čtvrtek 31. října 2013

Pán upírů - Kapitola 16




I když jako Delfinská princezna byla nesena na přepychových sametových nosítkách, před sluncem skryta baldachýnem z tmavé síťoviny, Jane dávala přednost cestování s Nicolaiem. Kde je? Blízko, pomyslela si. Mohla ho téměř cítit, trochu magie, špetka svůdného koření. Modlila se, aby se rozhodl ji nesledovat. 
Laila si myslela, že je mrtvý. Takže svým způsobem byl od té děvky osvobozený. Mohl odejít do Eldenu, a udělat co potřeboval. A Jane mu mohla dopřát pomstu – zvláštní dárkový smrtonosný balíček – pro něj.
Princezna bez jediného důvodu zabila nevinnou ženu. Není divu, že se lidé ve městě Odetty báli. Královská rodina zneužívala svou moc, a Jane jim to už nikdy nedovolí.
Pak mohou být ona a Nicolai znovu spolu.
Když se konečně Laila rozhodla na noc zastavit, Janiny nohy byly z nepoužívání ztuhlé.  Alespoň ne tak ztuhlé jak by mohly být. Ve skutečnosti se to ani neblížilo tomu, když je používala. Žádná pulzující bolest, žádné zničující bolesti kostí. Nicméně, chůze by byla hezká.
Smutné, že chůze v nejbližší době nebyla v plánu. Musela zůstat na nosítkách, když stráže stavěly její stan. A zdobily vnitřek. A svážely její truhly. Truhly přinesla Laila s sebou. Pravděpodobně doufala, že jí podplatí za noc s Nicolaiem.
Když skončily, uklonily se a čekaly na propuštění, Laila slezla ze svých vyvýšených nosítek a stoupala si na jejich záda, aby se dostala na zem.
„Tady bude oslava tvého návratu.“ Oznámila princezna tlesknutím rukou. „Budeme jíst v mém stanu. Mí otroci pro nás budou tančit, a ty si můžeš vybrat cokoliv, po čem zatoužíš, aby zahřálo tvou kůži.“
Páni. Děkuji. „Je mi líto, ale jsem unavená.“ Jena slezla také, celou dobu se cítila provinile. Třebaže stráže překvapením zamrkaly nad její nepatrnou váhou a to v ní zažehlo strach „Přeji si jen se vykoupat a spát. A jíst. Několik dní jsem řádně nejedla.“
„Koupel, ano. Pak se přidej ke mně. Nakrmím tě. Od tvého návratu z mrtvých bylo mezi námi mnoho třenic. Nelíbí se mi to a toužím po našem dřívějším klidném vztahu.“
Jane věděla, že je to lež. Laila nenáviděla Odettu stejnou vášní, jakou dychtila po Nicolaiovi ve své posteli, ale možná její jednání je odpor proti skutečné Odettě. „Tak dobře.“ Řekla s povzdechem. „Za hodinu se k tobě připojím.“ Malá úleva. Odešla do svého stanu.
Dlouhá koupel v přenosné vaně přinesla jejímu tělu úlevu od bolestí. Rhoslyn naplnila vanu. Ta dívka byla překvapivě vítaným dohledem.
Jane se drhla od hlavy až k patě, používala mýdlo s květinovou vůní, které leželo na kraji.
„Laila si tě vyžádala na tuhle cestu nebo jsi tu dobrovolně?“
Kudrnatá zrzava hlava sebou trhla. „Přihlásila jsem se dobrovolně, princezno.“  Z kufru vytáhla jasně zelené šaty. „Pro případ, že bychom Vás našli a vy byste mě potřebovala.“
Měla bych k té dívce být milejší. „Neviděla jsem tě, dokud jsi nepřišla do mého stanu. Kde jsi byla v konvoji?“
„Za třetí obrannou linií, se zbytkem sluhů a otroků.“
„Přála bych si, abych to věděla. Mohla jsi jet se mnou v kočáře.“  Jane se vynořila z vody a popadla ručník, který ležel na nedaleké lavičce.
„Pomohu Vám.“ Řekla Rhoslyn a spěchala. Přes ruku jí visely šaty.
„Ne díky.“ Některé věci, které teď byla schopná dělat sama, a nemohla je dělat, když byla připoutaná k nemocniční posteli, už nikdy nikomu nedovolí dělat za ni.
Usušená, sevřela jeden růžek šatů a zvedla je. Rty se jí nechutí zkroutily.
Ačkoli byly jemně provedené, materiál byl pro ni příliš obšírný a příliš silný. Mohla by se horkem rozpustit. A tam, v místech, kde byla róba odhalená, se upeče jako kreveta na slunci.
„Omlouvám se, pokud tkanina není podle Vašich představ.“ Rhoslyn sklonila hlavu. „Pokud si přejete, můžete mě zmrskat.“
Jane v jejím hlase zachytila strach. „Zmrskat? Rhoslyn, nehodlám tě zmrskat. Nikdy.“
Dívka pokračovala, jako kdyby neslyšela slova, která Jane řekla. „Myslela jsem si, že byste dala přednost něčemu odolnému, spíše než svůdnému. A Vaše sestra byla docela nedočkavá najít Vás, takže jsem neměla moc času zabalit Vaše věci. Nestěžuji si,“ dodala rychle. „Zkrátka, jsem chtěla vysvětlit, proč tu není moc z čeho vybírat a proč jsem Vám nevzala to nejlepší.“
„Udělala jsi to skvěle, přísahám. Miluju ty šaty. Miluju. Vidíš?“ Oblékla se a zatočila. „Nikdy jsem se necítila příjemněji.“
Rhoslyn se na ní skutečně usmála. „To jsem ráda, princezno. Ach. A je mi potěšením Vám říci, že jsem přinesla Vaši knihu.“
Jane se odmlčela a náhle se jí rozbušilo srdce.
„Opravdu? Kde je?“
Dívka přešla na druhou stranu stanu. Jane si uvědomila, že pomalu a opatrně. „Hej. Jsi v pořádku? Zranila ses při nošení těch věder?“ Skvělé. Ještě něco dalšího, abych se cítila provinile?
Rhoslyn ztuhla, zakopla o vlastní nohy, než pokračovala. „Jsem v pořádku, princezno.“ Byla skrčená u dalšího kufru, ponořená uvnitř a vytáhla tlustou knihu vázanou v kůži.
Jane s hrůzou zalapala po dechu. Když se dívka sehnula a vlasy jí spadly dopředu, Jane na jejím krku zahlédla modřinu. Černomodrou, zřetelně se rozšiřující směrem dolů. „ Co se ti stalo se zády?“ Tentokrát byl její tón pevný, neústupný a vyžadující odpověď.
Rhoslyniny tenké paže se třásly, když jí podávala knihu. „Dovolila jsem, abyste byla unesena otrokem. Byla jsem potrestaná. Jak jsem si zasloužila.“
V tom případě bičování. Laila nedala dívce čas na balení, ale byla si zatraceně jistá, že čas na použití devítiocasé kočky si našla. Jane, si od ní vzala knihu, nenávidíc Lailu ještě víc. „To nebyla tvoje chyba. Nemohla jsi ho zastavit. Sakra, ani jsi tam nebyla.“
Nedostala žádnou odpověď.
Vzdychla. „Jdu do stanu mé sestry. Zatímco budu pryč, chci, aby ses vykoupala ve vaně. Pokud chceš. Jestli nechceš, nekoupej se. V tom případě chci, aby sis odpočinula. Nečekej na mě. A to je rozkaz.“
Oči se jí překvapením rozšířily, Rhoslyn jen znovu přikývla.
Jane vyšla ven. Nad hlavou jí zapadalo tlumené, temně rudé slunce. A přesto jí stále pálilo na její nově citlivé kůži, svědění se vrátilo. Teď nebyl čas na uvažování o tom, co to znamená.
Lailyn stan byl od jejího jen deset kroků. Jane zastavila u vchodu a narovnala ramena. Můžeš to udělat. Zvuk smíchu a hudby se linul jejím směrem, když se protáhla skrz vchod. Porozhlédla se po svém novém okolí, pokoušejíc zachytit všechno najednou. Napravo byla Laila, seděla na narychlo postaveném podiu. Polehávala, samozřejmě a jedla zákusky. Vedle ní bylo prázdné místo.
Šest nahých mužů uprostřed zpomalilo svůj tanec. Byli vysocí, štíhlí, svalnatí a naolejovaní, aby se leskli. Dva blonďáci, dva zrzci a dva s tmavými vlasy. Matematika v tom nejlepším. Přejížděli po sobě rukama. Všichni měli erekci, ale Jane pochybovala, že se jim líbilo to, co dělali. Jejich oči byly skelné a bez života. Byli očarováni?
Nalevo byla kapela. Fajn Delfinská verze kapely. Nahý harfista, nahý houslista a nahý zpěvák. Jane tušila důvod. A do prdele. To byly nejlepší předpoklady na orgie. Zapojení se bude lepší, ale ne povinné. Její tělo patří Nicolaiovi a nikomu jinému.
„Odetto,“ zvolala Laila, když ji zahlédla. „Děkuji, že jsi přišla.“
Jaké máš vedlejší úmysly? Napadlo Jane, když překonala vzdálenost mezi nimi. Není možné, aby princezna tuto společnou party pořádala jen z dobroty svého srdce. Fakt: Ona žádné srdce neměla.
Jane klesla do křesla a natáhla se. „Potěšení je na mé straně.“ Na princezně bylo něco divného, uvědomila si okamžitě.  Ne divného. Jiného. Ano, to bylo lepší slovo. Ona pulzovala mocí, silnější než dříve. Použila na sebe nějaký druh kouzla? Mohla tohle čarodějnice udělat?
Nebyla možnost, jak by se Jane mohla zeptat. Ona sama byla pokládána za čarodějnici.
Laila mávla rukou nad tácem se zákusky. „Vezmi si, co chceš.“
Hmmm, cukr. Žaludek se jí hlady kroutil. Kolik hodin uplynulo od chvíle, kdy měla ten lahodný kuřecí salát? Stejný počet, jaký uplynul od chvíle, kdy princezna zabila tu nevinnou ženu. Sbohem, jídlo. „Jsem v pohodě.“
„Musíš pít.“ Laila tleskla. „Připrav pro mou sestru pohár vína.“
Sluha za jejich židlemi vyskočil, aby poslechl, a o pár vteřin později Jane držela zlatý pohár posázený drahokamy. Nejraději by ho odmítla, ale držela ho.  Pití vína bylo vyloučeno. Potřebovala mít své smysly. Všechny z nich.
Kdyby se naskytla příležitost, byla rozhodnutá podat svůj balíček dnes v noci. Jed? Bodnutí? Jakýkoli způsob si vybere, musí být opatrná. Nemohla by vyhrát proti princezniným kouzelnickým schopnostem. Zejména proto, že neměla tušení, co ta holka dokáže.
„Teď.“ Zapředla Laila. „Bavme se.“
Více než hodinu muži tančili a Laila je sledovala, jedla a pila. Jane ji sledovala, studovala ji jak laboratorní krysu. Brzy se princezna chichotala a házela na muže hrozny. Když ustalo její chichotání, byla vzrušená.
Nestydatě pohnula rukou pod svůj župana a třela se mezi nohama.
„Dotkni se jeho hrudi.“ Řekla chraplavě princezna.
„Ano takhle. Teď mu olízni bradavky. Ach hodný kluk.“ Rukou si chytla svou bradavku.
Jane zčervenala. Byla připoutána k událostem dnešní noci, stejně jako většina těchto otroků, kteří byli pravděpodobně připoutáni Lailou.  Každou minutou, každým jedincem, by to mohly být orgie.
Och, jak jsem nechutná, když používám slova jako orgie.
Právě se chtěla vymluvit, když se nadzvedl vchod od stanu. Nový muž, otrok, vstoupil a byl nahý jako ostatní. Také byl vysoký a naolejovaný, ačkoli byl hubený a vytáhlý, Jane ho nepoznala, ale přesto ho její oči hltaly. Srdce jí zrychlilo, krev se jí vařila. Kůže jí brněla.
Vlasy měl světlé jak padající sníh. Jeho oči byly černé jako bouřlivá noc. Bylo mu pravděpodobně patnáct, ramena trochu úzká a ploché břicho. Jeho kůže byla bronzová. Měla z něho téměř pocit něhy. Něhu, kterou nebylo vidět v jeho tvrdých lesklých očích, jako kdyby to byl zimní kabát, který patří někomu jinému.
Podobně jak to udělala Jane, zastavil se ve dveřích, aby všechno pobral. Vzplanul v něm hněv. Linula se z něj nenávist, pak touha. Pravdou je, že touha zastínila všechno ostatní. Začichal, rozhlédl se a pak svůj pohled uzamkl s jejím. O vteřinu později vykročil k ní. Pak se uklidnil, poutal sám sebe.
Dech se Jane zadrhl v krku. Ona nemusí poznat tvář a tělo, ale poznala ten rozhodný, mocný krok. Nicolai. On se maskoval obrazem někoho jiného, poznala to.
Byl tady. Byl živý, zdravý a celý, pomyslela si, s tím uvědoměním se jí začala točit hlava. Měla by být naštvaná. Ničí její plány, a sám sebe přivádí do nebezpečí. A přesto, reagovala na jeho blízkost … potřebovala ho. Jeho tělo. Jeho krev.
Oči se jí rozšířily, když si uvědomila, o čem právě přemýšlela. Chtěla pít … jeho krev?
Ach ano, pomyslela si a její pohled se zaměřil na jeho žíly. Zahlédla tam mírné zachvění a chtěla do nich ponořit své zuby. Zuby? Byla…? Přejela si jazykem po hranách zubů. Cítila tam pořád stejné… žádné nečekané tesáky. Zasáhla ji vlna zklamání.
Nedovolila si rozvíjet tuto myšlenku, protože nechtěla čelit tomu pocitu zklamání.
Upíři nebyli schopni proměnit lidi v krve sajce. Věděla to, protože testovala jejich krev, míchání jejich krve s lidskou byl jeden z jejích experimentů. Nic se nestalo, žádná změna.
Doufala, že se ho nebude muset vzdát úplně. Nicolai byl trochu víc … všechno, než ostatní upíři, které poznala, takže jestli jí někdo mohl změnit, byl to on. A ona chtěla proměnit. Chtěla žít tak dlouho jako on.
„Ach tady je.“ Řekla Laila. „Můj speciální otrok. Pojď sem miláčku. Ukážu tě mé sestře.“
Nejdříve Nicolai neposlechl. Jane byla ráda. Nechtěla ho nikde poblíž princezny a jejích nadržených rukou. A pokud by se princezna odvážila na něj položit ruce, Jane neručila za své jednání. Jednání, které by zahrnovalo uražení jejich prstů.
Nicolai vykročil a příliš brzo stál mezi lenoškami. Podřízeně sklonil hlavu.
„Tak krásný.“ Zavrněla Laila. „Není krásný, Odetto?“
„Ano.“ Podařilo se jí vysoukat.
Laila se posadila a hladila mu hruď.
Zemřeš, děvko. Jane na stehnech zatnula ruce v pěst, až se jí zařízly nehty do kůže a vytryskla krev.
„Našla jsem ho před několika dny, když jsem prohledávala Delfinu, abych tě zachránila. Nejdříve se mnou netoužil cestovat. Měl jinou lásku, víš, a ona chtěla být s ním. Ale rychle jsem změnila tvůj názor, že, zlatíčko?“
Jeho oči se zúžily, ale neposkytl žádnou odpověď. Nakonec není tak podřízený.
Ta děvka se s ním stále mazlila a hladila ho. Jane se natáhla dříve, než se mohla zarazit a prsty objala Lailino zápěstí a stiskla. „Já ho chci.“
Vítězství naplnilo ty zelené oči. „No, nemůžeš ho mít. Je můj.“
„Lailo-“
„Ne. Vzpomínáš si, když jsem chtěla tvého otroka a ty ses nerozdělila?“ 
Takže. To je to, o co dnešní noc jde. Nalákat Jane a pak jí to odepřít. „Dovol mi něco ti vysvětlit, Lailo. Já jsem starší než ty. Což znamená, že já jsem budoucí královna. Tvoje budoucí královna. Co chci, to dostanu. Dokonce, i když to „co“ patří tobě.“ Nemusela znát Delfinské zákony, ale znala stavbu matriarchální kultury, stejně tak sociální hierarchii.
Nakonec ty nejmocnější vždycky vyhrávají. Právě teď Jane byla ta nejmocnější.
„Ty-ty-“
„Můžu si dělat, co chci. Ano.“ Jane shodila její ruce do klína. „ Takže se neopovažuj na něj sahat. Já si nárokuju to právo. Chápeš?“
Na Lailině tváři se rozlila červeň. „Matka k tomu bude muset něco říci.“
„Ano, jsem si jistá, že to bude velmi dobře odvedená práce.“ Jane se postavila na nohy, stoupla si vedle Nicolaie. Potlačila své nutkání spojit jejich ruce, pohřbít hlavu do prohlubně jeho krku a prostě ho vdechovat. „Sečteno, potrženo. Ona tady není, nebo jo?“
„Ne.“ Červeň se jí rozšířila i do zátylku.
„A to znamená…“
„Tvé slovo je zákon.“ Procedila Laila skrz zuby. „Velmi dobře. Nechám ti ho bez boje. Pokud si to bude přát on, bude patřit tobě. Miláčku.“ Řekla, stála a dívala se mu hluboko do očí.
Magie mezi nimi jiskřila.
Jane na chvíli zažila vlnu nervozity. Mohl být Nicolai v transu nebo cokoliv jiného, co s ním Laila dělala? „To stačí,“ vyštěkla. 
Laila ji ignorovala. „Řekni mé sestře, jak moc po mně toužíš, zlatíčko. Řekni jí, po čím těle toužíš?“
Jeho rty se stáhly do úzké linky.
„Řekni jí to. Hned.“
Janin tlukot srdce přehlušil dokonce i harfu a housle. Pak Nicolai zavrtěl hlavou a řekl. „Toužím po princezně Odettě.“ A svět mimo jejich kruh opět vstoupil do jejího podvědomí.
Šokovaně se nadechla. Vztekle zavrčela. „Ne. Ne, lžeš.“
„Proč by lhal?“ Požadovala Jane.
Laila zúžila oči a otočila se k ní. „Co jsi mu udělala? Jak si mi ukradla jeho náklonnost? Co jsi udělala?“ Zavřeštěla.
„Neudělala nic. Prostě ji chci.“ V Nicolaiově hlase bylo dost pravdy, aby dokázal svůj nárok.
„Já-“ Laila zvedla ruku, buď aby Nicolaie praštila nebo na něj seslala kouzlo.
Ať tak či onak, Jane to nezajímalo. Podruhé popadla zápěstí té děvky. „Ještě jsi nepochopila frázi - můj majetek? Sáhni na něj a budeš toho litovat.“
Několik vteřin trvalo, než Laila zkrotila svůj výraz a její ruka klesla k boku. Uvolnila se a vydechla. „Jsi jiná Odetto. Nikdy jsi se mnou nezacházela takhle sprostě.“
Jane lhostejně pokrčila rameny, ale hluboko uvnitř se třásla. „Zážitky blízké smrti po sobě zanechají stopy. Dobrou noc, drahá sestro.“  Konečně vzala Nicolaie za ruku a odvedla ho ze stanu, spěchala do svého.
Rhoslyn si vzala její slova k srdci a nebyla tu, aby jí sloužila. Jane a Nicolai byli sami.
Otočila se k němu. Už spustil masku a viděla jeho tmavé, střapaté vlasy, jeho světle stříbrné oči. Jeho výšku, široká ramena a skálopevnou sílu. Její touha pálila ještě intenzivněji.
„Musíme toho hodně probrat.“ Řekl. Vzal do dlaní její tváře, jeho stisk byl silný a jistý. „Ale nejdřív tě potřebuju. Stýskalo se mi po tobě více, než mohu vypovědět.“ A pak už neřekl vůbec nic. Hladově ji políbil a ona mu polibek oplácela.

23 komentářů:

  1. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. viki : Děkuji moc za skvělý překlad !

    OdpovědětVymazat
  6. Skvelé a ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  7. děkuju moc za překlad:)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Moc, moc, moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky, jste skvělé jako vždy :)

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za preklad... :)

    OdpovědětVymazat
  14. Super, mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad. V.

    OdpovědětVymazat
  17. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat