli mně, ani kvůli nikomu jinému.“
Zatlačila. „Vezmi si nějaký čas a přemýšlej o tom. Je pozdě a ty jsi byl pryč, takže jsi nejspíš právě teď unavený. Ano. Jsi unavený, to je všechno. Vyspi se a pak si znovu promluvíme.“
„Ne,“ řekl a zakroutil hlavou. „Nezměním svůj názor.“
„Ano. Změníš. Musíš.“
Zkusil to znovu. „Jsi krásná, vášnivá žena, a jednou přijde muž, který tě dá na první místo. Ale nejsem to já.“
„Nemusím být první. Jen chci být s tebou, Blue. Miluju tě. Tak strašně moc tě miluju.“
Nikdy nezvažoval fakt, že by ho vážně mohla milovat. Kdyby ano, nezůstal by s ní tak dlouho. „Dostaneš se přese mě,“ řekl měkce. „Jednoho dne mi za to možná poděkuješ.“ Pak vyšel ven z domu, cítil se jako nějaký nástroj, protože rozchod byl za ním – a všechno, co chtěl, bylo jít za Evie.

11 komentářů:

  1. ďakujeeeeem, už som sa nevedela dočkať :D

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad a korekci další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preloženú kapitolu ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem krásne, ste moje hrdinky, toto je moja srdcovka :D ešte raz dík za preklad a korekciu :-) Luss

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat