pátek 25. října 2013

Klenot z Atlantidy - Kapitola 3 1/2





„Z ráje rovnou do očistce,“ zamumlal Gray, když manévroval hustým, kdákajícím davem… lidí. A ten termín používal velmi volně. Obklopovali ho lidé s býčí hlavou (a skutečnou srstí!), ženy s pokožkou, která zářila a třpytila se – a které byly oblečené do sporých šatů s větším výstřihem, než měla ta na prostřední dvojstraně Playboye (kterým si samozřejmě listoval jen kvůli článkům). Připomínaly mu sirény, se kterými se setkal včera v noci, byly krásné a něžné.
Obří, jednoocí kyklopové otřásali při chůzi zemí, a gryfové – napůl lvi, napůl ptáci – uháněli na všech čtyřech, vrčeli a štěkali na sebe, ocasy máchali ze strany na stranu. A nad ním létali ptáci – no, ne ptáci, uvědomil si. Měli groteskně deformované tváře, ženské trupy s velkými – opravdu obrovskými - prsy a ptačím tělem. Drápy, křídla a tak dále. Byly to Harpyje. S krásnými prsy. Už je zmiňoval?
Byl na tom opravdu špatně, pokud ho vzrušovaly ptačí ženy. Možná, že je na čase, aby obnovil předplatné playboye. Pro ty články.
Bylo tam několik kentaurů, napůl lidí napůl koňů, a každý z nich nesl dlouhý, silný obušek. Smečka chichotajících se rohatých dětí proběhla kolem něj, zatímco po sobě házely kameny.
Jewel ho z kopce navigovala až sem – ať už to bylo cokoliv. Město? Festival monster? Už se ohlásil domovské základně, a teď v pozoru svíral nůž, tmavý kov ukrýval v záhybech svého hábitu. Teplo se rozpínalo od křišťálové kopule jako příliš těsná gumička, připravená prasknout a rozlomit se při prvním náznaku tlaku. Přesto, byl rád za jeho plášť a kapuci. Celkem snadno se tak vmísil do davu. A pokud si někdo uvědomil jeho lidskou krev, nevšímal si toho.
Zvládls to, řekla Jewel, dech zatajila vzrušením. Opravdu si to zvládl. Ta slova byla sotva šepotem.
Čím blíže byl k této oblasti, tím zoufaleji chtěla, aby se dostal k ní.
„Konečně,“ zamumlal. „Kde to jsem?“ Slaný vánek ovíval jeho obličej pod kápí.
Tohle je Centralagora – tržiště – Vnějšího Města.
Teprve pak si všiml prodejců a jejich zboží. Lesklého prádla, třpytivých šperků a otroků.
Oči se mu rozšířily. Muž se zelenými šupinami namísto kůže a zarudlýma očima procházel řadou nahých humanoidních mužů, vsadil by se, že křičí o výhodách, proč koupit zrovna je. Co by dal za to, kdyby mluvil atlantsky. Otroci měli hodně svalů, byli celí špinaví a na kůži měli stopy po biči, a každý z nich měl ve tváři výraz zděšení, zrudlí ponížením, když sklopili pohled k zemi.
Gray zatnul a uvolnil ruce, potom znovu. Chtěl je osvobodit, alespoň se je pokusit zachránit, ale to nebylo jeho posláním a on na sebe nemohl upozorňovat. Možná, že poté, co najde Jewel, se pro ně vrátí.
Ti muži jsou násilníci, vrazi a zloději.
„Pak tedy dostali to, co si zasloužili,“ řekl, ztrácejíc veškeré stopy lítosti. Odvrátil se od nich. Vůně čerstvého šťavnatého masa mu podráždila nos a v ústech se mu hromadily sliny. To, že měl pouze jedno pořádné jídlo – zbytek ovoce, ořechy a energetické tyčinky bez chuti – v posledních pěti dnech, ho přimělo toužit po steaku s bramborovou kaší tak silně, že zamručel.
Se sexy servírkou, tím jsem si jistá.
„Správně.“
Odfrkla si. Od doby, co draci kontrolují a ochraňují vnitřní město, se v této oblasti zdržují jen krvelačné rasy a vyvrhelové. To je důvod, proč tady všichni mají zbraně. Nikdo nikomu nevěří.
Gray se začal více soustředit. Dokonce odhrnul hábit ze zápěstí, čímž ukázal dlouhou mačetu. Jewel měla pravdu. Všichni ostatní měli zbraně a nebáli se to dát najevo. Vyčníval by, kdyby tu svou neukazoval.
Někdo kolem něj prošel a otřel se o batoh, který měl ukrytý pod hábitem, čímž ho přiměl klopýtnout vpřed. Zavrčel, zvedl nůž připraven udeřit, ale býčí muž se nikdy neotočil, aby ho konfrontoval.
Následuj ho. Dovede tě ke mně.
Gray zrychlil krok, loktem odstrkoval postavy, zatímco se trmácel kolem vysoké, kamenné brány směrem k černému, křišťálovému hradu, který se tyčil k vrcholu kopule. Jeho pohled neopouštěl záda býčího muže. Očekávání se mu rozvíjelo v žaludku, pak rychle spěchalo jeho žilami.
Dnes ráno sám sobě konečně přiznal, že jeho touha dostat se k Jewel měla méně co dočinění s jeho posláním a více co dočinění s tím, že ji uvidí naživo. Chtěl tuto ženu, která byla poslední dva dny jeho jediným společníkem, zachránit víc, než cokoliv jiného.
„Kde jsi?“ zamumlal tiše, nechtěl, aby tvorové co ho obklopovali, slyšeli cizí jazyk.
Jsem na vrcholu paláce. Pospěš si, Grayi, prosím, pospěš si. Budu tu už jen pár chvil. Chci tě vidět a vědět, že nesním. Že jsi opravdu tady.
Nakonec dosáhl býčího muže a odstrčil ho z cesty. Na každém centimetru jeho kůže se objevily kapičky potu, stékaly a zvlhčovaly jeho hábit. Raději by držel zbraň, ale dvě kulky by mu v tomto davu zrovna nepomohly. Vzhledem k tomu, že nepoužil granáty, tak je stále měl pro případ nutnosti. Doufal jen, že nebude muset dojít k takovému ničení. Některé bytosti bručeli, když do nich šťouchl a prorážel si cestu k hradu. Už tam skoro byl. Uvidí ji každou chvíli…
„Proti čemu tu stojím, Jewel? Nikdy jsi mi to neřekla.“ Zatímco mluvil, rozhlížel se kolem, hledající jakékoliv známky potíží. Hledal ji. Někdo mu vstoupil přímo do cesty, tak strčil muže do zad, popoháněl ho kupředu. Sakra, cožpak se ten dav nikdy nerozestoupí? Nikdy nedosáhne schodů?
Cítím tvou přítomnost.
Kupodivu i on cítil tu její. Teplá, ženská energie v něm pulzovala s větší intenzitou při každém kroku. Rychleji, kráčel rychleji, ale teprve pak si uvědomil, že neodpověděla na jeho otázku. A pak zapomněl na jeho potřebu odpovědi.
Byl tam, v čele davu, jeho nohy udeřily do spodní části schodů. Zarazil se, ale jeho pohled se stále pohyboval, skenoval, vyhledával, dopadal na špinavé, krví nasáklé schodiště. Kde byla? Srdce mu v hrudi bušilo, téměř mu rozrazilo žebra tou prudkostí. Neviděl ji.
Kentaur vedle něj ukázal do levého horního rohu a něco zašeptal své společnici. Gray přesunul svou pozornost a šokovaně se nadechl.
Byla tam.
Věděl, že je to ona, věděl, že to je Jewel. Byla jako zkamenělá kráska. Svázaná zkamenělá kráska, uvědomil si, když spatřil jak má ruce svázané nad hlavou, lana, která ji držela u tyče, ho královsky nasrala.
Róba zakrývala její štíhlé tělo, měla ji svázanou na pravém rameni a těsně pod břichem. Dlouhý materiál splýval k zemi, zároveň skrýval i odhaloval její dokonalé křivky. Jemné, uhlově černé vlasy jí spadaly po zádech, byly překvapivým kontrastem k jejím panensky bílým šatům. I odsud mohl vidět krémovou, bezchybnou čistotu její kůže, která jakoby se třpytila, jako perla.
Žaludek se mu stáhl - stejně jako zbytek těla. Ze vzteku z toho, že ji vidí spoutanou. Ze vzrušení z toho, že ji vidí. Její tvář byla hladká a jemná jako na starožitném portrétu jeho matky. Nebyla klasicky krásná, ale byla dokonalá a on po ní toužil jen z jediného pohledu. Její rty byly plné a růžové, lahodně našpulené.
Byla mu povědomá, ale nevěděl, kde ji předtím viděl. Věděl jen to, že ji v určitém okamžiku jeho života už viděl. Jak jen to bylo možné?
Muž v černé róbě klečel před ní, hlavu skloněnou. Měla moc práce s prohlížením si davu, ve kterém hledala Graye, tak ho ignorovala.
„Jsem tady,“ zašeptal Gray. „Vlevo.“
Prudce škubla bradou a natočila hlavu směrem k němu.
Jejich pohledy se střetly.
Zhluboka se nadechl, tentokrát mu plíce hořely silou toho prskání. Její oči byly velké, tak velké, že dominovaly její tváři, a tak úžasně modré. Překvapivě modré. Nadpozemsky modré. Tak jasné a hluboké, že by v těch hlubinách mohl ztratit vlastní duši a ještě by jí za to děkoval. Hypnotizovaly ho.
„Můj bože,“ řekl, nemohl ta slova udržet uvnitř.
Její rty se prohnuly v oslnivém úsměvu, a ten úsměv s ním otřásl až do morku kostí, téměř ho srazil na kolena.
Zuby měla rovné a bílé. Perfektní.
Jsi ještě hezčí, než jsme si myslela.
A ona byla krásnější, než kdy mohl tušit.
Díval se, jak se k ní natáhla šupinatá, žlutá ruka a strčila jí do ramene. Její úsměv rychle zmizel. Promiň, musím dokončit svou denní práci. Obrátila svou pozornost na klečícího muže. Její růžové rty se pohybovaly, když s ním mluvila, ale Gray byl příliš daleko, aby slyšel, co mu říkala.
Zavřela oči a na delší chvíli ztuhla, než znovu promluvila. Muž se prudce zvedl, a když odcházel, vzlykal úlevou.
Gray přimhouřil oči a jeho temperament se probral k životu. Co se to tu dělo? Přinutil se studovat drobné detaily, které ignoroval, když uviděl Jewel. Strážilo ji trio démonů.
Dva malé, ostré rohy trčely z jejich hlav. Nosy měli zobákovité a jejich kůže byla nažloutlá, šupinatá. Zlé rudé oči prohlížely dav. Žádný z nich neměl zbraň, ale nakonec, tu nepotřebovali. Gray z vlastní zkušenosti věděl, že démoni spoléhali na svou rychlost a sílu, stejně jako na své, jako břitva ostré, zuby.
Vlna šoku projela jeho tělem, když si uvědomil, co přesně viděl. To bylo to, co měla Jewel na mysli, když mu řekla, že to byl jen začátek. Potřebovala, aby ji zachránil před armádou démonů.
Jistě. Žádný problém. Cokoli.
„Kolik jich tam je?“
Nepotřebovala žádné další vysvětlení. Více, než dokážu spočítat. Můžu pro nás připravit únikový plán, ale musím počkat, až budu sama.
Gray si nebyl jistý, jestli má s sebou dostatek palebné síly, aby porazil tak velkou armádu. Ale sakra, byl tady a neodejde bez Jewel. A také věděl, že nebude čekat na to, až Jewel vymyslí únikový plán.
To byla jeho specialita.
Stráže odvázali provazy a ona klesla na zem. Toužil uhánět nahoru po schodech až k ní a odtáhnout ji pryč, ale oni ji rychle zvedli a kráčeli s ní do hradu.
„Co se to děje? Kam tě to nesou?“
Ticho.
„Jewel!“ Vykřikl, a bylo mu jedno, kdo ho uslyší. „Odpověz mi.“
Opět ticho.
Sakra! Nelíbilo se mu to. Nelíbilo se mu, že neví. Neměl rád ten pocit bezmocnosti, který si prorážel cestu jeho tělem.
Dav se začal rozptylovat a brzy tam zůstal sám, zírající na černý hrad přimhouřenýma očima. Rozrušeně si povzdechl. „Buď připravená, zlato, protože já jdu dovnitř.“

18 komentářů:

  1. Hmm, děkuji za překlad. Už se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem veľmi pekne :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky, je to čím dál zajímavější

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat