úterý 20. listopadu 2012

Nejtemnější oheň - Kapitola 6



"Možná, že zeď není tak poškozená, jak jsem se obávala," řekla Kadence Geryonovi.
Pevně se držela zubatých kamenů podél zdi, když si uvědomovala tuto zdánlivě nekonečnou prázdnotu, čekající, kdy ztratí rovnováhu. "Bohyně může doufat, přinejmenším."
"Ano, bohyně může doufat." Geryon postupoval rychle kupředu, ale snažil se u ní zůstat tak blízko, jak to jen bylo možné, bez toho, aby se jí dotýkal.
Toužila po jeho blízkosti, toužila se napít jeho síly a alespoň na drobný okamžik k němu chtěla patřit, ale neudělala to, protože se příliš bála, že by ho vyděsila. Ani když jí pod nohou podklouzl drobný kámen, nezměnila svůj názor na dotyk. Bohužel, ani on.
"Neukazuj plamenům strach," řekl. "Živí se tím, snaží se ho v tobě probudit."
"Jsou na živu?"
"Někteří."
Dobrotiví bohové. Jak to mohla nevědět? "Neuvědomila jsem si, že bude potřebné podstoupit takovou pěší túru. Předpokládala jsem, že se prostě přeneseme tam, kam potřebujeme. Jsem hloupá."
"Přeneseme?"
"Ano. To je schopnost pohybovat se z místa na místo pouhou myšlenkou."
"Bylo by těžké se přenášet podél téhle zdi. Můžeš také skončit na místě bez římsy. Až dojdeme na konec, mohla bys nás přenést na dno jámy? Tam už pak můžeme hledat démony po svých."
"Ne," řekla s povzdechem. "Kéž by, ale ne. Nikdy jsem nešla touto cestou. Nevěděla bych, kde se zastavit a to by mohlo vést k tomu, že bych nás zhmotnila až v podzemí."
Neukázal žádné zklamání. "Přesto, je to šikovná schopnost. Závidím ti."
Chudák. Byl uvězněný u bran pekla víc let, než mohla spočítat. "Pokud by ses mohl přenést kamkoliv na světě, kam bys šel?" Jakmile zničí démony, kteří se snaží uniknout, možná ho tam přenese.
Zabručel. "Nechci ti lhát, bohyně a proto ti nebudu odpovídat na tvou otázku."
Zvědavost ji bombardovala. Proč by neodpověděl na takovou otázku? Ledaže… Uváděla by ho odpověď do rozpaků? Pokud ano, tak proč? Zoufale to chtěla vědět, ale nechala celou záležitost být. Pro tentokrát.
Když dorazili na druhou stranu zdi, lehce se k ní naklonil. Stále se jí nedotýkal, ale cítila jeho teplo, které jí naráželo do zad, udržující ji stabilní. Jeho žár jí nevadil, dokonce ani uprostřed doutnající pece, kterou peklo bylo. Jeho žár byl… opojný.
"Je mi líto, ale je to horší, než jsem si myslel." Jeho dech ji ovanul.
"Co…Cože?" Zeptala se zděšeně. Být blízko ní je horší, než si myslel?
"Zeď. Co jiného?"
Díky bohům, pomyslela si, vypouštějící povzdech. Bláznivá ženská. Její život závisí na této zdi. Mělo by jí být jedno, jestli tomu muži připadá atraktivní.
Přinutila se vzhlédnout, její mysl se soustředila na jejich práci a ne na zajímavého muže za ní. Alespoň trochu.
Zeď přetékala silnými jizvami po drápech. To co se zdálo na druhé straně být malou skulinkou, zde tvořilo obrovské krátery. Naděje ji opustila.
"Jsou ještě odhodlanější, než sem si uvědomila," řekla mírně třesoucím se hlasem.
Geryon zvedl ruku a držel ji těsně nad jejím ramenem. Roztřásla se. Pokud by se postavila na špičky, cítila by jeho kůži na té své. Ačkoliv to bylo stovky let od chvíle, kdy naposledy měla muže, vzpomínala si na útěchu, kterou jí mohl nabídnout takový prostý dotek.
"Neboj se. Nedovolím jim, aby ti ublížili."
"A já jim nedovolím, aby ublížili tobě," slíbila.
Se smíchem ji chytil kolem pasu. Zalapala po dechu. Konečně. Bylo to úžasné a nádherné… divoké a intenzivní. Ale nebyla v tom žádná útěcha, kterou očekávala. Ne, místo toho cítila do běla rozžhavené, spalující vzrušení.
"Geryone?"
"Čas k pádu, bohyně," řekl a pak skočil přes okraj a stáhnul ji s sebou.

1 komentář: