úterý 20. listopadu 2012

Nejtemnější oheň - 11 kapitola



Nepřestávej. Myslel tím, že mu má odsunout stranou zbroj? Nebo ho měla jednoduše očistit tak, jak slíbila? Už teď byl nervózní a odmítal sebemenší kontakt, pokud to nebylo nezbytné. Bojící se riskovat chybu, se naklonila, natáhla ruku a otřela krev z jeho obličeje jedním kouskem látky. Znovu se chová jako zbabělec, že?
Jeho delikátní vůně jí naplnila nos jako půlnoční vánek, který jí nevysvětlitelně připomínal domov. Rozlehlý, bohatý domov, který nemohla navštívit, protože neochotně souhlasila, že bude dohlížet na peklo. Jak moc jí to chybělo.
"Za celé ty roky, co tě znám," řekla, pečlivě se vyhýbající hluboké ráně. "Nikdy jsi neopustil své místo u brány. Jíš někdy?" Při prvním kontaktu nadskočil. Ale postupně ho lehce otírala a on se uvolnil.
Možná jí jednoho dne dovolí, aby byla troufalejší. Zotročila by ho, stejně jako ostatní?
"Ne. Nemám potřebu."
"Vážně?" I jako bohyně potřebovala jíst. Mohla bez jídla přežít, to ano, ale chřadla by a stala by se z ní pouhá skořápka. "Jak potom přežíváš?"
"Nejsem si jistý. Vím jen, že jsem přestal potřebovat jídlo v den, kdy jsem sem byl přenesen. Nejspíš mě vyživuje oheň a kouř."
"Nechybí ti to? Mám na mysli tu chuť a hmotu?"
"Je to už tak dávno, kdy jsem naposledy viděl jen pouhý drobek, že na jídlo již myslím jen zřídka."
Chci ho nakrmit, pomyslela si. Chtěla ho z téhle noční můry odvést rovnou do hodovní síně se stoly, které budou plné všech možných potravin. Chtěla se dívat na jeho projasněnou tvář v extázi, až ochutná to všechno. Nikdo by neměl být nucen žít bez jídla.
Když jeho tvář byla čistá, přenesla svou pozornost na pravou paži. Zírala na ni hrozivá jizva od drápu a ona věděla, že ho to musí bolet. Ale ani slovem nebo skutkem to nedával najevo. Ne, vlastně to vypadalo, jako kdyby se měl… báječně. "Je mi líto, ale nemám tady žádné léky na zmírnění bolesti."
"Neomlouvej se. Jsem vděčný za to, co děláš, a doufám, že ti to někdy budu moci oplatit. Teda, ne že bych chtěl, abys byla zraněná," dodal rychle. "To vážně nechci." V obličeji se mu objevila hrůza. "Nerad bych něco takového. Opravdu. Chci tě vidět jen zcela zdravou a nezraněnou."
Rty se jí roztáhly do pomalého úsměvu. "Pochopila jsem, co máš na mysli." Hotová se svou péčí, složila ruce do klína. Ale nepohnula se ze své pozice mezi jeho nohama, protože se jí v mysli zakořenila jistá myšlenka. Možná, že není připravený, aby si před ní sundal zbroj, protože byl citlivý na svůj vzhled, ale to neznamenalo, že by odmítl… jiné věci. Zdálo se, že si užívá jejího doteku. "Můžu se tě na něco zeptat, Geryone?"
Váhavě přikývl. "Můžeš si semnou dělat, co chceš."
Měl v úmyslu, aby jeho slova vyzněla tak smyslně? Tak chraplavě a majetnicky? "Ty… ty… máš mě rád?"
Odvrátil od ní pohled, než znovu přikývl. "Víc, než bych měl," zamumlal.
Její puls se šíleně zachvěl. "Pak bych byla velmi ráda, kdybys mě políbil."

1 komentář: