sobota 8. června 2013

Procitnutí Pandory - Kapitola 1




Dneska mate tak trochu nasup Pruvodce za to, ze sem to tak flakala :P Nicmene, omlouvam se, jestli to nekde bude trosku nezretelny, ale nejsem zrovna expert na vloupavani se, tak jsem nevedela, jak to presne prelozit :D 

„Jestli tě chytí, budu muset odtáhnout ten svůj zadek do Mexika.“
„Tvůj zájem o mě je dojemný. Opravdu.“ Bojující s úsměvem, Farrah Roberts si do levého ucha strčila sluchátko tělové barvy a probodávala pohledem Jacksona, jedinou osobu na světě, které věřila.
Byl to také devatenáctiletý chlapec zodpovědný za to, že nikdy nebyla chycena. „Jen pozoruj, jez a upozorni mě, i kdybych jen vrhala stín.“
„Jasně, ještě trochu víc provokuj, proč ne?“ Řekl s našpulenými rty. „Jsi velká, špatná zlodějka a já jsem tvůj parťák. Mám opravdu špinavou práci.“
„Chystám se opustit cílový byt střechou. Opravdu chceš viset devětadvacet poschodí nad zemí na tenkém drátě?“
„K čertu, jo,“ řekl, ale oba věděli, že lže. River měl strach z výšek. Ten šmejd by si počůral kalhoty.
Právě teď seděli uvnitř velké bílé dodávky, která vypadala jako každý jiný služební vůz zaparkovaný na Main Street. Nicméně to, co bylo uvnitř jejich vozu, bylo hodně odlišné od ostatních. Monitory, které odhalovaly aktivitu okolí komplexu apartmá, do kterého se chystala vstoupit, stejně jako počítače a mapy.
Farrah si na svůj levý ukazováček navlékla stříbrný prsten. Pokud se dnešní večer vydaří, nebude muset použít to, co se skrývá uvnitř. „Už ses naboural do systému?“
River si odfrkl. „Cože, teď ze mě děláš amatéra? Samozřejmě, že jsem uvnitř.“
Její rty se zachvěly nad jeho urážkou. Dokázal proniknout kamkoliv, kdykoliv, bez ohledu na to, jak je to zajištěné a rozhodně ohledně svých schopností nebyl skromný. Farrah milovala jeho sebedůvěru, tak odlišnou od nedostatku sebeúcty, která mu kdysi chyběla.
Před šesti lety ho našla, jak se potuluje ulicemi a vzala si ho, ačkoliv byla sama ještě dítětem a zaplatila za jeho vzdělání. Byl tehdy plachou stydlivou drobnou osůbkou, nejistý, zoufale toužící po pozornosti.
„Takže… jak vypadám?“ Zeptala se, připínající si malý černý mikrofon na vrchol jejího oblečení.
Shlédl ji od hlavy až k patě, od uhlazeného ohonu, který držel v zajetí její vlasy, až po plášť skrývající černé šaty, které prakticky objímaly každou její křivku a po lesklé boty na jejích nohou.
„Vypadáš, jako kdybys brala dvě stě dolarů na hodinu za otroctví a bolest. Nemáš šanci se takhle ztratit mezi snoby, kteří žijí v Crescent Moonu.“
„Nepotřebuji se mezi ně zamíchat. Jen se musím dostat do výtahu, aniž by mě zastavili.“
„Dokonce i když tě zastaví, tak já řídím jejich videokamery. Nebudou mít nahraný tvůj obličej. Přinejmenším, ne na dlouho.“
„Ale budou mít popis, který by mohli dát policii,“ řekla suše.
„Momentálně se vším tím make-upem a kontaktními čočkami vypadá tvůj obličej stejně, jako tisíce jiných.“ River potěžkal černou sametovou kabelku, ve které byly její nástroje, a zavěsil jí ji na rameno. „Vypadni. Nudím se.“
Farrah viděla obavy v jeho smaragdových očích, když se sklonila a políbila ho na tvář. Měl o ni strach pokaždé, když pracovala – a to navzdory skutečnosti, že byla naposledy chycena před deseti lety, když jí bylo patnáct. „Budu v pořádku.“
„Jo, jasně, protože ti kryju záda.“
S úsměvem otevřela dveře dodávky a vystoupila do chladné noci v Dallasu. River nátáhl ruku a štípl jí do zadku těsně předtím, než zabouchl dveře. Její úsměv se rozšířil. Ani se neobtěžovala otáčet se, aby mu vynadala, protože okna dodávky byly tónované tak, že by neviděla jeho reakci.
„Zkouška,“ zašeptala do mikrofonu v jejích ústech. Byl přilepen k její tváři a byl tak drobný, že často zapomínala, že tam je. „Zkouška.“
„Zvuk je dobrá,“ zamumlal a zasmál se.“
„Utírači zadků,“ zamumlala a zasmála se.
„Líbilo se ti to – ty víš, že ano.“
„Pokud si příště nedáš pozor, možná tě degraduji na chlapce, co pere špinavé prádlo.“
„Pfff, prosím tě. Potřebuješ mě.“
Měsíc byl vysoko, jasný, a ulice byla zaneprázdněná, když manévrovala skrz. Zaparkovali půl míle od domu, a ona bez problémů procházela mezi stíny ulicí. Nikdo jí nevěnoval žádnou pozornost. Když ohromná budova Crescentu vstoupila do jejího zorného pole, zašeptala. „Vstupuji za třicet.“
„Tom a John jsou na obrazovkách, pijí kafe a čtou časopisy.“
Mužská jména: to znamenalo, že oba strážci uvnitř budovy jsou ozbrojeni. Jen v případě, že by ona i River byli nechtěně posloucháni, byli všichni označeni za chlapce ozbrojení a ostatní uvízli se jmény jako Bubbles a Bambi.
Jak se dalo předpokládat, Farrah vstoupila do budovy o třicet vteřin později. Kromě stráží byla hala opuštěná. Dobře. To byl důvod, proč si vybrala sobotní půlnoc. Staříci byli v posteli, mladí na párty. Její boty klapaly proti růžově zbarvenému mramoru, kabelka na rameni jí poskakovala.
Čas na hraní.
„Mohu vám nějak pomoci, slečno?“ Zeptal se jeden ze strážných. Odložil svou kávu na šedou desku, než vyskočil na nohy. Byl to statný muž v pozdní padesátce. Přátelská tvář, unavené oči.
Farrah nezpomalila své kroky, ale hodila po něm přes rameno jsem-tak-nevinná úsměv. „Chováte se, jako kdybyste mě nepoznával? To není vtipné,“ řekla. „Víte, že tady žiju.“
Možná, že byl v rozpacích z toho, že ji „nepoznal.“ Možná byl příliš unavený, takže mu to bylo jedno. Ale nesnažil se ji zastavit, když vstupovala do výtahu. A pak se dveře zavřely, držící ji uvnitř. Samotnou. Úlevný povzdech jí rozevřel rty. Raději by si pronajala jeden z bytů a volně by se zde pohybovala, aniž by musela (příliš) lhát, ale všechny byty již byly pronajaté a pořadník byl na celý rok dopředu. Ne, díky. Už měla kupce pro tuto konkrétní položku, takže čekání nebylo možné.
„Které patro je prázdné?“ zeptala se Rivera.
Klik, klik, klik. Jeho prsty přelétaly po klávesnici. „Osmé je tvou nejlepší sázkou.“
„Mačkám osmičku.“ Strčila do tlačítka a výtah se dal do pohybu. Když se zastavil na správném patře, vešla do chodby a předstírala, že hledá v kabelce klíče. „Zadrž tu pro mě výtah,“ zašeptala.
„Hotovo,“ řekl River. „Dobře, stráže tě sledují a vidí tě u dveří. Přepínám obraz… teď.“ Odmlčel se. „Výborně. Jediné co teď vidí je prázdná chodba, takže budou předpokládat, že jsi vstoupila do místnosti. Stejně tak ovládám výtah. Můžeš jít.“
Farrah spěchala zpátky k výtahu a popadla klíčovou kartu, kterou ukradla. Každá, kdo chtěl vstoupit do bytě na střeše potřeboval kartu, aby z dvacátého osmého patra mohl do dvacátého devátého.
„Sleduji předsíň,“ řekl River. „Matt a Mike na tebe čekají naproti dveřím výtahu na druhé a desáté hodině[1].“
„Rozumím“ Farrah z kabelky vytáhla černou masku a nasadila si ji přes obličej. Když to uvadala, nacpala si ruce do kapes svého pláště a prsty objala uspávací pistoly uvnitř každé z nich. Byla zloděj, ne vrah, takže sebou nikdy nenosila smrtící zbraně.
Když do jejího těla vstoupil adrenalin, opojný a silný, jako kdyby se ho přímo napila, vytáhla zbraně a držela si je u boků. Srdce jí vzrušeně bušilo v hrudi.
Vždycky to bylo takové. Návalové. Návykové.
Začala krást ve dvanácti letech, když byla její matka nemocná a potřebovaly peníze. Zpočátku kradla drobné věci: jídlo, oblečení, peněženky. Ale když se její dovednosti zlepšovaly, zvyšovaly se i její cíle. Teď byla její máma pryč a ona měla tučný bankovní účet.
Neexistovala hranice pro to, co kradla – nebo od koho. Hranice ji nikdy nepřitahovaly.
„Jsi strašně ticho,“ řekl River, zařezávající se jí do myšlenek. „Představuješ si mě nahého, nebo tak něco?“
Odfrkla si. „Vtipálku.“
„Ne, sexy.“
„Jsi arogantní.“
„Drž tu myšlenku,“ řekl. „Dorazíš za pět. Čtyři. Tři. Dva.“ Výtah zacinkal, dveře se otevřely.
Farrah ihned zvedla ruce, zamířila své cíle na desáté a druhé pozici. Stiskla spoušť než si stráže, které už stály, měly možnost uvědomit, že je maskována. Černé šipky se oběma zarazily do krku. Jednomu chlapovi se podařilo sáhnout po své zbrani, ale uklidňující prostředek byl silný, používaný hlavně na volně žijící zvířata, takže padl na plyšový, tmavě hnědý koberec, aniž by jedenkrát vystřelil. Jeho přítel se k němu připojil.
„Jsme v pohodě?“ Zeptal se River.
„Jsme v pohodě.“ Ukrývající zbraně, se rychle přesunula ke dveřím. Odemkla je. Ale nevstoupila. Ještě ne. „Jsem připravena na výpadek proudu.“
„Potlačuji napájecí systém… teď.“ Světla zablikala a okamžitě se vypnula, zanechávající ji pouze v temné pustotě. Absolutní ticho se plazilo vzduchem tak, že jí z toho zvonilo v uších. Nutné zlo. Bylo jednoduší vypnout bezpečnostní systém tak, že se vyhodil proud, než aby použila světlo a hlub, aby skryla své pohyby, zatímco by tančila kolem detektorů pohybu a senzorů tepla. „Máš asi tak pět minut, než budou schopni znovu spustit proud.“
„Vcházím teď.“ Vešla dovnitř, čas jí tikal v mysli. Bylo tady větší světlo než v předsíni, tenké paprsky měsíčního světla prosakovaly nezdobenými okny. Celé dny studovala plánky bytu, takže věděla přesně, kam má jít. Majitel, alespoň podle jejích kontaktů byl se svou milenkou na dovolené na francouzské Riviéře. Ačkoliv manželka byla tady – doufala, že spí.
Farrah se tiše pohybovala, obcházela rohy a upevňovala na stěny drobné kamery, které dávaly Riverovi přesný výhled na to, co ji obklopovalo. „První chodba, čisto,“ řekl. Pak pauza a řinčení jeho klávesnice. „Obývací pokoj, čisto. Teda, až na spícího chlapa na gauči.“
Farrah se zarazila, připravující si šipku pro třetího strážce, nebo kdo to měl být, a pak se dala znovu do pohybu.
„Kuchyně, čisto,“ řekl River. Pauza, další řinčení. „Druhá chodba, čisto.“
Další byla studovna. Natahující se po dvojitých dveřích, byla Farrahnina rozjařenost intenzivnější. To bylo ono. Ta místnost. Na zkoušku pohnula knoflíkem. K jejímu velkému překvapení bylo zamčeno. A ne tak ledajakým obyčejným zámkem, ale tubulárním, s kolíky kolem obvodu válcové kliky.
Obvykle se vloupávala jen do sbírek soukromých sběratelů. To byla větší výzva. Ale tato práce však začínala být zábavná. „Jak jsem na tom s časem?“ zašeptala, sundávajíc si kabelku a klekajíc si. Sáhla pro správné nástroje.
„Čtyři minuty, dvě vteřiny.“
Vložila dovnitř špachtli a kousek kovu, který zatlačil pružiny zámku do zdvižené polohy, a to vše zatímco vkládala klíček do spodního otvoru. Cvak. „Jsem vevnitř.“ Příliš snadné.
„Šest vteřin,“ řekl River. „Není to tvůj rekord, ale není to nejhorší.“
Farrah tiše vstoupila do studovny, její boty se zabořily do hustého rudého koberce. I přes svou masku cítila vůni doutníků, kůže a čerstvě naleštěného dubu. Prostorný pokoj se chlubil zdmi plných poliček. Ve středu byl stůl s polstrovanou židlí a na malých mramorových podložkách bylo postaveno několik vitrín.
„Vidíš to?“ River zašeptal s hmatatelným tónem vzrušení.
Její pohled hledal… hledal… viděla mnoho artefaktů a několik kusů šperků, až nakonec spatřila malou dřevěnou krabičku. Byla tmavá a bylo na ní vyřezáno něco neodolatelného – mužská tvář, uvědomila si Farrah, když se postavila před ní – a kolem středu byly třpytivé zlaté provazce.
Zlatá jmenovka pod ní hlásala Pandořina skříňka. Spokojenost broukala uvnitř jejího těla.
„Mám ji,“ řekla užasle.
Nikdy neodtrhující své oči od cíle, vytáhla z kabelky sklenářskou řezačku a pruh sametu. Skříňka byla jistě krásná, tak detailní a rozhodně nejkrásnější věc, jakou kdy viděla. A mužský obličej byl pohledný, divoký, surový, primární, natahující se po všech jejích ženských instinktech, které vylézaly na povrch. Přesto nevěděla, proč je za ni kupec ochoten zaplatit celý milion. Zejména proto, že Pandora byla jen legendou, mýtem, a uvnitř pravděpodobně nic nebylo.
S přesnými pohyby Farrah vyřezala do skla kruh a přisála ho na přístroj, aby nespadlo na zem a nerozbilo se. Položila ho na horní část skleněného pouzdra.
Otevři tu skříňku.
Zrovna se pro ni natahovala, když zaslechla slova šeptající v její mysli. Hluboké, mužské. Svůdce… tak jako ten obličej.
Otevři ji.
Překvapeně se narovnala a zamračila se. „Řekl jsi mi, ať to otevřu?“ Zeptala se Rivera.
„Ne. Na to není čas. Musíš dostat svou prdel ven. Zbývají ti méně, než tři minuty.“
Otevři ji. Podívej se, co je uvnitř.
Co to s ní je? Farrah zavrtěla hlavou, popadla skříňku a opatrně ji zabalila do sametu. Jakmile balíček vložila do kabelky, část z ní nadějně doufala, že znovu uslyší ten hlas.
„Do prdele,“ vykřikl náhle River. „Manželka je vzhůru a vchází do kuchyně.“
„Pravděpodobně se vyděsila, když vypadl proud a jde si pro půlnoční svačinku. Jsme v pořádku,“ řekla, ale už byla na cestě k oknu. Sklouzla ze svého plánu.
„Prostě odtamtud vypadni, jasné?“
„Čas?“
„Moc ne,“ řekl River. „Méně než minuta.“
Dříve, než dokončil poslední slovo, se rozsvítila světla. Topení se také zapnulo, vydávající jemný bzukot. Farrah trhnutím odhodila závěsy a otevřela okno. Obklopil ji ledový vzduch, když ze své kabelky vytahovala váček, a pak vylezla na římsu.
„Manželka se snaží probudit stráž,“ řekl River, jeho hlas byl na pokraji paniky. A pak: „Našla mu v krku špiku. Sakra, běží ke studovně.“
„Dobře, že právě odcházím.“ Se srdcem bušícím lahodnou rychlostí, Farrah vytáhla navíjecí přístroj s tenkým lanem. Jeho špičku zakotvila nad svou hlavou. Zatáhla jednou, dvakrát, ujišťujíc se, že je drát bezpečný. Pak nohama na před skočila a letěla k zemi.
Drát zpomalil těsně před tím, než dopadla – vyměřila si tu vzdálenost, ještě než vůbec vstoupila do budovy – a pak se úplně zastavil, jemně ji pokládající na zem. Pustila drát, sundala si masku a jen tak nenuceně odešla od budovy, jako kdyby ji vůbec nezajímala.
Usmívala se.

***


Uvnitř skříňky, Maddox vřel potřebou uniknout. Blízko, tak blízko. Mluvil k té ženě a ona ho slyšela. Nikdo jiný ho nikdy neslyšel. Ale ona ho schovala, čímž mu zabránila slyšet její erotický hlas. Hlas, který způsobil, že každá buňka v jeho těle řvala, dožadovala se propuštění. Jak dlouho už nebyl uvnitř ženy? Jak dlouho je to od doby, co neznal nic jiného, než temnotu? Jak dlouho je to od doby, co bestie uvnitř něj naposledy okusila sladkou chuť násilí?
Věčnost.
Chtěla na něj ta žena zapomenout? No, on nic takového nedovolí. On ji přesvědčí, aby ho osvobodila – a ona bude schopna udělat to, co žádný jiný člověk nedokázal, to věděl – a jeho tělo, kterému byly dlouhé roky odepírány veškeré potřeby, bude konečně nasyceno. Ach ano, bestie bude konečně volná…


[1] Pro ty co nechápou – navádí ji k orientaci pomocí ciferníku

1 komentář: