úterý 20. listopadu 2012

Nejtemnější oheň - 10 kapitola



Kadence nebyla schopná zadržet svou naléhavou prosbu. Geryon od ní stál několik metrů, mělce lapal po dechu, jeho tváře byly poškrábané a krvácely, z rukou mu kapaly soupeřovy tělesné šťávy.
Jeho tmavé oči byly tím nejstrašidelnějším, co kdy viděla.
"Pojď ke mně," řekla znovu. Zakývala na něj prsty.
Poprvé, nijak nezareagoval. Jako by nevěřil, že slyší správně. Tentokrát, zamrkal. Zavrtěl hlavou. "Ty mě chceš… potrestat za mé činy?"

Bláznivý muž. Potrestat? Když ji zachránil? Ano, jedna její část se zlobila, že ji výhružkou, že odejde bez toho, aby jí pomohl, vystrčil z boje. Ale další části se ulevilo. Nejsem zbabělec. Už ne. Příště budu jednat. Bez ohledu na jeho přání, bez ohledu na ta má.
"Kadence," řekl Geryon a ona si uvědomila, že se na něj dívá a mlčí.
"Nikdy bych tě nepotrestala za to, že jsi mi pomohl."
Znovu zamrkal. "Ale… já zabil. Ublížil jsem živé bytosti."
"A při tom ses zranil. Pojď, dovol mi, abych se postarala o tvé rány."
Stále se bránil. "Ale budeš na mě muset položit ruce."
Řekl to tak, jako kdyby jí ta myšlenka měla být odporná. "Ano, já vím."
Udělal jeden váhavý krok, potom další. S takovým tempem by se k ní nikdy nedostal. S povzdechem k němu došla, chytila ho za ruku a propletla jejich prsty - což byl tak silný zážitek, že zalapala po dechu - a dovedla ho ke skalám.
"Posaď se. Prosím."
Když ji poslechl, odtáhl od ní ruku a mnul si místo, v kterém ho držela. Jako kdyby cítil to, co ona? Doufala, že to tak je, protože nechtěla být v téhle… přitažlivosti sama. Ano, přitažlivost, uvědomila si. Fyzická, erotická. Ten druh, který přinutí ženu opustit své zábrany, aby si pozvala muže do postele.
Jestli ta pozvánka bude přijata či ne, to už je jiný příběh.
S Geryonovou neochotou si byla jistá, že by ji odmítl. A možná, že by to bylo nejlepší. Její milování většinu mužů děsilo. Protože když ji zasáhla rozkoš, nedokázala ovládnout svou povahu. Řetězy, kterými sama sebe v duchu svázala, se protrhnuly a její vůle byla volná, toužící po pomstě.
Fyzicky se z jejích milenců stávali otroci. V myšlenkách ji proklínali, protože věděli, že jim ukradla svobodnou vůli, i když to dělala jen nevědomky. Nikdy neměla v posteli stejného muže dvakrát a po třech pokusech s tím úplně přestala. Jeden se považuje za smůlu. Dva za náhodu. Tři, to už byla nesporně její vina.
Jak by na to Geryon reagoval? Nenáviděl by ji? Pravděpodobně. Už poznal hrůzu z toho, že jeho vůle není jeho. Nepochybovala o tom, že svoboda pro něj byla tím nejcennějším v životě.
S povzdechem odtrhla několik kusů látky z lemu svých šatů a poklekla před ním, mezi jeho nohama. Jeho klín byl zakrytý krátkým kusem kůže a jemným kovem. Oblečení válečníka. Možná to od ní bylo bezohledné, ale chtěla ho v tomhle místě vidět. Olízla si rty, myslící na to, že kdyby možná, snad, co kdyby ona…
Jako kdyby jí četl myšlenky, zhluboka se nadechl. "Ne," řekl.
"Promiň…Já…"
"Nepřestávej."

1 komentář: