úterý 20. listopadu 2012

Nejtemější oheň - 17 kapitola


Geryon se od ní odvrátil. "Já vím, že jsem ošklivý. Vím, že myšlenka na to být semnou takovým způsobem, je odporná, ale já…"
"Ty nejsi ošklivý," vložila se do toho Kadence, "a mě se nelíbí, že si to myslíš. Nelíbí se mi, že sám sebe tak ponižuješ."
Zamrkal na ni a v jeho výrazu zářil údiv.
Pokračovala, "myšlenka na to, že budu s tebou, je vítaná. Slibuju."
Otevřel a zavřel ústa. "Vítaná?"
"Ano. Ale nechci, aby ses semnou spojil jen proto, abys mě zachránil." Kdysi se příliš bála přiznat, že touží po jeho těle a předstírala, že jeho polibek chtěla jen z vděčnosti. Teď už nemohla předstírat. "Chci, abys to udělal, protože sám chceš. Protože já… chci tě mít v sobě, abys byl mou součástí víc, než to, abych se dožila dalšího dne. Chci být tvojí ženou, teď a navždycky."
Než stihl odpovědět, další bolest se na ni vrhnula, pršící jako krupobití. Schoulila se do klubíčka. Další trhlina právě přibyla na zdi, mohla to vidět ve své mysli.
"Geryone?" Vydechla.
Jeho pohled se do ní zabodnul. "Jednou jsem přísahal, že pokud budu mít někdy to štěstí a znovu získám svou duši, nikdy s ní už nebudu obchodovat. Ale právě jsem si uvědomil, že bych se jí znovu dobrovolně vzdal, pro tebe, Kadence. Takže ano, chci to udělat."
Geryon pomalu stahoval z Kadence róbu, dávající si pozor, aby jí neublížil ostrými drápy. Byla už teď v bolesti a on pochyboval, že by snesla ještě víc. Tak nádherná, drahocenná žena si zasloužila jen potěšení.
Z nějakého důvodu po něm toužila. Chtěla s ním být navždy. Společně. Dala mu věc, o které si myslel, že si jí cenní nejvíce - jeho duši - ale když ji sledoval, stočenou do klubíčka, věděl, že jí si cení víc. Toužil po tom, aby mohl její bolest přenést na sebe. Pro ni, cokoliv. Nezajímalo ji, že je zvířetem. Viděla v něm jeho srdce a to se mi líbilo.
A když byla nahá, zhluboka se nadechl. Její alabastrová kůže byla posypána tím nejsladším růžovým nádechem. Šťavnatá prsa, zaoblený pas a bříško, ze kterého se mu sbíhaly sliny. Nohy, které se táhly na míle daleko.
Sklonil se a olízl jednu z jejích bradavek, stáčející svůj jazyk okolo delikátního vrcholku, zatímco jí rukama cestoval po celém těle.
Čím blíže se jeho prsty dostávaly k jejímu jádru, tím více vrněla v hlubokém uspokojení a zdálo se, že její bolest taje. "Potěšení zastiňuje bolest," řekla, potvrzující jeho myšlenky.
Díky bohům. Přesměroval svou pozornost na její druhou bradavku, sál a dovolil jednomu svému špičáku jemně přejet přes její vrcholek. "Stále pomáhá?" Zeptal se, zatímco jeho prsty ji hladily těsně nad klitorisem, škádlící, nedotýkající se.
"Stále pomáhá. Ale chci tě vidět," řekla a věnovala jeho zbroji významný pohled.
Zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. "Jsi si jistá? Nemusel bych si odstraňovat jediný kousek brnění, abych ti způsobil rozkoš."
"Chci tě celého, Geryone." Její rysy zářily. "Celého."
"Budeš mít, co si přeješ." Doufal jen, že nezmění názor, až ho uvidí.
"Neboj se mé reakce. Jsi pro mě krásný."
Taková sladká slova. Ale… žil se svou nejistotou tak dlouho, že již byla jeho součástí. "Jak můžu být? Podívej se na mě. Jsem zvíře. Monstrum. Něco čemu je třeba nadávat a obávat se toho."
"Dívám se na tebe a ty jsi něčím, co by mělo být velebeno. Nejsi podobný mnoha mužům, ale máš sílu a odvahu. Kromě toho," dodala, zatímco si olizovala rty. "zvířecí magnetismus je velmi dobrá věc."
Pomalu se usmál. "Dobře. Ukážu ti zbytek."

1 komentář: