úterý 20. listopadu 2012

Nejtemnější oheň - 12 kapitola


Políbit ji? "Neměl bych. Nemůžu." I když bohové, Geryon strašně a zoufale chtěl. Jeho pohled zabloudil k jejím rtům. Byly svěží a červené. Leskly se. Při představě, že by je ochutnal, se mu v ústech sbíhaly sliny. Jeho rohy, které byly citlivé k jeho emocím, se zaškubaly.
Tyto krásné rty se na něj mračily. "Proč ne? Říkal jsi, že mě máš rád. Lhal jsi, abys šetřil mé city?"
"Nikdy bych ti nelhal. Mám tě rád. Jsi krásná a silná, jsi tou nejlepší věcí, kterou jsem kdy poznal."
"Myslíš si, že jsem krásná? Silná?" Radost prosvítila její výraz. "Tak proč mě nechceš políbit?"
"Ublížím ti."
Její výraz se proměnil do rozkošného zmatku. "Tomu nerozumím. Nikdy jsi mi neublížil."
"Moje zuby… jsou příliš ostré." Nechtěl dodávat, že jeho ruka je příliš toxická, ani že jeho síla příliš velká.
Kdyby nad sebou ztratil kontrolu a zmáčkl ji, což bylo dost pravděpodobné vzhledem k tomu, jak moc po ní toužil, ublížil by jí. A vystrašil. Možná by ji dokonce nenávratně poškodil.
"Jsem ochotná to risknout," řekla a položila mu dlaně na stehna, což se mu hluboce vypálilo do duše.
V té chvíli současně nenáviděl i miloval své poloviční brnění. Nenáviděl, protože kožená látka mu zabraňovala v kontaktu kůže-na-kůži. Miloval, protože částečně zakrývalo jeho obludnou formu.
"Proč?" Jaký důvod mohla mít, že chtěla umístit své svůdné rty na něco tak… nechutného? Pouhá zvědavost by ženu nedovedla až k takovému činu. Evangelie zvracela v okamžiku, kdy spatřila jeho novou podobu. "Mohla bych tolerovat to, čím jsi byl, ale nemůžu tolerovat…tohle," řekla mu vztekle.
"Protože." Na tvářích Kadence se objevily dvě růžové skvrnky, ale neuhnula pohledem.
"Proč?" Trval na svém. Položil ruce na hřbety těch jejích. Polkl nad tou jemností.
"Zachránil jsi mě."
Takže k němu cítila vděčnost. Jeho ramena poklesla pod tíhou zklamání. Opravdu si očekával, že po tobě bude toužit? Ne, nečekal to, ale doufal. "Políbit tě z takového důvodu by bylo hanebné."
I když zůstala klečet na kolenou, povznesla se, dokud je od sebe skoro nic nedělilo. "Tak to udělej, protože jsem zoufalá. Potřebuju tě. Udělej to, protože jsem si právě uvědomila, jak rychle o něco můžu přijít a chci znát alespoň nějakou tvou část, než…."
"Než…" Podařilo se mu říct skrz stažené hrdlo. Byla zoufalá? Potřebovala ho?
"Udělej to," prosila.
Ano. Ano. Geryon už jí nemohl odolat, ať už to bylo hanebné, či ne. Budu opatrný, slíbil si. Tak moc opatrný. Sklonil se a lehce zatlačil svými ústy na její. Neodtáhla se. Zalapala po dechu, rozevřela rty a on mohl vjet jazykem dovnitř. Její chuť… tak sladká, jako sněhová bouře po tisíci letech v ohni.
"Znovu," řekla. "Hlouběji. Tvrději."
"Jsi si jistá?"
"Víc, než jsem si kdy byla."
Století uplynula od chvíle, kdy naposledy políbil ženu a nikdy se to nestalo v této podobě, ale když zatlačil svým jazykem proti jejímu, začaly se proplétat, postupně ustupovali, jen, aby se znovu zapletly. Když cítil, jak jí škrábl zuby, ztuhnul. A když zasténala, pokusil se odtáhnout. Ale její paže mu šplhaly po hrudi, až se mu jedna obtočila kolem krku a druhou hladila jeho roh. Jeho výčnělek byl tak citlivý, že musel pevně uchopit svá stehna a zabodnout do nich nehty, aby nepodrápal ji.
"Líbí?" Zeptala se.
"Ano," podařilo se mu zavrčet.
"Dobře. Mě taky." Její bujné poprsí se mu tlačilo proti hrudi, bradavky měla tvrdé a pátrající.
Ona si užívala jeho polibek? Projel jím otřes, když začal další tanec jazyků a musel zatnout svaly a opřít se o skálu, aby zůstal přesně tak, jak byl. S každým uběhnutým okamžikem, s každým jejím nezvučným stenem se jeho ovládání kousek po kousku odlamovalo. Toužil ji odhodit, vylézt na ni. Chtěl se do ní vrazit tak hluboko, že by vyplnil každý centimetr uvnitř ní. Vyplnil by každou její buňku.
"Přestaň," řekl nakonec. "Musíme přestat." Vyskočil na nohy, pryč od ní, i když jeho tělo truchlilo po té ztrátě. Pořád k ní stál zády, lapal po dechu a jeho srdce závodilo.
"Udělala jsem něco špatně?" Zeptala se tiše se sevřeným hlasem.
Oh ano. Ukradla jsi srdce, které si nemohu dovolit někomu dát. Slíbil, že jí nikdy nebude lhát, tak jen řekl: "Pojď. Čekali jsme dost dlouho. Jsou tady démoni, které musíme ulovit."


1 komentář: