čtvrtek 24. října 2013

Catch a mate - Kapitola 9



Pokud ti řeknu, že máš nádherné tělo, použiješ ho proti mně?
Jaké je, do pekla, pravidlo číslo dvě?
Marcus si nemohl vzpomenout. Sám je vymýšlel. Žádné vztahy mezi kolegy. Poslouchání příkazů. Nevěděl. Jediné, na co dokázal myslet, byl ten dokonalý způsob, jakým mu Jillian vybuchla v náručí. Jak její svěží, dokonalá prsa přilnula k jeho hrudi, jaký dokonalý byl ten bod mezi jejími sexy stehny - perfektní kolébka pro něj.
Jak to Jake všechno zruinoval. Zaskřípěl zuby.
On a Jillian by se neměli cítit tak... dokonale, když jsou spolu. Jen co ji uviděl, pochopil, že ona představuje problémy. Věděl, že způsobí jeho pád. Věděl to, a i tak ji přivedl do své kanceláře na soukromý „rozhovor“.
Proč ji nepozvat do svého bytu na noc divokého sexu, dokud je ještě při chuti?
Pohan, tak ho zvykla volat matka. A zasloužil si to.
Jeho ruce se třásly touhou. Po Jillian. Jen po ní. Rád by si řekl, že je to proto, že je dost blízko na to, aby ji uškrtil, ale... to by byla lež. Věděl to. Potřebují sex. Proto ho tak velmi přitahovala, protože to bylo tak dávno. Jen proto. Prsty si uhladil tričko a snažil se vyrovnat místa, která sevřela v pěstech.
Pohlédl na ni, i když to byl hloupý nápad. Oficiálně je hlupákem, takže ho to nepřekvapilo. Jillian mu čelila tváří v tvář a oči jí jasně zářily. Její rty byly červené, oteklé.
Vlhké. Očekával, že odejde, když si narovná šaty, ale neudělala to. Tvrdohlavě vystrčila bradu.
„Proč jsi ještě tady?“ řekl spíše pro sebe, než pro ni.
„Plánuješ mě vyhodit?“ Její černé obočí se nadzvedlo a to světlo v jejích očích jí pohaslo. Nebýt té jasné růžové barvy v jejích tvářích, vypadala by zcela nezúčastněně. Zkřížila si ruce na hrudi. „Porušila jsem pravidla a tvoji zaměstnanci mají jen jednu šanci. Jen jednu,“ řekla a napodobila ho.
Při oku mu zapracoval sval. „Udělám výjimku, ale jen jednou. Když mě napadneš příště..."
Klesla jí čelist a on zahlédl jazyk, který právě ochutnal. Jazyk, který chtěl ochutnávat pořád. „Já? Napadnout tě? Vždyť jsi mě prakticky pohltil!"
„Pokud ti to dnes pomůže usnout, Ďolíčku.“ Musí ji odsud dostat, už s ní nemůže strávit sám ani vteřinu. Už jen z pohledu na ni byl tvrdý. Inu, ještě tvrdší. Hádky s ní jsou stejně stimulující jako líbání. „Vrať se do konferenční místnosti,“ přikázal jí. „Za chvíli tam přijdu."
Do očí se jí vrátilo světlo, útočilo a hořelo. „Buďte dobrý chlapeček, pane Brody, a uškrťte se.“ Otočila se a odkráčela pryč.
Udělala dobře. Pokud by zůstala o jedinou vteřinu déle, mohl by ji znovu políbit.
Zhluboka na nadechl - a zachytil nevítaný náznak její exotické vůně - a vyšel z budovy. Jake s ostatními čekali tam. Otevřel dveře a vpustil dovnitř teplý vzduch a světlo.
O několik sekund zjistil, že vpustit přátelé do dne je chyba, jedna z mnoha, které mu dnes byly osudem předurčeny. Prošli kolem něj, doširoka se usmívali s odhalenými zuby.
„Kdo to byl?"
„Jak chutnaly její plíce?"
„I my takové dostaneme?"
Ty vystřelené otázky ho zavalily, když se k nim otočil, zatímco oni se vesele usmívali. Ignoroval je. „Jen... počkejte na chodbě. Potichu. Dejte mi deset minut, pak vejděte do konferenční místnosti.“ Budovu jim poukazuje až po pracovní době v den, kdy bude firma přepsána na něj.
Někteří se zasmáli.
„Co je?“ zeptal se.
„Nic,“ řekl Jake. Sevřel rty. „Vůbec nic."
Marcus zavrtěl hlavou. „To je jedno. Deset minut.“ Nečekal na jejich odpověď, ale otočil se a odešel. Jeho přátelé se mu vysmívali a smáli se mu za zády. Později k němu budou nemilosrdní, to věděl.
Tato kancelář, pomyslel si, když procházel vedle holých modrých stěn, potřebuje pár vylepšení. Něco zcela nesexuální. Náboženské sochy, například. Možná několik plakátů proti ženám, aby nahradily tu nestydatou, anti-mužskou dekoraci, kterou odstranil.
Ne, to by zřejmě Jillian nasralo a pak by vběhla do jeho kanceláře... Byla by naštvaná, takže by se, samozřejmě, cestou svlékala. Hněv - namířen něj - ji vzrušoval, bez ohledu na to, jak to popírala. Bylo zde příliš mnoho náznaků. Mělký dech, zvýšený hlas, tvrdé bradavky.
Zpět k představám. On by seděl za stolem, nevinně, a ona by se k němu přiblížila, prsa by se jí napjala, zatlačila by ho do židle a posadila by se mu do klína. A, uh, on by to v žádném případě nechtěl.
Není tu nějak horko? Nezapnul někdo topení?
Bože, tento den neprobíhal podle plánu. Chtěl říci Jillian, že je její nový šéf, možná se z toho trochu těšit, ale ne tak, aby ji naštval. Inu, řekl jí a těšil se. Pořádně. Ona se naštvala. Pořádně. Líbali se - pořádně - a bylo to dobré. Nejžhavější polibek jeho života a lepší než většina jeho sexuálních zážitků. Sakra. Sakra.
Ona je zakázané ovoce a on se musí více snažit odolávat jí.
Marcus si nebyl jistý, co najde, když vešel do konferenční místnosti. Věděl, že to nebude Jillian, nahá na stole, jen s dekadentním úsměvem, jak ho volá k sobě a požaduje, aby ji zase pohltil - což by jistě odmítl, musí na ni zapomenout - tak si trochu přál, aby mohl prostě odejít domů a zítra začít znovu.
Dokážeš myslet na něco jiného kromě sexu? Zastavil se krátce před tím, než vešel, ukrytý před přáteli, ukrytý před konferenční místností. Čelem se opřel o zeď a napravil si kalhoty. Jakmile to bude možné, najde si ochotnou ženu, vezme si ji všemi způsoby a tolikrát, kolik to za jednu noc zvládne, a dostane sex ze svého systému. Možná pak se bude moci podívat, křičet a myslet na Jillian, aniž se změnil na perverzního závisláka na sexu. Ahoj, jmenuji se Marcus a jsem závislý na sexuálních představách o své zaměstnankyni.
Ano, rozhodně potřebuje ochotnou ženu mimo kancelář. Ale jen tak mimochodem, myšlenka na to, že bude mít sex s někým jiným, ho zarmoutila. Do pekla. Připomněl si, že nemůže Jillian vyhodit a tímto způsobem ukončit své utrpení. Ne, podle zjištění na tom debilovi Darrenovi potřebuje ochránce, když je v akci. A bude jím on. Ale může ji nadále nutit k tomu, aby mu nosila kávu. To byla sranda. Její rty se nádherně vlnily, když kráčela ke stolu.
Do pekla, pomyslel si znovu.

„Co se stalo?“ zeptala se Georgia v momentě, kdy Jillian vešla do konferenční místnosti. „Ty jsi...“ zalapala po dechu. „Brečela? Máš červenou tvář."
„Umírám tady,“ dodala Becky. „Tak mluv!"
„Vyhodil tě?“ Daniellinu krásnou tvář zastřely obavy; její modré oči zářily zájmem.
„Mám si to s ním vyřídit?“ zeptala se Selene.
„Mám toho zlého chlapce zbičovat, dokud nebude plakat?“ zeptala se Amelia ochotně.
„Všechno je v pořádku,“ odpověděla Jillian. Líce se jí zbarvily ještě více. Kdyby zjistili, že se právě líbala s šéfem... kdyby přišli na to, že stále touží po jeho rtech na svých, jeho ruce na svém těle... Bože, její ponížení by nemělo konce.
Sakra! Proč se vůbec poddala pokušení a užívala si toho (sexy) nechutného, (sexy) ohavného, (sexy) po moci toužícího egomaniaka? Nyní se bude muset dát naočkovat proti tetanu. Ten chlap se zřejmě živí sexem na jednu noc.
„Nic není v pořádku,“ řekla Georgia. „Něco se stalo. Vím to. Máš pokrčené šaty."
„Mačkala jsem si je. Bála jsem se, že přijdu o práci.“ Přinutila se k smíchu, posadila se na své dřívější místo a složila si ruce na břiše v dokonalém obrazu klidu. Předstírala klid, odměřenost a naprostý nezájem. „Naštěstí mě nevyhodil."
Georgiiny oči se podezřívavě zúžily, obavy byly pryč. „Mačkala sis i rty? Protože jsou nateklé. "
Její žaludek udělal salto. „Já, uh, kousala jsem si je. Od nervozity. Jak jsem řekla, bála jsem se."
„Také sis je od nervozity oblizovala? Jsou neuvěřitelně mokré,“ řekla Danielle, její tón přetékal pobavením. I její obavy zmizely.
Jillian si vzdychla. „Ano, oblizovala jsem si je. Konec rozhovoru."
Všechny dívky vstaly a shlukly se kolem ní. „No tak, děvče,“ řekla Becky. Vyvrátila oči v sloup. „My jsme se o tebe bály a vy jste tam dělali děti, viď?"
„Nebo tam šla přivítat našeho nového šéfa na kolenou,“ řekla Danielle a sugestivně nadzvedla obočí.
„To určitě,“ odsekla Jillian.
„Posaďte se, dámy,“ řekl v té chvíli známý hlas a zastavil jejich spekulace. Všechny ztuhly. Jedna za druhou se posadily na místa.
Marcus vešel a dveře se za ním zavřely. Prošel kolem její židle a k ní zavlála vůně hříchu. Jillianiny plíce se stáhly, když ji zavalily vzpomínky. Rty, toulavé ruce, vzrušení. Útok na něj, vskutku. Útok by to byl jen v případě, že by měla v dlaních boxera a na botách žiletky.
Lhářko. Jak může být jeden muž tak přitažlivý? Tak... smrtící pro její zdravý rozum? Ten polibek byl určitě momentem pobláznění. Přestala jsi k němu být milá, a tehdy začaly problémy. Vrať se k původnímu plánu, génie, a možná z této budovy vyjdeš alespoň s kouskem důstojnosti. Inu, s tím kouskem, o který už přišla.
„Takže.“ Marcus zatleskal. Jeho rysy byly tvrdé, nečitelné, tak jako jeho tón.
Neupravil si vlasy a krátké vlny byly neposlušně zamotané. „Vraťme se k poradě,“ řekl a pohlédl na ni.
Jillian uhnula pohledem. Je to zbabělé, ano, ale prostě mu teď nemohla čelit. Měl jazyk až v jejím krku a jí se to líbilo.
Ticho. Mrtvolné ticho.
„Ty, uh...“ Georgia zmlkla a bezmocně se ohlédla.
„Máš na sobě rtěnku,“ dokončila za ni Amelia. S požitkem.
Oh, drahý Bože. Jillian cítila, jak jí z tváře mizí barva. Ne! Její zděšený pohled se vrátil k Marcusovi a zaměřil se na jeho rty. A tehdy to uviděla. Krásný nános růžové. Calypso Coral, aby byla přesná - měla by to vědět, protože si ten odstín nanášela každý den. Zkrášloval okraje jeho rtů. Marcus se poníženě začervenal. Ta barva byla rozkošná v kontrastu s rtěnkou.
V dalším okamžiku se jejich oči setkaly. Zavrtěla hlavou. Neříkej jim to. Prosím, neříkej jim to, prosila tiše. Oči se mu zúžily tak velmi, že sotva viděla jeho tmavé duhovky. Ústa se mu otevírala a zavírala.
Neměl připravenou odpověď. Když nevymyslí lež, mohl by prozradit pravdu. Nemohla mu to dovolit. Posmívaly by se jí; ptaly by se. Ptaly by se otázky, na které nebyla připravena odpovědět.
„Má rád převleky,“ řekla první věc, která jí napadla. Co, sakra? Řekla i tu druhou. „A je to gay!"
Na místnost se sneslo další ticho. Tentokrát hustší, jako přízrak, který se natahuje a chce je uškrtit na smrt. Nakonec Becky řekla, „Gay, který má rád převleky. Huh. Nikdy bych tomu neuvěřila, kdybych tu rtěnku neviděla na vlastní oči."
„Ani já bych tomu nevěřila,“ řekla Georgia a nezněla, že by tomu skutečně věřila. „Chci říct, před soukromým setkáním s Jillian jsi tu rtěnku neměl."
„Je od ní milé, že ti ji půjčila,“ řekla Danielle nevinně. „Růžová ti sluší."
Jillian měla pocit, že z Marcusových uší stoupá pára.
„Můj soukromý život je moje věc, dámy,“ štěkl, vzal si kapesník a otřel si rty.
„Není to nic, za co by ses měl stydět,“ řekla mu Selene. „Vlastně si myslím, že je to milé. A pokud někdy na mně uvidíš odstín rtěnky, kterou by sis rád vyzkoušel, dej mi vědět."
Marcus přišpendlil Jillian ohnivým pohledem, který říkal Za tohle zaplatíš. „Vraťme se k práci. Je čas na malý test. Kdo si pamatuje pravidlo číslo dvě?"
Jillianiny líce se znovu zapálily. Dělal to naschvál. Vytáhl to na světlo, obviňoval ji za to, co se stalo.
Amelia zvedla ruku, jantarové prsteny na jejích prstech se zaleskly. I Becky zvedla ruku a dokonce řekla: „Já vím, já vím."
Jillian také pomalu zvedla ruku, odmítala se nechat zastrašit.
„Ty.“ Marcus ukázal na Amelii. Jeho oči se vyhýbaly Jillian.
„Žádné vztahy. Nikdy."
„A hlavně ne s klienty, cíli nebo zaměstnanci,“ dodala Jillian jedovatě.
„Správně.“ Marcus na ni vrhl neveselý úsměv. „To pravidlo stále platí. Vlastně vy, které jste si ho napsaly, si k němu dokreslete hvězdičku a zakroužkujte si to."
„Ne že by ses musel bát, že po sobě navzájem vystartujeme,“ řekla Jillian. „Ani jedna z nás není homosexuálka. Na rozdíl od tebe,“ dodala, jen aby byla hnusná.
V levém oku mu zatikalo. Duhovky mu vířily sametovým hněvem. Ty oči mají barvu bláta, řekla si. Ne sytou barvu naleštěného dřeva. Ani čokolády. Ani zlata. Nejsou sexy. On není sexy. „Nenuť mě odtáhnout tě ven na další soukromé setkání, Jillian."
Ve chvíli, kdy vyslovil její jméno, se k ní každý otočil, pozoroval ji, odhadoval její reakci. Kousla si do vnitřní strany tváře. Nemohla reagovat způsobem, jakým chtěla: To by se ti líbilo, viď?
Znovu by skončili při polibcích, tentokrát před všemi. Věděla to, cítila to. Jeho hruď se napnula, nozdry se mu rozšířily, zorničky také. Vyzařovala z něj výzva.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
Konečně z ní spadlo těžké břemeno pozornosti, když se ženy soustředily na vstup do místnosti. Za sklem stála armáda mužů. Bohů. Byli silní, svalnatí a nepopiratelně přitažliví. Čisté pokušení. Její obočí se ve zmatku svraštilo. Co se děje?
Jeden z nich - Jillian poznala toho vysokého, štíhlého špiona, který ji viděl líbat se s Marcusem - strčil dovnitř hlavu. „Jste připraveni?"
Marcus se usmál s tím největším uspokojením, jaké kdy u muže viděla. Dokonce i po tvrdém, upoceném sexu. „Absolutně. Jdete právě včas."
Sevřelo a zkroutilo jí to všechny vnitřnosti. Očividně ji ti chlapi naštvou. Nic jiného by na tváři jejího nepřítele nevyčarovalo takový úsměv.
Dveře se otevřely dokořán a těch pět božských stvoření vešlo do místnosti. Ten špión, následovaný blond Adonisem a svalovcem s kůží barvy mocha kávy. Za ním byl červenovlasý chlap, který byl vysoký a svalnatý. Poslední byl tmavovlasý modrooký model křupavosti.
Muži vešli a postavili se ke zdi. Jillian si všimla, že její kamarádky slintají. Dokonce i Amelia, která byla ráda dominou, ta, která vše kontroluje a obyčejně nedává najevo sebemenší náznak svých myšlenek o opačném pohlaví, měla v očích hvězdičky.
Když muži prošli vedle žen, vesele se usmáli.
„Dámy, představuji vám vaše nové partnery,“ řekl Marcus, jeho tón byl plný spokojenosti.
„Co?“ vykřikla Jillian. Ne, ne, ne. Má spolupracovat s jedním z těchto prasat? „Nikdy jsme neměly partnery a vždy jsme odvedly dobrou práci."
Samolibě se na ni podíval. „Jak řekla Anne, věci se mění. A je na čase, abychom měli i mužské zaměstnance."
„Proč?“ naléhala.
„Potřebujete ochránce."
Grrr! „Ani jedna z nás ještě nebyla zraněna během práce. Nepotřebujeme ochránce."
„Já jsem se několikrát bála,“ promluvila Danielle.
Jillian na ni pohlédla. Teď ne, Danny.
„Inu,“ řekla Danielle a rozhodila rukama, „je to pravda."
„A potřebují i muži ochránce?“ zeptala se Jillian přes sevřené zuby.
„Ne, do pekla. Ale budou vás potřebovat, když budou dělat svou práci. Budete jejich pomocnice, udržíte ostatní ženy mimo ně, aby je při práci nerušily. To je stejně důležité."
Jillian otevřela ústa, aby odpověděla, ale Marcus ji zastavil pokroucením hlavy. „Bude to tak, ať už se ti to líbí, nebo ne, Jillian. Už jsem se rozhodl. Po tom, jak tě včera Darren ohrožoval, jsem si uvědomil, že se mi nelíbí, jaká jsi zranitelná."
„Umím se o sebe postarat."
„Na tom nezáleží. Každá z vás bude v práci doprovázena mužským partnerem. Tito muži budou nablízku, ale tak, aby vám nepřekáželi, a každý pár si dohodne signál, když se budete cítit ohrožovány nebo v nebezpečí." Ze stolu vzal kus papíru. „Georgia, ty budeš s Jakem."
Ten špión udělal krok vpřed. Georgia mu kývla na pozdrav.
„Danielle, ty budeš s Joem.“ Nádherný černoch vystoupil vpřed a Danielle prakticky roztála. „Becky, ty jsi s Kylem.“ Adonis jí zamával prstem a Becky mu to vrátila.
Jillian ještě víc sevřelo žaludek, až to bolelo. Její jméno ještě neřekl a začínala se obávat toho, co to znamená. Zůstali jen tři muži a jeden z nich je Marcus.
„Selene,“ pokračoval Marcus, „ty budeš s Rafem.“ Zrzavy kývl bradou a Selene mu chladně kývla hlavou. „Amelie, tys s...“ Marcus se odmlčel.
Jillian se téměř pozvracela. Ať řekne -
„Mattem.“ Tmavovlasý modrooký model křupavosti vystoupil vpřed. Amelia se na něj zkaženě usmála. „Doufám, že máš rád bolest,“ řekla.
Matt si olízl rty a mrkl. „Doufám, že si to ráda užíváš divoce.“
„Pravidlo číslo dvě,“ řekl Marcus zamračeně. „Nezapomínejte. Pokud budu muset, vyměním vás."
Oba zčervenali a rychle od sebe odvrátili pohled.
Oh můj bože, oh můj bože, oh můj bože. Jillian polkla navzdory knedlíku v krku. Věděla, co přijde, a chtěla křičet. Chtěla plakat. Není možné, aby se tohle dělo. Ten muž je ďábelský, dělá vše, co může, aby se cítila mizerně. Aby ji potrestal.
     Měla podezření, že chce, aby dala výpověď, ale tímto to bezpochyby dokázal.
„Jillian,“ řekl Marcus, pohrál se s tím slovem, jako by její jméno pohladilo jeho smysly. „Ty jsi se mnou. Než začneš tančit radostí, měl bych ti sdělit, že už jsem zařídil náš první úkol. Dnes v osm. Buď připravená."

20 komentářů:

  1. Skvělé, skvělé, skvělé! Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. nádhera, celou dobu se usmívám jak idiot. díky moc :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka a už sa teším na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný příběh :3 Děkuji za překlad a korekturu :))

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za preklad.. :DDDD

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za preklad :) Táto kniha je čím ďalej tým lepšia :D :) Už sa teším na ďalšiu kapitolu a ich novú úlohu

    OdpovědětVymazat
  11. Díéky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat