čtvrtek 4. prosince 2014

Black and Blue - Kapitola 10



Evie ho neustále překvapovala.
V klubu zvládla fanoušky a zaměstnance perfektně. Sakra, ona dokonce zvládla i Bluea.
Ztratil sám sebe v potěšení z toho, jak se o ni otíral, zapomínal tak na jejich cíl, jejich publikum, dokud mu to nepřipomněla.
Prosila tak krásně.
Prosila. To se jí naprosto nepodobalo. Vylekalo ho to a vrátilo zpět k rozumu.
Zdá se, že nemůže mentálně ani fyzicky kontrolovat své reakce vůči ní.
O to se teď nemůže starat.

Museli se zbavit jejího auta. Kdokoliv nařídil to dřívější pronásledování - náraz? - byl pořád tam venku, a Evie teď byla… Už ne Evie. Byla Miss Blond Prsa, a on to sakra nenáviděl. Samozřejmě se mu to nelíbilo. Mnohem víc preferoval její lahodné tmavé vlasy a štíhlé křivky.
Soustřeď se. Jít zpátky k ní domů by bylo hloupé prozrazení jejich identity. Nezáleželo na tom, jak se na to díval. Když ukradla náklaďák, aby ho odvezla do bezpečného domu, o kterém přísahala, že nikdo neví, neprotestoval.
A proč by taky protestoval? Sledovat, jak krade auto, bylo jako sledovat porno sexy automechaničky na kazetě. Ještě pořád byl tvrdý.
Byl jsi tvrdý celé dva dny.
„V agentuře jsi skončila. Proč si držíš bezpečný dům?“ zeptal se, když si to místo prohlížel. Bylo malé, prakticky nezjistitelné, skryté v průměrném sousedství, kde všechny domy byly stejného tvaru i barvy. Byl tam jen jeden vchod, a ten byl ukrytý v tmavém výklenku vedle oblasti enzymové věže půl míle daleko.
Evie zpevnila stěny mimozemským kovem, který by vydržel nukleární útok, a zavěsila všude bezpočet monitorů, ty sledovaly přilehlou oblast z různých úhlů. Jediným nábytkem byly postel, židle a stůl opatřený počítačem, papíry a mechanickými částmi zařízení, které nepoznával.
„Jsem ráda připravená,“ odpověděla s pokrčením ramen.
On byl stejný. Bezpečné domy sbíral stejně, jako jiní muži sbírali sexuální vzpomínky. Ujišťoval se tak, že v každém koutu světa má místo, kam jít. Možná, že jednoho dne udělá Evie prohlídku a pekelně ji tím oslní.
Zarazil se. Dát jí prohlídku? Oslnit ji?
Vážně? Michael, John a Solo ani nevěděli o polovině jeho vlastnictví, a on to chtěl sdílet s ní?
Zamračený Blue se usadil u stolu a zapnul počítač. Otevíraní obsahu flash drivu bude chvíli trvat.
„Jdu udělat sendvič,“ řekla Evie a zmáčkla pár tlačítek na malém černém ovladači. Přímo před ní se jedna část zdi otevřela a odhalila plně zásobenou lednici. „Chceš taky?“
Zamaskoval svůj zmatek tlumeným: „To by bylo fajn, díky.“
„Skvěle. Nechám venku chleba a burákové máslo, takže si taky můžeš jeden udělat.“
Teď zněla více jako Evie, kterou znal… a měl rád. Promnul si pusu dvěma prsty, aby skryl úsměv. „Vždycky jsi byla takový chlap, medvídku?“
Zamávala na něj pěstí. „Přestaň mě nazývat těmi směšnými jmény. A jo, hádám, že jsem vždycky byla. Ale spíš musela jsem být.“ Ze skříňky skryté v ostrůvku vylovila nůž. „Jinak by mě máma roztrhla.“
Nikdy dobrovolně nenabízela informace o své minulosti, a on se přistihl, jak se k ní naklání, byl dychtivý slyšet víc, jako byl obvykle dychtivý zabít. „Povídej mi o ní.“
Když spojila dva toasty dohromady, řekla: „Mohla by klidně být generálem v armádě. Všechno muselo být jistým způsobem. Jejím způsobem. A pak to taky muselo splňovat její standardy. Což znamená, že nikdy nebylo nic dost dobré.“
Malá Evie ve vojenském režimu. Zamračil se, ten obrázek se mu nelíbil. Mohla si vůbec někdy hrát a chovat se na svůj věk?
„Abych byla upřímná, nejsem si jistá, co na ní Michael vůbec viděl.“
 „Vypadá jako ty?“
„Jo. Vlastně mi říkali, že jsme jak přes kopírák.“
No, tady to máš. Michael nebyl schopný si pomoct. „Žádné užívačky?“
„Ne, dokud se neobjevila Claire.“
Přehnalo se přes něj štěstí následované smutkem. Obě emoce vycházely z ní. Claiřina smrt ji očividně zničila a stále se musela vypořádávat s bolestí.
Láme mi to srdce. „Co je tvoje oblíbená vzpomínka na sestru?“
Chvilku přemýšlela a pak se usmála. „Claire mě přiměla sledovat romantické komedie, romantické tragédie, romantické… všechno,“ řekla Evie a její úsměv opadl. „Vždycky jsem ji škádlila kvůli hrůzám upřímných emocí, jenomže já tomu říkala upřímné kraviny, a ona mi pak říkala, že nikoho neoblbnu, že už mám ty kraviny v krvi, a pak jsme se smály slovu ´kraviny´.“
Blue si najednou přál, aby mu to, že neměl Evie rád, zabránilo držet se od ní dál. Byla by zábava sledovat ji a Claire spolu. Oheň plivající dračice a plachá princezna nějak našly způsob, jak spolu šťastně koexistovat.
„Taky jsem měl sourozence,“ přiznal. „Byli mi jen dva roky, když zemřeli, ale vždycky měli místo v mém srdci.“ Teď si vzpomínal, jak předtím, než jeho bratři a sestry zemřeli, každý položil ruku na jeho hruď.  Teplo se mu tehdy rozlilo do celého těla.
Tehdy tomu nerozuměl, ale Cade, Caell, Cameron, Caymila a Candice mu odkázali svou sílu. Oni byli ten důvodem, proč přežil nemoc, kterou oni nepřežili. Byli důvodem, proč je silný tak, jak je.
A on nikdy nedostane šanci jim poděkovat.
Na chvilku byla Evie potichu a nehýbala se. Potom popošla, výraz měla opatrně prázdný, a podala mu sendvič. „Tady.“ Posadila se na kraj stolu, nestarala se, že shodila věci na zem.
Jedli v tichosti a byl za to vděčný. Čím více mluvila, tím více ji měl rád.
A on by ji neměl mít rád, zatímco byla v jeho blízkosti… Ovlivňovala ho. Děly se špatné věci. Důkaz: už teď byl napjatý a bolavý. Připravený na sex. Tvrdý, špinavý sex. Žhavý sex. Takový, na který ani jeden z nich nebude schopen zapomenout.
Co měla raději? Jemné doteky? Nebo pevnější?
Nechala se ráda olizovat? Nebo kousat? Nebo obojí?
Jak to měla s orálem?
Chtěl její ústa na své hřídeli, její tmavé vlasy rozložené přes svá stehna.
Síla se v něm začala svíjet a židle i stůl se zakymácely, než se zvedly do vzduchu. Její oči – ty tmavé, bohaté oči – byly náhle rozšířené. Sundala si čočky a jemu se chtělo výt vděčností.
„Blue?“
Nezajímalo ho, že její vlasy byly momentálně blond, takové, které na ní zrovna nemusel. Pořád je mohl omotat kolem ruky a sevřít v pěsti. Mohl by ji vést k rytmu, jaký by se mu zamlouval. Pak by ji mohl vysvléknout a vrátit jí tu laskavost.
Položil jí ruce na stehna. Velké ruce. Smyslná stehna. Nasála vzduch… ale neodstrčila ho pryč.
„Odstrč mě,“ řekl. Teplo její kůže bylo tak intenzivní, že i přes její džíny mohl cítit, jak hoří.
„Blue, já-“
Tlumené zabzučení ji zastavilo.
Zamračila se, vytáhla mobil z kabelky, kterou měla pořád ovinutou kolem těla, a četla, co bylo na displeji. Vyvalil se z ní šok, klouzal kolem něj a utahoval se jako oprátka.
„Co se děje?“ Jeho touha okamžitě opadla. Stůl a židle dopadly zpátky na podlahu.
Její pohled se setkal s tím jeho. „Myslím… myslím, že mi můj otec právě poslal zprávu.“
TY VÍŠ KDE SUNBEAM
To byl rozsah kódovaného textu, a Evie to věděla a šok se uvolnil. Její otec byl v pořádku.
Sunbeam byla jeho přezdívka pro ni. A ona vskutku věděla kde. Zhruba míli od jezera Michigan. Michael to plánoval pro něco takového – jeden z nich je pronásledovaný, potřebuje odlehlé místo, kde zůstat – a řekl jí, kam má jít, kdyby ji někdy kontaktoval.
Ona a Blue opustili bezpečný dům a ukradli další auto. Jeli do doků a zpátky, a udělali to tak několikrát, aby si byli jisti, že je nikdo nesleduje. Pak přesměrovali několik drátů, „náhradní části,“ které měl její otec, v několika krocích je spojili dohromady jako magnety a kov a vytvořili malou loď.
Po tom, co na sebe navlékli ochranné obleky, vlezli do plavidla. Tohle bude zábava. Nebude. Bakterie v jezeře neustále mutovaly. S arkadiánskou krví byl Blue nejspíš vůči nim rezistentní. Ale i když byla její imunizace provedena, mohla onemocnět.
Konečně uháněli vpřed.
„Moc nedoufej.“ Blue musel křičet, aby ho slyšela přes řev motoru. „Tohle může být past.“
„Není!“ křičela zpátky. Prameny vlasů se jí motaly kolem tváří a měla jich plnou pusu, jak se je snažila statečně pobrat a držet je u krku.
Vrhnul po ní hrozivým pohledem. To nebylo fér. Slunce zapadalo, poskytovalo majestátné růžové a fialové pozadí, a to ji dělalo ještě krásnější než obvykle. „Doufám, že máš pravdu.“
Nasála vzduch a okamžitě zakašlala. Vzduch tady byl hustý, plný pachu hniloby a plísně.
Uklidňovala se a uvědomila si, že ji Blue starostlivě pozoroval. Musela odvrátit pohled.
Kdy ta touha po něm zmizí?
Skoro se políbili. Znovu. Věděla, že se to stane, a neplánovala to zastavit. Vlastně to plánovala povzbudit.
Co s ní bylo špatně?
Možná… měla by se prostě vzdát, pomyslela si nyní. Po tom, co vyřeší věci s Pagan. Chudák malá. Nezáleží na tom, co Blue řekl, Evie hrála roli v rozbití jeho vztahu s tou dívkou, a cítila se kvůli tomu hrozně. Hrozně a provinile a zahanbeně.
Musím ji požádat o odpuštění. Ale nebude v tom žádný rozdíl. Kdyby kdokoliv políbil Eviina muže, „kdokoliv“ by zemřel. Žádné otázky. Žádné omluvy.
Ty nemáš vlastního chlapa. Nikdy jsi neměla chlapa jen pro sebe.
Jednoho dne ho mít bude. A až ten den přijde, nebude se dělit.
Tak… co by měla udělat ohledně Bluea?
Za prvé musí zbavit své tělo té touhy po něm. Dokud to neudělá, nebude ji zajímat nikdo jiný – a teď, když jsou její hormony vzhůru, uvědomila si, že chce s někým být. Chtěla opravdový vztah. Možná s doktorem v nemocnici.
Za druhé musí–
Jít zpět k bodu jedna.
Oi. Jediný způsob, jak zbavit její tělo touhy, bylo dát mu to, co chce. Bluea. Po tom, co bude nasycená, se může pohnout kupředu s novými plány pro svou budoucnost. Žádná škoda, žádný podraz.
„Blížíme se k přístavu,“ řekl Blue a vytrhl ji tak z jejího zadumání.
Spustila brýle pro noční vidění a prozkoumala oblast. Nebyly tam žádné další lodě ukotvené na malém plovoucím sloupu. Nikdo se neschovával za jedovatými stromy a rostlinami vzkvétajícími v suché, kyselé atmosféře. Zhruba o padesát yardů dál byla chatrč na kůlech, uvnitř nebylo žádné světlo, které by naznačovalo, že tam někdo žije.
„V pořádku,“ řekla.
Blue tedy zaparkoval a přivázal loď v doku. Když se pokusila vylézt a vystoupit, zastavil ji bouchnutím do paže. Potom zatlačil a donutil ji lehnout si.
„Teď není čas na mazlení,“ řekla, nesnášela, jak zadýchaně zní. Zvlášť, když tohle nebylo poprvé.
Zíral na ni. „Nemyslím pořád jen na sex, víš.“
„Máš pravdu, já-“
„Aspoň to tak nebývalo,“ zamumlal, jeho hněv odplouval. „Teď zůstaň dole a nezraníš se.“ Hotový s rozhovorem vyrovnal pohled a zavřel oči, namáhavě se nadechoval…. a vydechoval… dokud obvyklý šum jeho síly nezačal skřípat.
 Přikrčila se proti násilnosti toho všeho a její receptory bolesti vibrovaly. Co se dělo? Jak–
Od pasu mu vystřelil zářící modrý prstenec a rozšiřoval se, jak se pohyboval, brzy se přehnal přes celou plochu země. Ale jak náhle to začalo, tak to taky přestalo. Všechno se zastavilo a ztichlo.
Jednou jí řekl, že má bezpočet schopností. Nebrala ho doslovně, ale možná měla.
„Co jsi to udělal?“ zeptala se.
Usmál se dolů na ni. „Jestli se někdo schovával kolem, teď je paralyzovaný a zůstane tak příštích několik hodin…“
„A co Michael? Jestli je v tom domě-“
„Mohl stát v cestě toho výboje, ano, a jestli to tak bylo, bude paralyzovaný. Je to malá cena za naši ochranu,“ řekl a pomohl jí na nohy. „Bude tomu rozumět a souhlasit, že jsem udělal správné rozhodnutí. Nakonec.“
Okay. „S tím můžu žít.“
Vrátil jí úsměv, širší… okouzlující. Ale když se její pohled sklonil na jeho rty – ty bujné rudé rty, pro které by každá žena zabíjela, jen aby je měla – jeho pobavení rychle odumřelo. Přizpůsobil svoje tělo jejímu, dokud se jejich hrudi o sebe neotíraly při každém nádechu, který udělali… Nádechy byly najednou rychlejší.
Napětí mezi nimi narůstalo, horké a hladové.
Ne tady. Ne teď.
Ale brzy.
„Ty jsi takový mazaný malý hračička, víš o tom?“ řekla jen s malým záchvěvem. Držel ji za ruku a odmítal pustit. „Zajímavá volba slov. Hračička? Přemýšlíš o hraní si se mnou, králíčku?“
Sakra! Pitomé přezdívky. Nebyl způsob, jak odpovědět na jeho otázku – a uchránit svou pýchu – aniž by lhala. Ale ona mu řekla, že mu nikdy lhát nebude, a myslela to vážně. Nepočítala těch pár chvilek, kdy vlastně lhala.
„To stačí.“ Vyškubla se mu a ramenem ho odstrčila. Jak vstoupila na nábřeží, jeho dlaně přistály na jejím zadku a postrčily ji. Bojovala s úsměvem, když se na něj prudce otočila. „Chcete přijít o ruku, pane Hammere?“
„Prosím. Jako by ses chystala něco takového udělat. Oba víme, že se ti líbí, co dělám s rukama.“ Trochu se za ní uvolnil, vysoký a silný, všechno, co toužila ochutnat.
Znovu se musela odvrátit, protože opět neměla žádnou odpověď.
Sundali si ochranné obleky, pak nasadili stejné tempo a při tom sledovali dveře chatrče. Blue držel pyre-gun před sebou. Něco bylo jinak – necítila z něj šum jeho síly, uvědomila si.
„Co se stane po tom, co vypustíš tolik energie?“ zeptala se měkce.
„Musím se dobít.“
„Takže jsi bez arkadiánských schopností?“
„Na pár hodin jo.“
„Budu tě prostě muset hlídat.“ Prohrabala se kabelkou, kterou měla kolem těla, a vytáhla rtěnku.
„Chystáš se to udělat tím, že obnovíš svůj make-up?“ zeptal se. „Wow. Nikdy jsem se necítil bezpečněji.“
Kroutila tubou, dokud se nezměnila na dvojici řezacích drátů. „Co kdybych tímhle osvěžila tvůj make-up, hm?“
„Co dalšího tam máš?“ zeptal se a snažil se jí vzít kabelku.
Plácla ho po ruce a řekla: „Modli se, abys to nikdy nezjistil.“ Za kusem shnilého dřeva byl skrytý ID panel. Odstranila víko a scanner, aby si pohrála s komplikovaným vnitřkem. „Jen jedna osoba vstoupila za poslední tři dny. A předtím tu nikdo týdny nebyl.“
„A to víš jak?“
„Přečetla jsem vstupní data. A teď programuju do systému sebe.“
„Jestli je to Michaelovo místo, neměla bys už být naprogramovaná?“
„Jako by to udělal tak jednoduché.“ Přední dveře se otevřely s kliknutím a zasyčením.
„Dost jednoduché,“ zamumlal Blue.
„Pro mě jo. Pro tebe? Ne dost.“
„Snažíš se říct, že jsi chytřejší než já?“
„Snažím? Ha.“
„Fajn, jsem silnější, tak si to sežer.“ Najednou byl samá práce, tlačil se dovnitř.
Evie mu byla v patách, Blue sledoval, skenoval a mířil, skenoval a mířil.
„Zůstaň tady,“ přikázal a zmizel za rohem.
„Možná budeš chtít jít zpátky,“ zavolala. „Jsou tady-“
„Ow!“
„- pasti,“ dokončila s uskočením.
Vstoupil zpátky do foyer, mračení mu stahovalo jizvu, která se mu táhla přes rty. Jizvu, která byla tenčí než před pár hodinami. Nebylo to od make-upu? On se doopravdy pořezal?
Z nějakého důvodu jí myšlenka, že krvácí a trpí bolestí, opravdu vadila. Potřebuju ho políbit a udělat to lepší.
Zvedl nohu nahoru a odhalil tak středověké železné čelisti, které se mu zakusovaly do kotníku. „Co jsme? Barbaři? Tahle teď pracujeme?“
„Očividně. Pojďme po schodech dolů a já tě sešiju,“ řekla, dělala to nejlepší, aby skryla svoje pobavení. Vadilo jí to, ano – ale kruci, tahle blbost byla zábavná.
Nejspíš se svou přetvářkou moc neuspěla, protože řekl: „Tohle je pro tebe vtip, smíšku?“
„No jo. Jenom blbec naletí na starý dobrý „Stoupni sem“.“
„Nech toho. Nepotřebuju sešít. Už se hojím.“ Sundal čelisti a kráčel jejím směrem – nebo k ní spíše kulhal.
Stále se smála, přikrčila se a odhalila druhý ID box. V betonu se objevila trhlina, dost široká pro tělo, a odhalila schodiště.
Když vzhlédla, uvědomila si, že se Blue zastavil na půl cesty a zíral na ni se zmateným výrazem.
„Co?“ zeptala se.
„Smála ses.“
„Já vím.“
„Myslím, jako že ses opravdu smála.“
„Uh, jo, já vím.“ A pointa? „Tak se zeptám znovu: Co je?“
„Nic,“ zamumlal a konečně se podíval jinam.
Ne nic, ale nehodlala na něj tlačit. Sestoupila po schodech a následovala stopu zlatavého světla. Vespod viděla plyšový koberec a měkké pohovky, které vedly do velké, kuchařem vysněné kuchyně. Za rohem nerezové lednice byla kancelář, která měla celou jednu stěnu pokrytou monitory.
„Evangeline Blacková. Konečně ses ukázala,“ řekl hlas.
Eviino srdce se rozbušilo radostí, když se rozběhla ke svému otci, který očividně nestál v cestě Bluově síle. Stál ve dveřích jediné ložnice, měl na sobě velké množství modřin a jeho ramena byla pokleslá únavou, ale byl živý a zdravý, a to bylo vše, na čem záleželo.
Raději, než aby ho objala, jak chtěla, a možná mu tak přidala pár modřin, chytila ho za ruku a držela ji na srdci. Teplé slzy jí kanuly po tvářích. „Jsem na tebe tak naštvaná, že bych ti nejraději strčila do krku háček na ryby a tahala tvoje orgány jeden po druhém. Až na střeva. To by bylo nechutné.“
Věnoval jí ironický úsměv. „Taky tě miluju, sunbeam.“
Ta samá slova řekl už tolikrát, ale ona mu nikdy úplně nevěřila. Tentokrát na něj nekoukala skrze roušku zraněných citů. Byla prostě ráda, že ho vidí. Ona ale v jeho očích viděla lásku.
Jsem taková blbka, že jsem o něm někdy pochybovala.
„Kde jsi byl?“ dožadovala se odpovědi. „Proč jsi zůstával tak dlouho skrytý? Víš, kde jsou John a Solo?“
Na čelisti mu zaškubal sval, známka podráždění, které ale momentálně nebylo mířené na ni. „Pěkně popořadě.“ Jeho pohled se přesunul k Bluovi. „Synu.“
I když se jeho rty zúžily, Blue kývnul na pozdrav. Co to bylo?
„Budu chtít plnou zprávu o tom, jak jste vy dva skončili spolu,“ řekl Michael.
„Jasně, jasně,“ řekla dřív, než mohl odpovědět agent.
Michael ji vedl ke gauči, sedl si a ji vedl tak, aby seděla vedle něj. „Měl jsem podezření, že jsme u nás měli zrádce, a měl jsem pravdu. Zůstal jsem z dohledu, nechal jsem svět, aby si myslel, že jsem mrtvý, protože jsem nechtěl, aby mi ublížili skrze tebe. Ale samozřejmě se o to pokusili.“
„To pronásledování dnes odpoledne,“ řekl Blue a obsadil židli naproti nim.
Evie se vyhýbala pohledu na něj. V tuhle chvíli si nebyla jistá, jestli by uhlídala svůj výraz. Bylo to příliš syrové, než aby to překonala. A nechtěla, aby její otec věděl o tom, že… změkla kvůli agentovi. Změnil se.
Ženy se zamilovávají do Bluea každý den, řekl jí jednou po tom, co hodinu křičela a vztekala se nad tím, jak se k ní Blue choval. Řekni mi, že jsi chytřejší, než abys byla jednou z nich.
Absolutně. Ale musím se přiznat, jsem trochu překvapená z tvého varování. Obdivuješ toho muže.
To ano. Je jako můj syn a mám ho rád, jeho chyby a všechno. Jen prostě nechci jeho chyby v blízkosti mojí dcery.
„Ano,“ řekl teď Michael. „Když už o tom mluvíme, monitoroval jsem trochu AIR, a už mluvili se svědky a projeli videa z dopravních kamer, takže vědí, že jste v tom nějak zapleteni, sunbeam. Brzo tě kontaktují a budou se ptát.“
Další kolo s agentem Gutierrezem, pomyslela si a povzdechla.
„Ohledně Sola a Johna,“ říkal Michael Blueovi. „Hledal jsem a hledal, ale nic jsem nenašel. Promiň. Myslel jsem, že mám solidní stopu k Solovi a odletěl k němu domů, ale byla tam jen žena, která prohlašovala, že je jeho manželka-“
„Manželka?“ vybouchnul Blue.
Michael vylovil z kapsy telefon a hodil mu ho. „Mám fotky.“
Blue pak několik minut ty obrázky studoval. Když skončil, předal telefon Evii. Věnovala mu vděčný úsměv, než začala listovat obrázky. Na nich pak byla sladce vypadající blondýnka, jak pleje zahradu… Krmí koně… prasata… kozy. Vypadala neškodně, ale přeci jen, vzhled nikdy neznamenal všechno.
Ta žena, která rozřezala a rozkrájela Claire, měla-
Přestaň s těma kravinama.
„Jmenuje se Vika,“ řekl Michael, „a to ona mi pověděla, že Solo přežil tu explozi, byl prodaný do cirkusu jejího otce a později se vrátil na jeho domácí planetu bez možnosti vrátit se zpět.“
Pravda? Nebo jen skvělá krycí historka pro jeho vraždu?
Blue se masíroval za krkem. „Takže Solo byl ten, kdo byl prodaný?“
Michael se zmateně zamračil. „Co tím myslíš?“
„Vyslechl jsem rozhovor mezi dvěma chlapy, co měli na svědomí ten bombový útok. Plánovali jednoho z nás prodat a já předpokládal, že to měl být John. Plánovali, že jednoho z nás si nechají, a to jsem předpokládal, že měl být Solo. Taky plánovali jednoho z nás upálit. A jelikož mě jeden z nich marinoval podpalovačem, tak já jsem očividně Pan Křupavý a Propečený. No, jestli Solo byl prodaný do cirkusu, tak to znamená…“
„Johna si nechali, ne prodali,“ dořekla Evie. Jako sexuálního otroka? Nejspíš by stejně musel přetrpět stejný osud. Oh, Johne. Nevzdávej se naděje. Jdeme si pro tebe. „Ale kam?“
Blue zatnul ruce do opěradla židle v očividné snaze získat kontrolu nad svým sílícím hněvem. „Najdu ho. Oba je najdu.“
„Půjdeme na Solovu farmu,“ navrhla, „A popovídáme si s tou holkou. Možná ví víc, než co řekla Michaelovi, a možná ne. Vždycky jsem byla dobrá ve vyšetřování.“ Jestli dobrá je nové slovo pro průměrná. Z nějakého důvodu na ni nereagovali dobře. Nezáleželo na tom, jak moc síly použila. „Já si s ní promluvím.“
Položil si lokty na kolena a svěsil hlavu. Věděla, že hluboko uvnitř je zraněný, a věděla, že doufal, že Solo i John jsou v pořádku. Chtěla jít k němu a obejmout ho, ujistit ho, že všechno bude v pořádku.
Ta touha ji mátla. To, že toužila po jeho polibcích, tomu rozuměla. Ale nabídnout mu utišení? Tomu už méně.
„Vsadil bych svůj život na to, že Vika v tom zatažená nebyla,“ řekl Michael.
„Vsadil bys Johnův?“ zeptala se Evie.
Sebevědomě přikývl. „Věř mi, tohle má všechno na triku Gregory Star.“
Blue ztuhnul. „Tady není žádný prostor pro chyby. Nepřipadá ti divné, že je tady tolik věcí, které ukazují přímo na něj, a přece byl v minulosti tak pečlivý, aby skryl všechny své stopy?“ Odmlčel se, když přemýšlel, jako kdyby k němu myšlenky přicházely právě teď. „Tohle může být jen příprava, nebo nás chce schválně nasměrovat jiným směrem. My-“
„Žádné přípravy, žádné odbočky. Viděl jsem ho, tam v domě,“ řekl Michael. „Vzbudil jsem se a viděl vás tři na zemi, nehýbali jste se. Probojoval jsem si vlastní cestu z trosek a šel směrem k tobě. Tehdy jsem slyšel hlasy a nebyl si jistý, jestli patří příteli nebo nepříteli. Skryl jsem se pod sutí, myslel jsem, že na to přijdu, a pokud bude potřeba, i zakročím – pořád jsem měl u sebe zbraň – a měl jsem výhled na Stara a dalšího muže, ale omdlel jsem dřív, než jsem s tím mohl cokoliv udělat.“
Záblesk odhodlání a nenávist zatemnily Blueovi oči. „Tak fajn.“
Definitivní cíl je teď před ním.
„Co bylo jeho motivem?“ zeptal se Blue.
„Tímhle,“ odpověděl Michel, „si nejsem jistý.“
„Proč pana Stara nesebereme, nevymlátíme z něj odpovědi a pak ho nezabijeme?“ navrhla Evie.
„Sebrat ho bude problém,“ řekl Michael. „Je příliš dobře chráněný. A jestliže selžeme a on půjde po odvetě… Ne, bude lepší, když to uděláme skrytě.“
Tajně, to by mohla zvládnout. „Má dvě děti. Tysona a Tiffany. Můžeme unést jednoho nebo oba a nabídnout výměnu.“ Tohle je skryté, ne?
Michael zakroutil hlavou. „Dělal jsem s ním obchody. On není typ, který by se podvolil požadavkům ani kvůli záchraně vlastních dětí. On je ten typ, který Johnovi ublíží, jen aby ukázal, že má navrch.“
Blue zvedl hlavu, jeho odhodlání bylo nezlomné. „Máš na něm oči a uši?“
„Naneštěstí ne,“ řekl Michael s povzdechem. „Proto potřebuju, abys šel na veřejnost, Blue. Mám plán.“        
„Počkat,“ řekla Evie.
Michael podržel ruku ve vzduchu, aby je utišil. „Nemyslím si, že Star ví, že pracuješ pro mě, Blue,“ pokračoval. „Sundal jsem několik jeho strážců během posledních několika dní, a tvoje jméno nikdy nikdo nezmínil. Jestli se pletu a on o tobě ví, tak na to přijdeš hodně rychle.“
Což znamenalo, že bude návnada. „Jsi si jistý, že tohle je to nejchytřejší řešení?“
„Ano,“ řekl Blue. „A souhlasím s ním.“
„No, já nesouhlasím,“ odpověděla.
Pokrčil svými širokými rameny. „Stejně to udělám.“
„Michaeli,“ řekla.
„Nebezpečí je součástí naší práce,“ řekl její otec. Podporoval toho chlapce. Jako vždycky. Zadíval se na Bluea a dodal: „Jakmile bude svět vědět, že jsi ve městě, zajisti náhodné setkání s jeho dcerou. Star už nechodí na veřejnost. Zůstává ve svém venkovském sídle, je pořád obklopený ozbrojenými muži, lidskými i Otherworlďany. Tiffany možná může být tvůj lístek k setkání s Nejdražším Tatínkem.“
Blue přikývl. „Považuj to za splněné.“
„Než se vydáme touhle cestou,“ řekla Evie, nejistá, proč její tělo bylo náhle tak napjaté, „měli bychom se vloupat do té venkovské usedlosti a trochu se rozhlédnout, nasadit pár štěnic. Můžeme se dostat dovnitř a ven, aniž by si to kdokoliv uvědomil. B a E není to samé jako snažit se vyvléct ven tělo, ne?“
Její otec se setkal s jejím pohledem a přikývnul. „Tak fajn. Vloupání. Seberte Stara, jestli budete mít možnost. Ale neopovažujte se nechat chytit. Jestli Stara nezadržíte, přijde na řadu můj plán.“
Ústupek. Vděčně ho přijala. „A co ty?“
„Ještě nemůžu jít na veřejnost. Nejsem dost silný, abych ubránil sám sebe při plném útoku.“
„Můžeme tě ochránit-“
„Ne,“ řekl a přerušil ji. „Mám na mysli něco jiného. Chci, abys přebrala Black Industries, sunbeam. Takhle můžeš zařídit exhibiční hru mezi Invaders a Strikers, abys uctila mou památku. A touhle cestou budeš mít oprávněný důvod pro kontaktování Tysona Stara, aby pronajal střechu Star Light Hotelu pro oslavu vítězství.“
„O tom nevím,“ promluvil Blue. „Budu mít Starovy děti zajištěné díky Tiffany.“
Ten soutěživý duch, který nenáviděla, vykoukl ze stínů, a Evie na něj mrkla. „Dva jsou lepší než jedna.“
„Ne,“ řekl znovu Blue, tentokrát s větší silou.
„Jaas-něě,“ odpověděla zpěvavě.
Michael se díval z jednoho na druhého a mračil se. „Teď je řada na vás. Jak jste se vy dva dali dohromady?“
Dali dohromady. Blbý výběr slov. Tváře jí zaplály.
Blue na sobě nedal nic znát. „Po explozi byla Evie jediná osoba, které jsem mohl věřit,“ řekl, jeho tón byl prázdný. „Vplížil jsem se do jejího domu a ona mě dala dohromady. Bylo to prostě takhle jednoduché.“
Usmívající se Michael se natáhl a pohladil ji po vlasech, jak to vždycky chtěla, když byla ještě dítě. „Děkuju, že ses postarala o mého chlapce.“
Jeho chlapce.
A tady byla ta žárlivost, kterou vždycky cítila, společník soutěživosti, obě je zkrotila. Michael miloval jeho „chlapce,“ ano, ale to mu nezabránilo milovat taky Evii.
Jednoho dne sebere dost odvahy, aby se ho zeptala, proč odešel z Anglie.
I když… Kdyby ji vzal pryč od Claire, nenáviděla by ho. Takže jí možná vlastně prokázal laskavost.
„Takže co budeme dělat, abychom se postarali o mou holčičku?“ řekl Michael. „Ta automobilová honička mě vystrašila.“
„Už jsem se musel nastěhovat,“ řekl Blue. „Stejně jsme to plánovali udržet v tajnosti, takže můj návrat zpátky k životu, a to nepůjdu po Tiffany, nic nezmění. Nikdo nebude vědět, že tam jsem, a i tak budu schopný ji ochránit. Je to dvojitá výhra.“
Evie potřásla hlavou. „Souhlasila jsem s nastěhováním, když jsi byl pro svět mrtvý, ale ne teď. Lidi tě budou sledovat. Proplížit se bude obtížné. Tebe chytnou. Takže ne. Nezůstaneš. Odstěhuješ se. Nebudu holka zodpovědná za tvůj nejnovější rozchod.“
Příliš pozdě.
Oh, yeah.
Jsem hrozný člověk.
Ani nemohla spadnout zpátky do utěšitelské nálady. Ona se rozhodla s ním spát.
A právě teď a tady byl ještě další důvod, proč hraní si s ním na domácnost už dál nebylo možné.
„Tak se tedy nebudeme snažit skrýt mou přítomnost.“
„Nehodlám být ta holka, kterou podvádíš s Tiffany,“ odvětila.
„Má pravdu,“ řekl Michael ostrým tónem.
Blue zvedl bradu. „Nezajímá mě, co si myslí svět. Skončím věci s Pagan ve chvíli, kdy vyjdu na veřejnost.“ Jeho pohled se zabořil do Evie. „Ale jestli chceš, aby si všichni mysleli, že Tiffany je ten důvod pro rozchod, a ne to, že jsem se nastěhoval k tobě, a byla bys raději, abych se vídal s tebou za jejími zády, tak tohle můžu zařídit.“
„Ne, tohle nechci.“ Jak velký blbec by byla, aby nechala jinou ženu vzít odměnu jejího počínání? Navíc nechtěla, aby s Tiffany vůbec byl. Ani v myšlenkách ostatních.
Sakra. Už se chovala jako nastěhovaná přítelkyně.
Jeho pohled se od ní neodvrátil. „Trávím večery ve tvém domě touhle cestou nebo jinou, princezno. Vyber něco jiného a ujistím se, že toho budeš litovat.“ Obrátil svoji pozornost k Michaelovi. „Budu spát v pokoji pro hosty. Právě teď jsem jediná osoba, které můžeš věřit ohledně jejího bezpečí.“
Michael si promnul obličej. „Teď je to on, kdo má pravdu, sunbeam.“
Cože?!
„Než začneš protestovat,“ dodal její otec, pak si povzdychl, bylo jasné, že se unavuje rychle, víčka se mu zavírala, ramena klesala. „Neprotestuj. Kdyby se ti něco stalo…“
Stiskla mu ruku, jeho starost smyla její další námitku. „Fajn. Blue může zůstat v mém domě, ale nejdřív ti potřebuju povědět, že jsem schopná postarat se o sebe sama.“

Jeho úsměv byl smutný. „Já vím. Vždycky jsem to věděl. Ale v jedné věci jsi selhala, a to v tom, že ses nenaučila, že nikdy neškodí mít posilu.“

12 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Hrozně moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem krásne, táto kniha je skvelá... ps.hlasujem za častejšie pridávanie kapitol...prosím, pekne prosím, smutne kukám ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aj moja ruka je hore !!!
      I keď tuším, že preklad zostal už len na Kerris a tá má toho hrrrróóózne veľa!!!
      Ak sa mýlim, sorry Gabča .-D

      Vymazat
    2. Prekladu se znovu ujala puvodni prekladatelka, ktera musela s prekladem prestat, protoze ji odesel PC - ted uz ho nastesti zase ma, tak vam knihu dodela :) Akorat musite pocitat s tim, ze to ted vetsinou bude vsude s preklady slabsi. Prekladaji z velke casti studentky a zacina zkouskove.

      Vymazat
    3. Som strrraaašne rada, že som sa mýlila a tých pár týždňov určite radi počkáme. I keď viem, že dobrú knihu som mala v rukách radšej, ako tie otrasné skriptá na lacnom "drevitom" papieri ;-D
      Gabča, som rada, že si späť.
      Obom Vám prajem veľa zápisov do indexu!!!

      Vymazat
  4. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat