středa 16. října 2013

Klenot z Atlantidy - Kapitola 2 2/2




Ponořil se hlouběji do stínu a poslouchal, jestli nezachytí neklamné známky stop, nebo odjištění zbraně. Ale jak jeho společnice v mysli předpověděla, nymf ho nechal na pokoji.
Nicméně pouze poté, co ušel další kilometr, se uvolnil. Zhluboka se nadechl a bloudil pohledem. Šepot vln vytvářel melodický rytmus a vůně ananasu s kokosem vířila vzduchem.
Masážní křeslo, lednici plnou ledového piva a tucet tanečnicí hula-hula – samozřejmě nahých – a byl by v nebi.
Nedokážeš myslet na něco jiného, než na ženy a sex?
„Jistěže můžu,“ přeskočil přes hromadu kamení, nijak nezpomalující. „Proč si nesundáš veškeré své oblečení a neřekneš mi, kdo jsi a proč mi pomáháš?“
Zpočátku bylo její jedinou reakcí zalapání po dechu, a on by dal cokoliv za to, aby mohl vidět její výraz. Vidět ji. Měl podezření, že se začervenala. Bylo zrudnutí pouze v jejích tvářích, nebo se šířilo, nořilo dále podél klíční kosti… na prsa?
Polkl náhlý knedlík v krku.
Můžeme o tom diskutovat později, řekla nakonec.
„To říkáš pořád, a abych byl upřímný, už je mi z toho zle. Ani neznám tvé jméno.“
Ticho.
„Jméno je taková prostá věc. Určitě mi ho můžeš říct.“
Nemohu.
„Ano, můžeš. Otevři pusu a vypusť zvuk ven. Zkus to, možná se ti to bude líbit.“
Ne, opravdu ti to nemohu říct. Vzhledem k tomu, že, no… nemám žádné, připustila neochotně s hanbou.
Svraštil čelo. Nemít jméno? Všichni a všechno má jméno. Lhala snad? Ne, rozhodl se v příštím okamžiku. Její stud byl příliš reálný. Což zanechávalo otázku: Proč nemá žádné jméno?
Místo toho, aby z ní páčil další informace, řekl: „Proč bych ti nemohl říkat Babe[1]? Je to krátké, jednoduché a pro tebe ideální.“
Nejsem dítě, řekla, jasně uražená.
„V tomhle případě to slovo znamená žhavá a sexy.“
Ohhh, ok. Přestavoval si ji se zasněným úsměvem. Přesto si myslím, že by se hodilo něco méně sugestivního. Můžeš mi říkat… Jane Doe.
„Teď je řada na mě, abych nesouhlasil.“ Zasmál se. „Nebudu ti říkat jménem, které používám pro mrtvé ženské těla, která nemohu identifikovat.“
Vzdychla, budeš mi tedy říkat Jewel[2]?
Byl v šoku a překvapený z toho, že si vybrala zrovna tohle jméno, neboť to byl jediný důvod, proč byl tady. Byl to důvod, proč si ho vybrala? Přemítal podezřívavě. „Tak tedy Jewel.“ Pohrával si s tím jménem na jazyku a vychutnával si jeho chuť. Neviděl její tvář, ale někdo s tak sexy hlasem si zaslouží stejně sexy jméno, takže Jewel se k ní bude hodit.
Obešel hromadu kamení. „Proč mi pomáháš, Jewel?“
Pomalu vydechla a ten pramínek dechu pohladil jeho nervová zakončení, polechtal je jako ptačí pírko. Potřebuji tvou pomoc. Znělo to defenzivně. Nejistě.
„Pomoc s čím?“
S mou záchranou. Byla jsem znovu uvězněna a-
„Znovu?“ Zastavil se a batoh mu vrazil do páteře. „K čertu, proč?“
Za to, že jsem sama sebou. Věřím, že obyvatelé povrchu by řekli, že ze mě každý chce kousek.
Hubování v jejím hlase ho rozesmálo a dal se znovu do pohybu. „Rád bych ti pomohl, kotě, ale jsem tak trochu v časové tísni.“
Já vím. Hořkost zakalila její tón. Hledáš Klenot z Dunamisu.
V okamžiku, kdy to vyslovila, se mu napnuly svaly v ramenou. O, nebyl překvapen, že to věděla, přeci jen uměla číst myšlenky. Ale to, jak ta slova vyslovila... nechtěl ji muset hledat a umlčet ji (trvale) proto, že by věděla něco, co by neměla. Mohla by někomu říct něco, co by neměla. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Co tady dělám, to pro tebe není relevantní.“
Můžu tě vzít ke Klenotu, Grayi. To je důvod, proč jsem si pro sebe vybrala jméno Jewel. Jsem jediná, kdo tě k němu může dovést.
„Prosím tě. Dokážu najít cokoliv a kdekoliv. To je důvod, proč si mě můj šéf vybral pro tuto misi. Kromě toho, pracuji sám.“ Formuloval každé slovo pečlivě, aby pochopila jeho odmítnutí. „Vždycky.“
Stále trvala na svém. Nikdy ho nenajdeš beze mě. To ti přísahám.
Zavrtěl hlavou a šátek mu padl nakřivo. Zastrčil ho zpět na místo. „Tohle zlatíčko říká, že můžu,“ řekl a poklepal na GPS, kterou měl zastrčenou u opasku, tiché a stabilní pípání bylo uklidňující.
Odfrkla si. To zlatíčko ti také pomohlo ven z džungle, že? To zlatíčko ti pomohlo porazit démona? Dovol mi, abych ti něco řekla. Úspěšně neprojdeš, ani nepřežiješ v Atlantidě beze mě.
Zatnul ruce v pěst v připomenutí – a hrozbě, ačkoliv byla zaobalená. „Řekla bys cokoliv, aby si získala to, co chceš.“
Ano, opověděla po pravdě, čímž ho překvapila. To ano. V tomhle případě však netancuji kolem pravdy. Potřebujeme se navzájem.
V zamračení vycenil zuby a nakopl velký kámen ocelovou špičkou boty, posílajíc ho tak smykem po pěšině. Jewel dokázala, že je důvěryhodná, ale raději by spoléhal jen sám na sebe. Lidé se vyděsí a dělají pak blbosti. Poslední partner v OBI, který byl k němu přiřazen, ho zanechal samotného ve skladu zbraní při prvním náznaku potíží, zanechávajíc ho samotného na pospas rozzuřenému mimozemskému válečníkovi.
Pouze Grayovo dlouholeté svádění Lady Štěstěny mu pomohlo uniknout… zaživa. To a dvě libry C4 výbušniny.
Pokud je Jewel jedinou cestou k dosažení klenotu, potřebuje ji. Tečka. Ztratí ale drahocenný čas tím, že pro ni půjde. A Gray nenáviděl promarněný čas skoro stejně, jako nenáviděl pocit bezmocnosti.
Cítím to stejně.
„Obejdu se bez komentářů,“ řekl suše.
Nezapomeň, že jsem ti zachránila život. Dvakrát.
„To je diskutabilní,“ řekl, i když před několika okamžiky sám myslel na totéž. Kdyby byla s ním, mohl by se ujistit, že nikomu neřekne o jeho poslání a neohrozí ho.
Ale pokud ji zachrání a ona pak pohodlně „zapomene“ s pomocí najít mu Dunamis, nebo se mu pokusí ublížit, zastavit ho… Povzdechl si.
Nikdy bych ti neublížila.
Chystal se ji osvobodit a věděl to. Nemělo smysl snažit si to vymluvit. Zachrání ji a přinutí ji pomoci mu, bude-li to třeba. A bude to z důvodů, které nemají nic společného s tím čekám-tady-na-tebe-až-mě-najdeš-a-ošukáš hlasem.
To neudělám!
Při jejím rozhořčení ztratil část svého vzteku. Aby byl upřímný, těšil se na setkání s Jewel a na to, až uslyší její hlas osobně, až bude stát tváří v tvář se ženou, která dokázala číst v jeho mysli.
Dlážděná pěšina se stáčela ostře doleva a ničila tak jeho úkryt ve stínech. Přidal do kroku, dokud se nevmanévroval zpět do té nejhlubší tmy. Silnice se táhla na míle dopředu.
Možná bude mít štěstí a narazí na masážní salon. „Musím jít touto cestou, abych tě našel?“
Zpočátku mlčela. Takže se mi chystáš pomoci?
„Pomůžeme sami sobě. Nezněla tak dohoda?“
Ano. Ano! Oh, děkuji. Nebudeš toho litovat.
Při radosti, šoku a vzrušení, které vyzařovaly z jejích slov, si ji představoval, jak tančí… ať už byla sakra kdekoliv – a na sobě neměla nic, až na kratičkou černou korzetovou blůzku a úsměv.
Vypuklo mezi nimi další ticho, než zamručela a řekla, mám na sobě dlouhé bílé roucho, které mě zakrývá od hlavy až k patě, když to musíš vědět.
„To je způsob, jak zničit fantazii a způsobit, že se mé Soukromé Štěstí schová.“ Snažil se znít přísně, ale prosáklo do toho jeho pobavení. Nikdy si tolik neužíval škádlení ženy. „Myslím, že jsme pro tebe vybrali špatné jméno. Myslím, že bych ti měl říkat Prudence.“
Udělej to a tvoje Soukromé Štěstí dostane přivítání od mého kolene.
Unikl mu chraplavý smích. „Ach, Pru, musíme tě trochu uvolnit. Ukázat ti výhody ničemnosti. Přidám to do svého „co chci udělat“ seznamu.“
No, můžeš tady být za dva dny, řekla, aby změnila téma.
„Dva dny?“ Tak moc se mu nechtělo snášet další dva dny v téhle díře.
Stačí obejít protější kopec, potom kolem ovčí farmy-
„Přes řeky a lesy, potom dolů po žlutě cihlové cestě. Já vím.“ Povzdechl si. „Jedno po druhém, zlato. Jedno po druhém.“ Možná, že dva dny nebudou tak špatné. Dá mu to šanci na odpočinek, znovu nabere sílu. „Stále potřebuji teplé jídlo, koupel a měkkou postel.“
Oh, ano. Samozřejmě. Ovčí farma má vše, co potřebuješ.
O tři hodiny později začala tma ubývat a Gray dorazil na farmu. Celou ji obešel a zjistil, že majitel spí ve své posteli. Ten muž/věc měl horní polovinu lidskou a spodní byla jako kaštanový kůň, kompletní, s ocasem i kopyty. Bože…
Neubližuj mu, prosím.
Gray potichu vytáhl uspávací pistoli z batohu a rychle vystřelil na krk koňského muže. Tvor sebou trhl a pak se úplně uvolnil. To byla jediná šipka, kterou si Gray přinesl a nesnášel pomyšlení na to, že ji musí použít hned. Nicméně, v tomto bodě by střelil vlastního otce, kdyby to znamenalo, že může sníst něco teplého bez vyrušení.
Když se Gray ujistil, že se tvor neprobudí ještě několik hodin, vešel do kuchyně a odhodil batoh na čerstvě naleštěnou dřevěnou podlahu. To místo mu připomínalo chalupu s kompletními postelemi, kamny na dřevo a čerstvou, domáckou vůní.
Naplnil umyvadlo vodou, svlékl se a umyl se od hlavy až k patě, opatrně kolem jeho zranění. Přetřel si je antibiotickou mastí, než přes ně připlácl obvazy.
Buď jemnější, prosím. Nutíš mě se krčit.
Povytáhl obočí. „Vidíš mě?“
Pouze tvýma očima.
Jak ostýchavě zněla, pomyslel si s úsměvem, těsně před tím, než se podíval dolů. Zalapala po dechu.
Zasmál se. „Myslím, že tě Generál Šťastný má rád.“
Ano, ale… myslela jsem, že jeho – to – jméno je soukromé.
„Zdá se, že on je v posledních chvílích ve vedení, vzhledem k jeho hodnosti. Dostal krásné povýšení.“ Hrdlo se mu sevřelo, když se snažil ovládnout záchvat smíchu. „Přeješ si, abych se ještě jednou podíval dolů?“
Zůstávala tiše a jeho úsměv se rozšířil.
Konečně čistý se nacpal do jeho blátem slepené uniformy. Nenáviděl nošení špinavého oblečení, zvláště teď, když byl čistý, ale nechtěl ji tu nechávat. Poté, co snědl misku s ovocem a ořechy a talíř plný nějakého masového koláče, ukradl královsky modrou róbu a žlutou tógu ze šatníku toho stvoření. To první si přetáhl přes hlavu a druhé strčil do tašky. „Proč kentauři nosí šaty?“
Nenosí. Oblečení je tu pro navštěvující sirény.
Sirény. Ženy, které lákaly lidi smrtícím zpěvem. Samozřejmě. Měl to vědět.
Můžeš tam spát. Kentaurovi to nebude vadit.
„Raději si najdu místo v lese.“ Samota byla vždy bezpečnější. Dlouhé lano zachytilo jeho pohled a Gray si ho nacpal do batohu. „Pravděpodobně tady nikde neleží žádné kulky, co?“
Ne.
„Stálo to za pokus.“ Vydal se zpět k dlážděné cestě, cítící více energie, než za posledních pár dní. Tma ještě více vybledla, takže cesta se leskla a zlatě zářila. Květiny otevřely své okvětní lístky, vrhajíc na zem veškeré odstíny barev, od nejobyčejnější levandulové, až po tu nejpůvabnější žlutou. Stromy se rozhoupaly novým životem.
Zahlédl několik lidí v podobném rouchu, jejichž tváře byly zakryté plášti. Opět platilo, že jeho prvním instinktem bylo vytasit nůž a udeřit.
Sirény jsou neškodné, jako nymfové. Jednoduše uvnitř své hlavy blokuj jejich hlasy.
Gray prošel kolem malé skupinky a jeho pohled se setkal s ženským. Byla krásná, delikátní, ve způsobu buď můj ochránce, s bledou kůži a mechově zelenýma očima. I přes její nádheru k ní však necítil ani špetku přitažlivosti. Otevřela ústa a chystala se k němu promluvit, ale on jen přidal do kroku a nedovolil, aby ho smyslnost jejího hlasu přilákala až ke smrti.
Když byl z doslechu, řekl k Jewel: „Tvrdilas, že každý tady z tebe chce kousek. Teď mi řekni proč.“
Jsem zvláštní, vyhýbala se.
Otevřel ústa, aby z ní dostal více informací, ale pak je zase zavřel. Zněla tak nešťastně, tak na pokraji slz, že ho to vědomí z nějakého důvodu rozhodilo. Stočilo mu žaludek do několika bolestivých uzlů. Hruď se mu stáhla a bolela. Až do této chvíle bývala drzá a odvážná.
„Ubližují ti? Ti lidé, kteří tě drží v zajetí?“
Nechci o tom mluvit. Její hlas se chvěl.
Což znamenalo, že ano. Zuřivost do něj udeřila, tak žhavá, že zanechávala puchýře. Gray v jeho životě udělal mnoho nemilých věcí, vše ve jménu vlasti, ale nikdy neublížil ženě. Udělal by to, kdyby musel, to ano, dokonce uvažoval nad tím, že Jewel sám umlčí, ale nelíbilo se mu pomyšlení, že jí někdo ubližuje. Zdála se mu tak něžná a jemná, potřebující ochranu. Každý, kdo ublížil ženě, si zasloužil bolest. Neutuchající, mučivou bolest.
Už se rozhodl, že Jewel dostane z jejího vězení, ale teď to odhodlání bylo ještě intenzivnější, dosahovalo nových výšin. K čertu, teď neexistoval žádný způsob, jak by ji mohl opustit. Zachrání ji, nebo zemře.
Žádné umírání z tvé strany. Slib mi to.
„Samozřejmě, že ne. Možná jsi na to zapomněla, ale já jsem neporazitelný.“
Yeah. Jasně.
Uplynula další hodina, tentokrát v tichosti, protože každý z nich se zabýval svými myšlenkami. Celou tu dobu šplhal na strmou, nebezpečnou horu, rychle ztrácející svou energii.
Konečně - Bože, konečně - vyslovila Jewel ty kouzelné slova, které jeho vyčerpané tělo toužilo slyšet.
Tady budeš v bezpečí.
Gray okamžitě hodil tašku na zem a rozbalil tábor. Až tehdy, když ležel na vrcholu jeho pelechu, s ukradenou žlutou tógou jako polštářem, si dovolil užít si krajiny. Seděl na té nejvyšší skalní římse, s výhledem na nádherné stromy, květiny a vodopád, který se leskl jako tekuté perly. Voda byla tak jasná, že mohl vidět mechové dno.
Exotické ptactvo s jasným, barevným peřím stoupalo kolem něj, volajíc na sebe v symfonii skřehotání. Dost možná to byl ten nejkrásnější pohled, jaký kdy viděl.
Nad ním se klenula křišťálová kopule, byla tak blízko, že by stačilo natáhnout ruku a dotknul by se lesknoucí, nepravidelně zubaté hmoty. Mořská voda byla v každém směru, stříkajíc na jednu stranu, potom na druhou, než odtančila pryč.
Pěna a mlha prodlévaly odhodlaně na povrchu, zatímco hejna ryb plavaly pryč.
Budu tě varovat, pokud se někdo přiblíží. Spi dobře, Grayi.
„Nespím hluboce. Budu vědět, pokud se ke mně někdo bude plížit.“
Cokoliv. Něžná melodie proudila jeho myslí, Jewelin sexy hlas ho uklidňoval do hlubokého, hlubokého spánku.
Jeho víčka těžkla proti jasu svítání a on zívnul. Proč s tím bojovat? Pomalu se vzdal nicotě, jediná poslední myšlenka mu putovala myslí: pokud dnešek byl jen začátek, tak dostat se do konce bude znamenat pěkně zatracenou jízdu.


[1] Zlato, dítě
[2] Klenot/drahokam/šperk

18 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. jsem pěkně napnutá, ale tak nějak tuším, kam to povede:) uvidíme jestli se nepletu. Děkuji za překlad, a jako vždy musím smeknout nad vaší prací

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Mnohokráte děkuji za Vaši práci a krásný překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý překlad, děkuji a těším se na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad, těším se na další

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  13. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat