úterý 20. listopadu 2012

Nejtemější oheň - 15 kapitola


Geryon opevnil budovu proti útoku tak nejlépe, jak mohl, vzhledem k nedostatku materiálu a nástrojů. Kadence zůstala po jeho boku, nutící kameny a prkna podrobit se její vůli. Všiml si, že je každou minutu bledší.
"Jaký je plán naší bitvy?" Zeptala se, když skončili a odpočívala u protější zdi. Bylo to jediné místo, které nebylo pokryté krví, nebo… jinými věcmi.
Udržet tě naživu, bez ohledu na následky. Připojil se k ní, ale dával si pozor, aby se jí nedotkl. Stačil by mu jediný dotek a vtáhl by ji zpět do své náruče. Musel se mít na pozoru, musel se uhlídat. "Ty je zmrazíš na místě a já je zabiju."
"Rychlé a snadné," řekla s nadějí v hlase. "Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než přijdou?"
"Několik hodin. Bude chvíli trvat, než se zprávy o mém příchodu a mých plánech rozšíří. A pak ještě chvíli potrvá, než Lordi nashromáždí své síly a naplánují útok." Geryon přejel drápem po podlaze, zanechávající tam brázdu, zatímco odštěpky kamene vzletěly do vzduchu. "Chápu, proč si Lucifer přeje zničit démony, kteří se snaží opustit peklo. Zabrání tím tomu, že je budou všichni následovat. Ale proč je to tak důležité pro tebe?"
Pokrčila rameny. "Když jsem souhlasila, že vstoupím do tohoto světa, stala jsem se… k němu připojena. Pokud se zeď rozpadne, zemřu."
Zemře? "Proč jsi mi to neřekla dříve?" Zavrčel. "A proč ses připojila k takové věci? Proč jsi sem šla dobrovolně?"
"Kdybych zůstala v nebesích, byla bych každou minutu každého dne trestána. Nikdo v tomhle ohledu není krutější než bohové. Chtěli mě tady, tak jsem šla. Ale neměla jsem tušení, jak trvale se to ke mně přilepí. Jak silně. Pokud jde o důvod, proč jsem ti to neřekla…" Pokrčila rameny. "Konečně jsi mohl opustit své místo, a přesto ses rozhodl, že mi pomůžeš. Nechtěla jsem tě víc zatěžovat. Ale teď, když jsi mě znovu zachránil, ti nechci lhát."
"Kadence," řekl a pak zavrtěl hlavou. "Měl jsem zůstat před branou, bez tebe, kde bych zabil Lordy, jakmile by se přiblížili. Teď je zeď bez ochrany a ty jsi v ještě větším nebezpečí, než kdykoliv předtím."
"Kdyby tě viděli, nepřiblížili by se. Zůstali by schovaní v jámě."
"A to by mi vyhovovalo. Byla by si stále v bezpečí."
"Ale to není způsob našeho života, prostě jen ležet a čekat."
"Jsem na takový život zvyklý."
"Ale ty si zasloužíš víc!" Odvrátila se od něj, když prstem sledovala brázdu, kterou vydrápal. "Museli jsme tohle udělat. Nebo spíš já. Ale chci, abys věděl, že když zemřu, tak zeď zůstane, tak jak je, protože na mě není vázána. V průběhu let jsem byla mnohokrát zraněná, ale zeď nevykazovala žádné známky poškození."
"Nezajímá mě zatracená zeď!"
Její oči se rozšířily. Potom polkla a pokračovala, jako kdyby nepromluvil. "Beze mne, tu nebude existovat nikdo, kdo by cítil, že je něco špatně. Bohové budou muset najít někoho jiného. Vím, že jsi teď volný, ale můžeš tam zůstat a dávat pozor, dokud tahle osoba nedorazí? I když Lucifer již jmenoval nového strážce?"
"Ty nezemřeš, sakra. A teď mi řekni, proč tě Lucifer pustil dovnitř? Potřebuje tě venku."
Tváře jí zčervenaly. Rozpaky? Vina? "Také potřebuje, aby byla jeho zeď chráněná."
Vina, určitě. Bylo to v jejím hlase, odráželo se to od stěn. "Mohl Lordy démonů zničit, nebo uvěznit."
"Kdyby se mu je podařilo chytit."
"Na tom něco bude," Geryon si poklepal dvěma prsty na bradu, když přemýšlel o situaci. "Ale Lucifer nic nedovoluje, aniž by nepožadoval nějakou formu platby. Co od tebe vyžadoval? A proč ti dal mé služby? Proč uvolnil mou duši? A kde je má duše teď, když ji už nemá Lucifer?" Už když se ptal na tyto otázky, několik odpovědí se mu tvarovalo v mysli. Z hrdla se mu vydralo nízké zavrčení. "Tys mě od něj koupila."
Začervenání v jejích tvářích se prohloubilo. "Ano," zašeptala. Její víčka se zachvěla, zavřela a délka jejích řas házela stíny na její tváře. Jednou z rukou si promnula ametystový přívěšek mezi ňadry. "Za to se omlouvám."
Byla uvnitř jeho duše? "Vykoupila si mě za… za sebe?" Pokud ano, musel by prince zabít, kdyby si dovolil jen jeho jedním odporným prstem dotknout této ženy s vzácným tělem.
Bylo ticho a její oči se pomalu otevíraly. A pak řekla: "Ne."
"Pověz mi to." Hněv uvnitř něj vřel. Zatraceně s ní, s Luciferem i s ním samotným, že se tohle stalo. Jaké cennosti se tato žena vzdala? Proč to udělala? Položil ruku na její, ne aby ji přidržel na místě - s jeho sílou, kterou teď již znala, věděla, že by to klidně mohl udělat - ale aby jí nabídl jistotu. Byl tady, nebyl na odchodu. "Prosím."
Její brada se třásla. "Darovala jsem mu rok na zemi, kdy ho nikdo nebude rušit a bude si moc dělat, co bude chtít."
"Ach Kadence," řekl Geryon a věděl, že ostatní bohové budou ctít její dohodu - a přinutí ji za to trpět. Všechno se v něm bouřilo při tom pomyšlení. "Proč bys něco takového udělala?"
"Abych zachránila tebe. Abych zachránila sebe. Abych zachránila svět mimo náš dosah. Nemohla jsem přijít na žádný jiný způsob. Jediný rok jeho zvráceností a zkázy se zdál jako maličkost ve srovnání s démony vypuštěnými na věčnost." Její ústa se otevřela, ale místo toho, aby z nich vyšla slova, bolestně vykřikla. Její kůže rychle blednula a celá se třásla.
Obavy jím okamžitě otřásly. "Co se děje, miláčku? Pověz mi to."
"Démoni…jsou…na zdi. Oni… Oni mě zabíjejí."


1 komentář: